1) Poté, co bavorské kurfiřtství skutečně začalo válčit s arcidomem rakouským, táhla jeho armáda spolu s francouzskou a saskou armádou přímo do Čech a v roce 1741 došlo k prvnímu vpádu vojsko do tohoto království. Když se o tom dozvěděl velitel zdejšího města a pevnosti pan plukovník Douphing (Doffing), nechal Bottaiský pluk ze Sokolova (Falkenau) vyvést z hradu několik vozů obilí i s několika děly do Chebu, aby se k nim nepřátelé nedostali. Jako první bylo obléháno hlavní město Praha, které nakonec 24. listopadu 1741 po silné čtyřhodinovém útoku dobyli kurfiřtští Bavorové s pomocí francouzských a saských pomocných oddílů. Poté, 7. prosince, v předvečer velkého svátku Nanebevzetí Panny Marie, bylo zdejší město a pevnost poprvé vyzváno kurfiřtským bavorským plukovníkem a trubačem. V odpovědi jim bylo sděleno, že jsou připraveni se bránit. Dne 11. prosince o půl desáté večer nastal ve městě rámus, jako by nepřítel chtěl město obléhat, všechno se rozběhlo na svá stanoviště, z děl bylo vypáleno několik ran, ale byl to jen planý poplach. Dne 13. prosince přišla od bavorského kurfiřta z Prahy (kde se už nechal prohlásit králem českým) sem do Chebu štafeta s listem pro pány purkmistry a chebské rytířstvo. List byl pak byl následujícího dne, 14. prosince odpoledne, otevřen a veřejně přečten za přítomnosti purkmistrů, chebského zemského rytířstva a komisařů, které zastupoval pan velitel Douphin (Doffing).[1] List obsahoval příkaz, aby město spolu s rytířstvem k němu náležejícím vzdalo hold novému králi v Praze, což se však ze strany města nestalo. Co se stalo ze strany rytířstva, o tom nemohu nic určitého sdělit, protože v té době existoval pouze jediný deník, který to sice potvrzoval, nicméně jen s tímto konstatováním: „jak řečeno“. Poté 26. prosince večer kolem sedmé hodiny přijela štafeta, aby město podruhé předvolala, byla však vpuštěna až následujícího dne na svátek svatého Jana Evangelisty a byla jí dána předchozí odpověď. Načež téhož dne dorazilo do vesnic na Chebsku mnoho nepřátelských vojsk, zejména 28. prosince na Schön,[2] načež téhož dne se na příkaz tehdy vládnoucího pana purkmistra Funka[3] v poledne naposledy rozezněly zvony na všech kostelech ve městě. Následující noci vyšli vojáci z posádky do vesnice Koch neboli Gehaig[4] poblíž města, a odtud do Dolního Pelhřimova (Unterpilmersreüth), a z těchto dvou vesnic odvedli do města 16 volů. Od pana Kammerera vzali čtyři voly, ale sedlákům jen dva. Granátník (grenadýr)[5] Bletterscheck, starý věřící (který byl se mnou, když jsem byl ještě studentem u dominikánů, společně ubytován u mého příbuzného, truhlářského mistra Johanna Andrease Gruber) si při té příležitosti přinesl jeden velký sýr, dva bochníky chleba a velký řetěz na košili (hemm ketten), který sotva unesl. Pokud si vzpomínám, byli mezi nimi i měšťané, kteří však byli ve falešném mundůru (invaliten montour), aby je nikdo nepoznal. Dne 30. prosince v nočních hodinách provedla posádka nájezd na venkov a přivedla 34 kusů volů z Pomezí (Mühlbach) a okolních vesnic. Poslední den roku odvezli někteří chebští důstojníci sedlákovi Kradlovi z Hájů (Koch) vůz tažený šesti voly a naložený obilím a dalším domácím náčiním a odvedli do města i toho sedláka, protože chtěl uprchnout do Falce. Ukořistěné obilí a dobytek byly použity na stravu posádky.

2) Hned první den roku 1742 přišel odpoledne do města tambor (tampour)[6] z nepřátelského vojska. Se zavázanýma očima byl přiveden k pánům velitelům a jeho příchod zůstal utajen. V tento den také došlo k opakovanému výpadu chebských vojáků, kteří zase sebrali dvě fůry obilí sedlákům z Hájů (Koch), kteří se chtěli uchýlit do Falce. Dále téhož dne oznámily nepřátelské jednotky stavům na Chebsku první dodávky zásob všeho druhu a dobytka od lidí. Pod hrozbou vysokých trestů, zejména plenění oněch poddaných museli tyto dodávky do 6 dnů dopravit tam, kde si je vyžádali. Dne 6. ledna, na velký svátek Tří králů, zdejší vojáci (soldatesca) opět vyrazili a ze dvou vesnic Bříza (Bürk) a Pomezná (Markhausen) 38 krásných dobře vykrmených volů přivedli do města, kde v té době již jedno vejce stálo krejcar. Dne 7. ledna přivedla táž soldateska do města 20 volů ze dvou vesnic Cetnov (Zedendorff) a Skalka (Stein). Dne 11. ledna byl veřejně vybubnován příkaz či manifest vydaný Jejím královským Veličenstvem Marií Terezií, aby se vyžádané holdování bavorskému kurfiřtovi žádným způsobem neprojevovalo, nýbrž má každý poslouchat ve všech věcech ji jedinou jako právoplatnou královnu, být jí poddán a zůstat jí věrný, kterýžto královský příkaz byl vyvěšeno téhož dne na dveře chebského soudu (ad valvas curiae Egranae). Dne 12. ledna nechal jeden francouzský důstojník, pravděpodobně podle obecného svědectví generál, převzít pražský poštovní balík a rozlomil jej, aby zjistil, zda v něm nejsou dopisy pro pana chebského velitele Douphina,[7] a když nic nenašel, dorazila pošta do Chebu brzy ráno následujícího dne.

3) Dne 13. ledna se ozývaly různé výstřely na Francouze, kteří byli čas od času viděni za městem, což se také opakovalo večer v 8 hodin na jízdní (reüttereÿ), potloukajících se kolem města. Téhož dne přepadli Francouzi saskou poštu a zastřelili také pošťáka, protože si nenechal prohlédnout polní brašnu. Odnesli si z ní i několik dopisů, spolu s novinami z Lipska. Dne 14. ledna bylo opět vypáleno z valů z několika děl na Francouze, načež páni důstojníci uspořádali večer ples v domě pana Vetterla von Wildenbrunn, tehdejšího zástupce městského písaře (vice-stadt-schreiber). Dne 18. ledna přepadli Francouzi říšskou poštu a připravili ji o všechny dopisy i o koně. Dne 19. července měl být jeden zdejší invalida odsouzen za jisté zločiny, ale na základě předchozí žádosti mu byla udělena milost. Téhož dne odjela nepřátelská kavalerie od Chebu pravděpodobně do Prahy a chebští sedláci jim museli dát sebou maso a chléb na dva dny. Dne 21. ledna tudy projíždělo několik formanů z panství Sokolov (Falkenau), jak se říkalo, s vozy chmele a jedním vozem tabáku, a obešli chebskou celnici. Cestou si jich však všimla stráž (schildwacht) a ohlásila to veliteli, a protože snad byli podezřelí z potíží, a protože bylo podezření, že vezou něco Francouzům, bylo vysláno několik místních vojáků, kteří uvedené formany přivedli do města, kde museli zaplatit pokutu kvůli obejití cla, celý náklad tabáku byl dán vojákům a poté byli opět propuštěni. Dne 23. ledna v noci 150 vojáků a 150 měšťanů v převleku (in invaliten-montour) vyrazilo z města a pochodovali k Dřenici (Treünitz) v naději, že přepadnou několik málo francouzských infanteristů (pěšáků), kteří se tam zakopali, ale bylo to marné, a tak se vrátili k Hájům (Koch) a Krásné Lípě (Schönlind), odkud si odvedli 38 volů, telata a husy, a zvláště přestrojení měšťané si z těch věcí nabalili, co mohli unést, a kromě toho všeho odtud přivedli do města ještě dva sedláky jako zajatce. Téhož dne bylo město Linec v Horních Rakousích po dvanáctihodinové krvavé bitvě opět dobyto královskou uherskou armádou,[8] bylo sebráno bavorskému kurfiřtovi a celé Horní Rakousy byly předány jeho právoplatné manželce a arcivévodkyni Marii Terezii. Dne 24. prosince byl ve Frankfurtu nad Mohanem zvolen římským císařem Karel Albert, bavorský kurfiřt. Dne 28. ledna, v neděli Sexagesimae,[9] nařídil vládnoucí purkmistr Funk,[10] aby se ve všech kostelích a domech Božích ve zdejším městě opět rozezněly zvony a za tímto účelem se první zvony rozezněly odpoledne při nešporách (vesper-zeit). Dne 29. ledna byl na radnici veřejně vyvěšen patent, podle něhož bylo všem měšťanským ženám a osobám ženského pohlaví (weibs-bilderen),[11] vyjma šlechtičen a osob stavovských, zakázáno nosit šaty s obručí (reiff-röcke), jakož i takzvané hannserle,[12] s trestem, že je soudní sluha může na ulici veřejně sundat. To vyvolalo mezi ženským obyvatelstvem dost značný rozruch, který však nijak nepomohl. Konečně také v tento den provedli vojáci s měšťany výpad, při němž na Chebsku u Hansdorffu (?) sebrali obilí, které měli sedláci dodat nepřátelským jednotkám ve Waldsassenu.

4) Dne 5. února byli měšťané opět chystali k výpadu a měli při tom nájezdu takové štěstí, že ukořistili od sedláků v Drahově (Trag)[13] veškeré zásoby, které chtěli dodat francouzským a bavorským jednotkám ve Waldsassenu. Dne 11. února, na první postní neděli, se zde v Chebu konalo slavnostní Te Deum Laudamus[14] na počest dobytí Horních Rakous a úspěšné bitvy v Bavorsku, za palby děl z valů a průvodu vojáků a měšťanů. Následujícího dne, tedy 12. února, se ve Frankfurtu nad Mohanem konala korunovace Karla VII. a akt korunovace (Actum Coronationis) vykonal místo kurfiřta mohučského rodný bratr nově zvoleného císaře, kurfiřt kolínský. Dne 13. února provedli měšťané s Chebu několikrát výpad a sebrali sedlákům v Horní Vsi (Obendorff) 75 bochníků chleba a dva voly, z nichž první měli odevzdat Francouzům v Dřenici (Treinitz). Sotva měšťané se svými odpochodovali, narukovali sem Francouzi, ale příliš pozdě. Téhož dne začali vojáci zde v Chebu veřejně verbovat. Dne 15. února jeden z důstojníku vyzýval Francouze, zakopané v zákopech v Dřenici (Treinitz), ale ti mu odpověděli, že už dlouho očekávají vojenské cvičení. Dne 17. února vzalo pět husarů z nově naverbované dobrovolnické setniny (frei-compagnie) zde v Chebu nedaleko Dřenice (Treinitz) sedlákům náklad obilí i s několika husami, které šťastně přivezli do města, a proto Francouzi, ležící v Dřenici (Treinitz) museli hladovět (cariren). Téhož dne byl u brány zatčen místním velitelem Doffingem chebský měšťan a soukeník, jménem Braun, který byl vsazen do Špalíčku (Stock-hauß), protože se měl stát zrádcem města a pevnosti Cheb u nepřátelských jednotek ve Falci. Bylo to snad ale jen falešné podezření, neboť si nepamatuji, že by zmíněný velitel chebskému měšťanovi způsobil nějakou újmu, protože jsem byl v Chebu od začátku války až do konce francouzského obléhání a o všechno jsem se dobře staral. Následující noc vtrhly nepřátelské oddíly z Waldsassenu do vesnice Háje (Koch), tamním sedlákům toho mnoho pobraly a brzy ráno se vrátily do svých starých hnízd. Dne 19. února došlo ve Vokově (Wagau) k menší potyčce (rekontra) mezi našimi husary a těmi francouzskými jednotkami, ležícími v Dřenici (Treinitz), neboť naši nově naverbovaní městští husaři náklad chleba, který měl být dodán Francouzům do Dřenice (Treinitz), pod vedením poručíka Röderse sebrali, ale Francouzi ho zase rádi dobyli zpět. Zmíněný poručík se postavil svými několika muži za most na tento dvorec a střílel na francouzskou jízdu, v důsledku čehož sám poručík sestřelil jednoho francouzského rejtara z koně. Hned na počátku, když se Francouzi přiblížili, zahnal zmíněný poručík kvůli úspěchu svého malého husarského sluhu s jeho malým koníkem a poslal mu ihned na pomoc, po jeho příjezdu se Francouzi dali na útěk, ale zároveň zajali jednoho z našich husarů i s koněm, který měl patřit barvíři u jeho štaflí a protože ten kůň jezdil pořád dokola, husar (který byl předákem z posádky) ho nemohl odvést, takže se musel vzdát jako zajatec. Dne 26. února vyslal zdejší pan velitel do Pomezí (Mühlbach) oddíl, který tam zajal francouzského strážmistra i s jeho rejtary a osmi koňmi a přivedl je do města. Byli ubytováni u Černého koně (in dem Schwartzen Rößl) na Koňském trhu (Rößmark).[15]

5) Dne 2. března časně ve dvě hodiny ráno vypukl ve zdejším klášteře Klarisek požár v krbu konventu, ale brzy byl opět uhašen. Dne 3. března Francouzi, kteří leželi ve Waldsassenu, sebrali zdejšímu měšťanovi jménem Löwe, tehdejšímu hostinskému U Zlatého slunce (sonnen-würth),[16] čtyři koně i s vozem. Dne 6. března přijeli dva rejtaři ze zmíněné kompanie (freÿ compagnie) z Waldsassenu se svými koňmi a celou svou ekvipáží před město, přes palisády skočili dovnitř a poté, co prodali své koně, se nechali pohostit granátníky z místní posádky. Poté, co město přešlo do rukou Francouzů, byli vyvezeni v krytých vozech. Ubytovali se u pana Carla Rödla, koželuha u Horní brány (Obere Thore),[17] zbožného tatíka; byli to dva docela hezcí chlapíci a dvorní vojáci původem z Alsaska. Dne 7. března se několik vojáků a měšťanů vydalo do Pomezí (Mühlbach) se záměrem, že do města dopraví sudy s vínem, které přivezl chebský měšťan a obchodník s vínem z Frank a které si chtěli odvézt Francouzi, ležící ve Waldsassenu. Dne 8. března byla kurfiřtka bavorská ve Frankfurtu korunována římskou královnou. Dne 9. března dorazilo z Čech mnoho nepřátelských francouzských jednotek, a to nejen na hranice Čech jako Žandov (Sandau), Kynšperk (Königsberg) atd., ale i na samotné Chebsko. Od té doby až do Velkého pátku, kdy se kvůli nepřátelským jednotkám, ležícím v zemi, nekonal obvyklý průvod, se však nedělo nic zvláštního, kromě toho, že se často střílelo na nepřátele, poflakující se kolem, zejména 24. března odpoledne, kdy nepřátelé narukovali až na Husí vršek (Gänß-bühel), aby se tam podívali, když ale místností proletělo několik dělových koulí, dali se spěšně na útěk. Načež 26. března Francouzi vyslali jednoho tambora, který dorazil ke zdejší bráně a poté, co mu byly zavázány oči, byl také zaveden do města k panu veliteli. Následujícího dne, 27. března, se v Hradišti (Reichlsdorf) objevilo mnoho nepřátelských jednotek, a protože tam bylo z města vypáleno mnoho výstřelů z děl, zase odtud večer odpochodovali, načež 28. března a v následujících dnech byly domy a stodoly na předměstí zčásti vypáleny, zčásti zbořeny. Začátek vypalování domů se odehrál na Husím vršku (Gäns-bühel), všechny zahrady byly také zničeny a všechny stromy v nich byly pokáceny. Pokácené stromy pak byly položeny dokola před palisády, aby nepříteli ztížili útok, zkrátka se tímto způsobem připravili na formální obléhání, kterým Francouzi městu neustále hrozili. Potom 29. března úplně vykáceli takzvané „Leütten“ pana Kammerera von Unterpilmersreüth a z vinné révy udělali svazky prutů, kvůli čemuž také u Horní brány celý den stříleli z valů děly, což se také dělo 30. března na nepřátele, poflakující se kolem.

6) Dne 5. dubna v noci začali nepřátelé vyzdvihovat baterie na silnici do Svatého Kříže (heiligen Creütz) směrem k obci Háje (Koch). Když to časně ráno ve městě zjistili, začali okamžitě zvednuté baterie z valů Horní brány ostřelovat. Téhož dne byl nejen v Dřenici (Treünitz) pohřben významný francouzský plukovník, který zemřel v Okrouhlé (Scheübenreüth), ale odpoledne velitel Doffing nařídil, aby se ve všech domech Božích už nezvonilo a aby všechny hodiny na věžích ve městě už neodbíjely, s výjimkou městských hodin, které musely správně odbíjet každou hodinu ve dne i v noci… Dne 6. dubna byly na rozkaz pana velitele domy, které ještě zčásti stály, zejména v blízkosti Mostní brány (Bruck-thor), zcela spáleny a nepřátelské jednotky a sedláci, pracující na dalších bateriích byli z města silně ostřelováni děly. Ještě téhož dne přivezli zdejší městští husaři ze Špitálského dvorce (Spietl-hof) sedm kusů hovězího dobytka. Dne 7. dubna se střílelo nepřetržitě od poledne až do večera. Zde musím dodat jednu podivnou příhodu, která se zde v tento den stala a kterou jsem sám viděl. Mezi desátou a jedenáctou hodinou dopoledne popíjeli v takzvaném Penßlově domě (Penßl hauße)[18] pivo jeden granátník a mušketýr, spolu se zbožným panem Carlem Hivbeckem (?). Vypili pivo, načež se začali mezi sebou handrkovat. Mušketýr se bránil se svým bajonetem proti granátníkovi šavli, jak nejlépe uměl a pak mezi sebou uzavřeli smír. Granátník odešel k Horní bráně, kde byl toho dne přivelen k piquetu.[19] Od jedenácti hodin do jedné hodiny dostal rozkaz držet piquet s nově naverbovaným granátníkem (který tu byl krátce předtím kloboučnickým tovaryšem) u vnější  závory (schlag-baum), oba se procházeli nahoru a dolů, a když ten nově naverbovaný sešel dolů směrem k mostu, dal si ten druhý svoji horní zbraň na řemen a utíkal od něj pryč, ten druhý okamžitě volal rotmistra (feldwäbl), který také na uprchlíka vystřelil, ale minul, nově naverbovaný kloboučníkův tovaryš po něm vystřelil a zasáhl ho tak šťastně do zad, že okamžitě padl k zemi, ale pokoušel se znovu vstát. Nepřátelé ve zmíněném zákopu (approche) stále mávali s bílou knížkou a nakonec začali střílet hákovnicemi (protože v tom zákopu neměli žádné děla), ale nezabránili tomu. Dezertéra chytili, položili na prkno, na kterém ho také přinesli do města a hned byl postaven před stanné právo (standt-recht), v němž byl také odsouzen ke smrti oběšením. Městští husaři vyrazili, aby ho poznali, a mezitím byla zavřena i Horní brána. Muž odsouzený ke smrti byl luterán, avšak před svým koncem chtěl vyznat pravou víru, s kterýmžto svatým dílem byli zapotřebí bratři dominikáni až do čtvrté hodiny odpolední, kdy byl uprostřed náměstí před hlavní stráží (haupt-wache) vztyčen šibeniční sloup, na němž také skončil svůj život oběšením. Zůstal viset až do západu slunce, načež byl katovým pomocníkem sňat, naložen na vlečku a vyvlečen k Horní bráně na tehdejší vojenský hřbitov. Když však katův pacholek vyšel s mrtvým tělem z brány, viděl, že chebské husary pronásleduje francouzská kavalérie a že jsou u Holerhofu[20] téměř úplně obklíčeni, a tak z vlečky uvolnil provazy, nechal mrtvého tak a s koněm skočil znovu k bráně a udělal hluk, načež byl okamžitě vyslán batalion s kompanií granátníků. Když Francouzi viděli, že se blíží, stáhli se stranou, což dalo našim husarům prostor, aby se připojili k napadené pěchotě a pochodovali s ní opět k městu. Nepřítel je pronásledoval až k hostinci Mali, ale když byl z města přivítán děly, nepřítel se rozprchl, ale naši sem šťastně přitáhli. Z našich husarů byl jeden (který byl invalidním desátníkem) lehce škrábnut na ruce kulkou z pistole. Co zůstalo na straně nepřítele nebo kolik bylo zraněno, to jsem nemohl zjistit.

7) Ještě téže noci zahájili nepřátelé formální obléhání města, a to nedaleko dvorce Kestelhofe na takzvané vinici (weinberge), odkud prý té noci od deváté hodiny večerní do časného rána dopadlo na město 156 výstřelů z děl, mezi nimiž bylo 116 ohnivých koulí. (feüer-kugl). Úplně první ohnivá koule měla spadnout na hřbitově (Kirch-hofe)[21] poblíž sochy Matky Boží, ale chvála Bohu, nebyla zraněna ani jedna osoba, a přestože některé z ohnivých koulí chtěly zapálit, bylo to okamžitě uhašeno dobrým opatřením a bdělostí jednotky požárníků (feüer-piquet). Následujícího dne, 8. dubna, bylo vše klidné až do večera, kdy Francouzi zřídili své zákopy (aprochen) a baterie na Špitálském vrchu (Spitl-berg) a Šibeničním vrchu (Galgenberg), odkud začali v sedm hodin večer ostřelovat město z kanónů a říká se, že tuto noc až do časného rána bylo do města vystřeleno 401 ohnivých koulí, kterými byl zabit měšťanský pekař v Kamenné ulici (Steingasse) jménem Herold,[22] i s jednou služkou. Tak to pokračovalo i druhého dne se střelbou z kanónů během noci, kdy nepřátelské ohnivé koule dopadaly na různé domů a také je zapálily, ale vše bylo opět uhašeno beze škod. Poté se nepřátelské vojsko, ležící v zákopu (approche) u Horní brány (Oberen thor), pokusilo 10. dubna překonat tam ležící piquet,[23] ale bylo opět s velkými ztrátami odraženo a celý následující den až do pozdního večera velmi silně stříleli z města děly na nepřátelské zákopy (approchent) a reduty. Dne 11. dubna se nepřátelé v noci opět pustili do pozvednutí piquetu u Horní brány, ale byli opět se ztrátami zahnáni, stejně jako předchozí noc. V tento den také nepřátelé zčásti vykopali městský vodovod. Také v tento den spadla do farního kostela koule, která ho také prorazila a jezuitská kolej toho dne vydržela jedenáct koulí. Dne 12. dubna obě strany navzájem stříleli z kanónů a v tento den byl v kostele na Hoře svaté Anny ve věku 23 let a 10 měsíců pohřben kapitán rochechouartského pluku Carolus Joannes de Palleu, rodák z Palleu v provincii Pikardie, kterému koule prostřelila spánek, ani neochutnal zákop. Dne 16. dubna časně ráno v 7 hodin (právě když jsem ministroval otci Ismaelimu Sakristánerovi u oltáře svaté Anny) spadla do františkánského kláštera ohnivá koule, kterou jsme dlouho hledali a nakonec byla nalezena na zemi, kde se uchovávají svěcené bylinky,[24] ale nezapálila je. A prý se toho dne od časného rána až do pozdního večera vystřílelo 1080 dělových koulí, a to jak od nepřítele do města, tak z města ven do zákopů (approchen). Na starém zámku[25] byl přitom kolem 10. hodiny ráno jeden student jménem Schreyer, syn kováře na starém hradě (byl to můj spolužák u dominikánů a spolu se mnou kandidát u františkánů) zasažen kulkou, ale přesto měl tu milost, že mu náš R.P. profesor Augustino Fiescher, který byl členem františkánů, podal svátost k požehnané smrti, což se brzy naplnilo, a právě dnes byl pohřben v kostele sv. Jana. Na začátku roku byla na hřbitově před latinskou školou[26] postavena nová baterie, na jejíž stavbu museli nosit kámen a písek nejen měšťané a mladí muži, ale i panny.

8) Dne 14. dubna zaútočili Francouzi v noční době na piquet[27] na Václavově hradě (Wentzlburg), ale byli šťastně odraženi, přičemž jeden chebský husar (byl to řezník jménem Johann Georg Vogl)[28] zabil dva Francouze v jejich zákopech (approchen) pažbou karabiny. Tento den také probíhala silná palba kanóny na obou stranách. Dne 15. dubna byl opět v kostele svaté Anny pohřben francouzský kapitán Le Duc z piemontského pluku, který musel položit život před Chebem. Dne 16. dubna Francouzi v noci opět prudce zaútočili na Václavův hrad (St. Wentzl-burg), ale většinou nic nezískali. Na naší straně byl jeden granátník, jmenovitě už svrchu zmíněný Platterscheck (který byl u mě na bytě), střelen kulkou z muškety do týla, ale sám se mezitím obvázal svým kapesníkem a po celou noc s tím takto vydržel. Brzy ráno přišel do lazaretu, který byl u žida Oppenheima[29] v jeho dolním pokoji, kde jsem ho hned navštívil a našel jsem ho, jak kouří dýmku tabáku. Bylo to s ním tak nebezpečné (scilicet)[30], že když vytáhla posádka z Chebu, už pochodoval ve své jednotce se svými saky-paky. Spolu s ním jsem se v tom špitále setkal se starým invalidou, kterému dělová koule utrhla nohu až po zadek a jednoho konstábla, kterému prasklá hákovnice (kterou si sám nabil a přetížil ji) utrhla ruku a jinak byl ještě nešťastně zraněn. Také ten večer kolem sedmé hodiny byl ohnivou koulí odstřelen kříž od dveří Klarisek. Dne 17. dubna nepřítel útočil na město celou noc, částečně ohnivými koulemi a částečně kameny, a uvádí se, že během této noci bylo na město vypáleno 345 střel, z toho čtyři do našeho františkánského kostela a čtyřicet do kostela dominikánského kláštera, ale bez znatelného poškození. Dne 18. dubna nepřátelé nejenže celou noc útočili na město ohnivými koulemi a kameny, ale pokusili se také vtrhnout do města a zmocnit se ravelinu[31] u Mostní brány (Bruck-thore), ale naši je šťastně zahnali zpět. Kolik mrtvých či zraněných zůstalo na nepřátelské straně, není známo. Na naší straně byli tři vojáci zabiti a šest jich bylo zraněno. Dne 19. dubna brzy ráno bylo z obou stran vypáleno několik střel z děl, přičemž v Lodní ulici (Schieff-gasse) v „okapu“[32] byla jednomu muži ustřelena noha, na což po několika dnech zemřel. Brzy však vše zcela utichlo, protože brzy ráno v 8 hodin byla u Mostní brány (Bruck-thor) vyvěšena bílá vlajka na znamení ochoty kapitulovat, což bylo ze strany nepřítele okamžitě přijato.

Poznámka: Zde je třeba také poznamenat, že během tohoto obléhání utrpěla v důsledku prudkého dělostřeleckého útoku největší škody na budovách komenda řádu křižovníků (Commenda deren Creütz-herren) a měšťanský špitál u sv. Bartoloměje.

9) Než se pustím do bodů kapitulace, musím zde učinit několik poznámek, a to 1) během obléhání města prý nepřátelé vystříleli asi 15000 koulí z děla, většinou ohnivých střel, nemluvě o kamenech z houfnic (hauwitzen-stein) a kartáčových střelách (chartëzen-schüsse). 2) Na straně nepřítele prý padlo v tomto obléhání asi 600 mužů, zatímco na naší straně jich padlo a zraněných bylo jen velmi málo, tak stejně na straně vojáků a měšťanstva. 3) Měšťané se po celou dobu obléhání, ve dne v noci, drželi velmi statečně a byli by se také bránili do posledního muže, kdyby to bylo na nich. 4) Říkalo se také, že kdyby se udrželi ještě jen jediný den, museli by Francouzi obléhání sami zrušit, a to kvůli velmi špatnému počasí, protože stáli do půl těla ve vodě a bahně. Ať je to jak chce, nicméně je zřejmé, že kdyby již město nepřešli, museli by se s hanbou a potupou stáhnout už kvůli nešťastné bitvě, která se pro Francouze odehrála u Písku.[33] O tom všem se však ve městě asi nic nevědělo, a to právě proto, že neexistovala naděje na obsazení města a pevnosti Cheb královskou uherskou pomocí (succurs), ačkoli k hraběti Khevenhüllerovi, tehdejšímu velícímu generálovi v Bavorsku, byli v tichosti vysláni postupně tři kurýři. Také jsme se dozvěděli, že se nepřítel chystá město do krajnosti bombardovat (což očekávali za několik dní) a buď ho úplně spálit, nebo rozstřílet na hromadu kamení, a že už se se zákopy dostal až k palisádám, a že městské hradby u Mostní brány (Bruck-thore) a špitálu svatého Bartoloměje jsou už úplně prošpikované dírami a nepřítel byl dobře vybaven všemi potřebami k útoku a již se o něj pokusil. Proto se sešel milostivý magistrát s velitelem pevnosti Douffingem, a aby zabránili ještě většímu zlu, rozhodli se oba kapitulovat před nepřítelem a město po dohodě vydat. Když se o tomto rozhodnutí dozvěděli důstojníci, vojáci a veškeré měšťanstvo, ozvalo se mezi nimi velké reptání, že není žádný nedostatek ani munice, ani proviantu, že si zatím ani jeden měšťan nepřišel stěžovat kvůli nějaké ztrátě potravin nebo nějaké ztráty na životech atd. atd. Přesto obě strany ten den přistoupily ke kapitulaci a podepsané body kapitulace byly následující:

Kapitulace.

10) Při předání města Království českého a pevnosti Cheb mezi Jeho Excelencí panem hrabětem Saským, vévodou Kurským a Semigallským, veleváženým generálporučíkem Jeho královského Veličenstva Francie a pak panem vrchním velitelem a velitelem pevnosti de Doffingem, jmenovaným Jeho královským Veličenstvem Uherským, byly dohodnuty následující body.

Článek 1.

Město a pevnost Cheb spolu s dělostřelectvem a municí, které jsou v zásobě, mají být expedovány Jeho královskému císařskému Veličenstvu, ale naproti tomu

2.

posádce Jeho královského Veličenstva Uherska se povoluje volný odchod se všemi obvyklými poctami, horními a dolními zbraněmi, vlajícími prapory, znějící hrou, hořícími loučemi, šesti kovovými plukovními děly a 12 náložemi, dále 36 náboji na každého muže a třemi granáty na každého granátníka.

Jeho Excelence generálporučík Comede Sax na to odpověděl:

Mám rozkaz vzít posádkové zajatce, což by se nedalo obejít ani tím, kdyby se dohoda odložila o několik dní, ale vezmu však na sebe, že je nechám odejít se zmíněnými vojenskými oddíly s tím, že nebudou sloužit proti Jeho císařskému Veličenstvu nebo jeho spojencům, dokud nebudou propuštěni nebo podle dohody vykoupeni. Pokud jde o šest kanónů, tak ty nemohu vydat, s výjimkou dvou třílibrových děl.

3.

Posádce, která společně odtáhne, budou nejen volně poskytnuty všichni koně a vozy, ale pro pohodlnou přepravu vojáků z jedné stanice do druhé bude poskytnuto 50 zapřažených vozů a nad nimi bude postavena kolona doprovodných vozů s komisařem pochodu.

To bylo odsouhlaseno.

4.

Co se týče pochodu posádky, je panu veliteli dovoleno, aby ihned po uzavření dohody (accord) vyslal důstojníka k polnímu maršálovi, velícímu v Království českém, Jeho knížecí Jasnosti vévodovi lotrinskému.

To bylo odsouhlaseno, ale pochod by neměl být veden přímo do Čech, nýbrž do Pasova.

5.

Protože pochod ke královské uherské armádě v Čechách má být podniknut v přímém směru, proto kvůli vzdálenosti stanic podle vlastního uvážení denně na dvě nebo tři míle, má mít odcházející posádka povoleno šest krytých vozů.

Stejně tak je dohodnuto, pokud jde o vozy, ale s touto výhradou, že se v nich nebudou zdržovat žádní dezertéři.

6.

Důstojníci mají být na pochodu zásobováni krmivem pro podřízené koně a kromě toho má být i prostý voják zásobován dvěma centy[34] chleba denně, a to jak zde, tak i na pochodu ke královské uherské armádě.

To bylo odsouhlaseno.

7.

Prostý voják by neměl být ani zde, ani na pochodu, nijak pobízen (hercován) k opuštěním služby svých současných pánů.

Odsouhlaseno.

8.

Všichni nemocní a zranění z posádky, kteří nemají být odvedeni, mohou zůstat a jakmile se uzdraví, budou s pasem odneseni.

Odsouhlaseno.

9.

Francouzští váleční zajatci, kteří se zde nacházejí a kteří patří ke kompanii dobrovolníků (freÿ-compagnie) pod velením pana plukovníka von Calhan, mají být vyměněni za jiné válečné zajatce, které drží v Praze Ogilvischské a Pottaiské pluky, a má pro ně být učiněno dostatečné písemné zajištění bezpečnosti.

Napíše o tom polnímu maršálovi Brogliovi, ale mělo by to být opět rozšířeno o koně, ale se však týká pobytu, to by mělo být důstojníkům navráceno.

10.

Navrhovaným svobodným odchodem je třeba rozumět nejen výše zmíněnou posádku a jí sloužící komisariát, proviant, ženisty (ingenieurs) a dělostřelectvo, ale také ty, kteří byli dosud ve službách Komory Jeho královského uherského Veličenstva, a zdejšího správce hradu Hackera, jeho ekvipáže a jemu podřízeného královského archivu.

To je dohodnuto, až na následující archiv.

11.

Zdejší město a všichni měšťané si předtím bez ohledu na tuto výše uvedenou změnu ponechají své pozemky a statky, výsady, privilegia a zavedené zvyklosti bez časového omezení.

Jejich majetek a statky jim zůstanou, avšak pokud jde o jejich výsady, s těmi bude disponovat Jeho císařské Veličenstvo a milostivě to sdělí.

12.

Dělostřelectvo a munice, patřící městu, budou nadále ponechány v jeho vlastnictví.

Město má stejné právo, pokud jde o výše uvedený bod, ale slibuje, že bude dodržovat kázeň a pořádek.

13.

Pokud si některý z místních obyvatel bude přát odtud odejít, bude mu rovněž umožněn volný odchod do šesti měsíců, a to jemu samotnému, i se vším jeho majetkem.

Odsouhlaseno.

14.

Všechny kostely, kláštery a školy zůstanou ve stávajícím stavu bez překážek.

Odsouhlaseno, při vypořádání oněch škol.

15.

Ihned po uzavření a podepsání dohody má být mostní ravelin vystřídán 150 vojáky královských francouzských jednotek, ale zbývající brány a stanoviště mají zůstat obsazeny vojáky královských uherských jednotek, až do 22. dubna, což je datum stanovené pro stažení posádky.

Městská brána má být okamžitě obsazena 200 muži, což je takzvaná Mostní brána (Bruck-thor).

A aby tato kapitulace byla dodržena bez zloby a nebezpečí, sepsali jsme ji ve dvou stejných listinách a stvrdili ji společným podpisem, což se stalo v městském kvartýru Chlumeček (Lehenstein) a v pevnosti Chbe dne 19. dubna 1742.

L.S. Mauritius Com. De Sax

De Doffing

Zde je třeba zdůraznit následující body, které je třeba, stejně jako ty předchozí, dodržovat, a sice

1) poctivě odkrýt všechny šachty (minen),

2) všechny sklady, vojenské věci a munice budou zítra 20. dubna odevzdány komisařům úřadu dělostřelectva a proviantu.

Date, uti Supra dictum.

Mauricè Comte de Saxe

11) Jakmile se uskutečnily nástroje odpovědnosti obou smluvních stran, už se toho večera nic nedělo, ale všude byl klid, jak ve městě, tak mimo něj v táboře. Následujícího dne, 20. dubna, obsadili Francouzi v souladu s článkem 15 kapitulace s 200 muži Mostní bránu (Bruck-thor) včetně ravelinu. Téhož dne obešel francouzský komisař všechny kostely a kláštery v celém městě, zapsal, kolik je v nich zvonů a kolik má každý z nich centů, a prohlásil, že od nynějška patří všechny zvony v celém městě, vlastně všechen kov, stříbro i zlato, francouzskému králi. A právě v tento den opat z Waldsassenu veřejně vyvěsil erb svého kláštera nad bránu svého tzv. Kamenného domu zde, s následujícím nadpisem, bezpochyby místo bezpečné hlídky (salva guardia): „Osvobozený Kamenný dům starobylého kláštera Waldsassen“. Voda, která byla předtím vykopána,[35] také dnes večer opět přitekla do města. Dne 21. dubna již Francouzi začali na městu požadovat příspěvek (kontribuci) a žádali 20 000 zlatých kvůli zvonům a jejich zvonění (?), ale to se snížilo na 10 000 zlatých, s čímž se spokojili. Všechny kláštery na to musely přispět. My chudí františkáni jsme museli zaplatit 130 zlatých za naše dva zvony.

12) Konečně 22. dubna, čtvrtou neděli po Velikonocích, zvanou Cantate, odjela brzy ráno v půl deváté celá uherská královská posádka spolu se svým velitelem Doffingem z Chebu se všemi obvyklými poctami. Vydali se na pochod přes Falc do Pasova a odtud do Rakouska do Vídně. Mnoho královských uherských invalidů zde však zůstalo a odtud se postupně vydávali do své vlasti. Poté, co ten den dopoledne francouzské jednotky obsadily všechny městské brány, byl kolem 11. hodiny proveden slavnostní vjezd celé francouzské generality se vším jezdectvem a pěchotou, která ležela na Chebsku, Mostní branou nahoru Kamennou ulicí (Stein-gasse) k farnímu kostelu sv. Mikuláše. Vojáci defilovali uvnitř i vně kostela. Poté, co Jeho Excelence generálporučík hrabě von Sachsen nastoupil s ostatní vrchní generalitou na Kostelní náměstí (Kirch-hofe), sesedli z koní a pěšky došli ke kostelu, kde je u brány přivítal místní duchovenstvo, jmenovitě tehdejší městský farář, jezuité, dominikáni a františkán, a za zvuku bubnů a trumpet byli uvedeni do farního kostela, kde kněz u hlavního oltáře zazpíval „Te Deum Laudamus“ a po jeho skončení se zpívalo collecten. Současně se rozezněly všechny zvony v celém městě a vypálila děla na valech. Po skončení vše opustilo kostel a generálporučík se ubytoval U Zlatého jelena (beÿ den Goldener Hirschen).[36]

13) Dne 3. května odtud odjel francouzský vrchní velitel, generál podmaršál (General Lieutenant) hrabě von Sachs, do Drážďan a odtud do Prahy. Zanechal tu polovinu své ekvipáže, a před svým odjezdem jmenoval velitelem zdejšího města a pevnosti monsieur markýze de Mirepoix. Ten se ubytoval ve Werndlovském domě[37] na náměstí a hned následujícího dne předložil písemně vládnoucímu purkmistrovi různé propozice a žádal, aby bylo co nejpřesněji zaznamenáno veškeré obilí ve městě, v klášterech a v církevních nadačních domech, přičemž ostatní požadované body nebyly veřejně známy. Stejně tak tento nově jmenovaný francouzský velitel vydal první rozkaz, aby ani jeden jediný voják nebyl tolerován v hostincích v noční době po 8. hodině; v takových případech má být hostinský nebo měšťan potrestán pokutou 10 tolarů. Dále má být milostivému magistrátu a všem zdejším měšťanům řečeno, že podle rozkazu, který vydal francouzský generál polní maršál von Proglio z Prahy, má město Cheb (s výjimkou venkova) do 10. května včetně (currentis hujus inklusive) zaplatit 200 000 zlatých ze svých nemovitých i movitých statků a majetků. Toto nařízení však odporuje výše uvedené kapitulaci, a právě proto milostivý magistrát po zveřejnění tohoto dekretu vyslal kurýra do Frankfurtu k tamním chebským vyslancům s tím, aby se u Jeho císařského Veličenstva zasadili o nějaké úlevy městu že mají být předloženy Jeho Veličenstvu císaři, že by měli požádat Vaše císařské Veličenstvo o nějakou úlevu před městem. Kurýr se vrátil 9. ledna s písemnou odpovědí tří vyslanců, v níž magistrátu sdělovali, že se jim samotným zatím nepodařilo získat audienci u Jeho Veličenstva. Dne 4 ledna převzali dominikáni mnoho nemocných a zraněných a počet úmrtí Francouzů v jezuitské koleji začalo narůstat do té míry, že jejich mrtví byli denně počítáni na 7, 8 a často také na 10, 11; pokládali se jen na káru, zakrytou černým plátnem a taženou dvěma nádeníky a vláčeni ven na hřbitov (Gottsacker).

14) Mezitím bylo provedeno přerozdělení těch 200 000 zlatých, které milostivý magistrát rozdělil takto: Komenda řádu křižovníků s červenou hvězdou 4000 zlatých, klarisky 10000 zlatých, jezuité 2000 zlatých, dominikáni 1000 zlatých, my chudí františkáni 500 zlatých, zdejší městský farář 1000 zlatých, ale páni a prosté měšťanstvo podle místa svého gruntu a majetků, takže ten, kdo platil 1 zlatých daně, měl složit 50 zlatých. Protože se však předpokládalo, že vybrání této částky bude velmi obtížné, vyslali purkmistři a magistrát kurýra k francouzskému generálovi polnímu maršálovi de Proglio a nechali mu přednést, že bude nemožné dotyčnou částku vybrat, načež bylo milostivě prominuto 100 000 zlatých, ale s tím mimořádně ostrým příkazem, aby zbylých 100 000 zlatých bylo vyplaceno do data 10. května včetně. Dne 8. května se před domy purkmistrů Funcka[38] a Reichla[39] shromáždilo až 150 měšťanů a začalo s nimi diskutovat, že jsou schopní platit stále více a více požadovaný kontribučních peněz, proto by to měli platit z těch peněžních částek, které odvedli od měšťanů a místních obyvatel od poslední švédské války až doposud, z toho, co každoročně připadlo z výnosů léčivých pramenů (sauerbrunnen), a konečně z toho, co vynesly dva rytířské statky Dvorek (Hefflas) a Ostroh (Seeberg) atd. Nepřestávali se bouřit, dokud nakonec nepřivedli purkmistry na radnici a ti jim neslíbili, že jim, pokud to půjde, pomohou. Dne 4. května vypukl v jezuitské koleji požár, který způsobili nemocní Francouzi v refektáři a který mohl způsobit velké škody, kdyby ho jeden z jezuitských bratří včas neobjevil a šťastně neuhasil. Dne 10. května musela na rozkaz francouzského velitele proběhnout uličkou[40] na náměstí Francouzka, která byla přistižená při skutečném smilstvu, a to lechtání jí asi přešlo. A protože v ten den, jako v určený den, nebyly zaplaceny kontribuce, tak byly nejprve 11. května hlídané všechny zbraně ve zbrojnici (Geschier-hauß), ale nakonec je francouzští vojáci odvezli pryč. Poté 12. května začala vojenská exekuce, která byla uložena nejprve v domech pánů purkmistrů a některých městských radních a 13. května také měšťanů. Tato exekuce nejenže zůstala v každém domě, dokud někdo nezačal platit požadovanou částku, ale také musela být každému exekutorovi denně řádně vyplácena. Dne 17. května Francouzi  vypáčili všechny sýpky ve městě, vzali všechno obilí pryč a odvezli ho z města, ale především všechny sklady, naplněné obilím, do čista vyprázdnili a vyčistili. Dne 20. května byli francouzskými exekutory obsazeny také komenda dominikánů a klášter klarisek. Dne 22. května byli exekutoři posláni také ke šlechticům v celém Chebsku, kteří tam museli zůstat, dokud správně nedodali požadovaná množství peněz, obilí, sena a slámy. Této cti se dostalo také všem farářům celého Chebska. Dne 25. května byly další exekutoři umístěni do domů těch měšťanů, kteří odmítli zaplatit kontribuci. Dne 30. května francouzská kavalerie odjela na venkov a místo ní do města dorazily bavorské jednotky.

15) Dne 1. června byly místní komenda a klášter klarisek znovu obsazeny exekutory, aby mohly postoupit 5000 zlatých městu na úhradu kompletní sumy poplatku. V této době byla úmrtnost místního měšťanstva a francouzských vojáků tak vysoká, že těch prvních umírali 4, 5 nebo dokonce 6 denně, zatímco těch druhých 9 nebo 10 denně. Dne 2. června Francouzi zbavili Klarisky úplně jejich obilné sýpky a vzali jim všechno seno, ovšem dali jim přitom slovo Francouzů, že jim bude vše včas zaplaceno; toto slovo pravděpodobně špatně dodrží. Dne 3. června obsadily bavorské jednotky stráže u městských bran a toho dne odtud do Prahy odpochodovalo 500 mužů francouzské infanterie (pěchoty). Dne 15. června přijeli tři vyslanci z Frankfurtu opět do Chebu. A protože Francouzi v Čechách byli u Písecka na hlavu poraženi královským uherským vojskem, přicházelo sem do Chebu i nadále denně mnoho raněných a dalších vojáků, jimiž byly naplněny všechny kláštery a měšťanské domy. Nemohli být dokonce ubytováni všichni najednou a mnozí museli tábořit ve dne v noci mimo město na volném prostranství. Také Francouzi v obavě, že by město mohlo být znovu obleženo uherskou královskou armádou, neustále pokračovali v pracích na opevnění, opevňovali Šibeniční vrch, osazovali ho děly a obklopovali vlčími jámami (Wolffs-gruben).[41] Na svátek svatého Udalricha napáchala bouře na celém Chebsku velké škody na úrodě a 8. července mezi jedenáctou a dvanáctou hodinou v noci udeřila bouře a zapálila jednu z věží zdejšího městského farního kostela, v důsledku čehož shořely obě věže z více než poloviny, roztavilo se všech šest zvonů i velký zvon „Sturmerin“. Velkou škodu utrpěl i samotný kostel, kterému shořela celá střecha, z níž vítr odnesl tašky až na františkánský klášter. Dne 28. srpna v 11 hodin dopoledne vypukl v domě místního Žida Oppenheima požár, při kterém shořela celá zadní část jeho domu vedle františkánského kláštera,[42] a klášter se tak ocitl ve velkém nebezpečí.

16) Poté, co se francouzská armáda asi 8 dní zdržovala u vesnice Broumov (Brammenhof)[43] v Čechách, dílem proto, aby pozorovala královskou uherskou armádu a dílem proto, aby vtrhla do Království českého, vyrazila 27. září se svými vojsky pochodem do Mähringu a odtud do Neü Albenreüthu, kde také zůstala až do 29. září časně ráno, na krátkou dobu se zastavila, načež se vydala na cestu a pochodovala do Chebu. V této době byli špitálníci od dominikánů a františkánů zcela plně zaměstnáni nemocnými a zraněnými Francouzi, a proto museli zmínění duchovní téměř úplně opustit své kláštery. Dominikáni se nastěhovali do ottenthalovského domu[44] u kostela sv. Jana,[45] jezuité odešli na své panství ve Starém Hrozňatově (Kinsberg), ale někteří zde zůstali a žijí částečně v koleji a částečně ve farním domě (Pfarr-hauß). Mnozí františkáni zůstali na venkově s faráři a někteří se usadili na Hoře sv. Anny s celou výukou teologie a bydleli tam pod střechou na zemi. Otec kvardián Constantius Zickler zůstal s některými otci a laickými bratry (patribus a fratribus laicis) v klášteře. V té době byl farní kostel sv. Mikuláše ve městě na příkaz generála a zdejšího velitele Tetriho zaplněn rakouskými zajatci a raněnými. Tito vězni byli zajati v Plané v Čechách. Tento kostel byl následně zcela přeměněn na formální lazaret, dokonce i na stáj pro koně, a musely v něm být umístěny kamna. Také špitální kostel u sv. Bartoloměje byl také plný těchto vězňů, kteří zde však nezůstali dlouho, ale byli brzy znovu vykoupeni a odjeli ke královské uherské armádě.

17) Poté, co francouzská armáda z Neü-Albenreüthu dorazila sem do Chebu, jak bylo uvedeno výše, a několik dní tábořila za městem na otevřeném poli, vyrazila odtud znovu a pod velením francouzského generálporučíka Jeho Excelence hraběte de Sax opět vstoupili do Čech. Jejich pochod směřoval přímo k městu Loket (Ellbogen), v němž se nacházelo i pár uherských vojáků – Chorvatů a pandurů. Když se dozvěděli o příchodu Francouzů, zatarasili bránu a připravili se k obraně, ale Francouzi zahájili formální obléhání a začali město ostřelovat, což trvalo až do faktické kapitulace, na jejímž základě uherští vojáci svobodně odešly. Francouzi však toto město okamžitě opět opustili a s celou svou armádou táhli přes Horní Slavkov (Schlaggenwerth), Klášterec (Clösterle) do Kadaně (Caaden), kde byli odříznuti královskou uherskou armádou natolik, že se nejenže nemohli spojit s druhou francouzskou armádou v Čechách, což bylo cílem jejich pochodu, ale byli tam Uherskými tak pobiti, že se museli ve spěchu vrátit zpět do Chebu. Při této akci Chorvaté a panduři, kteří s nimi nedávno kapitulovali u Lokte Elbogenu, na Francouze natolik zahořkli, že dokonce zmasakrovali a pobili šavlemi ty, kteří se uchýlili do františkánského kostela a prosili tam o odpuštění. Poté, co zmíněné francouzské vojsko opět dorazilo do Chebu, zůstalo tam několik dní, ale nakonec se opět vydalo na pochod přes Horní Falc do Ambergu, ale vojáci strašně drancovali všechna místa jak na Chebsku, tak i na pochodu Falcí. Mezitím se zde ve městě rozšířila úmrtí, a to jak mezi měšťany, tak mezi vojáky, takže často za jeden den zemře 9 až 10 měšťanů, zatímco z vojáků často 20, 30 a někdy i 40. Mrtví vojáci byli pouze nakládáni na káry, zakryté špatnou černou látkou, a vyvezeni na nyní tzv. Francouzský hřbitov (Frantzosen freÿthof), bez světla a bez kříže (sine lux et sine Crux), jako jiný mrtvý dobytek, a vhozeni do velké hluboké jámy, která tu byla pro tento účel vyhloubena.

18) Poté, co bylo město Praha v měsíci prosinci řádně vyzváno před Jeho knížecí Jasností knížetem z Lobkovic, generalissimem Jeho královským Veličenstva Uherska, celé francouzské vojsko včetně francouzského generalissima Marchalla de Bellisle, v noci tiše uprchlo. Zanechali za sebou nemocné vojáky a méně mužstva posádky a po obtížné cestě dorazili sem do Chebu. Cestou však hodně trpěli od uherských husarů, kteří jim sebrali vše, co mohli. Po příjezdu do Chebu zde francouzský velitel nechal na počest francouzského generalissima de Belliste střílet děly ze všech valů. Konečně je šťastně předáno hlavní město Praha a tím i celé Království české osvobozeno od oněch zlých francouzských hostů, až na město Cheb a Chebsko. Francouzi, kteří vypochodovali z Prahy, dorazili do Chebu také a během tohoto dvojnásobného pochodu z Prahy do Chebu asi 1000 francouzských vojáků dílem umrzlo, dílem bylo zajato a zabito uherskými vojáky. Z Prahy si Francouzi přivezli osm nebo devět rukojmí, mezi nimiž byli kromě několika významných osob a bohatých měšťanů i probošt katedrály a rektor jezuitské koleje u sv. Klimenta i s družinou, kteří však byli brzy zase propuštěni do Prahy. Avšak jak ti první, tak i ti druzí, kteří sem dorazili z Prahy, se v Chebu dlouho nezdrželi; první po několika dnech odpočinku táhli přes Horní Falc do Ambergu, druzí je tam koncem roku 1742 také následovali a nezůstalo po nich zde nic než silná posádka, která však dopadla velmi špatně, jak ještě uslyšíme. Přibližně v této době se za jedno vejce muselo zaplatit okolo jednoho krejcaru.

19) Dříve než ukončím tento odstavec, musím ještě sdělit dvě informace, a to tu první, že františkáni v Chebu měli letos to neštěstí, že za dobu tří měsíců ztratili v chebském klášteře 18 františkánů, kteří zemřeli na horečku (hietzigen fiebe), kterou dostali v nemocnicích a špitálech od Francouzů, jimž pomáhali s udělováním svatých svátostí. Druhou informací jsou ony výmluvné verše, které v měsíci dubnu tohoto roku, krátce před svým časným odchodem z tohoto světa, složil nejctihodnější a milostivý Laurentius Freytag řádu křižovníků s červenou hvězdou (ordinis Creucigerorum cum rubea stella), bývalý komtur špitálu u sv. Bartoloměje v Chebu a probošt (isulirte Praepositus) v Deviliz v Uhrách[46] pro útěchu Marie Terezie, královny uherské a české, která je nyní velmi sužována svými nepřáteli, ale stále slavně vládne.

Ne timeas Maria Luc 1. c.

Septem contra unam certant truce Marte Mariam

Hydrae, fors Cunctis conteret Ipsa Caput.

In Sexu fragili miranda trophaea leguntur,

Mirè ut confundat fortia quaequae Deus.

Vale tuo Spolianda Solo vi Czecka Virago,

Boia Poli junctis viribus arva cape;

Instenet Ipse tuas graciles ad praelia palmas,

Ad bellum digitos, mascula corda, pedes.

Milia contra Unam stent, quis tum? Solus et Unus

Nonne Seit in paucis vincere multa Deus?

Vivit ad huc dominans, dabit atque Maria Mariae,

Ut redet Dominae, quod fuit ante Suum.

To se opravdu stalo ještě v tom roce, kdy uherská královna Marie Terezie znovu mečem dobyla své dědičné Království české.

[1] Plukovník Johann Th. Freiherr von Doffing byl vojenský velitel Chebu.

[2] Pravděpodobně to byla zaniklá obec Krásná Lípa (Schönlind), západně od Slapan.

[3] Zde píše kronikář o sobě.

[4] Gehaag neboli Koch byly dnešní Háje, městská část Chebu.

[5] Granátník (grenadýr) byl pěšák, určený k házení granátů na nepřítele.

[6] Tambor (tampour) byl vojenský bubeník.

[7] Vojenský velitel města a pevnosti Chebu, plukovník von Doffing.

[8] Vojsku velel císařský rakouský polní maršál Ludwig Andreas von Khevenhüller, hrabě von Aichelberg-Frankenburg. V kronice se píše o uherské armádě, ale jednalo se nominálně o císařskou rakouskou armádu.

[9] Neděle Sexagesimae je druhá neděle před Popeleční středou.

[10] Kronikář zde píše sám o sobě.

[11] Termínem „weibs-bild“ kronikář označuje ženy a dívky.

[12] Honzík (hannserle) byla vycpávka pod šaty nebo sukní, která zvětšila a zdůraznila ženské „pozadí“.

[13] Drahov (Trog, Trag) je asi 0,5 km jihozápadně od Ostrohu (Seeberg).

[14] Tebe Bože chválíme.

[15] Koňský trh (Rößmark) byl v horní části chebského náměstí. Hostinec „U Černého koně“ (Schwartzen Rößl) byl snad dřívější hostinec „U červeného koníčka“ (Gasthof „zum Rothen Rössel“) v domě čp. 471/26 – nyní „U krále Jiřího“. Dobré ubytování pro francouzské zajatce…

[16] Zkrácené slovní spojení „sonnen-würth“ bylo pro překladatele skutečným oříškem. Jedná se však jednoznačně o hostinec „U Zlatého slunce“ v domě čp. 483/33 na náměstí. Vlastníkem domu byl v letech 1731-1760 Johann Thomas Löw, což byl právě okradený měšťan. Dům čp. 483/33 pak 2. listopadu 1883 vyhořel.

[17] Bylo to v domě čp. 24/36 v Dlouhé ulici (Langegasse).

[18] Erhard Penßler vlastnil dům čp. 403/14 v Židovské ulici (Judengasse).

[19] Piquet byla dočasná vojenská jednotka, složená obvykle z 50 nejlepších granátníků pěšího pluku. Používala se v případě potřeby řešení prekérních situací.

[20] Hollerhof byl hospodářský dvůr v místě dnešní městské části Skalka – Zátiší.

[21] Jednalo se o nevelký hřbitov u městského farního kostela, tedy v místě dnešního kostelního náměstí.

[22] Byl to Jakob Herold z čp. 204/26 v Kamenné ulici (Steingasse).

[23] Piquet byla dočasná vojenská jednotka, složená obvykle z 50 nejlepších granátníků pěšího pluku. Používala se v případě potřeby řešení prekérních situací.

[24] Nejasný překlad – v originále „geweÿhte kraüterich“; možná to jsou svěcené kočičky (Palmkätzchen) na Květnou neděli (?).

[25] Tj. na chebském hradě.

[26] Tj. na Kostelním náměstí.

[27] Piquet byla dočasná vojenská jednotka, složená obvykle z 50 nejlepších granátníků pěšího pluku. Používala se v případě potřeby řešení prekérních situací.

[28] Johann Georg Vogel vlastnil od roku 1752 dům čp. 437/5 v Provaznické ulici (Bindergasse).

[29] Zmíněný dům žida Oppenheima byl vedle františkánského kláštera, pravděpodobně dům čp. 33/10 ve Františkánské ulici.

[30] Překlad: „Jasně!“ – žertuje.

[31] Ravelin byl vnější prvek fortifikace – samostatná pevnůstka v hradebním příkopu trojúhelníkového nebo pětiúhelníkového tvaru. Sloužil jako ochrana kurtiny (valu mezi dvěma bastiony), ležící za ním a zároveň i boků bastionů.

[32] V originále „zu gutter“ – překlad není jednoznačný.

[33] V bitvě 29. prosince 1741 u Písku porazili Rakušané průzkumný odřad francouzské armády.

[34] Jedna starochebská lehká libra neboli cent (alt-egrische leichte pfund oder zentner) měla 50,97421 kg. Metrák chleba na jednoho vojáka denně je však poněkud hodně a asi je někde chyba (?)

[35] Míní se vodovod, vykopaný francouzským nepřítelem.

[36] Hostinec „U Zlatého jelena“ byl v domě čp. 511/10 na náměstí, později známém jako Dům „U Černého orla“ („Adler-Apotheke“). Dům tehdy vlastnil lékárník Josef Franz Anton Heder.

[37] Dům čp. 478/33 na náměstí, nyní známý jako Grünerův dům, tehdy vlastnila Maria Sophia Werndlin, vdova po purkmistrovi Johannovi Josefovi Werndlovi von Lehenstein, který zemřel v roce 1738.

[38] Purkmistr Johann Thomas Funk vlastnil dům čp. 487/41 na náměstí.

[39] Purkmistr Johann (Hanns) Josef Maximilian Reichl vlastnil dům čp. 506/5 na náměstí.

[40] Jednalo se o trest proběhnutí uličkou a vypráskání pruty (spietz-ruthen lauffen). Poslední chebský kat Karl Huss o tomto trestu píše: „… trest, kterým byli takoví lidé zneuctěni, užíval se v pozdějších dobách až do doby, než to zarazil císař Josef II., …“ – viz HUSS, Karl, 1797: Kronik der Stadt Eger von Karl Huß Im Jahr Christi 1797, II. Theil, pag. 170v. Rukopis: zámek Kynžvart.

[41] Tzv. vlčí jámy (wolffs-gruben) byly nejčastěji odchytové jámy pod padacím mostem, nebo – jako v tomto případě – před nějakou fortifikací. Dno vlčí jámy bývalo často ještě pokryté nějakými zahrocenými pilíři.

[42] Zmíněný dům žida Oppenheima byl vedle františkánského kláštera, pravděpodobně dům čp. 33/10 ve Františkánské ulici.

[43] Obec Broumov (Brammenhof, Prommenhof) leží západně od Chodové Plané.

[44] Dům patřil městskému radnímu Johannovi Georgovi Ottovi von Ottenthal, který bydlel v domě čp. 449/14 v Jateční ulici (Schlegelgasse) a byl v říjnu roku 1721 povýšen císařem Karlem VI. do šlechtického stavu.

[45] Kostel sv. Jana byl na Jánském náměstí.

[46] Klášter se mi nedaří identifikovat.