1) V roce 1732 byl v Chebu nejctihodnější pan světící biskup řezenský, pan Godfrid von Simmern, který nejenže udělil svátost biřmování několika tisícům lidí, vysvětil několik františkánů a cisterciáků z Waldsassenu v chebském farním kostele, ale také posvětil nově postavený dům Boží v Nebanicích (Nebanitz). V roce 1733 byl ve farním kostele s velkými náklady zřízen oltář svatého mučedníka Vincenta. V tomtéž roce byl v den svátku svatého Tomáše apoštola v Neualbenreuthu tehdejším farářem panem Georgem Thomasem Bruschem na základě mimořádné licence řezenského ordinariátu (de licentia extraordinaria Rdmi Ordinariatus Ratisbonensis) nejen slavnostně otevřen nově postavený kostel ke cti svatého Vavřince mučedníka, ale také byl urozeným panem Junghansem, chebským radním, inaugurován čtvrtý páter na Hoře sv. Anny, který je povinen po celý rok sloužit každý týden (s výjimkou nedělí) šest mší svatých na vzpomínku na tohoto pána, který už odpočívá v Pánu, za což vyplácí městský lozunk (daňová kancelář) klášteru v Chebu příslušné stipendium. Také v tomto roce oslavil klášter Waldsassen své šesté jubileum osmidenní velkou slavností (která začala 19. neděli po Letnicích, tedy 4. října). V Praze, v klášteře svatého Jiří, zesnulo v roce 1735 Její požehnané Veličenstvo knížecí Milost paní Aloysia von Wiedmann, rodačka z města Chebu. Jako vládnoucí abatyše měla tu milost korunovat v Praze římskou císařovnu Alžbětu královnou českou, což byla pro město Cheb a rod Wiedmannů vskutku velká pocta!

2) V roce 1739 byla velmi studená zima, která trvala od října toho roku až do května 1740. V tomto roce také Jeho římské císařské královské Veličenstvo Karel VI. zemřelo 20. října ve dvě hodiny ráno náhlou, ale klidnou smrtí. Jeho nepohřbené tělo bylo po celé tři dny po sobě veřejně vystaveno ve Vídni v takzvaných rytířských pokojích na císařském hradě na slavnostním lůžku (parade-bett), načež byly srdce a jazyk zesnulého císařského Veličenstva uloženy v loretánské kapli u bosých augustiniánů, avšak vnitřnosti do metropolitního kostela sv. Štěpána, zbytek těla v noci po 7. hodině do císařské krypty u kapucínů na novém trhu (Neümark). V případě této smrti mohl každý snadno předvídat, že v Německu vypukne velká válečná vřava, v jejímž centru se ocitne zejména Království české a další rakouské dědičné země, neboť se vedly spory o to, kdo bude legitimním dědicem.

3) Zanechaná prvorozená arcivévodkyně Marie Terezie se okamžitě snažila uplatnit své dědické právo, které jí přiznávala Pragmatická sankce, a již 22. listopadu téhož roku jí rakouské stavy vzdaly hold jako arcivévodkyni rakouské. Dne 21. listopadu byl dědičný arcivévodský klobouk, který byl uložen dvě míle od Vídně v klášteře Neüburg, spolu s žezlem a císařským jablkem, vyzvednut s obřadem, který je v takových případech obvyklý a zavedený od nepaměti, a dopraven na královský hrad. Dne 23. března dopoledne v metropolitním kostele svatého Štěpána zpívali Jeho Eminence kardinál a arcibiskup velebné sliby a po jejich skončení byl co nejslavnostněji vykonán obvyklý akt holdování. Neslavil však ani tehdejší bavorský kurfiřt Carolus Albertus, který se rovněž považoval za dědice rakouských dědičných zemí. Zvláště ho zajímalo Království české, sousedící s jeho zemí. Aby mohl dosáhnout svých cílů, obrátil se s prosbou o pomoc a podporu na francouzského krále, který pak poslal dostatečný počet vojáků, uzavřel spojenectví se saským kurfiřtem a připravil se na válku s jeho švagrovou, Marií Terezií. Nechci zde popisovat všechny okolnosti této války, ale zmíním se pouze o tom, co se týkalo města a pevnosti Chebu.