1) Nově zvolená abatyše Ursula Schlick také chtěla jít ve šlépějích své předchůdkyně a rovněž nechtěla v roce 1534 splnit svůj závazek, a protože toho ctihodná Rada chtěla všemožně docílit, byla věc dokonce předložena Jeho císařskému královskému veličenstvu, které obě strany předvolalo ke svým radním do Prahy. Ještě předtím, než byla záležitost zaslána stranám, však byly rozpory a sporné články smírně urovnány prostřednictvím pana Albiniho Schlicka, hraběte z Pasova, a listina o urovnání, která byla v této souvislosti sepsána, zní takto:

2) Když došlo ke sporu mezi ctihodným, urozeným a moudrým purkmistrem, radou a obcí města Chebu na straně jedné a ctihodnými a církevními pannami urozené abatyše Uršuly Schlick, hraběnky z Pasova, Weißenkirchenu, Lokte atd. a celým klášterem řádu sv. Kláry ve městě Chebu na straně druhé, takže řečená ctihodná rada a městská obec kvůli některým z následujících článků byly od řečeného ženského kláštera v újmě a požadovaly spravedlnost a nápravu, a proto se obrátily se stížnostmi na nejjasnějšího, nejmocnějšího knížete a pána Ferdinanda, krále římského, uherského a českého, infanta v Hispánii, vévodu rakouského a markraběte moravského atd., našeho nejmilostivějšího pána. Jeho císařské římské Veličenstvo vyzvalo obě strany, aby se v určený čas dostavili před jeho královské Veličenstvo, aby v této věci bylo učiněno zadost spravedlnosti.

Nyní však došlo k tomu, že čas královského dekretu se naplnil a velevážený římský královský Majestát vyslechl obě strany v přítomnosti urozeného pana Albína Schlicka, hraběte z Pasova, pána na Weissenkirchen, na Lokti a na Nejdku, aby se zabránilo dalším omylům, potížím, nákladům a ztrátám a zachovalo se přátelství, dohodly se obě strany na přátelském svazku a smlouvě. Zmíněný hrabě a pán se pak snažil smlouvu pilně uplatnit, a proto se o tom, jak se má s takovými spornými články zacházet, s vůlí a vědomím obou stran rozhodli a dohodli takto.

3) Zpočátku a za prvé se sjednává: uvádí se, že Královský Majestát, náš nejmilostivější Pán, nadále vyměřuje daň v Koruně české, a pokud by ctihodná Rada včetně Chebska nechtěla učinit žádné osvobození od těchto daní, ženský klášter ochotně odevzdá a zaplatí Radě 30 říšských tolarů v mincích i s úroky, kdyby Rada měla investovat 1000 zlatých. Pokud by se však tato investice zvýšila nebo snížila, pak klášter platí podle vyšší částky, jak se také v tomto případě stalo, na dobu neurčitou.

Poté bude klášter držet jezdeckého koně, kterého pošle s jedním pacholkem, aby sloužil Radě v případě potřeby, ale pokud město poručí nebo je jinak vyzváno, že Rada musí v případě potřeby držet více než 8 koní, dokud taková potřeba existuje, pomůže klášter ochotně radě jedním koněm.

Klášter nesmí a nebude poskytovat svá dva spřežení, pokud jsou toho schopni, pro potřebu Rady a musí je o to, stejně jako dříve s jednou fůrou, požádat.

Co se týká přijetí ženského kláštera, pokud by někomu poskytly ubytování nebo útěchu, musí být v Radě požádáno o souhlas.

Rada také nebude mít námitek, pokud jde o nutnou přístavbu kláštera, zejména tam, kde nevznikne žádná škoda městským hradbám s osvětlením, nebo nenastanou jiné škody městské obci. Kdyby však šlo o to, že klášter postaví něco nového a důležitého, musí se tak stát se souhlasem jejich zákonného zástupce (poručníka) a ctihodné rady. Na jejich žádost a přání se rada přikloní k tomu, aby jim ustanovila poručníka, jak to bylo zvykem v dávných dobách. Ctihodná rada dá kvůli ročnímu rozpočtu doporučení obmyšlenému hraběti a pánovi. Kdyby se časem stalo, že by se dotyčné nebo jiné statky dříve či později zmenšily v neprospěch kláštera a že by se tím snížila hodnota donace, je rada oprávněna provést řádnou prohlídku a změnu ve prospěch kláštera.

Potrubní vodovod, který je do kláštera přiveden na základě doporučení rady, má být zde uchován, jak je uvedeno dříve a v popisu ženského kláštera a klášter není povinen z toho platit poplatky. Na druhé straně se ženský klášter vzdal podílu, totiž 20 chebských grošů, který měly na židovském hřbitovu před Horní branou a který je nyní v opatrování městské rady a který jim již nemá být vydán, ale má být zlikvidován a zanikne.

Poté, co si také řádové sestry postavily ve svém klášteře u hradeb nový vodovod a čas od času do něho převáděly přepad vody z vodovodu bosých bratří, což městská rada nechtěla povolit, ale na radu mnoha dobře urozených hrabat a pánů, a na žádost řádových sester z kláštera městská rada udělila povolení k odběru a držení takovéhoto přepadu vody ve vodovodu. Předpis, který zmínění bratři dali pro svou vodu a vodovod, je však ve všech ohledech beze změny.

Co se týká obydlí, náležejícího klášteru, v němž v současné době bydlí Erhard Mirauer (nyní však paní Rosina Lanussin) a které se nachází v klášteře bosých bratří, je v tomto případě osvobozeno; pokud by se však stalo, že by obydlí zůstalo mimo duchovní osoby nebo jejich bratry a jejich placené služebnictvo, zůstane povinnost měšťanského souhlasu jako pro ctihodnou městskou radu.

Viz Archiv Františkánů.

Protože je ctihodná rada oprávněna chránit a zaštiťovat svůj chudý lid, vyřizovat, pomáhat a radit jim ve všech nezbytných a potřebných záležitostech, proto není nutné, aby žádali a přijímali jiné ochránce.

Načež, jak je uvedeno, všechny soudní, rozhodčí a také výše uvedené smlouvy mimo výše uvedené články jsou a zůstanou pro každou stranu neomezené a bez dopadu na jejích svobody, výsady a starých zvyklosti, takže všechny podvody a porušení jsou zde vyloučeny.

Pro stálé uchování bylo toto rozhodnutí předáno ve dvou vyhotoveních, jedno radě města Chebu a druhé klášterním sestrám, a to na věčné časy, k čemuž urozený Albín Schlick, hrabě a pán atd. z jeho milosti připojil pečeť rady města a řádové sestry, abatyše a konvent připojily na potvrzení své insignie. Učiněno a dáno po narození Krista, našeho Pána, našeho Spasitele, roku 1534, první čtvrtek po svatodušních svátcích.

4) Za vlády zmíněné Uršuly Schlickin právě došlo k tomu, že ona a její okolí, její ministr přidělený jako církevní autorita a bratři řádu sv. Františka provincie Saské sv. Kříže (P. P. Francisci Reguloris observantiae Provinciae Saxoniae S. Crucis) již neplní řádnou poslušnost a nerespektují svého patrona, kterému bylo na generální kapitule, konané ve městě Nisa, z příkazu Jeho papežské svatosti Pavla III. nařízeno reformovat sestry řádu svaté Kláry. V rozporu s papežskou bulou Pavla III. z 8. listopadu 1534 byl vydán dekret podle jejich libosti, a to pod záminkou, že chebský klášter a konvent nepatří k provincii Saské, ale (pozn.: hic videatur D. Schlecht[1] Originale apud D. Antonium Ott.) k provincii Hornorýnské. Věc dospěla k závěru, že otcové provincie Saské se v této věci obrátili na Jeho papežskou Svatost, zatímco klášter sv. Kláry na Jeho královské Veličenstvo. Jeho papežská Svatost nařídila kardinálu Franciscovi a gubernátorům řádu sv. Františka a protektorovi sv. Kříže, aby vydali chebskému klášteru svaté Kláry následující mandát, který v naší mateřštině zní takto:

5) Franciscus, z Božího milosrdenství kardinál presbyter Svaté říše římské jménem sv. Kříže v Jeruzalémě, gubernátor a ochránce všech řádů sv. Františka, Duchovním dcerám Kristovým, abatyši a pannám kláštera svaté Kláry z kláštera ve městě Chebu, saské provincie sv. Kříže, těm, kdo vidí tento spis, pokoj a otcovské požehnání. S ohledem na naši dobrotu jsme zachytili, že abatyše a jeptišky kláštera svaté Kláry z Chebu ustoupily od Boží vůle a s opovržením k poslušnosti se vzdálily od poslušnosti a trestu svých prelátů k záhubě svých duší a k mrzutosti mnohých. My však z otcovské péče a snahy, aby ti, kdo jsou svatého náboženství, byli přijati, zastoupeni svatým slibem, aby byli potvrzeni jedinému Ježíši Kristu ve správném dodržování, a proto z moci našeho svatého otce papeže tímto vydáváme ústní rozkaz a jako protektor nařizujeme zákaz a propuštění všech stávajících úřadů abatyše a kláštera panen řádu svaté Kláry a kláštera města Chebu s tím, že zůstanou ve všem a všemi poslušné a poddané důstojného pátera Kašpara Sagera, ministra výše uvedené saské provincie, jako byly v různých dobách poslušné předchozích ministrů, a to do osmi dnů poté, co jim byl tento list oznámen a doručen. A pro případ, že by (Bůh s námi) tuto poslušnost nevykonaly, zbavujeme z výše uvedené moci řečenou abatyši, převorku, správkyni jednacích oken (prach-fenster-verweserin) a všech čestných úřadů, aby nyní vykonávaly své úřady, a sesazujeme je a odvoláváme. Pokud však budou (to věříme Bohu) poslušně a pokorně dodržovat papežskou svatost a tento náš mandát, napomínáme a připomínáme výše zmíněnému důstojnému otci ministrovi spolu s ostatními z uvedené provincie, že je mají podle svých možností utěšovat a podporovat. Abychom zachovali veškerou víru a svědectví, podepsali jsme tento náš dopis vlastní rukou a přikázali, aby byl potvrzen naší obvyklou pečetí. Dáno v Římě na Palatiu v naší obvyklé rezidenci dne 15. srpna 1537. Tak přikazujeme a nařizujeme.

Franciscus Card. S. Crucis Protector.

6) Jeho královské římské Veličenstvo a také královské Veličenstvo v Uhrách a Čechách naproti tomu zaslalo stížnosti řádových sester nejctihodnějšímu panu biskupovi Joanni Maroni a vyslanci Jeho papežské svatosti, který vydal následující prozatímní oznámení otcům saské provincie Svatého stolce o regulovaném sledování řádu svatého Františka s datem 9. března 1538.

Poté, co vás abatyše a řádové sestry řádu sv. Kláry v Chebu diecéze Řezenské loňského roku v létě zažalovali u královské kanceláře s ostrým obviněním, že nejsou pod poslušností a správou našeho provinciála v Sasku téhož řádu, pro důslednou, rozumnou, spravedlivou a poctivou věc jsme také několikrát podali žalobu na zmíněného provinciála, jeho místodržitele a ministry, o čemž všem s námi královské veličenstvo rozhodlo. Abychom to viděli v pořádku a aby se to stalo pro dobro našich duší. Z tohoto důvodu jsme v průběhu této věci předvolali výše zmíněného provinciála a jeho guvernéra na základě stížnosti abatyše a řádových sester, ale oba se ani jednou nedostavili, a kvůli zpoždění v zajištění blaha zmíněné abatyše a sester požádali, abychom se, nakolik je to možné, postarali o potíže ohledně spásy duší. Proto jsme pověřili a nařídili ordináři v Řezně, do jehož diecéze byl klášter výše zmíněných řeholnic a sester umístěn, aby vyplatil část jejich oprávněných poplatků, a aby na základě posvátné poslušnosti poskytl k ruce řečené abatyši a řádovým sestrám vhodného a přísného kurátora, kaplana a zpovědníka, světského kněze nebo jiného muže z řádu, dokud a nakolik to papežská stolice a moc kvůli přijatým záležitostem nařídí. Mějte se dobře.

7) Nenacházím žádné další informace o tom, zda ctihodná konzistoř v Řezně uvedla toto prozatímní opatření v život a dočasně zde vysvětila světského kněze na zpovědníka, ani o tom, jak došlo k tomu, že zdejší klášter svaté Kláry vypověděl poslušnost Otcům Řádu sv. Františka přísné observance (Patribus Ordinis S. Francisci Strictioris Observantiae Recollectis), který jako dříve patří k saské a nyní štrasburské provincii. Věřím však, že výše zmíněný přísný mandát vydaný papežským příkazem a odvolání z jejich čestných úřadů, stejně jako zákaz, byly dostatečné k tomu, aby je přiměly k poslušnosti.

8) Nyní začínají hradní purkrabí (plegéři), které se panu Schlechtovi[2] podařilo zjistit z Actis publicis. V roce 1534 zde byl plegérem Jeronimus Schlick.