1) Král Václav[1] po vzoru Karla IV. nejenže potvrdil klariskám všechna privilegia a svobody, ale také klášteru v roce 1408 povolil koupit od Enderleina Steinbacha vesnici Horní Částkov (Oberschossenreüth), kterou také klášter následně koupil a dodnes ji jako svou užívá.

2) Již výše bylo zmíněno, že klášter Waldsassen byl spolu s městem Chebem převeden císařem Ludvíkem Bavorem[2] na Korunu českou, kde zůstal až do roku 1411, ale v tomto roce získala falckkrabata na Rýně práva ochrany a patronátu nad klášterem Waldsassen, a to následujícím způsobem. Když se mniši zmíněného kláštera neshodli na volbě preláta, jedna část zvolila Johanna, druhá Conrada,[3] a aby byl Conradus při své volbě podpořen a chráněn, obrátil se na kurfiřta a falckraběte Johanna,[4] a hledal u něho ochranu a patronát jakožto u císařského místodržícího. Ten mu to také slíbil s podmínkou, že mu on s celým konventem přislíbí, že bude poskytovat trvalou ochranu a patronát nad klášterem. Conradus, aby se stal a zůstal opatem, se k tomu také bez dalšího zavázal. Od té doby se klášter Waldsassen, který byl již 90 let u Koruny české a Království českého, dostal nedbalostí a nerespektováním líného krále Václava pod falckou jurisdikci a panství k nenapravitelné škodě království a města Chebu. Kromě toho je třeba poznamenat, že poté, co falckrabě Joannes zjistil, jak by toto právo ochrany mělo špatný účinek bez vědomí a vůle Jeho císařského Veličenstva a příslušného dekretu, přesvědčil duchovní ve Waldsassenu, aby požádali Jeho císařské Veličenstvo o poskytnutí této ochrany, aby mohli přijít k Jeho římskému královskému Veličenstvu s prosbou a svými prosbami dosáhnout povolení přijmout jej, tedy falckraběte Joanna, za svého patrona, načež Jeho římské královské Veličenstvo vydalo falckraběti Joannovi následující reskript:

3) My, Zikmund,[5] z Boží milosti římský král, po všechny časy rozmnožitel říše a král Uher, Dalmácie, Chorvatska atd., nabízíme svou milost a vše dobré atd. urozenému Janovi, falckraběti rýnskému a vévodovi bavorskému, našemu milému strýci a knížeti. Urozený drahý strýčku a kníže! Když nám ctihodný opat a konvent kláštera ve Waldsassenu, naši milí zbožní, v otevřených pečetěných listech popsali, že oni a onen klášter jsou od nepaměti římským císařům a králům, našim předkům, tak milí, že mají pána a přímluvce, který má být jejich zástupcem a může chránit je a jejich zmíněný klášter, a že pocítili dobrotu ochrany, budeš jim i ty pro takový ochranu blízký, protože jiného knížete a pána nyní neznají. A když nás vroucně žádali a pokorně prosili, abychom jim a výše zmíněnému klášteru milostivě poručili, a když my z naší královské milosti na to vždycky rádi dohlížíme a také se snažíme, aby všechny Boží domy a všichni služebníci Boží byli pilně a dobře chráněni a abychom k nim měli také zvláštní dobrou důvěru, že budeš poctivě a dobře spravovat a chránit výše zmíněného opata, konvent a klášter, proto jsme tě vzhledem k výše uvedené žádosti a psaní výše zmíněného opata, konventu a kláštera po dobré úvaze, dobré radě a správném poznání ustanovili a dali témuž opatovi, konventu a klášteru jako ochránce a na základě římského císařského majestátu tě ustanovujeme a dáváme jako ochránce opata, konventu a kláštera, pokud to naši nástupci neodvolají a nebude to na újmu v právech nejjasnějšího knížete a krále Václava, našeho milého bratra, krále českého a Koruny české, jakož i všech ostatních. Tímto dopisem ti také důrazně přikazujeme, abys pro výše zmíněného opata, konvent a klášter učinil vše, co je v tvých silách, abys je chránil před násilím a bezprávím a zachoval jejich milosti, práva a svobody. Díky tvé lásce to budeme vždy s laskavostí poznávat. Dáno v Cremonu v Lombardii pod naší přivěšenou královskou římskou pečetí po narození Krista čtrnáct set let a poté ve čtrnáctém roce, příští úterý před dnem Očištění Panny Marie, našeho uherského království ve dvacátém sedmém roce a římského království ve čtvrtém roce.

4) Císař Zikmund však až příliš dobře věděl, že jako římský král nemůže odpustit práva, která má Koruna a Království české vůči klášteru, zvláště za života jeho bratra Václava, krále českého, pročež vydal tento reskript s výhradou odvolatelnosti císařem a ochrany práv krále českého. Je proto mimo jakoukoli pochybnost, že Jeho císařské Veličenstvo může obnovit dřívější stav věci, pokud jde o dovolání práva, ale že český král může svého vyhrazeného práva kdykoli svobodně využít. Kýžená příležitost k tomu se naskytla v době poslední bavorsko-francouzské války,[6] kdy Její Veličenstvo uherská královna a česká královna Marie Terezie[7] měla klášter Waldsassen pod svou kontrolou až do uzavření míru, takže v té době by bylo snadné obnovit práva Koruny. Oprava této pět mil dlouhé a silnice by Jeho Veličenstvu zajistila kromě výhod zemským přispěvatelům také volnou cestu pro účely příjezdu do římské říše a odjezdu zpět. Jediný způsob, jak se tam dostat ze strany Království českého, je přes Horní Falc nebo Braniborsko a Culmbach, přičemž obě zemská knížata by musela zrekvírovat průjezd, nebo dokonce dát zamítavou odpověď (jak to učinila Jeho Jasnost bavorský kurfiřt v roce 1673, když byli neutrální), a že ani tehdejší markrabě von Brandenburg Culmbach, nebo budoucí dědicové a nástupci, se nebudou muset obávat stejné akce. Tato vytoužená příležitost skončila a na další lze čekat.

5) Protože klášter Waldsassen přijal kurfalc za svého ochránce a tento nový protektor se uvedeným způsobem prosadil do pozice ochránce a patrona tohoto kláštera, docházelo mezi klášterem a zdejším městem k mnoha neshodám a sporům. Opat Conradus,[8] který se sotva ujal své funkce, nejprve zpochybnil hrdelní právo v Albenreüthu a Hardecku, který byl městu Chebu vždy přidělen, avšak základě nároku, který město vzneslo vůči králi Václavovi a ten vydal opatovi Conradovi inhibiční příkaz, o němž se za chvíli zmíníme, se rozhodlo mnohem rychleji a město zde souhlasilo s následujícím prozatímním narovnáním, než král Václav a jeho rádci provedou svá domnělá zákonná práva.

Inhibiční mandát.

6) Ctihodný, drahý, zbožný! Tímto listem ti vážně a důrazně přikazujeme, že si nepřejeme, abys vstoupil k soudu v Albenreithu, ani aby ses mu podřídil, ani abys to odmítl, ale abys jej zcela opustil, neboť tento soud od nepaměti patřil naší zemi a městu Cheb. Ale máš-li co říci v tom, co myslíme, že hledáš před námi a naší Radou, milostivě tě v tom vyslechneme a nic jiného, na naši čest.

Na to následující prozatímní narovnání.

7) My, Heinrich Reiß z Plavna mladší,[9] pán z Grätzu a hejtman z Bernau, a Erhard Rudisch,[10] měšťan v Chebu, dáváme tímto listem veřejně na vědomí všem, kteří jej uvidí nebo uslyší číst, že jsme domluvili mezi Chebskými na jedné straně a panem Cunradem opatem z Waldsassenu na straně druhé, kvůli hrdelnímu soudu v Albenreüthu a Hardecku, a rozhodli, takže to zůstane na obou stranách a bude to tak, dokud to mezi sebou přátelsky nevyřeší. A kdyby se v době, než se to urovná, stalo, že by na onom soudu v Albenreith a Hardeck došlo k zabití nebo se stalo něco dalšího, jak to před Bohem bývá, pak soud a rada Chebu na jedné straně, a opat a konvent kláštera ve Waldsassenu na straně druhé, oboustranně přátelsky pošlou, aby žádná strana nic nebrala v urážce, ale aby o tom mluvila svobodně a přátelsky, jak to pak bude nejlepší. A aby to pak celé skončilo, mohou se k tomu sejít a svobodně se dohodnou o téže vyjednané věci, a tak to bude nejlépe přátelsky, dokud se pak nesejdou a nedohodnou se společně a mezi sebou. Bez předsudků. A my, výše zmíněný Heinrich Reiß z Plavna a Erhard Rudisch, jsme k této listině připojili svou pečeť bez nároku na poplatek a pro jistotu jsme my, purkmistr a rada města Chebu, připojili svou městskou pečeť a my, opat Cunrad a celý konvent ve Waldsassenu, jsme k této listině rovněž připojili svou pečeť. Dáno večer na svatého Petra ze svatých dvanácti, jak se počítá po Božím narození roku 1415.

8) O tom, co dalšího se odehrálo a různé spory mezi městem Chebem a klášterem Waldsassen, bude uvedeno na příslušném místě. Mimochodem, duchovní kláštera Waldsassen se brzy dozvěděli o rozdílu mezi ochranou Královstvím českým a ochranou kurfalckou a zároveň museli pocítit trest za svou nevděčnost, projevenou vůči svému právoplatnému pánovi a nejmilostivějšímu patronovi. Noví patroni se jich ujali takovým způsobem, že považovali za nutné uchýlit se k českým králům a požádat je o milost, pomoc a ochranu, byli od nich opět milostivě přijati a obdrželi nejvznešenější výsady a svobody, jak si je popíšeme na příslušných místech. Schlecht[11] in sua Chron. inchoata ex Archiv. Egr.

9) Na hradě Chebu byli v tomto století až do roku 1428 následující, totiž: 1401 Huberth z Herttenbergu,[12] rychtář, 1402 purkmistr, radní města Chebu, plegér, a Erhardus[13] soudní písař, rychtář, 1403 Herwart z Kollowratu plegér, 1404 Hanns Forster plegér, 1408 Fridmann Redwitzer hejtman, 1413 Heinrich Herr von Plauen mladší, plegér, 1415 Wentzl von Donÿn (pravděpodobně Thun von Tonno. Dějiny Wildsteinu) plegér, 1422 Wentzl von Ilburg, plegér.