1) V roce 1389 propůjčil v Chebu císař Václav[1] léna arcibiskupovi a kurfiřtovi z Trevíru[2] a v té době zde bylo 24 knížat, 43 hrabat, 63 vyslanců říšských měst, svobodných pánů a šlechticů bylo takové množství, že nemohli být ubytováni ve městě, ale museli bydlet na předměstích. V téže době však došlo k velkým nepokojům a válce mezi knížaty a říšskými městy, která se však zde šťastně urovnala, načež zde Václav Líný nechal vyhlásit zemský mír (ladfrýd). V témže roce, kdy byl zmíněný císař a český král v Chebu, napodobili Pražané chebské měšťany a o Velikonocích byli všichni Židé v Praze povražděni.[3]

2) Nyní následují hradní plegéři (purkrabí), jak byli identifikováni z městské úřední knihy. První z nich v roce 1391, Stdynir von Czedlitz,[4] byl plegér v Chebu a purkrabí na Lokti; provedl zde mnoho nedobrých věcí a kvůli tomu byl s ostudou sesazen a kvůli němu byl na příkaz krále Václava v roce 1393 zbořen dřevěný most postavený z královského domu (tj. hradu) přes řeku Ohři (tehdy ještě zachovanému). V roce 1395 zde byl plegérem Bußko von Schwannberg,[5] v roce 1396 byl jmenován Burkhard von Jenewitz,[6] hejtmanem Styrnade a rychtářem Seüffrid Sahan, z nichž prvního v roce 1398 vystřídal ve funkci hejtmana Johann landkrabě zu Leüttenburg, hrabě zu Halß.[7] (Pozn.: Zde musím ještě poznamenat, že v roce 1396 byl v saské kustodii v Magdeburku zvolen provinciálem františkánů, tehdy ještě zvaných bosými, P. Joannes von Gmündt, který v následujících letech 1397 zastával zde v Chebu svou provinciální kapitulu).

3) Již výše bylo zmíněno, že císař Václav vedl velmi špatnou vládu, a to jak ke škodě Římské říše, tak i svého království českého, za což byl také sesazen kurfiřty císařství, kterého si příliš nehleděl, a ještě více ho to rozzuřilo. Ve svém království tak špatné hospodařil, že byl kvůli tomu podruhé uvězněn,[8] ale pokaždé z něj zázračně vyvázl. Místo něj byl římským císařem kurfiřty zvolen falcký a bavorský vévoda Rupprecht.[9] Protože chebští páni obávali války mezi sesazeným císařem Václavem a nově zvoleným římským králem Rupprechtem, a s ohledem na svoji přísahu prvnímu králi, kterému se rozhodli zůstat věrní, se museli obávat útoku a obléhání ze strany nového krále. Příliš se tu unáhlili, strhli a vypálili svá krásná předměstí a dobře vystavěné domy, srovnali se zemí krásné zahrady a tak se vyzbrojili k obraně. Nikde však nenalézám, že by před město přišel nepřítel, čemuž také věřím tím spíše, že Václav byl roku 1419 stižen mrtvicí a s velkým křikem a zuřivým vztekem zemřel.