1) Hned v prvním paragrafu této kapitoly jsme již uvedli, že klášter Waldsassen se za tehdejší bouřlivé vlády líného krále Václava začal odtrhávat od města Chebu a Chebska, vymanil se z ochranného podřízení Království českého a podřídil se jinému ochránci. V následujícím roce 1413 tohoto příkladu následovaly lidé a zemané, uvedení v kapitole II, § 3, č. 14, str. 16, kteří spolu i se svými sídly a statky patřili ke zdejší správě, městu a soudu, ale odpadli od nich, byli neloajální a přešli do područí tehdejšího norimberského purkrabí Johanna, nyní markrabat Brandenburg Culmbach, pod nimiž jsou dodnes, a to následující:

Tostenové s tvrzí Schönberg, která nyní patří Sasku.

Albrecht Nothaft s tvrzí Thierstein a jejím příslušenstvím.

Erhard Forster a Nicl von Selb s tvrzí Neühaus.

Nicl Reittenbach von Enknersreith. Rorerové von Perstein.

Nicl Polan von Weisenbach. Grafenreitherové von Grafenreith.

Santnerové von Höchstett. Prandnerové von Prandt.

Schirndinderové von Rettenbach und Schlottenhoff.

Loß von Schönwalde.

2) Přestože město Cheb, tamní správa a soudy takovýmto křivopřísežným odnětím tolika obyvatel Chebska přišly o nemalou část svého majetku a příjmů, největší ránu do srdce po oněch falckrabatech zasadili městu Chebu norimberští purkrabí a markrabata von Brandenburg Culmbach, když se před rokem 1417 stali sousedy zdejšího města. Ačkoliv jim, jako purkrabím norimberským, císaři a římští králové nepropůjčili v léno nic víc než to, co jim dosvědčuje prvotní investitura, totiž zkrátka a jednoduše vesnici Werd, vesnici Buch, město Schwand, hrad Kreussen a advokacii Coenoby v Steyně,[1] přesto se snažili zvětšit své purkrabství tím, že k němu různým způsobem přidávali pozemky a statky. Fridrich III. po smrti svého švagra, vévody z Meranu (který byl roku 1248 ubodán na svém hradě Plassenburg) získal dědictvím Bayreuth a Radoltzburg, včetně okolí, které k nim patřilo. Od svého švagra Otty, hraběte von Orlamünde, získal koupí tvrz Plassenburg a město Culmbach. V roce 1321 koupil Fridrich IV., purkrabí norimberský, hrad Wunsiedel od Eberharda Hanricha a Ludwiga von Pogsberg. Od výše zmíněných hrabat von Orlamünde koupil Fridrich V. v roce 1373 město Hof, včetně území Regnitz. Joannes III., purkrabí norimberský, si také našel cestu, kterou si zvolili výše uvedení falckrabí a vévodové bavorští a také klášter Waldsassen, aby získal území a místa a stal se ještě bližším sousedem města Chebu. V roce 1413, za bouřlivé vlády svého švagra, českého krále Václava Líného, se Joannes III. zmocnil těchto konkrétních vesnic, které patřily pod správu, město Cheb a Chebsko a ve starých knihách daní z kopyt (Closteüer-bücher) z roku 1392 a 1397 jsou zahrnuti poddaní, platící daně.

Selb se třemi dědičnými rezidenty a dvěma lény ranní mše. Selb měl předtím správu v Chebu, sám si ustanovoval rychtáře a přísedící a v Chebu měl hrdelní soud. Chebskému soudu vzali ještě některé robotné many[2] a majetek v Selbu, domy Worsche a Huffnagela s lidmi.

Weisenbach – celá vesnice s jedním dědičným rezidentem a s hamrem, tam má soud jednoho mana s názvem Lehensteinerův dvorec, kde je rezidentem včelař a užitný dvůr.

Bronn – celá vesnice a tam má také soud více manů, s názvy dvorec Rÿscharda, dvorec Endersiny, starý Pehemův dvorec, dva dvorce Somaÿ, dvorec Pausche Heinricha.

Perstein beÿ Pronn – celé opuštěné místo, potom mlýn jednoho mana, který je soudu.

Schönlinde beÿ Pronn – vesnice je upuštěná, pak jeden man.

Plesberg – vesnice je obsazená, pak jsou 2 manové soudu, ti musí odstoupit, jmenují se Popp a Kon.

Enckersreith – celá vesnice s jedním dědičným rezidentem.

Pilitz – celá vesnice a tady má soud 9 manů, kteří se jmenují: Nickel Rupprecht, Gerstenkorn, Pernreüther, Creützer, Seÿdel, Nickel Merkhel, Spieß a Nickel hof von Lengenau.

Neühaußen oba a tady má soud také dva vlastní many.

Schönwalde – ves s kostelem a jedním usedlým rezidentem, a tam má soud dva vlastní many, kteří se jmenují Rupprecht a Pilgreim.

Puchbach – vesnice. Ahornberg – vesnice je zpustlá. Mlýn ve Focksbach je opuštěný.

Haselbach – vesnice je zpustlá a hamr v ní je opuštěný.

Ewlenhammer – je zpustlý.

Rebersreith – vesnice je opuštěná.

Grünaw – vesnice je zpustlá a hamr v ní je opuštěný.

Neühauß s vesnicí, osadami, lesy, rybníky, hamry, pastvinami, požitky a veškerým příslušenstvím, vše patřící naší milostivé vrchnosti a Koruně české, městu a Chebsku, na základě existujících původních kupních smluv.

Prandt – vesnice s rezidenty, s kostelem, bez části Erharda Brandtnera.

Artzenberg – vesnice.

Graffenreüth – vesnice s jedním dědičným rezidentem.

Lorentzenreith – vesnice se dvěma dědičnými rezidenty bez špitálu.

Pernstein – celá vesnice se dvěma dědičnými rezidenty a s kostelem.

Hörnstett – vesnice se dvěma dědičnými rezidenty a s kostelem.

Seyßen – vesnice částečně.

Garmersreith – vesnice.

Korberdorff – vesnice.

Rauhensteig – vesnice.

Neüselsdorff – vesnice.

Rosenhoff.

Wendern – vesnice.

OberTeleim.

Mladí Redtwitzerové se svými statky.

Říšské lesy, které patří spolu s městem a s Chebskem ke Koruně české a jsou její zástavou. Starý les byl zabrán městu a Chebsku, kromě lesní půdy.

Spilberg.

Steinselb.

Kornberg – polovina.

Reÿenbuch.

Artzberg.

Vorbach.

Niederteleim.

Slabatenhoff.

Rentenbach.

Sÿnatengrün.

Tieffenbach.

Ober Redtwitz.

Dietrichsgrün.

Rößlein – polovina.

Wendern.

To vše, tvrdím, řečený purkrabí přetáhl k sobě, a to vskutku takovým násilným způsobem, jakým to – a kromě toho celou záležitost od začátku až do konce – podle skutečnosti popisuje následující rejstřík.

3) Léta Páně 1413 koupil purkrabí Johann opět Forsterský Selb s příslušenstvím a podrobil si lesy a další statky, které patřily k Neühausu, které Chebští koupili s Neühausem, a podrobil si mnoho statků a další statky, které všechny patřily českému králi a Chebsku, a vzal do služeb tytéž Forstery, kteří loupili, chytali a brali do zajetí na cestách purkrabství Svaté říše římské. Kvůli těmto a dalším významným prohřeškům (o nichž bude níže pojednáno) byli vyhnání ze země a vykoupeni. A chceme stvrdit listinou, že tito Forsterové neměli nic proti králi, ani proti Chebským, ani proti pánům, kteří byli v jednotě s Chebskými. Pokud by je někdo chtěl poslat ostatním, měl by tak učinit v duchu oboustranně vzájemných přátelských práv, což tito Forsterové nedodrželi. Erhardt, Nickel, Wilhelm, Hanrich a Caspar, tito Forsterové, dostali od norimberského purkrabího Johanna povolení zajmout poctivé a zbožné měšťany Chebu Erhardta a Zikmunda Rudische, Albrechta Frankengrünera a Rudella Junckera, aby byli nuceně předvoláni k zemskému soudu do Fürthu u Norimberka a tam se podvolili právu a nemohli užívat svých privilegií, které výše jmenovaní Chebští měli od mnoha starých císařů a králů, aby je nikdo nemohl nuceně předvolat, a tyto listy byly zapečetěny zlatými bulami. Chebští se proti tomu odvolali k našemu duchovnímu otci papeži Janovi a k římskému králi a budoucímu císaři. Český král také svými listy vážně zakázal, aby Chebští vypovídali témuž soudu. Listy a jiná svá privilegia by byli Chebští rádi ukázali (nebo předložili) zemskému soudu, protože nechtěl vyslechnout jejich žádosti a učinit Chebským po právu. Purkrabí Johannes tedy povolil, aby Chebští přednesli českému králi, jak si purkrabí podmanil nějaký pozemek, který má být zastaven králi a který koupil pro Forstery a také leží na Chebsku, o tom Chebští nebudou mlčet, pro svou věrnost a svůj dluh, který mají vůči svému pánovi. Chebští proto museli dát purkrabímu 6000 zlatých, aby se nehněval a aby odvrátili vážné nepřátelství s purkrabím.

4) Ze všeho, co bylo řečeno v tomto paragrafu, je zřejmé, že výše zmíněný násilný zábor tolika obcí a předání statků zrádných a neloajálních chebských zemanů zmenšilo a oslabilo území Chebska o pěkný kus země, tvořené téměř šesti úřady (Sechsämter),[3] ale naproti tomu norimberské purkrabství, k němuž je Joannes ze své vlastní pravomoci a bez příslušenství a vůle nadřízeného panovníka přičlenil, bylo naopak o značnou část rozšířeno.

5) Zdejší město tuto svévolnou a násilnou skutečnost oznámilo králi Václavovi. Ten požadoval, aby s ním žalovaný purkrabí o tom promluvil a převzal za to odpovědnost. Norimberský purkrabí Johannsen potom vyslal do Prahy rytíře Wirichena von Treütling, svého hofmistra a Erhardena Krempela, faráře z Neustadt an der Aisch, aby králi Václavovi poskytli jistou satisfakci, před králem a jeho radními vyjádřili následující „Instrumento“ a výčtem míst a statků, které byly postoupeny, aby se významně zvětšil majetek purkrabího.

Instrumentum markraběte von Brandenburg Culmbach či spíše purkrabího norimberského.

6) Když si Chebští stěžovali nám, purkrabímu Johannsenovi u nejjasnějšího knížete a pána Václava, římského a českého krále, našeho milostivého pána, kvůli několika vesnicím a statkům, o které jsme měli připravit Korunu českou a chebský soud, a popsali mnoho vesnic a statků, pročež jsme poslali našemu panu králi Wiricha, rytíře von Treülich, toho času našeho hofmistra a pana Erharda Krempela, faráře v Neustadt an der Aisch, našeho kaplana a nechali jsme je, aby jeho milosti a jeho rádcům zodpověděli a vyjádřili se za nás k níže uvedeným vesnicím a statkům: Vesnice Ahornberg, Eülnhammer, Neüenhaußen, tam je dvorec kláštera, chebského soudu a Raschauer, o kterém prohlašujeme, že dvorec je náš. Vesnice Rebersreüth, vesnice Grunawr u vody, kterou vlastníme, tu jsme koupili spolu se Selbem, zbytek prohlašujeme jako naše, ale vesnice Neüenhausen, tam jsme koupili sedm statků se Selbem, zbytek vlastníme. Pilitz je vesnice, kde máme tři statky, farnost v Selbu tři statky, ranní mše čtyři statky, které jsme koupili se Selbem. Zbytek vlastníme. Plesberg, vlastníme jeden statek, který je farnosti v Selbu. Vesnice Mühlbach, kterou vlastníme. Vesnice Rotenbach, kterou vlastníme. Vesnice Brandt, kterou vlastníme. Lorentzenreüth, tam máme pět statků, Hanns Bauer jeden hradní majetek a jeden hamr, který je v lénu od nás, zbytek vlastníme. Vesnice Reittenbach je naše. Bernstein u Wunsiedelu vlastníme. Seÿssen, tam máme tři many, ostatní vlastníme. Garmensreith mají naši chudí z Artzbergu a ranní mše má několik statků, zbytek vlastníme. Robersdorff, máme dva statky, zbytek je náš. Neüselsdorf, tam má náš hamrník Hermann von Thollheim nějaké statky, zbytek je náš. Rauhensteig, tam má ranní mše ve Wunsiedelu několik statků, zbytek je náš. Dolní vesnice Waltersgrün je celá naše. Napsáno v Plassenburgu, v sobotu po svátku svaté Markéty, po narození Krista roku 1414. Z chebského archivu.

7) Když si však zdejší hejtman, pan Jindřich z Plavna mladší, podrobil statky, které byly zabaveny jemu a zdejšímu městu, norimberští purkrabí ty úředníky opět násilím vyhnali a odvlekli pryč, takže od té doby až do dnešního dne zůstala všechna výše uvedená místa a pozemky, násilím odňaté Koruně české a zdejší správě, městu Chebu a chebskému soudu, v rukou purkrabího a jeho nástupců, markrabat von Brandenburg Culmbach, nyní Bayreutským. Je snadné si představit, co takové násilné řízení znamenalo za neslýchané excesy, a to jak z hlediska lidí, tak z hlediska mnoha procesů a královských dehonestujících reskript, které trvaly tak dlouho, až nakonec v roce 1561 Jeho císařské Veličenstvo zmocnilo markraběte braniborského, aby v souladu s abolicemi z let 1459, 1473 a 1509 vyslal do Chebu své radní a ti aby se setkali s královskými komisaři Jeho Veličenstva, s cílem prozkoumat nevyřešené rozpory a předložit je soudu, načež bude uzavřena smlouva, ale více o ní bude řečeno na příslušném místě.