1) V roce 1463 požádali purkmistři a šlechtičtí radní města Chebu spolu se sousedními šlechtickými stavy římský stolec, aby oba kláštery, konventuálové a klarisky, byly reformovány a jejich poslušnost byla podřízena pozorovatelům, k čemuž papež také přistoupil a vydal bulu, jejíž příloha zní takto: Pius Episcopus etc., svému milovanému synovi ve Waldsassenu a městu sv. Jiljí (S. Aegidÿ) v Norimberku, Bamberku, opatům diecéze Řezenské, děkanovi vratislavskému, apoštolský pozdrav. Zásluhy nejvyššího otce rodiny v Domě Páně mohly být nedostatečné atd. Tato reforma by dobře začala a byla by také letos šťastně dokončena, kdyby se mezitím nově zavedení pozorovatelé v Chebu nezačali věnovat novému sporu.

2) Z našeho svatého Serafínského řádu je známo, že my františkáni jsme povinni poslouchat a podřizovat se římskému papeži na základě zvláštního příkazu. Nyní se prokázalo, že z tohoto důvodu nemůže být svatému řádu způsobena větší potupa a hanba, než když je obviněn z kacířství nebo bludu v pravé víře, a to se zde v Chebu ze strany nově zavedených pozorovatelů stalo. Celý průběh této záležitosti uslyšíme.

3) V roce 1464 byl nejctihodnější Rudolf, biskup z Labachu, informován papežským nunciem v Německu, že se objevilo nové kacířství, což oznámil Henrikovi von Abensperg, biskupovi z Řezně. Původci tohoto kacířství měli být údajně dva mniši z Würsbergu, kteří se jmenovali Johannes a Livinus a nějakou dobu pobývali poblíž Chebu. Rozvíjející se kacířství vede však potlačení a zničení celého kléru, s výjimkou svých 4 žebravých řádů. V Chebu se už dokonce do této sekty zapletl soukeník jménem Johann Schonbach, a to tak velice, že prý raději zemře, než by se jí zřekl, a tito kacíři se už v Německu rozšířili tak dalece, že už je nebylo možné vypudit. Přesto by měl řezenský biskup vynaložit veškeré úsilí, aby toto zlo víry bylo opět důsledně zničeno, pokud nechce být Římským stolcem obviněn z nedbalosti. Dáno ve Vratislavi (Breßlau) 11. března 1466. Na základě tohoto prvního napomenutí svolal řezenský biskup Henrich von Abensperg představené čtyř žebravých řádů, a to dominikánů, františkánů, augustiniánů a karmelitánů, kteří sídlili u svatého Osvalda a následně se přesunuli do Straubingu za přítomnosti pana Udalrici Anmaÿera, biskupa z Hierapolisu a biskupa z Řezna, který se v biskupském průvodu zúčastnil církevního soudu.

4) Dříve než uvedu podrobnosti o této nové herezi a o výsledku celé záležitosti, musím nejprve sdělit, že na základě nového nařízení papeže Pavla II. byly oba kláštery bosých (františkánů) a klarisek v roce 1465 reformovány.

Vykonavateli byli ctihodný opat z Waldsassenu, řezenský kanovník jménem Saldinus, doktor teologie řádu jezuitů (S. J. Theologiae Doctor), ze strany Jeho královského Veličenstva v Čechách byl komisařem hrabě Mathias Schlick a páni z Chebu jako patroni, načež všichni mniši opustili město až na jednoho, který byl nepohyblivý a slepý, ale oba kláštery byly začleněny do saské provincie. V témže roce na radu biskupa Rudolpha z Labachu a papežského nuncia v Německu, jakož i kardinála Bessariona, nařídil papež Pavel II. poslat z Norimberka do Chebu několik klarisek, aby zde založily přísný řád klarisek, načež sem 4. srpna dorazilo pět sester, a to: Felicitas Dreüttmannin, která byla jmenována abatyší, Margaritha Grunkerin, která byla první převorkou, Barbara Strommerin, Felicitas Grolantin a Catharina Solmannin, sestra z kuchyně. A poté, co v Chebu úspěšně zavedli přísný řád klarisek se stanovami, svatými zvyky a tradicemi, vrátili se v roce 1469 s do Norimberka se steskem po domově.

5) Nyní následují hlavní články, v čem spočívá nová hereze, která zde vznikla, totiž především, že existuje nový pomazaný Spasitel, na němž jsou založeny všechny pasáže Písma svatého, které vykládá Kristus, a že tento pomazaný má více božských zkušeností a vlivů než všichni učitelé, proroci a andělé. V tajném zjevení je uvedeno, že je jako Syn člověka, který má psát sedmi hlavním církvím. Třetím a posledním zákonem (testamentem) shromáždí celý svět v jednu víru, v níž bude jeden pastýř a jedno stádo. Všichni se před ním skloní na kolena, všechny národy ho budou následovat, ano, bude vládnout celému světu jako panovník, ano, jako Bůh. Pomazaný nebes sám zkoumá základy svých stvoření. Mimo jiné jsou pomazanému místa, kde bude se ženou, obklopenou sluncem. Žena rodila s bolestí, totiž pomazaná, ale panna rodila bez bolesti. Viz k tomuto místu „králové obklopení hvězdami“ (Stell-Astiterunt Reges) atd. Králové země se sešli atd. Nemají být vztaženy ke Kristu, protože všichni králové nikdy nebyli v Jeruzalémě, ale má to být chápáno jako odkaz na nebeského pomazaného, u kterého se shromáždí všichni preláti církve. To by mělo být evangelijní přikázání. Zkáza pochází od papeže, který je na zemi jako bůh a jako antikrist. Tak i následující text nemá být chápán doslovně a nehovoří o těhotných ženách a rodičkách, ale o těch, které sice Písmu svatému rozumějí, ale nedovolí, aby se v nich objevilo ovoce pravé víry. Dále Žalm: „Můj Bože! Můj Bože! Obrať ke mně svoji tvář“. Dále Žalm: „Ó Bože! Uděl svůj rozsudek králi“, a také ostatní žalmy, které jsou chápány jako Pán Kristus, se rozšíří na Pomazaného Božího. Odmítají všechny vykladače svatých písem, Huga Bedu, magistra věd a jemu podobné, kteří při výkladu Písma svatého vždy tvrdili, že pomazání Ducha svatého obdrží z dobrého vína. Pomazaný je však jen jeden, a ten je jiný než osoba Krista, Kristus nepotřebuje pomazání, protože je Bůh i člověk, a proto se všechna místa Písma svatého o pomazání nevztahují na Krista, ale na pomazaného. Proto je třeba rozumět místu: „Vzejde hvězda Jákobova“, vykládá: Jákobova hvězda je Kristus, ale je třeba rozumět, že mužem, který přichází z Izraele, v něhož lid doufá a který lid povede, je tento pomazaný, proto také povede duchovní po takové cestě, po níž dosud nechtěli jít, podle Písma svatého: „Jiný je přepáše“. Nejblahoslavenější Panna sice porodila Krista tělesně, ale pomazaného porodila duchovně, neboť Písmo říká: „vyjde hvězda z ježíšovského kořene“ atd. Stonek je Kristus, květ je pomazaný, na němž spočine Duch Boží, který bude také pomazán dary Ducha svatého. Kdyby tento člověk nepřišel, nikdo by nebyl spasen, proto si ho proroci velmi přejí a dychtivě ho očekávají, a až přijde, bude pít Ježíšovu svatou krev. Očistí také města a shromáždění jejich lidu, když přijmou jeho víru, ze všech jejich posvátných míst. Ano, i sám Pán denně trpí nesrovnatelným množstvím bolestí, z nichž nebude vyléčen, dokud nepřijde Pomazaný, po jehož příchodu bude takto vnitřně trpět, aby mohl být vysvobozen ze svého utrpení. Tento pomazaný skutečně viděl a nahlédl božskou bytost a Nejsvětější Trojici, jak je sama v sobě, takže malému dítěti, které prý svatý Augustin viděl sedět na břehu moře, aby lžičkou nabral celé moře do malé lžíce, bylo řečeno, že to pro něj není možné, ale to nebylo řečeno všem lidem. Tehdy pomazaný sám nahlédl a spatřil nekonečné a nezměrné Božství. Odpustky nejsou platné, protože byly shledány lichvářskými kvůli duším svatých, ale také kvůli penězům. Exkomunikaci a všechny církevní praktiky je třeba považovat za nicotné; církev v mnoha věcech selhala a stále selhává tak dlouho a tak moc, dokud nebude správně vykoupena Pomazaným, který podle evangelia vykoupí i samotného Pána. Potom: Ti, kdo věří v Pomazaného, by neměli začínat slovní spor s těmi, kdo v Pomazaného nevěří; kdo nechce věřit v Pomazaného, měl by zůstat ve svém bludu. Dále: Počet vyvolených tedy nepřevyšuje počet tajných zjevení, který se sám počítá na sto čtyřicet čtyři tisíce. Tehdy budou církevní preláti skutečně považováni za ty zákoníky a farizeje, kteří sedí na kazatelně Mojžíšově a chodí okázale v církevním rouchu, kážou a mluví, ale sami v mnoha věcech nic dobrého nedělají, takže si prostý lid o jejich učení a kázání nemá nic myslet. Nakonec budou odsouzeny všechny přestupky a zla Boží kvůli hříchům jejich církevních prelátů, neboť církevní preláti jsou původci všeho zla, a proto budou knížata a církevní preláti brzy usmrceni. Pak knížata rozpoutají válku a najmou vojáky, ale protože jim nezaplatí, vojáci se opět vzbouří proti knížatům, zabijí je a nechají je nepohřbené sežrat ptáky. Povstane také Joannes z Východu, který bude nazýván předchůdcem Pomazaného; narodí se slepý z matčina lůna a přijde do země bezbožníků, kteří ho zázračně přivedou k vidění; vyjde a bude hlásat víru Pomazaného a navždy odsoudí nevěřící. Z díla R. P. Fortunato Huebera „Ordinis Chronologo“ v jeho poznámce o františkánském řádu v Německu.

6) Toto jsou ty zlomyslné artikule nového prokletého kacíře, které měly být k největší škodě celého duchovenstva a katolické církve přineseny nedaleko Chebu v řezenské diecézi. Výše jmenovaný biskup Heinrich von Abensperg, jak už bylo řečeno, předvolal vrcholné představitele čtyř žebravých řádů a předložil jim ty body s otázkou, zda tito kacíři nebyli povzbuzeni jimi. Ti nebyli reformovaní, a protože se snažili odmítnout těžké podezření, které na ně bylo vrháno, a nechtěli být zcela po vůli nově zavedeným reformovaným pozorovatelům v Chebu, z nenávisti k nim připisovali původ pošetilé hereze právě pozorovatelům z Chebu, čímž se nevinní nově zavedeným duchovním dostalo velkého opovržení. Pozorovatelé však nechtěli dopustit, aby na nich zůstalo toto černé a falešné podezření, a proto se vydali za apoštolským nunciem, panem Rudolfem, biskupem z Labachu, a tak jasně mu předložili svou nevinu, že ho to přimělo, aby pozorovatele, a vlastně celé město Cheb, veřejným dekretem zbavil veškerého podezření z nepravého kacířství. Protože je však tento dekret poněkud příliš dlouhý a čtenáře by mohlo obtěžovat číst jej celý, uvádím zde stručný výtah, který se týká pouze hlavní záležitosti.

7) Od té doby, kdy jsme se s bolestí dozvěděli zprávu, že jistá pověst, jejíž původ neznáme, proběhla různými provinciemi, bratři pozorovatelé řádu sv. Františka, který se Apoštolský stolec rozhodl na tom místě usadit a na které biskup řezenský poukázal v našem výše uvedeném listu: Nikoliv pouze katolické město Cheb, ale svatý řád menších bratří, který jedinečným způsobem neustále bojuje a bojuje proti kacířům a pohanům, mohl nejsnáze utrpět ztráty ve svém jménu a cti, zvláště mezi zkušeným prostým lidem. Našim listem s přivěšenou obvyklou pečetí jsme nic nenaznačili řezenskému biskupovi ani nikomu jinému v této věci, ačkoliv se nejednalo o nic jiného, než o lehkovážnou a zhoubnou pověst. Proto nabádáme Vaše univerzity v Pánu, aby všechny ty, kteří takovými prostředky uvedly do rozpaků vaši víru a v tomto bezohledném úsudku je podněcovali, aby je varovali, jak velký zločin je poškozovat pověst dobrých lidí, když posvátný kánon říká: Jsou horší ti, kteří kazí dobrou pověst, než ti, kteří okrádají statky a majetek druhých. Dáno ve Vratislavo v domě našeho sídla dne 20. srpna 1466.

Rudolphus Nuntius Aplog Mppria.

Tímto způsobem vyšla najevo nevina jejich pozorovatelů v Chebu a byli spolu s celým městem Cheb uznáni za pravé římskokatolické křesťany.

8) Než se pustím do další záležitosti, musím v tomto odstavci také říci, 1), že urozená slečna Ursula (pozn.: pan Schlecht[1] jí nazývá Anna), dcera Wilhelma (co k tomu má Minetti[2] a další, je a musí být nepodložené, protože pan Schlecht jako novější spisovatel to popisuje tak, jak jsem uvedl výše), vévody saského a lantkraběte durinského, roku 1467 tady v Chebu strávila svatební noc (ihr beÿlager in der Faßnacht gehalten habe) s vévodou Heinrichem von Münsterberg mladším, synem českého krále Jiřího z Poděbrad.[3] Kroniky, které mám k dispozici, se zde velmi liší, jak jsem již uvedl v poznámce výše. Ověř si to v obecné historii, protože to již nemám po ruce. 2) sem patří historie pana Wohna, kterou jsem již uvedl výše pro nedostatek letopočtu, který v té první kronice, kterou mám k dispozici, nebyl uveden, ale kde, jak jsem se již zmínil na okraji, musí být celý zápis změněn.