1) V této době se klášter ve Waldsassenu snažil vymanit z područí falckého kurfiřství a na druhé straně se chtěl dostat pod někdejší nejmocnější ochranu Koruny české. Čím více se však o to snažil, tím více byli duchovní kláštera ze strany falckého kurfiřství utlačeni a pronásledováni, takže poté, co je jejich patron, totiž Fridrich II., opustil pravou římsko-katolickou víru a přihlásil se k luteránské sektě, zavedl ji jako ochránce víry (Conprotectores fidei) ve svých zemích a také ve Waldsassenu, byli roku 1556 za vlády falckraběte Ottonise Henrica chyceni a odvedeni administrátor kláštera Waldsassen pan Heinrich von Weza, kancléř Ulrich Fiescher a sklepmistr Andreas Strauß, klášter i s kostelem však byli v roce 1560 sekularizovány za falckraběte Friderika III. a administrovány falckrabětem Reichartem, který, a po něm jeho nástupci, vybírali příjmy kláštera až do restituce, k níž došlo 12. prosince 1661.

2) Sotva se tento nový světský administrátor, falckrabě Reichart, ujal kláštera ve Waldsassenu, došlo ke sporu mezi ním a zdejším městem kvůli vymezení kompetencí soudu v Mýtině (Albenreith), a Hardecku v souvislosti s nově požadovaným právem desátého feniku z prodeje v Třebeni (Trebendorff) ze strany městu Chebu poddaných daňových poplatníků (viz Městská kniha č. 9 fol. … a 87), a to z důvodu ostrého lenního listu, vydanému šlechtou mladému Lochnerovi v Paliči (Palitz) jakožto lennímu vazalovi, ve věci úcty, kterou má být povinován kvůli ocenění všech zdejším měšťanů, kteří užívají waldsassenské léno a mají z něho dávat každý desátý fenik. A konečně kvůli příkazu rychtáře ve Steinhausu (Kamenný dům v Chebu) došlo k obrovským rozporům, k nimž zjevně došlo také tím, že falckrabští užili mimořádného násilí, vpadli v noci, odváděli poddané a vynucovali si od nich neslýchané pokuty, a to vše v přísném rozporu s kompromisem, který byl speciálně sepsán v roce 1528 a poté ještě několikrát mezi císařem Ferdinandem a kurfiřty Fridrichem a Ludvíkem, jak je v letech 1535, 37 a 40 výslovně uvedeno: že každá ze stran jménem svých jmenovaných zástupců řádně vyloží své právo, které má vůči uvedenému klášteru, a strpí veškerá další prohlášení. Přestože bylo ze strany města na tuto společnou komisi a její jednání neustále naléháno, nebyla nikdy uskutečněna, protože tomu bránila kurfalcká strana, takže město muselo žít po mnoho let v neustálých neshodách s falckraběcími správci kláštera Waldsassen, a násilí tohoto nebezpečného souseda se muselo podrobit, až nakonec v roce 1591 nikdo menší než Jeho císařské Veličenstvo jmenovalo komisaře tehdejší kurfiřtské Jasnosti a vyslalo je na sporné místo. Když se nyní císařští komisaři a zástupci kláštera objevili na sporném místě (in loco quaestionnis), ti ze strany města Chebu chtěli a také nařídili řádné vymezení hranic území (landes-rainung) u Oslích příkopů (Esels-graben), což však nebylo ze strany kláštera v žádném případě akceptováno, nýbrž vymezení hranic pozemků proti císařským komisařům založilo zjevné výjimky, a to s tou hrozbou, že pokud ze strany Jeho císařského veličenstva a města Chebu nebude ochota přijmout jimi naznačenou dohodu, pak budou chtít odejít, aniž by věc posoudili. Tak to zůstalo, jak to bylo, a silnější (míněno tím oni) strčili toho slabšího (to byli Chebští) do pytle, neboť pak byli císařští páni komisaři nuceni zřídit prozatímní nápravu, vše podle obsahu relace, přiložené císařskými pány komisaři v roce 1591 Dvoru. Město Cheb se tak ocitlo ve velmi nevýhodném mezidobí. Schlecht.[1] Již několik let se hranice v okolí přeměřují a v době, kdy toto píši, jsou zde páni komisaři jak na císařské, tak na kurfalcko-bavorské straně, aby věc jednou provždy vyřešili, ale jak to dopadne, ukáže jen čas, kdo se toho dožije.

3) V tomto roce 1560 byl postaven nový most přes řeku Ohři. Stavitelem byl moudrý pan purkmistr Bernardus Schmidl, ale městským mistrem byl Johann Singer. Téhož roku, v den narození našeho božského Vykupitele, byly na obloze spatřeny dvě duhy nádherných barev, které stály velmi jasně jedna nad druhou.

4) Rovněž v tomto roce byl ctihodný urozený pán Wilhelm von Holldringhaussen, zemský komtur a místodržící ve Zweizen v durinské bailiv (Palley), řádu německých rytířů, avšak augsburského vyznání, který, protože členové řádu v jeho bailiv nyní stále více přecházeli k luteránství, jmenoval správcem komendy řádu německých rytířů (Creütz-hoff) v Chebu Christophorum von Dacharoth,[2] který byl rovněž augsburského vyznání. Ten žil s městskou radou ve shodě a byl přítelem měšťanů, a za něho měšťané, kteří již odpadli a stali se luterány, docílili, že napsal výše jmenované zemské komturii a požádal o vyslání kazatele do Chebu. Všechny dostupné rukopisy dávají za pravdu tomu, že byl prvním a nejmocnějším propagátorem skutečnosti, že město Cheb přijalo krásné luteránské evangelium. V roce 1564 odtud tento Dacharod opět odešel do Mergentheimu, byl tam přijat řádem německých rytířů a následně byl komturem v Harnecku, pak ve Winsheimu a nakonec v Regensburgu.

5) Výše bylo uvedeno, že namísto abatyše Margarity von Au, která uprchla, byla abatyší zvolena Anna Veihlin. Tato nově zvolená abatyše pečlivě zvažovala, jak by mohla po uplynutí čtyř let vrátit klášteru statky a nájemní sedláky, které byly ze strany kláštera v zástavě. O svém záměru informovala ctihodnou městskou radu a zároveň ji požádala, aby vzhledem k tomu, že její klášter nemá ve svém majetku částku, za kterou byla zástava poskytnuta a kterou Komoře přinesli tři páni zástavní věřitelé, a protože řádové sestry nebyly schopny sehnat půjčku, vezme si městská rada takovou částku na sebe a předá ji jí a jejímu klášteru k vyrovnání půjčky, proti čemuž ctihodná městská rada přijme jejich hospodářský dvůr (Maÿerhoff)[3] a vykupující nájemní sedláky do zástavy a bude zástavu užívat, dokud tento hospodářský dvůr a nájemní sedláky klášter nevykoupí buď najednou, , nebo po částech. Magistrát s takovou smlouvu souhlasil, vyhověl jejich žádosti a uzavřel s abatyší a klášterem úmluvu, stanovenou v konfirmaci a Jeho císařské Veličenstvo nemělo námitek proti jejímu potvrzení za následujících podmínek.

6) My, Ferdinand, z Boží vůle zvolený císař římský, provždy rozmnožitel říše, král v Německu, Uhersku, Čechách, Dalmácii a Chorvatsku, Infant v Hispánii, arcivévoda v Rakousku, markrabě moravský, vévoda burgundský, lucemburský a slezský, markrabě lužický, hrabě tyrolský atd. za sebe, své dědice a následující krále české, tímto dopisem veřejně vyznáváme. Když se vážený, náš věrný milý purkmistr N. a městská rada města Chebu s důstojnou naší milou zbožnou abatyší N. a celým konventem řádových sester kláštera sv. Kláry tamtéž, dohodli ohledně hospodářského dvora (Maÿerhoff), který byl odevzdán urozenému našemu milému věrnému Joachimovi ze Schwannbergu na Königswarthu, našemu chebskému purkrabímu, od řečeného kláštera na čtyři roky, včetně několika nájemných sedláků, jakož i ctihodnému našemu věrnému milému Christophovi von Zedtwitz zum Liebenstein a Leonhardovi von Thein von Kinsperg rovněž převedeni do zástavy, jak také tehdy za tímto účelem sepsali pečetěnou smlouvu, která zní slovo od slova takto.

7) K zaznamenání tímto otevřeným listem: Poté, co císař římský a také královské veličenstvo v Uhrách a v Čechách atd. náš nejmilostivější pán udělil dobře urozenému panu Joachimovi von Schwannberg auf Königswarth, chebskému purkrabímu, hospodářský dvůr kláštera svaté Kláry zde v Chebu, rovněž urozeným a vysoce váženým Christophovi von Zedtwitz zum Liebenstein a Leonhardovi von Thein (nebo Thun) zu Kinsperg několik nájemných sedláků z řečeného kláštera na zástavní poplatek, zapůjčený z tohoto důvodu Komoře Jeho císařského veličenstva na období čtyř let, které nyní skončí v příštím roce 1562, takže Jeho římské císařské Veličenstvo uděluje své nejmilostivější svolení, že tyto výše uvedené zastavené kusy a zboží konventu uvedeného kláštera sv. Kláry jim mají být po uplynutí stanovených čtyř let převedeny. Jakož pak Její císařské Veličenstvo skrze svého milovaného syna, knížecí Jasnost vévodu Ferdinanda, pána našeho nejmilostivějšího, jim písemně 5. srpna roku 1559 povolilo, a nařídili jim, aby po uplynutí výše uvedených čtyř let, po obdržení jimi zapůjčených zástavních poplatků, převedené nemovitosti a statky znovu převedli a vzdali se jich.

8) A protože vážený konvent nemá v současné době prostředky, aby takovou sumu peněz shromáždil, tím méně by toho byly schopny řádové sestry, ale v souladu s nejmilostivějším povolením nejjasnějšího římského císaře, ctihodná, zbožná a ctnostná panna abatyše Anna Feihelin a konvent zmíněného kláštera se smírně dohodli s ctihodným váženým a moudrým panem purkmistrem a městskou radou města Chebu, a to takto: že nyní výše jmenovaná ctihodná městská rada vyplatí uvedenou částku zástav, kolik tři zástavní páni složili Komoře na zastavených statcích a klášterním zboží, jak je uvedeno, na úrocích, a že následně tyto peníze vloží do úschovy abatyši a konventu, kteroužto částku nyní výše jmenovaná abatyše a konvent vyplatí výše jmenovaným zástavním pánům, a to tak, aby zastavený hospodářský dvůr, jakož i zastavení sedláci, spolu se vším užíváním, zbožím, poplatky a povinnostmi, ve všech ohledech, jak je konvent předtím měl a užíval, opět převzali do svého držení a poddanství a mohou tak činit. Protože však klášter zatím nemůže mít hofmistra, a abyste vy, paní abatyše, a s vámi i konvent nebyli obtěžováni projednáváním jejich stížností, budou určeni dva členové ctihodné městské rady, aby všechny tyto stížnosti a žaloby zástavních sedláků projednali a podle spravedlnosti je vyřídili, ale konvent tím nebude zbaven svého práva.

A nyní na druhé straně za účelem doplnění a obnovení jejich poplatku v penězích má řečená ctihodná městská rada právo vybírat od těchto sedláků za každých 100 zlatých 3 ½ fůry obilí, půl žita a půl ovsa v řádném ročním termínu, a druhá část má být odevzdána klášteru spolu s úroky.

Navíc je to zde také výslovně uvedeno, když z Boží vůle byli rolníci postiženi krupobitím, vojsky atd., což Jeho Božská Všemohoucnost učinila, aby vážený městská rada následkům zabránila, pak městská rada snese odklad pro takovou nehodu až do dalšího roku, a klášter také nesmí od těchto zastavených sedláků nic brát, dokud nebude vážené městské radě vyplacen jejich dlužný poplatek. Klášter také není povinen platit cokoli za jiné statky, které nyní drží.

V této smlouvě se také jednomyslně ujednává, že kdyby konvent část této sumy peněz, kteroužto vážená městská rada na účet své půjčené sumy peněz každoročně platiti a přijímati má, v krátkém nebo dlouhém čase vzal, anebo jim ji zase celou vrátiti chtěl, že se jim to ve svrchu psané formě jako 3 ½ fůry za 100 zlatých kdykoliv bez závady povoluje.

A konečně, protože, jak se nepochybně doufá, mají být výše zmíněné klášterní majetky na určitou dobu přiděleny konventu, pak mají být navrhovaní nájemci se všemi svými statky a příslušenstvím odevzdáni a převedeni na ctihodnou městskou radu kvůli jejich výše zmíněné hlavní sumě a držbě jako právoplatná svobodná a nezatížená podzástava. To vše se děje s vědomím, schválením a souhlasem nejváženějšího římského císařského majestátu. Vše věrně a beze sporu.

A aby se pro budoucnost předešlo pochybnostem, byly vyhotoveny dva listy téhož rukopisu, a to zmíněným konventem a ctihodnou radou města Chebu a byly doručeny řečené paní abatyši a konventu a dotčené městské radě. Dáno v pondělí po Vavřinci po narození Krista, našeho Pána a Spasitele, v roce 1561.

A protože jsme byli co nejpokorněji požádáni o potvrzení a stvrzení takové jejich smlouvy a s ohledem na to, že taková věc je pro klášter užitečná a prospěšná, proto jsme milostivě potvrdili a stvrdili tutéž smlouvu. Tímto jim vědomě a na základě tohoto našeho listu z české královské moci a potvrzujeme a stvrzujeme a přejeme si, aby jmenovaná smlouva byla oběma stranami ve všech článcích, bodech a bodech dodržena a aby nebyla znovu porušena, a to vše milostivě a bez sporu. Toto je doloženo naší královskou pečetí. Dáno na našem královském hradě v Praze 23. prosince po narození Krista, 1561, Naší říše římské v 31. a druhé v 35. roce. Ferdinand, Wolff von Wzesowitz, Hans von Rensberg, Plüdl.

Z výše uvedeného vývoje událostí je zřejmé, že zdejší město bylo skutečným nástrojem, díky němuž klášter sv. Kláry, který se tehdy nacházel ve velmi špatných poměrech, získal zpět své klášterní majetky a poddané. Schlecht.[4]