Protože členění kroniky je totožné s členěním kroniky Salomona Grubera[1] a z textu kroniky vycházel (často doslova) také Karl Huss ve své čtyřdílné kronice města Chebu,[2] tak můžeme důvodně předpokládat, že chybějící folio obsahuje tento text:

gewusst, als so viel sie sich aus ihren alten, und in die Reimen gebrachten Liedern, die sie stetts gesungen erinnern kunten, und der ursache willen, hat eben das jenige, was von den Alten zustande besagter Stadt Eger in folgen den abschnitten gesagt wird, nicht anders als in lauter muthmassingen gegründet worden kennen.

1) Philippus Hartung,[3] někdejší člen již zaniklého řádu jezuitů, napsal sice v ‚Concio Tergemina p. 1 in ipsa dedicatione… Amberge 1684 edita‘,[4] že Cheb je jedním z nejstarších měst, postaveným už nějakých sto let před narozením Krista německým králem Theone, rozšířeným bavorským knížetem Theotone a nádherně vyzdobeným Theobaldem, knížetem a vévodou z Wohburgu, zdá se však, že toto tvrzení mělo chabý důvod, protože podle všech těch, kteří o městě Chebu zanechali něco písemného, nepanovala o tomto žádná shoda. Původ města Chebu nebyl nijak zvlášť jistý, což lze připsat jednak tomu, že to bylo dávno a částečně také nedostatku starých písemných pramenů (které nenávratně padly za oběť velkému požáru).[5] A záleží na tom, jestli to také tehdy žijící předkové vůbec věděli (a tyto informace mohli odkázat těm, co přišli po nich). Pak se také ví, že staří Germáni nic nezapsali a o svých hrdinech a dalších dějinách znali jen tolik, co si mohli zapamatovat ze svých starých rýmovaných písní. To zapříčinilo, že všechno, co je v následujících odstavcích řečeno o původu města Chebu, není založené na ničem jiném, než jen na dohadech.

2) Podle svědectví Tacitových[6] ‚De moribus Germania, cap. 16‘[7] neměla Germánie zpočátku žádná města nebo jen málo měst, nýbrž jen vesnice. Domy a obydlí starých Germánů nebyly stavěny pohromadě a vedle sebe, nýbrž byly podle situace oddělené tu a tam řekou, studnou, polem nebo lesem. Někteří autoři se domnívají, že si Germáni zpočátku stavěli jen nekvalitní chatrče z větví nebo listí, nebo že žili jen v jeskyních, které stejně jako chatrče obměňovali každým rokem. A tak z nich vyvstali také Vandalové a Švábové, protože totiž v oněch dobách putovali sem a zase tam, jak se jim zachtělo. Leipnitz o Tacitově Germánii, Cap. 2, Juncker v Úvodu do geografie středověku, p. 2, C 1.[8]

Karl Huss k tomu dále doplňuje:

Nebst diesen ist noch anzumerken die Boji, welche 590. Jahr vor Christi Geburt unter ihren König Sigovesto aus Gallien in Böheim gezogen, und selbes nach ihren Namen Bojohemen genänt. Hajec: Cro: Bo:[9] Im Jahr nach Christi Geburt 5. Verfagten die Marcomanen (welches ein Teütsches Volk so zwischen der Donau und Nekär wohnte, unter anführung ihres Königs Marobudo) die Boji aus Böheim. Die ausgejagten Boji aber begaben sich in das nächstgelegene Land Norkau so sich von Vojchtland bis an Rein nachmahlen erstreckte.

Kromě těchto je třeba zmínit ještě Bóje, kteří přitáhli v roce 590 před narozením Krista pod svým králem Sigovestem[10] z Galie do Čech a podle jejich jména se Čechy nazývají Bojohemen. Hájek, ‚Kronika Czeska‘.[11] V roce 5 po narození Krista germánští Markomani, kteří pod svým králem Marobudem žili mezi Dunajem a Neckarem, neuspěli s Bóji z Čech. Pronásledovaní Bóji se vydali do nejblíže ležící země Nordgau,[12] táhnoucí se od Voigtlandska až k Rýnu.

3) To se týkalo také Chebu. Že to zpočátku muselo být místo menší a horší, lze usuzovat také z toho, že podle záznamu starých chebských kronik byl kostelík sv. Jana farním kostelem a že další tam vedle stojící dům, obývaný teď jedním kolářem jménem Karl Heinrich, byl radnicí.[13] Městská šibenice však měla být na tom stejném místě, kde je nyní rohový dům Heitzerů a pekařství v Dřevěné ulici (Holzgasse) u Horní brány[14] (kterýžto dům měl podle starého rukopisu Manuscripti Egrani dávat ročně 12 haléřů šibeničného). Samotné město nesahalo dále než za Eckův dům,[15] který na rynku obýval (P. J.) Andreas Gabler,[16] rozšiřovalo se pak směrem dolů, kudy se jde Kamennou ulicí (Steingasse); náměstí [Jánské náměstí] však bylo mezi zmíněnou starou radnicí a kostelíkem sv. Jana.

4) A je názor takových, kteří si to myslí, že Cheb zůstal takovýmto malým místem tak dlouho, dokud nebyla většina pohanských a nevěřících národů vyhnána z Německa a mezi těmi, co zůstali, byla německými křesťanskými císaři, králi a knížaty namísto pohanství zavedena a šířena a kázána víra v Krista. S tím souhlasilo stále více německých historiků, jako jsou Bünting,[17] Fabricius,[18] Münster[19] a další. Pod vládou těchto křesťanských panovníků lidé, bydlící jinak odděleně, začali kvůli lepšímu pohodlí chodit do kostela, spolu hovořit, vzájemně obchodovat a směňovat, shromažďovat se a budovat trhy a města, avšak bez opevnění.

Karl Huss k tomu dále doplňuje:

Und dies gescha zur Zeit im Jahr Christi 508, da Theodor oder Dieth der I. Herzog der Boji (so sich anjetzo Baÿern nennen) über die Donau mit seÿnen Volk ginge, sich der Römischen Provinzen bemächtigte und die gesamten Römer vertrieben, da wurde Regensburg zur Hauptstadt in Baÿern. Darauf aber im Jahr 580 (537) wurde von hl. Rupertus das gantze Land zum Christlichen Glauben bekehrt und getauft, ingleichen hat sich auch Theodo insgemein der III. genant Herzog in Baÿern zu Regenspurg taufen lassen und denen Götgen abgesagt. Ob gleich schon im Jahr Christi 73 ein Jünger der Aposteln mit Namen Lucius von Cÿrene in gemelder Stadt das Evangelium predigte.

A tak se stalo Léta Páně 508, že Theodor neboli Dieth,[20] první vévoda Bójů (tak se dodnes nazývají Bavoři – Bayern), překročil se svým lidem Dunaj, zmocnil se římských provincií a všechny Římany vyhnal. Tak se stalo Řezno (Regensburg) hlavním městem v Bavorsku. Poté však byla celá zem obrácena sv. Rupertem[21] na křesťanskou víru a pokřtěna, stejně tak se i Theodo III., řečený Vévoda,[22] nechal v Řezně pokřtít a zřekl se svých bohů, ačkoliv už v roce 73 ve zmíněném městě kázal evangelium učedník apoštolů jménem Lucius z Kyrény.[23]