Laskavý čtenář mi jistě odpustí, když zde nebudu pokračovat v chronologickém sledu roků. Vede mě k tomu skutečnost, že jsem v chebských kronikách až do roku 1270 našel zaznamenáno jen málo zajímavých faktů (nepochybně proto, že když ne všechny, tak alespoň většina starých dokumentů byla zničena při následném požáru). Ve všech kronikách nacházím, že františkáni i řádové sestry u sv. Kláry zde v Chebu byli už před velkým požárem, ale právě to mě vede k tomu, abych podrobněji pohovořil o hlavním čili farním městském kostele, neboť nepochybuji o tom, že byl postaven již předtím, a také proto, že je vedle něho ještě malý kostelík, který se kdysi dávno nazýval karner, ale nyní se mu říká kostelík sv. Michaela. Ten musí být také velmi starý, jak lze dovodit z důvodu, proč byl postaven, a proto jsem považoval za vhodné pohovořit v této kapitole nejprve o starém farním kostele, nakolik se mi to podařilo zjistit a poté o zmíněném karneru neboli kostele sv. Michaela, a při té příležitosti něco povědět o templářích, jak jsem to našel částečně ve staré Eberhardově kronice[1] a částečně v nové kronice Schlechtově.[2]
1) Jak již bylo zmíněno výše, podle starých dokumentů byl prvním farním kostelem v Chebu kostelík sv. Jana Křtitele. Poté, co se město rozšířilo a došlo většího rozkvětu, byl postaven jiný kostel, a to ke cti svatého biskupa Mikuláše. Není však známo, ve kterém roce se to stalo, protože při velkém požáru v roce 1270 shořely spolu s městskými knihami i všechny kostelní záznamy. Je však skutečností, že v současném farním kostele je nad franckengrünerským oltářem[3] pamětní deska, na které stojí, že Franckengrünerové nechali tento oltář postavit v roce 1239. Na kostelním zvonu, který odbíjí hodinu, je také uveden rok 1150, kdy měl být zvon odlit; z toho však nelze odvodit nic přesvědčivého. Já se nicméně domnívám, že farní kostel sv. Mikuláše byl postaven v době, kdy bylo město Cheb obnoveno a rozšířeno po jeho téměř úplném vypálení římským císařem Jindřichem V. v roce 1071 (jak jsme uvedli výše, kap. I., § III, odst. 8), avšak nevím, ve kterém roce poté. Zde je však třeba z kroniky pana Schlechta[4] zaznamenat, že farní kostel sv. Mikuláše, který stál před požárem, nebyl postaven ani tak veliký, ani takovým způsobem, jako je ten současný, nýbrž byl mnohem menší a koncipován do kříže, jak je jasně patrné ze starých základů tohoto kostela, které byly objeveny při kopání kruchty u sv. Barbory steinheimského oltáře a také u sv. Anny. Pozn.: Současný městský farní kostel má 6 sloupů s kruhovým průřezem a 2 sloupy hranaté, je 166 stop široký a 249 stop dlouhý.
1 – ENGELHART von Haselbach, Pankraz, 1560: Egrische Cronica. Rukopis (opis): SOkA Cheb, inv. č. 986, sign. 517.
2 – SCHLECHT, Johann Michael, 1742-1753: Historische Nachricht von denen merkwürdigsten Begebenheiten der Stadt Eger. Rukopis: SOkA Cheb, číslo fondu 1 – AM Cheb, inv. č. 989, sign. 525.
3 – Frankengrünerové – starý chebský šlechtický a konšelský rod – nechali v roce 1239 zasvětit oltář v městském farním kostele sv. Mikuláše.
4 – SCHLECHT, Johann Michael, 1742-1753: Historische Nachricht von denen merkwürdigsten Begebenheiten der Stadt Eger. Rukopis: SOkA Cheb, číslo fondu 1 – AM Cheb, inv. č. 989, sign. 525.