2) V Eberhardově kronice[1] o tomto místě nacházím následující informace: Ve starých dokumentech ctihodného řemesla soukenického v Chebu se uvádí, že v této oblasti byl les a jeskyně loupežníků právě v místech, kde je nyní spodní kaple. Z této jeskyně chebští soukeníci se svými zbrojnoši vyhnali loupežnickou a vražednou chátru, očistili od nich cesty a učinili je bezpečnými a také tu chytili nějakého lupiče. Na věčnou památku měla být v té jámě (které se tehdy říkalo ‚karner‘, tedy kostnice) postavena kaple, v níž soukeníci sloužili mši svatou, která tu byla čtena po všechny pátky, ale kromě toho tito řemeslníci darovali pravidelnou odměnu 12 zlatých ročně chudým mistrům, a to bez poplatků nebo daní. Ti, co peníze dostávali, museli být na svátek sv. Tří králů přítomni spolu s dalšími dvěma mistry jako svědky a ručiteli, a jakmile peníze dostali, tak je museli do šedesátého dne následujícího roku vrátit do truhly soukeníků. Pokud je potřebovali i potom, tak o ně museli požádat znovu, a tak se to muselo dělat každý rok, dokud je někdo potřeboval

3) Proč však byla tato pohřební kaple později nazývána karner, není výslovně uvedeno. Jak píše Pancratius Eberhard,[2] jednalo se pravděpodobně o zemskou cestu, po které projížděli vozkové a kočí, ale byli zde přepadáni a oloupeni loupežníky, kteří se zde zdržovali, až nakonec soukeníci tuto chátru objevili, pozavírali, zčásti pochytali, zčásti pozabíjeli, z čehož pak vznikl název ‚karner‘, který je věčnou památkou tohoto místa, stejně jako jiné věci dostaly své jméno od něčeho jiného. Milý čtenáři! Bezpochyby vidíš, že je to dobrá domněnka, ale protože se nyní běžně užívá název kostelík sv. Michaela, tak je to proto, že nad tou pohřební kaplí byl následně postaven nový kostelík ke cti sv. Michaela. Kým byl postaven a čeho si je třeba ještě povšimnout, to uslyšíš na příslušném místě.

4) Pancratius Eberhard[3] dále píše, že po nějaké době přišli do Království českého nějací rytíři ze Svaté země s velikým bohatstvím a spoustou zlata (v jistém starém rukopise, který mám k dispozici, se uvádí rok 1270), kteří také následně získali právo usadit se ve městě Chebu a postavit zde dům a kostel. Aby však ‚karner‘ – pohřební kaple neboli jáma vrahů nezůstala zastrčená a aby se na ni potom nezapomínalo, postavili si svůj chrám stranou a své obydlí nad tímto karnerem. Poté, co byli za vlády francouzského krále Filipa Sličného a za papeže Klementa V. vyhlazeni, se však do Německého domu (Teutsche hauß) dostal takzvaný Řád německých rytířů. Zda se to všechno zakládá na pravdě a zda to bylo tak, ponechávám k posouzení těm, kdo jsou lépe informováni než já. Dvě věci ve mně vyvolávají pochybnosti. Za prvé, že templáři přišli do Království českého údajně až v roce 1270, jak uvádí rukopis, což je právě rok, kdy toto město zcela vyhořelo. Zmíněný Eberhard říká:[4] ‚a protože byl Cheb po právě přestálém požáru bez prostředků a zcela bez peněz, udělili těmto rytířům povolení vstupu, koupě a vybudování kostela i řádového domu‘. Pan Schlecht naproti tomu píše,[5] že Mariánští bratři neboli takzvaní němečtí rytíři byli první, pod jejichž duchovní péči se město a Chebsko dostaly, kteří také začali stavět v nynějším farním kostele celý chór, včetně základů obou věží a kteří také pomáhali při stavbě zbývající části kostela až po jeho dokončení na čtyřhranných sloupech, jak ještě na příslušném místě uvedeme. Tuto záměnu u starých kronikářů snad způsobily rozdílné názvy obou rytířských řádů, neboť také v nové kronice pana Schlechta[6] nacházím, že v Chomutově v Čechách měli také být němečtí pánové neboli rytíři panny Marie, když však podle tamější staré tradice a podle všech svědectví občanů (jak jsem je od nich sám často slyšel, neboť jsem tam před třiceti lety studoval) to byli templáři, jejichž dům se nyní nachází poblíž Keschka-brány, vedle kostela sv. Kateřiny; v tomto domě za mých časů bydlel sluha městského soudu.[7] Za druhé: Nedávno jsem se v Chebu doslechl, že Grassoldův dům v ulici Fluth[8] byl kdysi také domem templářů, ale v žádné jiné chebské kronice jsem nenašel nic o tom, že by měli templáři být v Chebu. Odložím tedy proto svůj závěr v této věci. Aby laskavý čtenář, kterého to zajímá, mohl získat ještě nějaké další informace o tom, kdo byli tito templáři, jak vznikli a proč byli zcela vyhlazeni, popíšu mu v následujícím paragrafu podrobněji.