1) Změna v životě církevního řádu svatého Dominika v Chebu způsobila, že se s nimi v roce 1518 sbratřili řeholníci z kláštera a konventu ve Waldsassenu, takže se s nimi podělili i o své příjmy, o čemž sepsaný List sbratření (Litterae Confraternitatis) mají následující obsah.

2) Ctihodný, ve víře a v Kristu Nám otcům a bratřím nejdražší převor Erhardus Kronach a celý Convent Chebské kongregace řádu kazatelů opat Andreas, převor Urbanus, zástupce převora Michael Subprior, skladní Erhardus, kantor Joannes a celý waldsassenský cisterciácký řád, klášter diecéze Řezenské, pozdravy a upřímnost v lásce Páně a věčný odpočinek po práci. Jako nejblaženější apoštol Pavel praví, všichni věřící milují bratrství, a to se zvláště hodí pro ty, kdo praktikují ve službě Nejvyššímu. V tomto kruhu, nejdražší otcové a bratři, vás a vašeho posvátného řádu, pod dojmem vaší mimořádné popularity a oddanosti, vašich charitativních organizací a se všemi zástupci na tomto místě ve vašem klášteře v Chebu, hodláme všichni společně sloužit a podílet se na Spasitelově milosti. A podle vašich představených chceme zvláště čerpat z vašich milodarů, aby i za vaše zesnulé bratry, když nám byla jejich smrt oznámena, po obvyklém rozhřešení v kapitule našeho řádu přečetl každý kněz našeho kláštera jednu mši svatou. Mír od vás a vašich nástupců, kteří právem nečekají na návrat, avšak žádají, abychom se našimi hlasy mohli snadněji hlásit v království nebeském. Váhu tohoto dokumentu jsme osobně posílili účastí, závazkem, věrností a na důkaz pak připojením našich pečetí. Dáno ve Waldsassenu 16. února od narození Páně roku tisíc pět set osmnáct. Schlecht.[1]

3) Pozn. k pag. 262: Právě v tomto roce 1518 byl nedaleko města Chebu, směrem na západ, na vysoké hoře postaven malý kostelík ke cti svaté Anny, matky Marie a babičky Kristovy, který město Cheb každoročně o velkém svátku této velké světice navštěvovalo procesím, jak se tak dodnes každoročně činí. Tento kostelík stojí dodnes a je to ta část současného kostela, kde stojí chórový oltář před kněžištěm a obrazem svatého Antonína. Péče o tento kostelík byla po dlouhé době svěřena terciáři jménem Baltazar, který žil mnoho let v naší svaté serafínské řeholi jako laický bratr. Protože se však objevila potíž, která anulovala jeho profesi, byl ze svatého řádu propuštěn, ale bylo mu dovoleno nosit hábit terciářů, s nímž byl po své smrti pohřben u nás v Chebu. Zbytek si vyslechneme na místě, které mu náleží. Ex Archivo Montis Annae.

4) V roce 1521 zde v Chebu došlo k velkému umírání, které trvalo až do druhého roku a poslalo 4580 lidí z tohoto světa na věčnost. V roce 1523 pak vyhořela celá Špitální ulice (Spittalsgasse). Při tomto ohni hořely nejen městské mlýny nad vodou, ale dokonce tak říkajíc[2] i hnůj v panské stáji. Kvůli tomu to ohni mnoho lidí zchudlo a jeden měšťan jménem Zerker přišel o život.[3] V roce 1523 byla na Koňském trhu (Roß-Marrckt) postavena kamenná kašna.