1) Nyní začíná ono století, v němž my sami ještě žijeme a v němž jsme byli svědky takových zvláštností a podivných změn ve městě Chebu, že jak jsem je našel ve zdejším městském archivu (v jiných starších kronikách a rukopisech pak nacházím jen o málo více), kde jsou nepochybně zaznamenány, bylo toto období jedním z nejpozoruhodnějších. Protože mi však není dovoleno nahlížet do tohoto archivu, zmíním se jen o tom, co jsem našel zapsáno u svého kronikáře. Snad se nějaký dobrý přítel přihlásí a sdělí mi jednu či dvě věci nebo alespoň provede nějaký doplňující zápis.

2) První zvláštností, která se v tomto století (saeculo) udála, byla změna duchovních, a to jak v místním městském farním kostele, tak na Chebsku. Je známo, že jezuité již v době luteránství, které zde bylo zavedeno, měli na starosti a spravovali jak městskou farnost, tak také na Chebsku farnosti v Neualbenreuthu, Lomanech (Lohma), Třebeni (Trebendorff), Dřenici (Treinitz) a Nebanicích (Nebanitz) po dobu téměř 70 let. Tito církevní páni se však již nechtěli řádně dohodnout s novými pány patrony, totiž s pány purkmistry a magistrátem, jimž koupí Německého domu připadlo patronátní právo (jus patronatus) jak nad městskou farností, tak nad ostatními konkrétními farnostmi na Chebsku, ale z jakého důvodu, to nevím, a všechny farnosti na Chebsku najednou vypověděli. Slavný magistrát tuto výpověď přijal a ihned předložil řezenské konzistoři ke jmenování zdejším městským farářem velebného pána Sebastiana Schenkela, venkovského děkana (decanum rurasem) v Odravě (Wondreb), který se na základě obdrženého potvrzení v roce 1700, podle některých v roce 1704, 6. prosince, na svátek svatého Mikuláše, ujal městské farnosti a kostela. Dostal také čtyři spolupracovníky (cooperatores). A tímto způsobem přišla městská fara a výše specifikované venkovské farnosti na světské kněží a městskou farnost spravovali jako faráři a dílem děkani, dílem komorníci (cammerarÿ):[1] Sebastian Schenkl, Brusch, Bernardus Teschauer, Sebastian Triebl, Habermann, Thomas Kolb, aktuální pastor a děkan (Parochus, et Decanus).

3) Právě v tomto roce 1700 zesnul v Pánu urozený pan purkmistr Thomas Reichl J.U.C., jehož tělo odpočívá ve farním kostele svatého Mikuláše poblíž oltáře svatého Wolfganga, kde je zlatými písmeny napsán následující epitaf, který si za svého života sám sestavil:

Siste Viator!

Monumentum hoc posuit vivus, hic jacet.

Si de irtu quaeris: Adae filius.

Si de Patria: Mundi Incola.

Si de gloria, et qualitate: vapor, et fumus.

Si de vita: monumentum fuit, quod

momentis additum aeternitatem

attigit

Die 8 Novembris 1700.

Has inter angustias, Viator! te,

et Supremum omnium diem

expecto,

qui ut Laetus tibi eveniat, morere Saepius,

dum vivis, et jam fac, quod me fecisse

nuna opta.

Deum nempe constanter Super omnia amato,

atque pÿs manibus bene precando

Requiem Mihi, et tibi parare

Aeternam non celsa.

4) Téhož roku 1700 se zde stal purkrabím hrabě Antonius von Nostiz na Sokolově (Falkenau). Od té doby zde nenacházím žádného purkrabího až do roku 1744. V roce 1702 sem do Chebu přijelo Jeho Veličenstvo Josef I. jako římský král. Když byl Josef I. do města uveden s obvyklými ceremoniemi a měl nad ním být nesen baldachýn, nedovolil to, ale řekl: „Já mám nad sebou baldachýnů dost“. Jeho Veličenstvo se zde dlouho nezdrželo, ale odjelo do pevnosti Landau.[2]

5) V roce 1706 se jezuité přestěhovali z domu Valdštejnova masakru do své nově postavené koleje za kostelem, která dříve sloužila jako Německý dům. Rytířské panství Starý Hrozňatov (Kinsberg) však prý získali koupí, a to následující náhodou: šlechtic tohoto panství zastřelil v lese jednoho lovce, načež byl předvolán k zodpovědnosti, ale protože se nedostavil, byl prohlášen za volného ke stíhání (voglfreÿ), panství však bylo prodáno a poté je prý koupili jezuité. Minetti.[3]

Pozn.: Co se týče panství Starý Hrozňatov (Kinsberg), není to autentické a lepší zprávu o něm získám od bývalého jezuity a současného tamního misionáře R. P. Steinerta.

6) Kapitula otců (PP.)[4] františkánů v roce 1707 v Augsburgu se rozhodla opravit a obnovit budovu chebského kláštera a touto prací byl pověřen A.V.P.[5] Theodorico Dinger p.t.[6] kvardián (guardiano) chebského konventu, který ihned po dokončení stavebního plánu strhl část starého kláštera a začal jej nově přestavovat. Po něm se v kvardianátu vystřídali A.V.V.P.P.[7] Sebastianus Höss, pozdější provinciál, Abrosius Braun, Eustachius Kolb, Beatus Vogl, chcete-li (vie vere volis) Hilarion Vogl, Florianus Ficker, kteří se této stavbě věrně věnovali a každý z nich vybudoval její pozoruhodnou část, a tak byla stavba v roce 1733 dokončena tak, že klášter již v toto roce stál ve stavu, jak jej můžeme vidět dnes. Po dokončení stavby kláštera začaly ještě téhož roku úpravy a výzdoba starého františkánského kostela a zejména za tříletého kvardiánství A.V.P. Floriana Fickera byl postaven tento dům Boží s nynějším chórovým oltářem a bohatě pozlaceným svatostánkem. K tomu svatému dílu získal svými modlitbami a pokornou modlitbou mnoho dobrodinců. Postupně byly zhotoveny zcela nové lavice a zpovědnice, takže tento kostel je nyní jedním z nejkrásnějších v Chebu a není v něm oltáře (kromě chórového), který by nebyl nově postaven za dobu mého působení v Chebu jako františkána, a to oltář sv. Antonína Paduánského za A.V.P. Constantia Zicklera, spolu s křížovou cestou v kostele v roce 1744, kaple a vstup do ní byly kompletně přestavěny za A.V.P. Wolfganga Riedla v roce 1777. Oltář Matky Boží bolestné od dobrotivé, nyní již na pravdě Boží odpočívající, ženy Margarety Stehling, rozené Zembschin, byl postaven za A.V.P. Mamertma Pollaka v roce […],[8] oltář sv. P. Františka, pro který byl největším dobrodincem pleum R. ac eximius parochus v Mýtině (Albenreith), N. Pensl za A.V.P. […] v roce […], oba oltáře sv. Jana Nepomuckého a sv. Petra z Alcantary[9] za A.V.P. Amadea Zembsche v roce […], oltář svaté Anny díky dobročinnosti dobrotivé ženy Barbary Schmelzerin, papírnice (papiererin) za A.V.P. […] v roce […], oltář svaté Trojice dobročinností dobré panny Marthy Marklin a oltář svatého Josefa dobročinností dobré ženy Cathariny Magdaleny […] a jejího manžela pod A.V.P. Eutopia Liechtenauera v roce 1774, Křížový oltář díky dobročinnosti našeho služebníka Jacobiho N., stejně jako oltář svaté Barbory, a oltář svatého Šebastiána v roce 1775 a 1776 za A.V.P. Wolfganga Riedla spíše svojí štědrostí (probabilius per munificentiam suorum). Pokud by ještě získal novou kazatelnu, pak by byl tento dům Boží v dokonale krásném stavu.

7) V této době také klarisky v Chebu pod vedením své ctihodné abatyše Bernardiny Vetterlin von Wildenbrunn začaly bourat svůj starý klášter a kostel a přestavovat jej. V roce 1708 byl za velkého návalu lidí položen první základní kámen nového kostela nejctihodnějším prelátem z Waldsassenu Albertem, avšak k vysvěcení tohoto velkolepého kostela došlo až 17. srpna 1711 nejctihodnějším biskupem laodicejským a světícím biskupem řezenským Albertem Carlem. Tato ctihodná abatyše za svého panování nejenže šťastně dokončila stavbu svého kláštera a kostela, ale postavila také úřední dům (beambten hauß) u kostela, 2) dvůr a nájemní dům (bach-hauß) s pivovarem (bräu-hauß) za kostelem, 3) z gruntu nový dvůr dozadu až po Horní bránu, 4) urovnala všechny spory týkající se pastviny (hut), patřící k rybářství (fisch-teüche) kláštera v Dolních Lomanech (Unterlohma), krátce řečeno: tato ctihodná abatyše vykonala pro svůj vznešeným klášter tolik, co nikdo jiný před ní a ani po ní. Chtěla také postavit sýpku (korn-hauß), ale bránila jí v tom překážka, kterou nakonec odstranila ctihodná abatyše Catharina Nonnerin.

8) V roce 1709 byla taková zima, že na mnoha místech umrzli lidé i dobytek. Během této mrazivé zimy se u Mostní brány (Bruck-thor) zřítil dřevěný most přes řeku Ohři, a tak město místo něj postavilo krásný kamenný most s pilíři a podstavci z veřejné pokladny (ex aerario publico), jak ukazují chronogramy, vytesané v kameni na obou stranách vnitřní městské brány. Na podstavcích stojí sochy světců, které v kameni vytesal syn sochaře Wilhelma Felsnera, totiž: sv. Jana Nepomuckého, sv. Josefa, sv. Jana Křtitele, sv. Jiří, sv. Michala, sv. Petra apoštola, sv. Kryštofa, sv. Jana Evangelisty. Stavitelem byl purkmistr Adam Christoph Wagner, tesařským mistrem Lange Baar a zednickým mistrem Andreas Hercules.