1) V předchozím paragrafu bylo uvedeno, že v roce 1412 začal Jan Hus hlásat falešné učení, které bylo zcela v rozporu s pravou křesťansko-katolickou církví. Mimo jiné chtěl také tvrdit, že svátost nejsvětějšího oltáře není nutné světit dvakrát. Protože bylo toto kacířství rozšířeno zejména v Království českém, rozhodl se císař Zikmund svolat koncil v Kostnici u Bodamského jezera, kde se sešlo asi 60 000 lidí ze všech míst křesťanského světa.[1] Kromě papeže Jana, císaře Zikmunda a císařovny včetně celého jeho dvora byli na tomto koncilu přítomni 4 patriarchové, 29 kardinálů, 47 arcibiskupů, 160 biskupů, 564 prelátů, doktorů a magistři, spolu s nepřeberným množstvím knížat, hrabat, baronů a dalších šlechticů. Přejdu mlčením jiné záležitosti, které se na tomto koncilu řešily a které by k mému tématu nic nepřinesly, a proto sděluji jen tolik, že byl na koncil předvolán také Jan Hus, aby přednesl odpověď ohledně svého nového bludného učení. Jelikož však po celou dobu tvrdohlavě setrvával ve svém bludném učení a kacířství, byl celým koncilem odsouzen do vězení, načež byl 6. července roku 1415 v katedrálním kostele v Kostnici veřejně zbaven své kněžské důstojnosti, degradován, vydán světskému soudu, poté odveden na popraviště a tam upálen. K provedení tohoto actus degradationis byl však Hus koncilem určen arcibiskupovi Milánskému a biskupům z Feltrie [Feltre, provincie Veneto, Itálie], Ast [Asti, provincie Piedmont, Itálie], Alexandrie, Begary [Bergara, Baskicko, Španělsko] a Laury [Lauria, Kalábrie, Itálie] a stalo se následujícím způsobem: Nejprve byla v přítomnosti koncilu podle legendy vyslovena nad Husem kletba, jejíž první slova zní: Ó Jidáši! Následně mu byl z ruky vyrván kalich a vysvlečen kněžský oděv z těla, byla mu oholena hlava a tak byl předán světské vrchnosti, která ho však předla katovi. Kat mu na hlavu nasadil vysoký klobouk s tímto nápisem: Hic est Hæresiarcha, toto je arcikacíř. Poté mu byly svázány ruce za zády a byl přivázán ke kůlu uprostřed hromady polen. Po založení ohně bylo jeho tělo v krátké době spáleno, avšak jeho popel katovy knechti sebrali a vhodili do Rýna. Viz pater Joannes Kraus, člen jezuitského řádu, v jeho Schwann- Ganß- und Adler-Gespraech.[2] Hoffmann píše ve svém Bassler-Dictonario V. Joannes Huss, že v místě, kde byl Hus upálen, už 300 let nevyrostla žádná tráva nebo bylinka. Stejným způsobem v následujícím roce 1416 dostal Hieronymus de Praga [Jeroným Pražský],[3] Husův tovaryš, svoji odplatu ohněm v Kostnici.

2) Jakmile dorazila z Kostnice do Prahy v Čechách zpráva, že Jan Hus s Jeronymem Pražským tam byli upáleni, začali se v Čechách bouřit stoupenci upáleného Husa, totiž husité. Za svého vůdce si zvolili šlechtice Joanna von Trocnaw [Jana z Trocnova],[4] který se proslavil ve válce díky své udatnosti, ale také přitom přišel o oko a proto se mu říkalo „cocles“, to jest jednooký, česky však Zischka [Žižka]. Tato vzpoura nakonec přerostla ve velmi krutou a vleklou válku, která začala v roce 1420 a trvala až do roku 1434. V této válce, kromě vypálení mnoha stovek kostelů a klášterů, přišlo krutě a bídně o život více než 100 000 katolíků, duchovních i světských, bez rozdílu pohlaví, věku a stavu. O této válce se zde zmíním pouze o tom, co město Cheb a Chebsko v jejím důsledku utrpěly, více si laskavý čtenář může najít v historii Čech.

3) V roce 1422 vyhlásil císař Zikmund říšský sněm v Norimberku, na který papež Martin V., zvolený na koncilu v Kostnici, vyslal jako svého vyslance anglického kardinála Wintona. Na Říšském sněmu bylo pak rozhodnuto, že bude proti Čechům vypraveno vojenské tažení. Tentokrát se k němu měli dostavit nejen všechny světské osoby mužského pohlaví starší 14 let, ale také všichni klerici, schopní branné povinnosti, pokud k tomu byli vyzváni. Proto byla vyhlášeny papežské úplné odpustky pro všechny, kteří se tohoto vojenského tažení měli zúčastnit. Pak se shromáždily tři vojenské jednotky pro tažení do Čech. Poté, co se u Chebu shromáždil říšský lid, táhl přímo na Žatec a ze tří táborů ho ostřeloval. Leželo tam však 6 000 mužů a 400 jízdních, kteří v jednom výpadu pobili 600 Němců. Pražané, ačkoliv byli nedaleko odtud, totiž u Slaného, nechtěli stát na dohled nepříteli a proto se stalo, že 19. října Němci odtud utekli a nechali vše jako kořist Čechům.

Následuje přehled výdajů, které muselo město Cheb v této husitské válce vynaložit a které jsem vyčetl z jednoho starého rukopisu:

4) Když se leželo před Kladrubami [Kladrau], vyslalo město na koních a pěších 2 000 mužů,[5] včetně bojových vozů (Reÿß-wagen), stálo to … 4 000 zlatých.

Když se leželo před Žatcem (Saaz), poslalo město na koních a pěších 1 200 mužů, včetně bojových vozů (Reÿß-wagen) a stálo to … 3 000 zlatých.

Když husité leželi před Gutštejnem (Guttenstein), poslalo město na koních a pěších 400 mužů, stálo to … 300 zlatých.

Když husité táhli před Stříbrem (Mies) a Tachovem (Tachau), poslalo město na žádost zemských vojsk na pomoc těm u Tachova 100 koní, stálo to … 200 zlatých.

A na výzvu plavenských (Plauen)[6] a zemských vojsk, když ležela před Žluticemi (Luditz) a Plavnem, poslalo město na koních a pěších 1 000 mužů, stálo to … 1 300 zlatých.

Když byl obléhán Švihov (Schwihau), poslalo město na koních a pěších 1 500 mužů, stálo to … 1 000 zlatých.

Když se táhlo před Karlštejn, bylo město požádáno markrabětem a poslalo na koních a pěších 100 mužů, kteří zde 4 týdny leželi v poli a stáli … 200 zlatých.

A na výzvu plavenských (Plauen)[7] a plzeňských poslalo město 40 koní, takže to stálo … 150 zlatých.

Stejně tak na výzvu pána ze Švandorfu (Schwanndorff) [8] a dalších pánů a měst poslalo město 60 koní, stálo to … 150 zlatých.

Protože husité leželi před Ústím (Aussig), poslalo město na výzvu vévody Saského 150 koní, stálo to … 2 500 zlatých.

Když bylo město Stříbro (Mieß) ztraceno, poslalo město na výzvu vévody Hannse z Bavorska na pomoc 80 koní, stálo to … 200 zlatých.

A na další výzvu uvedeného vévody Hannse, když stál u Domažlic (Taus), poslalo město 120 koní, stálo to … 200 zlatých.

Na žádost kadaňských (Kodan) jim bylo na dva měsíce přiděleno 50 střelců, které město vybavilo prachem, olovem a šípy v ceně … 200 zlatých.

A když knížata a páni táhli na Stříbro (Mies), město jim poslalo svoji zbroj (reissiges gezeüg), což stálo 2 000 zlatých. Pak husité vytáhli od Tachova a zajali městu Cheb jeho vojáky, odnesli mnoho zbroje, takže škoda byla odhadnuta na 3600 zlatých.

Když páter (kněžour) Prokop ležel před Seydou, město bylo požádáno saským vévodou a město mu dalo 100 koní za … 200 zlatých, a když zmíněný páter táhl Míšní, město na žádost saského vévody poslalo svoji zbroj za … 150 zlatých.

5) V roce 1428 se rozkřiklo, že se snad husité chystají vyrazit také na Chebsko. Samotné město se už od počátku této války dostalo do dobrého obranného stavu a na stavbu vydalo až 10 000 rýnských zlatých. Aby se mohlo bránit ještě lépe, nechalo pokácet všechny své krásné a plodné stromy ve všech zahradách v okolí města, což se stalo v sobotu před Velikonocemi. Konečně téhož roku na svátek svatých apoštolů Šimona a Judy[9] přitáhli husité od Schlaggenwerthu (Schlaggenwald – Horní Slavkov) na Chebsko a potloukali se tu se 75 koňmi. Když to vešlo ve městě ve známost, vyslali Chebští své střelce, které muselo brzy následovat ještě 50 žoldnéřů na koních. Ti zajali 24 husitů i s 42 koňmi, ostatní husity pobili a přitom se zmocnili 27 kuší a 2 brnění. Jejich vůdce Wilhelm Raittenbach však spadl a udeřil se do krku o ocelový límec, načež zemřel. (Pozn.: P. Sergius v Sua Chron.[10] uvádí právě opak, a připisuje vítězství včetně zajatců husitům, jak bohatě vypráví; našel jsem to v dalších 2 kronikách). V následujícím roce 1429 husité vtrhli velmi silní do Loketského kraje a osm dní před svátkem sv. Víta[11] také na Chebsko, kde leželi 3 dny, aby vypálili Loket. Na Chebsku zajali 16 sedláků z Kopaniny (Frauenreith) a 12 tovaryšů z města, vypálili kostely na Kopanině (Frauenreith), v Milhostově (Millesen) a Chlumu sv. Maří (Cuolm) ukradli monstrance, kalichy a kostelní ornát, svatokrádežně zacházeli s nejsvětější svátostí oltářní, oltáře, sochy a obrazy rozsekali, vyplenili zem a odvedli mnoho rohatého dobytka a koní.

6) V roce 1430 táhli husité na Plavno, ti ale sami své město zapálili, husité pak odtud pokračovali na Hof, Bayreuth, Kulmbach, Bamberk atd. všechna místa vyplenili a vypálili. Když to zjistili norimberští, poslali k nim a vykoupili se. Poté se husité opět stáhli, a to k Wunsiedelu, který oblehli. Wunsiedelští se však pod velením svého hejtmana Jobsta von Schirding bránili tak statečně a stříleli tak mocně, že husité už nemohli tuto divokou střelbu déle vydržet a s hanbou a potupou odtud odtáhli (Pozn.: Ve dvou starých rukopisech jsem našel zapsaný rok 1426, kdy se tato porážka ve Wunsiedelu odehrála, takže jestli je tomu tak, nebo má pravdu Kronika Pankratze,[12] nechám na posouzení tomu, kdo si snad o této husitské válce přečetl více.) Z Wunsiedelu se husité vydali na pochod do Arzbergu, ale i tam se statečně bránili, takže museli husité odtáhnout. Mimo jiné tu byl zastřelen jeden z nejlepších husitských hejtmanů, který měl sloužit ranní mši před farním kostelem. Nakonec na svátek sv. Valentina[13] večer opět dorazili k Chebu. Utábořili se v Pregnitz (v údolí u Břehnického mlýna – Pregnitz Mühle) nedaleko města. Chebští se od nich vykoupili za 1 000 zlatých rýnských, aby nechali Chebsko, lidi a kostely nepoškozené.[14] Načež husité prošli kolem města, avšak během svého pochodu vypálili 40 vesnic, sídel atd., na Chebsku vše vyplenili a způsobili škodu na 10 000 rýnských zlatých.

7) Poněvadž se vypalování, požáry, smrt, vraždění a zabíjení vymykalo z rukou a prostřednictvím zbraní tato záležitost nevedla k vítězství, protože císař Zikmund měl mnoho co do činění s dalšími věcmi, nechal císař Zikmund svolat koncil 18. května roku 1431 do Basileje.[15] Za císařské komisaře u tohoto koncilu byli jmenováni Fridericus markrabě Braniborský (Friedrich I. von Brandenburg)[16] a Joannes vévoda Bavorský,[17] někteří biskupové a jeden moudrý radní města Norimberku. Dostavit se měli také zástupci oněch husitů. Aby je přesvědčili, aby se dostavili, konal se v Chebu zemský sněm, na který byli pozvání také Češi, s příslibem bezpečného pobytu a dostavili se také s 20 koňmi. Jejich zástupci byli mistr Niclas Humpolez (Mikuláš z Humpolce)[18] a mistr Joannes Zalecensis [?], kteří sem přijeli v roce 1432. Delegáty koncilu kromě dvou císařských komisařů, markraběte Braniborského a vévody Bavorského, byli Joannes Polemar (Juan Palomar)[19] a Egidius Carlerius[20] a tento zemský sněm trval tři celé týdny.[21] Dne 27. dubna bylo zahájeno jednání s těmi Čechy, kteří se nechali přesvědčit vyslanci a delegáty koncilu, aby se dostavili na konci do Basileje, za mnohonásobného ujišťování bezpečného pobytu kromě dalších předběžných ujednání, protože zde přítomní urození delegovaní komisaři jim přislíbili, že je ochrání před veškerou újmou a nebezpečím. Delegáty husitského duchovenstva na tomto koncilu byli mistr Joannes Rockizan (Jan Rokycana),[22] mistr Peter Pitor neboli Pater Anglus (Petr Payne),[23] Ulricus (Oldřich ze Znojma)[24] a Nicolaus Biskupez (Mikuláš Biskupec z Pelhřimova).[25] Tito odjeli v konvoji Prokopÿ Rari (Prokop Holý),[26] táboritského generála, který byl přítelem Žižkovým, s 300 koňmi do Basileje a dorazili tam v roce 1433 na den svatých Tři Králů, načež měli na koncilu 9. ledna první audienci, při níž však, stejně jako při následujících, nebylo s nimi nic dohodnuto. Načež znovu odjeli z Basileje do Prahy, aby byla tato záležitost rozhodnuta a urovnána podle předběžných jednání v Chebu. Tento zemský sněm stál město Cheb na nákladech za přítomné pány 4.000 rýnských zlatých. O ostatních nákladech, které mělo město v této husitské válce, zde pomlčím a chci pouze zmínit z Pancratia,[27] že tato válka stála město celkem 98 950 rýnských zlatých, kteréžto peníze byly většinou vypůjčené. Ačkoliv město předložilo vyúčtování císaři Zikmundovi během jeho pobytu v Chebu v roce 1437 (a pak ještě jednou), nebyl naproti tomu ani krejcar připsán nebo vyplacen.

Seznam vojáků, kteří sloužili městu Cheb v této válce, a odkud byli odvedeni.

8) Ve městě byli vojáci vybíráni z řemeslníků a každý řemeslný cech musel podle své síly a počtu mužů zmnožit počet vojáků, takže mnohé řemeslné cechy museli ze svých prostředků vypravit 10, 11, ba i 15 vojáků a pivní šenky dokonce až 26 vojáků, takže jen z města bylo celkem 146 vojáků městské hotovosti. Na Chebsku však postavili podle proporcí jednotlivých míst následující vesnice své vojáky takto:

Chvoječná (Sebenbach)                                                                1

Horní Dvory (Oberschön) a Vrbová (Ferba)                          1

Slatina (Schlada                                                                                1

Skalka (Stein)                                                                                   1

Krásná Lípa (Schönlind)                                                                2

Podhoří (Creützenstein)                                                              1

Stebnice (Stabnitz) a Stodola (Stadl)                                       1

Všeboř (Schöba                                                                                1

Doubí (Aag)                                                                                      1

Tuřany (Thurn)                                                                                2

Lipoltov (Lappitzfeld)                                                                    1

Trpěš (Dippeßnreith)                                                                    1

Wildenhof[28]                                                                                      1

Poustka (Oed)                                                                                 1

Fischern                                                                                            2

Mýtina (Albenreüth)                                                                     3

Starý Rybník (Altenteich)                                                            2

Potočiště (Dürnbach)                                                                    3

Dřenice (Treinitz)                                                                            3

Doubrava (Dobrau)                                                                        2

Kopanina (Frauenreith)                                                                3

Hluboká (Nonnengrün)                                                                2

Zelená u Skalné (Grün beÿ Wildstein)                                     1

Das Büchelsbergergrün (?)[29]                                                     2

Polná (Hirschfeld)                                                                          1

Hartoušov (Hardessenreith)                                                      1

Zelený Háj (Hagengrün)                                                                1

Lesina (Hart) a Lesinka (Harlaß)                                                 2

Hazlov (Haßlau)                                                                                6

Jindřichov (Honnersdorff)                                                           2

Dvorek (Höfflas)                                                                             1

Povodí (Ensenbruck)                                                                     1

Hatzenreith [Hatzenreuth u Waldsassenu, SRN]                 1

Jesenice (Gaßnitz)                                                                          2

Chocovice (Köthwitz)                                                                    2

Obilná (Kornau)                                                                                2

Skalná (Wildstein)                                                                          1

Křižovatka (Klinckhard)                                                                1

Horní a Dolní Hraničná (die 2 Cunreith)                                 2

Starý Hrozňatov (Kinßberg)                                                       6

Daubrig (?)[30]                                                                                      1

Horní a Dolní Lažany (die zweÿ Loßa)                                      4

Pomezí (Mühlbach)                                                                       1

Nová Ves (Neüdorff)                                                                    1

Horní Ves (Oberndorff)                                                                2

Klest (Reißig)                                                                                    2

Nový Drahov (Rohr)                                                                       1

Okrouhlá (Scheibenreith)                                                           5

Horní Lomany (Oberlohma)                                                       2

Tůně (Liebeneck)                                                                           1

Milhostov (Millesen)                                                                     4

Nebanice (Nebanitz)                                                                     1

Palič (Palitz)                                                                                      4

Skalka [u Hazlova] (Romersreith)                                            3

Hradiště (Reichersdorff)                                                             1

Dolní Lomany (Unterlohma)                                                      1

Horní a Dolní Lipina (beede Lindau)                                       4

Pomezná (Marckhaußen)                                                           1

Otov (Ottengrün)                                                                           2

Horní a Dolní Pelhřimov (die beed Bilmersreith)                3

Mýtinka (Rossenreith                                                                   1

Táborská (Seichenreith)                                                                2

Celkem venkovské hotovosti                     –              118

k tomu městské hotovosti           –              146

264