V roce 1661 byli do Waldsassenu vysláni tři mniši z Fürstenfeldu, aby tam obnovili cisterciácký klášter, který byl od roku 1556 opuštěný. V roce 1676 je jako farní vikář a pozdější opat následoval Albert Hausner. Věřil, že po novém začátku může Waldsassen také získat zpět říšskou bezprostřednost, kterou ztratil v roce 1543. Velikost budoucího kolegiátního kostela a klášterních budov proto musela odpovídat významu kláštera.
Pro prestižní novostavbu musel být vybrán ten nejlepší architekt: Abraham Leuthner von Grundt (purkmistr a starosta královského Nového Města pražského). V roce 1677 vyšlo v Praze jeho kompendium o architektuře, zdobené mnoha rytinami. Jednalo se o významný teoretický spis „Grundtliche Darstellung der fünff Seyllen“ (Důkladné vyobrazení pěti sloupů). Šlo o jakýsi architektonický vzorník, v Česku první svého druhu, který byl hojně používán pozdějšími architekty a staviteli. Příklady tohoto nového typu barokní architektury bylo možné navštívit v nedalekém městě Cheb, kde autor spisu v té době působil.
Abraham Leuthner v Chebu působil ve službách dominikánského řádu od roku 1674, protože bývalý svatováclavský kostel, postavený za vlády krále Václava II. v letech 1294-1296, byl po třicetileté válce v troskách a část klášterních budov se zřítila. Barokní novostavbu dominikánského kostela dokončil Abraham Leuthner v roce 1684. (Klášterní budovy však mohl Andreas Burgler dokončit až v roce 1720, poté co byly zbourány ostatní domy v dnešní Kamenné ulici).
Plány kostela a kláštera ve Waldsassenu vypracoval Leuthner již v letech 1681/1682 a tak zde jeho stavební huť mohla začít pracovat již v roce 1685. Když však byl Leuthner v roce 1688 jmenován stavitelem pevnosti v Chebu a později dokonce císařským vrchním stavitelem a pokladníkem v Čechách, jeho další dlouhodobé pobyty ve Waldsassenu již nebyly možné. Dílo nakonec dokončili Georg Dientzenhofer, jeho bratr Christoph a Bernhard Schießer.
Kostel sv. Václava postavený Abrahamem Leuthnerem v letech 1674-1684 je mnohem menší než stavba ve Waldsassenu, která byla vybudována později. Nemá však věž, kopuli ani transept. Neobvyklé na tomto kostele je, že byl postaven „vzhůru nohama“. Upustilo se zde totiž od pravidla, kdy oltář směřuje na východ a vchod do kostela je orientovaný na západ. Při přestavbě kostela ale došlo ke změně půdorysu původní středověké stavby a hlavní průčelí s honosným portálem a hlavním vchodem bylo nově orientováno do Kamenné ulice. Nahoru vede oboustranné schodiště a zvýšená vstupní brána vytváří dojem odstupu od každodenního života.
Další zajímavostí je, že nad tímto portálem je jako poděkování císaři Leopoldovi I. za dar na stavbu kostela, umístěna v kameni vytesaná císařská dvojitá orlice.
Uvnitř kostela sv. Václava se nacházejí nádherná barokní umělecká díla chebských sochařů Christopha Langa a Melchiora Dietricha. Hlavní oltář je však výjimkou: v roce 1880 kdy začala být barokní výzdoba „staromódní“, byl původní oltář nahrazen neorenesanční replikou. Oltářní malbu pro bývalý barokní hlavní oltář vytvořil malíř Jean Claude Monot.
Albert Hausner, od roku 1690 opat kláštera Waldsassen, byl tímto uměleckým dílem tak nadšen, že pověřil Monota vytvořením oltářního obrazu i ve svém kolegiátním kostele (dnešní bazilice ve Waldsassenu). Hned při vstupu do kostela zapůsobí na návštěvníky zobrazení smrti Ježíše Krista tak silně, že i unikátních „svatých těl“ v postranních oltářích si všimnou až mnohem později.
Dodatek:
Po vysvěcení kolegiátního kostela se opat Albert Hausner v letech 1707 a 1709 znovu a marně pokusil získat ve Vídni pro svůj klášter zpět císařskou bezprostřednost (tzn. přímou podřízenost kláštera císaři Svaté říše římské).
Překlad textu Günthera Juby z Waldsassenu
Kostel a klášter dominikánů v Kamenné ulici
Portál kostela sv. Václava
Pohled do interiéru kostela