Jak se Cheb stal součástí Rakouska-Uherska
/Protireformace a baroko/
Procházka po starém Chebu upomíná na jeho slavnou historii coby svobodného říšského města, i na doby pozdější. I dvouhlavý rakouský orel je tu stále k vidění: zdobí například portál kostela sv. Václava v Kamenné ulici.
Během třicetileté války po bitvě na Bílé hoře (1620) přešlo město skoro na dalších 300 let do vlastnictví Habsburků (Cheb byl už roku 1322 dán Ludvíkem Bavorským do zástavy českému králi. A protože pozdější němečtí císaři z rodu Habsburků byli současně i českými králi, přešlo město do rakouských rukou a do konce 18. století se definitivně muselo vzdát všech císařských privilegií.)
Vytoužená svoboda ale nebyla jistá ani po zavraždění Alberta z Valdštejna (1634). V prosinci roku 1640 posílá městská rada dopis s prosbou císaři Ferdinandovi III: „Kámen by se ustrnul nad tím, co jsme vytrpěli a prožili.“ Pro Cheb válka skončila v roce 1649 odchodem švédských vojsk.
Po roce 1620 už v Čechách neexistovala svoboda vyznání, protože císař Ferdinand inicioval tzv. protireformaci. V roce 1628 byli z Chebu vyhnáni všichni luteránští kazatelé. A v roce 1649 je museli následovat i všichni protestanti. (Tak se stalo, že hodně tehdejších výrobců hudebních nástrojů odešlo do Horních Smrčin a usadili se tam).
Za vůdce a hybatele protireformačního hnutí byli považováni jezuité. V roce 1657 koupili na chebském náměstí tzv. Gablerův dům. Ten měl být spolu s dalšími domy zbourán a měla ho nahradit budova konventu. K tomu ale nedošlo a z této doby zůstal nad portálem jen reliéf Madony.
Dalším protireformním řádem byli dominikáni. Už ve 13. století se podíleli na církevní inkvizici a honu na čarodějnice. Proto byli tajně nazýváni „pánovými psy.“ Řád dominikánů byl v Chebu trvale od roku 1284. Kostel sv. Václava, který byl postaven v letech 1294-1296 za vlády Václava II. se stal jejich sídlem, ale po třicetileté válce se z něj byla ruina.
Když byli vyhnáni všichni protestanti, protireformační síly přišly s novou strategií. Protestanti museli konvertovat ke katolictví. Barokní kostely musely lidi nadchnout svou krásou. Od roku 1674 byl ve službách chebských dominikánů známý stavitel Abraham Leuthner. V roce 1684 dokončil přestavbu kostela sv. Václava ve skvostném barokním stylu. Poděkováním za štědrý dar, který věnoval císař Leopold I. na stavbu kostela, je dvouhlavý rakouský orel v portálu stavby.
Další nádhernou barokní stavbu postavil Leuthner v sousedním Waldsassenu. Poté, co byl Maxmilián I. jmenován kurfiřtem místo „Zimního krále“ a Horní Falc připadla Bavorsku, se Waldsassen stal stejně jako Cheb katolickým. V roce 1661 byli vysláni tři cisterciánští mniši z kláštera Fürstenfeld do Waldsassenu. Farní vikář Albert Hausner, pozdější opat, získal Abrahama Leuthnera pro přestavbu kláštera. Leuthner začal v roce 1685 ve Waldsassenu se stavbou kostela a připravoval hlavní stavební plány. Od roku 1688 byl navíc Leuthner jmenován hlavním stavitelem obranného opevnění v Chebu a později byl dokonce jmenován vrchním finančním správcem českých zemí. Proto už pro něj dlouhodobé pobyty ve Waldsassenu nebyly možné a jeho dílo nakonec dokončili Georg Dientzenhofer, jeho bratr Kryštof a Bernhard Schießer. Kryštof Dietzenhofer si ve Waldsassenu získal tak skvělé jméno, že v roce 1698 vstoupil do služeb samotného císaře a jako pokračovatel práce Abrahama Leuthnera pracoval v Praze a v Chebu jako hlavní stavitel. V Chebu je jeho prací například kostel sv. Kláry, který náležel řádu klarisek. Byl postaven v letech 1708–1712 a je považován za jednu z nejcennějších barokních staveb v Chebu.
Dominikánský kostel sv. Václava, cisterciácký klášter ve Waldsassenu a klášter řádu klarisek v Chebu inspirovaly chebského rodáka Balthasara Neumanna (narozen v Chebu r. 1687), později ze z něj stal vůbec nejznámější barokní stavitel.
Dodatky:
V době komunistického Československa využívalo město Cheb prázdné prostory dominikánského kláštera ke kulturním akcím. Objekt fungoval pod názvem „Produkční centrum Kamenná – kulturní středisko města Chebu.“ Až do roku 2012 nebyl ve městě svými prostory odpovídající kulturní sál. V tomto roce začalo fungovat moderní Kulturní centrum Svoboda.
Výsledkem reforem Josefa II. bylo i zrušení kláštera klarisek (1782) v Chebu – pro tohoto panovníka byly kláštery hlavně zdrojem předsudků a náboženského fanatismu. Nechal zavřít všechny domy těch řádů, které považoval za ekonomicky neproduktivní. Také kostel sv. Kláry slouží v současnosti jako koncertní síň a místo konání výstav a kulturních akcí.
V sousedním Waldsassenu vedla sekularizace církevního majetku v roce 1803 ke zrušení cisterciáckého řádu a stavba se stala hlavním farním kostelem místních katolíků. To se nezměnilo ani poté, když se v roce 1864 cisterciačky do kláštera vrátily. V roce 1969 tuto stavbu papež Pavel VI. povýšil na baziliku.
Překlad textu Günthera Juby z Waldsassenu
Foto:
Dvouhlavý rakouský orel nad portálem kostela sv. Václava.
