1) Již bylo výše uvedeno, město Cheb koupilo zdejší Německý dům v roce 1608 od Řádu německých rytířů, ale z výše uvedených důvodů jej muselo v roce 1627 na příkaz Jeho císařského a královského Veličenstva za zaplacení kupní ceny postoupit zpět řádu, který jej také až do roku 1693 vlastnil. Protože si však zmíněný řád všiml, že správa jeho statků příliš nepřináší, a mezitím si chtěl koupit jiný statek v Království českém, který byl pro řád mnohem lépe situován, byl zdejší Německý dům opět na prodej. Jezuitští otcové zde v Chebu i ve Vídni se v tichosti obrátili na Jeho Eminenci kardinála Collonitsche (který byl v této věci komisařem s autoritou církevní i císařskou, a zároveň také skutečným komturem Německého domu v Chebu), a protože to již došlo tak daleko, že zdejší páter rektor Elias Nentwig se domníval, že koupě je stejně dobrá jako správná, pozval purkmistry ke svému stolu a po skončení jídla jim o tom řekl. Když se to dozvěděli, probudili se ze spánku, ještě téhož večera uspořádali poradu a ihned pan Adam Christoph Wagner, městský písař, a pan Adam Lubert Vetterl von Wildenbrunn (za nimiž přišli i oba purkmistři Joannes Thomas Reichel a Joannes Philippus Martini na Podhradu) museli ještě téhož dne, 29. června 1692, vstát a odjet poštou do Vídně, aby se o tuto koupi co nejvíce zasadili. Když dorazili do Vídně, chtěli hned Jeho Eminenci kardinála von Collonitsch, a když se k němu dostali na audienci, přednesli mu svůj případ s nejpokornější žádostí, aby město dostalo předkupní právo pro jezuity, a zároveň nabídli, že dají více, a to o 10 000 zlatých, než slíbili jezuité, ale odpověď zněla, že jezuité už dům koupili. Zde byla dobrá každá rada, avšak nakonec napadla i zástupce města, a sice taková, že biskupem z Korutan a Štýrska byl tehdy naštěstí jeden Cheban jménem Delapour, od jedné Paraiterin, kterého měla se synem jednoho piemontského podplukovníka, o kterém věděli, že je u Jeho Eminence ve velké milosti, a tak se rozhodli, že se za ním vydají a předloží mu celou záležitost následujícím způsobem: 1) že město má především právo předchůdce (jus prodromisios), 2) že město přijalo jezuity z čisté dobročinnosti, a právě proto 3) jakých nepřístojných ných následků by se veřejnost musela obávat, kdyby se jezuité stali držiteli Německého domu v Chebu, a proto ať Jeho biskupská Milost přednese tuto nejpokornější prosbu Jeho Eminenci a jako vlastenec ať k tomu přinese svoji mocnou přímluvou, aby město dostalo předkupní právo. Když Jeho Eminenci předložil zmíněný Delapour, biskup z Gran, byla ještě před příjezdem pátera rektora šťastně dokončena koupě výše zmíněné rytířské řádové komendy, neboli zdejšího Německého domu mezi městem a vysoce váženým řádem německých rytířů. V plné moci, jak bylo řečeno výše, vystupovala Jeho Eminence kardinál von Kolsonitz ve Vídni, se souhlasem a schválením Jeho Papežské Svatosti, jakož i Jeho císařského a královského Veličenstva a těch, kterých se to týká (et eorum, quorum interest), za kupní cenu 55000 zlatých, plus příspěvek na zakoupení jiné nemovitosti 10000 zlatých, celkem 65000 zlatých. Dne 1. března 1693 byla smlouva dokončena a listina o prodeji vypravena k ratifikování, a město tím získalo dvě výhody, totiž 1) poslouchá quaestio dubia, untrum civitas, to templares aedificarimt templum,[1] 2) desátky Německého domu, pole, louky, desátky a poplatky měšťanstva, jedním slovem vše, co Německému domu patřilo, bylo prodáno městu a obci Chebska a předchozí závazek byl zrušen. A tento dům je dodnes v klidu ve vlastnictví města. Protože však jezuité (Patres Societatis) stále usilují o kolej, odprodalo jim město opět zamýšlené 3 nebo 4 domy a před nimi byla uvolněna budova Německého domu s příplatkem 6000 zlatých na materiál. Poté se za tehdejšího chebského pátera rektora a pozdějšího provinciála Joanna Müllera začalo stavět Collegium v dnešní podobě na starých zdech dřívějšího Německého domu.

2) Roku 1693, 24. srpna, na svátek svatého Bartoloměje, dorazilo na Chebsko o čtvrté hodině večerní takové množství strašlivých kobylek, že je tomu téměř nemožné uvěřit, pokud jste je neviděli. Sežraly vše. Co zbylo z bylin, trávy a obilí, a způsobily mezi lidmi obrovský strach. Následujícího dne, 25. srpna, vyrazily opět časně v 8 hodin ráno a táhly pryč tak rychle, že bylo sotva vidět oblohu. Začalo se zvonit na všech zvonech ve městě a pokračovalo se v tom tak dlouho, dokud toto tažení trvalo, totiž do jedné hodiny odpoledne, a toto hejno bylo na míli dlouhé a jednu míli široké. Jak jsem sám viděl, píše Besoldus,[2] tato zvířata měla čtyři křídla, na vnějších křídlech byla vidět turecká písmena a vzadu za hlavou měla kapuci jako gasquet.[3]

3) Po uzavření koupě Německého domu byla Jeho Eminence kardinál von Kollonitz[4] k chebským delegátům tak laskavý, že jim pro město Cheb daroval celé svaté tělo sv. Vincenta. Následuje úplný popis toho, jak se toto svaté tělo dostalo do Chebu, jak bylo přemístěno do farního kostela a co se při tom stalo. Především je třeba vědět, že toto svaté tělo bylo z příkazu římského papeže vyzvednuto ze hřbitova v Callepodii a bylo uznáno a schváleno jako svaté ostatky Kongregací odpustků a posvátných relikvií (Indulgentiarum, Sacrarumque Reliquiarum), načež bylo uloženo do dřevěné schránky, která byla převázána červenou hedvábnou páskou a dobře zapečetěna insigniemi porfyrského biskupa Josepha jako apoštolského církevního představeného a asistenta biskupa (Episcopi asistentis) papežského stolce, podepsaná jeho jménem, předložená Jeho vysoce knížecí Eminenci panu Leopoldovi z Kollonitz a předaná 16. listopadu 1689. Výše zmíněnou schránku spolu se svatými relikviemi v ní obsaženými přivezl ctihodný kardinál s sebou z Říma do císařského sídelního města Vídně a krátce nato, totiž 7. ledna 1690, ji v souladu se svou biskupskou autoritou otevřel, a nalezl tak, jak zněl římský list o uznání, schválení a darování. Zároveň, protože Jeho Eminence předsedala komendě řádu německých rytířů v Chebu jako komtur, ji zasvětil městu Chebu k větší úctě a zvýšené zbožnosti s tím, že zmíněné svaté relikvie tam mají být často vystavovány k veřejné úctě a nemají být používány jiným způsobem, nýbrž mají tam být uchovávány na památku Jeho Eminence. Protože mezitím nebyla vhodná příležitost, jak převézt tyto svaté relikvie na tak dlouhou vzdálenost, zůstaly v paláci Jeho Eminence ve Vídni až do 8. října roku 1692, kdy ctihodný kardinál von Kollonitz předal schránku, opatřenou jeho pečetí, dvěma zástupcům města Chebu ve Vídni, konkrétně purkmistrovi Joannu Philippu Martinimu na Podhradu, a syndikovi panu Adamu Christophovi Wagnerovi, kteří schránku pak 18. října přivezli do Chebu, kde byla umístěna na oltář ve starobylé kapli radnice do doby, než budou provedeny všechny potřebné přípravy ke slavnostnímu přenesení.

4) Město Cheb se proto pro větší slávu Boží a svého nového svatého patrona snažilo přenést svaté tělo z radniční kaple do farního kostela, který pro něj byl určen. Vznešený magistrát se proto o tuto záležitost postaral s největší pečlivostí a nechal zhotovit krásný relikviář a umělecky ho vyzdobit nejrůznějšími zlatými a stříbrnými propletenci, hedvábím, dvířky a květinovými ornamenty. Oči lidí tak mohly na první pohled posoudit, jaký velký poklad se pod tak krásnou ozdobou musí skrývat. 2) Již dříve byla pro větší dobro duší podána Jeho papežské Svatosti žádost o plnomocné odpustky, ty také obdrželi všichni věřící v Krista obou pohlaví, kteří v den přenesení, po zbožné zpovědi a svatém přijímání, dostali podle křesťanské katolické církve obvyklou odpustkovou modlitbu v místním farním kostele svatého Mikuláše. 3) Je také požádáno o obvyklou licenci a místní aprobaci, a obdrženo 12. srpna 1693. Nakonec byl pro slavnostní přenesení vybrán 6. prosinec, na který připadá velký svátek svatého Mikuláše, patrona místního farního kostela a všechny farnosti na Chebsku byly předem pozvány. Protože nyní byly záležitosti uspořádány srozumitelným způsobem, připravilo se město na předcházející sobotu všeobecným dobrovolným půstem, na který se zde ve farním kostele konaly ve dvě hodiny odpoledne slavnostní nešpory svatého Vincence mučedníka a bylo zařízeno vše, co bylo třeba.

5) V samotný den svátku se měšťané a venkované ze všech církevních farností shromáždili v hojném počtu ve farním kostele a po ranní mši a ranním kázání se odtud odebrali na radnici. V blízkosti radnice bylo postaveno divadlo či jeviště, na němž studující mládež předvedla shromážděnému lidu krátkou komedii v německém jazyce, jejíž synopse a obsah byly následující.

1. dějství.

Křesťanský Řím chválí hrdinství svých dávných křesťanů, kteří tak rytířsky a ve velké míře hájili křesťanskou víru skrze nejrůznější mučednictví a svou krví bránili římské území a posvětili ho svými posvátnými kostmi.

1. dějství.

Duše svatých mučedníků, které žasnou nad svou věčnou blažeností, vzpomínají, jak jejich těla ležela na římských hřbitovech tolik set let, aniž by byla povolána, a žádají, aby byla vzata a rozdělena křesťanům pro dobro všech zemí, což má římský klérus nařízeno provést.

III. dějství.

To naplňuje Apoštolské sakrarium neboli komnatu Nejsvětější svátosti svatých těl vyzvednutých z různých hřbitovů, které Římský stolec rozděluje různým církevním i světským stavům a městům. Tělo svatého mučedníka Vincence, kterým Jeho Eminence poctí město Cheb, je předáno Jeho vysoké knížecí Eminenci kardinálu z Kollonitz.

1. dějství.

Země, hory a lesy, skály a stromy, jimiž je svaté tělo svatého Vincence vedeno, se radují a jásají nad příchodem a průchodem tak vzácného hosta a doprovázejí ho zpěvem, tancem a podobnými projevy radosti až na své hranice.

1. dějství.

Cheb se připravuje na přijetí tak svatého hosta, svolává všechny svaté patrony města a jejich anděly strážce, aby přivítali svatého Vincence.

1. dějství.

Chebská radnice vyjadřuje pokornou vděčnost svatému Vincentovi za to, že po nějakou dobu přebýval v této kapli, vyprošuje si požehnání a ochranu pro sebe i pro všechny měšťany a vyzývá všechny, aby v tento den nejen s největší zbožností doprovázeli svaté relikvie, ale také aby uctívali svatého Vincence jako svého patrona po všechny věky.

6) Po skončení komedie byl průvod uspořádán následovně: 1) Německá školní mládež[5] se vydala za svými prapory, uprostřed nichž byl na pódiu nesen sv. Vincent v podobě školáka. 2) Následovaly obce a církevní farnosti Neüalbenreith, Milhostov (Millesen), Dřenice (Treinitz), Lomany (Lohma), Třebeň (Trebendorff), Nebanice (Nebanitz), Pomezí (Mühlbach) a Kopanina (Frauenreüth) se svými prapory; uprostřed nich byl na pódiu vyobrazen svatý Vincenc, jak žehná polním plodinám. 3) Latinští školáci a latinské bratrstvo s názvem Neposkvrněné početí (Sub Titulo Immaculatae Conceptionis) šli s prapory a deštníky vedle obrazu Panny Marie na zvláštním pódiu, aby viděli, jak svatý Vincenc vždy uctíval drahou Matku Boží. Pak následovala 4) kompletní městská a chrámová hudba se všemi druhy hudebních nástrojů a také tento 5) všeobjímající klérus, totiž františkáni a dominikáni, 6) po kléru šlo 40 krásně oblečených chlapců vždy čtyři a čtyři, mezi nimi na dvou pódiích byli sv. Mikuláš a sv. Alžběta jako patroni místního farního kostela, poté přišli 7) duchovní a oficiálové v obvyklém církevním oděvu, po nich 8) neslo osm kněží schránku se svatými ostatky, následovala šlechta a městský magistrát, měšťanské bratrstvo a nakonec zbožné ženy. Během průvodu stála na náměstí městská stráž s puškou v ruce a také se zvonilo ve všech městských kostelech. Takto uspořádaný průvod prošel nejvýznamnějšími ulicemi a celým náměstím a nesmírně velký počet přítomných lidí nenarušil ani zbožnost, ani krásné uspořádání. Po příchodu do farního kostela byly svaté relikvie položeny na oltář zasvěcený svatému Vincenci. Po příchodu do farního kostela byly svaté relikvie uloženy na oltář, zasvěcený svatému Vincenci, který stojí uprostřed kostela před kůrem, kde také odpočívají dodnes. Poté se konala mše svatá a kázání ke chvále výše zmíněných svatých, zazpívalo se Te Deum Laudamus, bylo uděleno svaté požehnání a celá pobožnost byla zakončena zvláštní útěchou srdce všech přítomných.

7) Seznam svatých relikvií, které se dosud nacházejí ve městském farním kostele.

1) Ve stříbrné monstranci, na níž je zobrazení Panny Marie, odlité ze stříbra, je malý kousek kosti svatého apoštola Jakuba Menšího, dále prst svatého Alexÿ, prst svatého Leonarda, prst svatého Erharda, prst svatého Floriána.

2) V jiné stříbrné monstranci, na níž je zobrazení Marie ze slonoviny, je kousek kostí svaté kajícnice Máří Magdalény, dále svatého mučedníka Longina, dále kousek sloupu, na němž byl bičován Kristus, kousek z hrobu, v němž Kristus ležel po tři dny, kousek houby, se kterou byl Kristus na kříži napojen, kousek plátna zástěry, se kterým Kristus sám osušil své učně při mytí nohou.

3) Ve stříbrné monstranci, zcela pozlacené, je malý kousek kostí svatého apoštola Matouše, něco ze svatých apoštolů Petra a Pavla, Tomáše, Bartoloměje a svatého arcimučedníka a levity Štěpána.

4) Ve stříbrné monstranci s pozlaceným andělem je kousek kosti svatého Jana Křtitele, více kostí ze svatých apoštolů Šimona a Judy, část (particul) z nevinných dětí, kost svatého Mikuláše, patrona kostela, svatého Benedikta, svatého Mauricia, svaté Máří Magdalény, svaté Uršuly, Otýlie, kousky Kristových jesliček, z bílého posměšného oděvu Kristova a ještě něco z Kristova hrobu.

5) Ve stříbrné monstranci, o něco menší než předchozí, ze sv. Kryštofa, Antonína a Markéty panny a mučednice.

6) Ve stříbrném kříži, na němž je stříbrný řetízek, je kousek svatého Kříže, obklopený spoustou perliček, dále něco ze svatého Jana Křtitele, svatého Pavla, svatého Bartoloměje, svatého Štěpána, svatého Mikuláše, svaté Heleny, svaté Juliány, svaté Kateřiny, svaté Barbory, z oněch 11 tisíc panen ze Společnosti svatého Uršuly, dále z 10 tisíc vojáků mučedníků a další bezejmenné.

7) Ve stříbrné, pozlacené a drahými kameny a perlami ozdobené velké, volně stojící ruce je malý kousek ruky svaté mučednice a panny Doroty.

8) Ve stříbrném relikviáři, kolem něhož je karmín se starým gotickým nápisem „Crux justitiae conctis reparatio vitae“ (Kříž spravedlnosti, náprava života) a pod nímž je zlacené mlýnské kolo, jsou uloženy relikvie svatých mučedníků Gervasia a Protasia, Fabiana a Šebastiana, Kateřiny, Lucie, Kláry, sv. Ambrože, z hábitu svatého serafínského otce Francisca, dále něco z kostí oněch 11 tisíc panen. Pozn.: Jsou zde také relikvie Zikmunda mučedníka, Vavřince, z Božího hrobu Kristova, sv. Jiří, Klementa, blahoslavených pěti bratří Augustina, Auxencia, Agáty, Apolonie a Cecílie.

9) Ve stříbrném osmibokém relikviáři z pláště Panny Marie, z hlavy svatého Jana Křtitele, ze svatého Ondřeje apoštola a dalších svatých apoštolů, ze svatého Valentina mučedníka, z hlavy svaté Barbory. V menší stříbrné a pozlacené monstranci, nad níž je stříbrný krucifix, je umístěn kus sv. Kříže.

10) V kulatém stříbrném relikviáři, pokrytém krásným křišťálem a prolamovanou prací jsou relikvie svatých apoštolů Pavla, Bartoloměje, Tomáše, svatých tří králů, Kryštofa, Magdaleny, Doroty, Apollonie, Barbory a dalších.

11) V malé stříbrné a pozlacené monstranci, kolem jejíhož podstavce je starobylými písmeny vyryto: „S. Wenceslaus“, jsou uloženy nějaké kosti svatého Václava mučedníka.

12) Ve starém větším pozlaceném pacifikálu s nápisem v podobě kříže uprostřed jsou relikvie svatých apoštolů Petra, Pavla, Jakuba, Jana, Erasma, svatého Řehoře, Martina apoštola, Stanislava apoštola a mučedníka, Vavřince jáhna a mučedníka, Kryštofa, Lamberta, Hedviky, dále něco s hábitu sv. Františka Serafinského, dále z oněch svatých Jana a Pavla, od Společnosti svatého Gereona, svatého Mauritia a jeho 10000 svatých vojáků.

13) V jiném pacifikále, na jehož rukojeti je starými písmeny napsáno po celém obvodu „gratia Maria“, jsou relikvie oněch nevinných dětí, svatého Mikuláše, spolu s kouskem hrobu Marie.

14) V jiném stříbrném pacifikálu se čtyřmi pozlacenými rohovými růžemi je kousek hlíny z místa, kde stál svatý Kříž, dále kousek z místa, kde seděl Kristus v domě Pilátově, dále od sv. Venácia mučedníka, Hypolita mučedníka, sv. Václava mučedníka.

Pozn.: Odtud nenarazíte na chebské svátosti (Egra Sacra), která se v důsledku toho musí z této knížky zde vylepšit a musí se přidat str. 33.

15) V křišťálové nádobě jsou uchovávány relikvie svatých apoštolů Petra a Pavla, sv. Martina, Erasma, Vincence, Víta, Václava, Dionysia, Fabiana a Šebestiána, Jana Zlatoústého (Joannes Chrysostomus), Udalrica a Henrica.

16) Ve velkém stříbrném knoflíku, uměle opracovaném, který byl odedávna na pluviálu, jsou relikvie světců Valentina mučedníka, Štěpána, Františka, Mikuláše a několika dalších světců.

17) V malé stříbrné monstranci je dlouhá tenká kost svatého Šebestiána.

18) V malé stříbrné avšak pozlacené monstranci, na níž je stříbrný krucifix, je několik kousků svatého Kříže.

19) V malém stříbrném relikviáři, bohatě pozlaceném, je uložena kost svatého biskupa Mikuláše.

20) V kulatém stříbrném relikviáři, na němž je vyryt obraz svatého Vavřince, jsou uloženy relikvie 11 tisíc panen.

21) Ve čtyřech dřevěných relikviářích, krásně vyřezaných a vyložených, jsou uloženy ostatky mnoha kostí svatých, jejichž jména se časem ztratila.

Výše zmíněné svaté relikvie se však ve farním kostele tohoto města nacházely již dávno před luteránstvím, které zde vypuklo, z čehož je jasně patrná úcta našich předků a prapředků ke svatým, neboť se je snažili všemožně uchovat, a vynaložili tak velké náklady na to, aby je vytvořili co nejvzácnějším a nejlaskavějším způsobem, a tím povzbudili a podnítili oči, srdce a mysl ostatních lidí k úctě ke svému svatému Bohu. Jaký je tedy div, že na přímluvu svých svatých byli také Bohem hojně požehnáni? Různé relikvie oněch světců se nacházejí i v jiných kostelech, zejména v kostele klášterních panen,[6] kde se kromě jiných svatých relikvií nacházejí i dvě celá těla sv. Maxentia a sv. Justiniána. Dominikáni a františkáni také vlastní mnoho relikvií různých světců a Božích vyvolených, stejně jako křižovníci u sv. Bartoloměje a mnozí měšťané ve městě, jejichž poklad svátostí je s úžasem obdivován o velkém svátku Božího těla a po celý oktáv na oltářích před jejich domy.