7) Protože se v této kronice objevují často zprávy o klášteře a konventu ve Waldsassenu, který se nachází dvě hodiny cesty od města Chebu, považoval jsem za nutné uvést zde prozatím něco málo o jeho původu. Podle názoru historiků a podle starých klášterních listin měl zmíněný klášter svůj počátek a původ v následujícím: Když Guerwicus von Wolmundstein, urozený rytíř z Vestfálska a důvěrný přítel knížete a markraběte Děpolda z Vohburgu, způsobil při turnaji zmíněnému markraběti nebezpečné zranění, takže spadl z koně. Guerwicus ze strachu a zármutku odešel s několika svými společníky do lesa, aby tam, jak zamýšlel, sloužil Bohu. Když kníže Děpold, který se uzdravil ze svého zranění a pobýval tu v Chebu, jenž mu patřil, byl tento šlechtic nalezen v lese, celý zarostlý vlasy jako lesní bratr, jak osamělý sedí se svými druhy v chýši, kterou si postavili (‚sedící v lese‘ – od toho také měl vzniknout název Waldsassen) a nakonec byl poznán jako Guerwicus – muž, kterého kníže tolik miloval. Kníže ho přijal se svou dřívější přívětivostí a něhou, a když se dozvěděl, že má Guerwicus v úmyslu se svými druhy na onom místě sloužit Bohu, daroval mu na stavbu kláštera a domu Božího tolik z tohoto lesa a jeho okolí, kolik mohl za celý jeden den obejít (jiní píší objet na koni, což zní pravděpodobněji, protože u lesa, patřícího k bývalé koleji zrušeného jezuitského kláštera se dodnes nachází příkop, zvaný Oslí příkop a mnozí ho také považují za vymezení hranice). Klášter a dům Boží také bohatě obdaroval majetky a donacemi. Je však třeba vědět, že první obydlí Guerwica a jeho druhů se nacházelo poblíž města Chebu v divoké a vysoké pustině, zvané Köllergrün, kde je dnes poustevna, postavená na věčnou památku vysoce váženým panem prelátem Eugeniem. A právě toto místo a jeho okolí se budovatelům nynějšího kláštera Waldsassen tak zalíbilo, že začali kácet stromy, vykopávat keře, stavět chýše a malá obydlí a pevně se rohodli, že zde zůstanou a budou sloužit Bohu. Sami! Člověk se rozhoduje a Bůh zařídí.

Köllergrün jako obydlí,

to bude jistě vtip lidí:

Bůh však k tomu řekl Ne,

Waldsassen by měl být vaším klidným místem.

Jeden ze společníků Guerwica šel jednoho dne nepochybně z Boží vůle trochu hlouběji do lesní pustiny a narazil na malou říčku jménem Wondreb, z níž snadno ulovil nějaké ryby a ty přinesl svým spolubratřím domů. Ti je přijali jako dar od Boha, vydali se znovu na to místo, prohlédli si okolí, které se jim nade všechno líbilo, a proto odešli z pustého a vysokého vrchu Köllergrün a zvolili si toto údolí pro stavbu svého kláštera. Stavbu zahájili roku 1134 a pojmenovali to místo Waldsassen, protože si tento les zvolili z milosti markraběte Děpolda jako své sídlo. Poté, co byl klášter i s kostelem postaven a Guerwicus spolu s ostatními sloužili v noci mši, obklopil klášter nebeský jas, v němž spatřili krásný spořádaný průvod duchovních, z nichž jeden byl oděn v biskupském ornátu a s infulí (mitrou) na hlavě. Ten vysvětil za účasti ostatních celé místo a zavolal si Wiganda,[1] který byl jmenován převorem, z hustého šípkového keře, kde se modlil a jakožto hodného svěřeného tajemství ho takto oslovil: Nelekej se, pravil, já jsem Jan Evangelista, ustavený Bohem, abych toto místo zasvětil sobě a těm, které mi Ježíš Kristus, můj božský Mistr na Kříži přikázal uctívat, totiž nejblaženější Pannu Marii. Dodal k tomu, že služba Boží tu nebude nikdy přerušena, dokud církev povede svůj boj, i když obyvatelé tohoto místa budou muset mnohé vytrpět, aby mohli vstoupit do Království Božího. A potom nebeské zjevení zmizelo. Získáno v archivu Waldsassen.

8) I když bylo v té době město a Chebsko i s územím kláštera pod vládou a panstvím knížete z Vohburgu, přispěli také čeští vévodové a králové velkou měrou a dokonce se ukázali jako věrní patroni, jak o tom více uslyšíme na příslušných místech. Abychom zde zmínili alespoň úvodem, tak Vladislav, 19. vévoda a 2. král český, daroval klášteru diplomem z roku 1165 některé obce, ležící mezi řekami Tieffenbach a Elsterou.[2]