6) Co bylo s městem Chebem zastaveno, je uvedeno v následující specifikaci, kterou jsem převzal z Kroniky Pankraze[1] a P. Sergÿ Franciscanni.[2] Především Cheb, samotné město s celým Chebskem: celý klášter Waldsassen se vším příslušenstvím, hrad Königsberg (Kynšperk) na Ohři, Hohenburg (nebo Hochberg, SRN), Thierstein (SRN), Artzberg (SRN), město Weiden (SRN), Barckstein, Floß (Flossenbürg, SRN), Neüberg (Podhradí), Aš s příslušenstvím, Grün beÿ Neüberg (Doubrava u Podhradí), Aschfeld, Selb a Rettwitz (pozn: tato 3 místa byla vlastnictvím města) Enckersreüth, Grinersreüth, Herbersdorf, Wildstein, Altenteich (Starý Rybník), Bernstein, Seeberg, Schönwald, Elbersgrün, Konnersreuth (SRN), Hilgersgrün, Haßlbach, Höchstatt, Klingenreuth, Liebenstein (Libá), Küfermühlen, Lauterbach (SRN), Lehnberg, Mahring (SRN), Maÿerwald, Neuhauß (SRN), Niederreüth, Oberreith, Bleßberg, Bloßbach, Prendorf, Oberbrambach (SRN), Niederbrambach (SRN), Oberboden, Albenreith, Pfaffenreith, Münchenreüth (SRN), Wernersreith (SRN), Pechtnersreith (SRN), Romersreith, Weissenhof, Schönwald, Schönlindt (SRN), Schildern, Schönbach (Luby), Schönberg (SRN), Reitenbach (SRN), Wildenau (SRN), Waldersgrün, Ober- und Nieder-Winterreith, Viltz, Vrschatgrün, Schachten, a mnoho dalších míst, slovem: země o délce 10-11 mil a šířce 5-6 mil, docela slušné knížetství.

7) Dříve než uvedu podmínky, za kterých bylo město Cheb s výše uvedenými obcemi zastaven, musím zde učinit poznámku o klášteře Waldsassen. Milý čtenáři! Především tě odkazuji na předchozí 7. kapitolu, 6. odstavec, č. 20 pag. 88, kde najdete jistý náznak, že klášter Waldsassen nejenže patří k Chebsku a tvořil jeho součást, ale byl také ve skutečnosti s Chebem zastaven. Zde uvedu argumentaci, kterou k potvrzení tohoto stanoviska přinesl pan Schlecht,[3] a to tomto smyslu:

Za prvé, že klášter Waldsassen byl s územím a všemi svými obyvateli byl Svatou říší římskou svěřen králi Janovi,[4] jeho vládě a jeho ochraně, jak je výslovně uvedeno v následujících formalitách: „quod Nostrae gubernationi, et Defensioni cum rebus, et personis omnibus ex parte Imperij commendatum existit“, což král Jan uvádí v listu neboli privilegiu, uděleném klášteru roku 1322.

Za druhé to, že klášter platil městu příspěvky a daň z kopyt (Clo-steuer), byl však králem Janem do budoucna od jedné i druhé povinnosti zproštěn a osvobozen ve výše zmíněném listu z roku 1322.

Za třetí, že klášter byl povinen, kdykoli byl jmenován nový opat, dát českému králi z důvodu léna koně a určitý obnos peněz. Karel IV. však klášter této povinnosti zprostil podle úředního dokumentu z roku 1360.

Za čtvrté, že klášter Waldsassen byl povinen každoročně odvádět královským úředníkům v Bernau a v Chebu určité množství dřeva, jídla a kuřat z majetku kláštera, ale král Václav podle svého listu z roku 1385 klášter této povinnosti zprostil.

Za páté, že klášter Waldsassen byl povinen stavebně udržovat most před branou chebského hradu, dávat na hrad každoročně 40 fůr obilí a 2 prasata na výkrm, jak je patrné ze starého registru žalob, podaných proti opatům, jehož text zní takto: Toto jsou artikule proti opatům, které jsme na žádost našeho pana místodržitele v Praze zodpověděli v češtině. A jestliže dotyčný článek takto zní sedmkrát více, tak tomu tak bylo od nepaměti, a to právem, když nám bylo oznámeno, že opat ve Waldsassenu musel z milosti našeho pána krále postavit a opravit most před hradem v Chebu a k tomu musel dát na hrad každoročně 40 fůr obilí a 2 prasata na výkrm a podle práva našeho pana krále to také bylo tak zadrženo a odebráno.

Za šesté, že klášter Waldsassen nemá ve věcech civilních a politických žádného jiného soudce, než krále v Čechách, od nich přijal spravedlnost a nechal si ji sdělit, jak to vyplývá z níže uvedených královských dekretů vydaných opatům ve Waldsassenu. A právě proto, že klášter patřil k Chebsku a s ním ke Koruně české a byl v zástavě i s městem Cheb a s Chebskem, se jeví, že město Cheb dovolilo tolika obyvatelům města i venkova, aby se preláti a klášter Waldsassen mohli zmocnit tolika statků a dalších chebských poddaných prostřednictvím koupě, darů a odkazů, jako:

Ve městě Chebu tzv. Kamenný dům (Steinhaus) a masný krám (fleisch-banck).

V Třebeni (Trebendorf) 4 statky, které opat Joannes koupil v roce 1399 od Albrechta Rohrera, chebského měšťana.

V Horní Hraničné (Ober-Cunreith) 1 statek, který v roce 1399 odkázala Sophia, vdova pekaři Jachelovi, měšťanu v Egeru klášteru k duchovním potřebám.

V Dolních Lažanech (Unter-Losa) 1 statek, který byl již v roce 1316 v držení kláštera.

V Horních Lomanech (Oberlohma) 1 statek a v Dřenici (Treynitz) malý desátek, který opat Franciscus koupil pro nadaci v roce 1343.

Zároveň výše zmíněný klášter získal od českých králů mnoho privilegií, milostí a svobod. Tak český král Jan z příležitosti holdu (praestito homagio) spolu s udělením nových milostí potvrdil městu Chebu i klášteru jejich privilegia podle listin z roku 1322. Dále vzal zmíněný klášter pod svou ochranu a daroval mu Bernau, Hohenthan, Eschebach, Hardeck, Redtwitz (Bärnau, Thanhausen, Eschebach, Hardeck, Marktredwitz – vesměs SRN) s jejich vesnicemi, s dovětkem, aby si nikdo netroufl porušit ochranu těchto míst, podle privilegia z roku 1325.

Dále potvrzuje opět klášteru jeho privilegia, datováno Lutzenburg, roku 1332.

Karel IV. bere opata, jeho konvent a nástupce a klášter ve Waldsassenu pod ochranu svou a svých dědiců a následujících českých králů, a přeje si, aby tak zůstalo navždy, podle privilegia, datováno ve Vratislavi (Breslau) na den sv. Cecilie roku 1358.

Václav, král římský a český, přikazuje vikáři ve Stornsteinu, aby klášter ve Waldsassenu a všechny jeho lidi vzal pod svoji ochranu a aby sdělil právo těm, kteří o to požádají nebo bylo přislíbeno. Privilegium z roku 1382.

Dále nařizuje svým úředníkům v Bavorsku, jmenovitě těm z Chebu, Bernau, Stornstein, Parckstein a Tachova, aby bez jejich vědomí, vůle a svolení nedovolili nikomu, ať je to kdokoliv, opustit klášter Waldsassen, lidi a poddaní, kteří se chtějí z jeho vesnic a území odstěhovat, ať nedovolí ubytovat, pobývat a nechat u nich bydlet. Podle listu z roku 1388.

Milý čtenáři! K těmto slovům: „svým úředníkům v Bavorsku“ atd. najdeš úplné vysvětlení k roku 1353.

Abychom se však nyní vrátili ke klášteru Waldsassen, je třeba vědět, že zůstal pod mocnou vládou, ochranou a záštitou českých králů od roku 1322, tedy od doby, kdy spolu se zdejším městem i klášter uznal král Jana jako svého panovníka, pána a oprávněného zástavního držitele, jemuž se podřídil a holdoval mu až do roku 1411, ale v tom roce se této ochrany sám vzdal, jak uslyšíme na příslušném místě.

8) Podmínky a ustanovení, za kterých bylo město Cheb spolu s výše uvedenými místy zastaveno, jsou následující:

1) Že město Cheb nesmí být žádným českým králem nikomu převedeno ani zastaveno, nýbrž že má být možné jeho vykoupení, vyhrazené římské říši, a tato pozn: byl to již jednou použito, avšak opět zmařeno.

2) Že ani Komora česká v Praze ani jiné rady bez předchozího souhlasu krále a mimořádné pravomoci (avšak chraňte vždy městská práva) nemají městu co poroučet.

3) Že budou městu zachována všechna jeho práva, oprávnění, zvyklosti, svobody a privilegia, kterými bylo obdařeno a které mu udělili římští císaři a králové a bude se jimi řídit bez jakýchkoli překážek a škod.

4) Že všichni obyvatelé Chebska, kteří spadají pod město a jeho jurisdikcí a odvádějí mu daně, v něm setrvají a budou mu všestranně oddáni a každý si ponechá svá léna, ať už jsou říšská nebo jiná, kupní práva, poplatky a všechno ostatní, a jak byli odedávna osvobozeni, tak zůstanou i nadále.

5) Že chebští měšťané nebudou v Čechách předvoláváni k žádnému zemskému nebo dvorskému soudu; pokud by se však někdo kvůli výroku ctěné rady ocitl v nesnázích, musí se odvolat k samotnému králi.

6) Chebští měšťané a jejich příbuzní budou také v Českém království bez veškerého omezení svobodně užívat svého práva a svobody a budou také osvobozeni od cla jak v Římské říši, tak v Českém, Slezském a Moravském království. A to jsou podmínky, které král Jan potvrdil i listinou vydanou městu.

Kopie privilegia podmínek.

My, Jan atd.

Potvrzujeme a prohlašujeme všem, kteří tento list uvidí nebo uslyší, že jsme poddaným lidem, měšťanům chebským, za to, že k nám s městem Chebem přišli v dobré víře, podle příkazu a nařízení našeho pána, pána Ludvíka, římského krále atd., po všechny časy rozmnožitele říše, a vzdali nám hold a slíbili nám věrnost a oddanost jako svému právoplatnému pánovi. Zavazujeme se jim, že zachováme všechna práva, která dříve požívali od římských císařů a římských králů a která jim oni v dobré víře udělili. Naší vůlí také je, aby vše, co je nyní u soudu, tam také zůstalo a nebylo odebráno. Rovněž slibujeme, že nebudeme vybírat žádnou berni ani pozemkovou daň. Chceme také, aby zmínění chebští měšťané neměli nic s Komorou českou, ale s námi a s naším hejtmanem neboli rychtářem, kterého jim dáme. Udělujeme jim také milost, že chebští Židé budou mu mohou sloužit, načež se zavazujeme, že je nepřevedeme k nikomu jinému, a také jim z naší milosti udělujeme, že budou cestovat bez cel a poplatků po všech našich zemích a že všichni naši občané budou osvobození od cel poplatků, a všichni naši lidé ze všech našich zemí, včetně Chebska, budou také osvobození, k čemuž jim dáváme tuto listinu, potvrzenou naší pečetí, která je dána v Praze, v sobotu před dnem sv. Šimona a Judy, počítáno od narození Krista roku 1322, naší vlády v roce dvanáctém.

L.S. Secret. Johannis Regis Bohemiae, et Cominis de Lucenburg.

9) Ať už se díky tomuto přijatému královskému potvrzení mělo za to a doufalo, že převodem města nedošlo k ničemu jinému než ke změně předchozího pána, římského císaře, za krále, a to jednoho z nejvznešenějších členů říše, ale že vše ostatní zůstane při starém a ve starém stavu, tak se později ukázalo, že se člověk s takovými myšlenkami se hodně zmýlil. Brzy poté byl změněn starý obvyklý císařský znak města a na znamení změny a nyní omezené císařské svobody byla celá orlice zahrazena mříží s obvyklou bílou a červenou barvou Českého království. A to byla předzvěst stále rostoucí totální závislosti na Čechách.

10) Co se týká hodnoty, respektive částky peněz, kterou měl král Jan půjčit císaři Ludvíkovi na výše zmíněnou hypotéku, totiž na válku proti arcivévodovi Friedrichovi Rakouskému, se zde historici neshodují. Jedni tvrdí, že byl Cheb zastaven za 10 000, jiní za 15 000, další za 20 000, někteří dokonce za 40 000 marek (hřiven) stříbra a ani sami čeští spisovatelé nedokážou určit skutečnou částku, a to podle nich proto, že původní zástavní listy a další, které se této záležitosti týkají, měly omylem shořet. Z toho důvodu si měl císař Karel IV.[5] po mnoha letech vyžádat od kurfiřtů potvrzení, především od oněch dvou, kteří Ludvíka Bavora volili. Tato potvrzení od nich také snadno obdržel. Tento výpis z Actis publicis Regni Bohemiae, jak uvádí P. Balbinus[6] ve svém Epitom. rer. Bohem. Lib. 3 kap. 16 v Notis, mají být listy, přijaté z Balduina kurfiřta Trevírského a od Gerlaviho (NB: Ettalensi Benedictino Histori od P. Pocka uvádí, že se jmenuje Petrus) kurfiřta Mohučského. Jak se oba tyto výpisy shodují, uvidí laskavý čtenář sám. Uvádím je zde tak, jak je nacházím v Kronice Pankraze,[7] který je uvádí v závěru. Laskavý čtenář, kterému se to někdy dostane do ruky, si může z těchto protichůdných svědectví vzít, co se mu líbí atd:

Atestatio Archi. Episcopi Trevirensis.

Baldevinus Archi-Episcopus Trevirensis literas Ludovici Roman. Regis A. 1335, 18 Augusti recitat (Vidimus vocat) in quibus Joanni Bohemiae Regi certas promissiones Ludovicus facit, eo quod ipsum Ludovicum in Regem Romanorum promoverit. In quo Caesaris diplomate haec inter alia lequntur: obligamus sibi (Joanni) pro decem millibus marcarum argenti terram Egrensem cum Castro Floss, et Berkstein, cum alijs regalibus juribus, et dominijs etc. datum Colloniae Secunda Nonas id est 12 Decembris A. 1340.

Baldewin arcibiskup Trevírský vypráví o dopisu římského krále Ludvíka z 18. srpna 1335 (který nazývá vidimus neboli ověřený opis), v němž dává králi Janovi určité sliby Ludvíka za to, že získá římskou korunu. V tomto císařském listu se mimo jiné dočteme, že Ludvík zastavil králi Janou za 10 000 marek (hřiven) stříbra Chebsko, hrady Flos a Berkstein se všemi regáliemi, vojskem a právy atd. Dáno v Kolíně nad Rýnem, dne 12. prosince 1340.

Attestatio Archi-Episcopi Moguntini de A. 1353, 2. Decemb.

Slova jsou následující, jak je zmíněný Balbinus uvádí:

Egram, et praenominata Castra jam pridem clorae memoriae Illustres Reges Bohemiae à Sacro Rom. Imperio obtinuisse, et literas Caesareas in eam rem datas fortuito incendio perijsse (disserte ad jacit) quod praefata Egrensis Civitas cum Suis territorijs, nec non Castro Flos, et Barkstein in Regno, et Coronae Bohemiae pro 40000 millibus marcarum puri argenti, quinque florenis cum dimidio florentini pondens pro marca qualibet computandis à S. R. Imperio rite fuerint obligatae, et Progenitores, et Praedecessores Sui Reges Bohemiae Illustres in possessione praefatorum pignorum fuerint, et ipse Dominus Noster Carolus eadem pignora rite possideat in praesenti.

Cheb a výše zmíněné hrady byly kdysi dávno darovány nejjasnějším českým králům Římskou říší a k tomu vydané císařské listy byly zničeny náhodným požárem. Dále, říká autor, Gerlacus uvádí, že zmíněné město Cheb s Chebskem, stejně jako hrad Floß a Parkenstein, byly Římskou říší právoplatně zastaveny Království českému a Koruně české za 40 tisíc (všimni si souladu obou těchto osvědčení kurfiřtů) marek ryzího stříbra, přičemž marky se počítají na 5 ½ florentské váhy. A předkové a předchůdci slavných českých králů měli tyto zástavy v držení a nyní je rovněž právoplatně drží náš pán Karel IV. Výše zmíněný autor zmiňuje obecně ještě na několik dalších takových kurfiřtských osvědčení, ale na žádné z nich se konkrétně neodvolává jediným slovem.

11) Nepochybuji nyní o tom, že laskavý čtenář bude chtít vědět, kolik tehdy v době zástavy činila v penězích hřivna čistého stříbra[8] a jaký tedy byl celkový obnos zástavy. O tom, praví Eberhard ve své kronice,[9] nenacházím nic podrobného, to jest, někteří čeští písaři říkají a píší, že u jednoho krále bylo v Čechách lépe než u druhého, za jednoho měla hřivna stříbra vysokou hodnotu, za druhého nižší, jako např.: za krále Václava II. činila hřivna stříbra 1 kopu neboli 60 pražských grošů, za krále Jana 64 a za jeho syna Karla IV. již 70 takových grošů. To však, jak píše Eberhard, dokazuje, že hřivna neměla v době zástavy takovou hodnotu, jako v době před 160 a 70 lety. Fridericus Kirsius ve svém Dictionariu píše, že 1 hřivna stříbra, obsahující 16 lotů, má hodnotu jako 8 říšských tolarů neboli 12 rýnských. Protože skutečnou tehdejší hodnotu hřivny ryzího stříbra v českých ani německých análech nenajdeme, s výjimkou toho, že Gerlacus kurfiřt Mohučský zmiňuje hodnotu 5 ½ florenů (tak se dříve nazývaly dukáty) florentské váhy, tak zde musí být rozhodující mincovní edikt císaře Ferdinanda I. z let 1559 a 1566, podle něhož nebyla hodnota hřivny čistého stříbra vyšší než 10 zlatých rýnských 12 ½ krejcarů rýnských. Protože však podle Gerlaciho odhadu stál florentský dukát podle výše zmíněného mincovního ediktu 102 krejcarů neboli 1 zlatý 42 krejcarů rýnských, činila cena hřivny čistého stříbra 5 ½ florénu neboli dukátu florentské váhy celkem 9 zlatých 21 krejcarů rýnských, z čehož je zřejmé, že florentské dukáty nebo florény nebyly tak dobré jako ostatní.

12) Kdyby se spočítalo výše zmíněných 10 000 hřiven, hřivna za 10 zlatých 12 ½ krejcarů rýnských podle onoho Ferdinandova mincovního ediktu, vyšla by suma 102 083 zlatých 20 krejcarů rýnských (Pozn.: Takovému výpočtu už nerozumím, laskavý čtenář, který se ve věci vyzná, jej může opravit, pokud je nesprávný), počítáno dukát za 60 krejcarů Kdybychom však šli ještě dál a chtěli jsme počítat podle ověření Gerlaciho, kurfiřta Mohučského, který uvádí částku hodnoty zástavy třikrát vyšší a stanoví ji na 40 000 hřiven, pak by těchto 40 000 hřiven podle výše uvedeného císařského mincovního ediktu florentského dukátu neboli florénu za 1 zlatý 42 krejcarů rýnských, počítáno na jednu hřivnu ryzího stříbra 5 a ½ florinu, činilo v penězích 374 000 zlatých rýnských, při zlatém rýnském počítáno také za 60 krejcarů rýnských, kterážto částka, i kdyby ji Koruna česká byla vyplatila, by byla ve srovnání s tak velkou částí země přece jen velmi malá. Stačí si projít staré daňové a berní rejstříky, sečíst nynější výdaje a výnosy spolu s daní z piva a brzy zjistíme, kolik město Cheb a Chebsko vynášejí Království českému, zda se tato částka nejen rovná, nýbrž mnohonásobně převyšuje výše uvedenou částku, nehledě na to, co z města a z Chebska přišlo správně či nesprávně, neboli bylo dáno jiným na feudální způsob, což také není malá částka. Potom přestože (jak bylo oznámeno v listu krále Jana městu Cheb, i v podmínkách zástavy) z pozemků a obcí, zastavených spolu s městem Cheb, nemá být nikým nic vyvedeno, nýbrž vše bylo vyhrazeno říši ke zpětnému výkupu, jak přešlo na Čechy, také samotné město Cheb zůstalo podle královského listu osvobozeno od berní, daní a poplatků, zejména Václav a Zikmund to vůbec nedodržovali a kromě mnoha dalších pozemků a statků vyváděli a propůjčovali v léno dokonce i vlastní majetek města a město bylo postupně zatěžováno stále většími daněmi a investicí, až nakonec město a zbytek Chebska dospěly do takového stavu, že je na ně nahlíženo jako na setinu Království českého (a to pouze z milosti) a musí také takovým dílem přispívat. Jestli je takováto proporce spravedlivá a přiměřená, to nechávám posoudit jiným. Viz zde Pancratius Eberhard,[10] kap. 7, kde k této smlouvě činí různé a dlouhé poznámky a nakonec dochází k závěru, že zmíněný bavorský císař neměl jiný důvod k převodu města Chebu s Chebskem jakožto hodnoty zástavní, než ten, který uvádí Balduinus, kurfiřt Trevírský, ve svém osvědčení, totiž že král Jan pomáhal vévodovi Ludvíkovi Bavorovi, aby se stal císařem, ten mu mnohé slíbil, ale nebyl schopen slib splnit jinak než převodem města Chebu a Chebska atd. Ubohý Cheb se tedy musel stát obětním beránkem a kvůli dluhu dát všanc svoji kůži.

13) Protože jsem si však předsevzal, sestavit kroniku pouze chebských pozoruhodností z různých pramenů, avšak mnoho nezkoumat nebo nepolemizovat o tom či onom (což ani nemohu kvůli nedostatku potřebných originálních dokumentů), nebo dokonce vynášet nějaké soudy o tom, zda to či ono bylo provedeno správně atd., přešel jsem mlčky tuto záležitost, abych se vyhnul veškeré rozvláčnosti. Abych se tedy veškeré rozvláčnosti vyhnul, přešel jsem je mlčením, nicméně sám musím vznést jednu otázku: jak tedy rozumět tomu, že Chebsko bylo císařem Ludvíkem roku 1315 zastaveno jako protihodnota Království českému, když se přece P. Balbín[11] a další čeští pisatelé domnívají na základě zmíněného svědectví Gerlaciho, kurfiřta Mohučského, ale i z jiných důvodů, že město Cheb s Chebskem patřilo k Čechám již před touto zástavou? Ano, sám shledávám pochybnost, kterou ve mně vyvolal onen list, kterým dal český král Václav povolení R. R. P. P. dominikánům, aby si svému svatému řádu postavili klášter v Chebu; čtu tam následující slova: Nos Wenceslaus Die Gratia Rex Bohemiae, ut in Civitate nostra Egrensi locum ac domum orationis construere valeant, tenore praesentium indulgemus (My, Václav, z Boží vůle král český, dáváme náš souhlas, aby mohli postavit a udržovat dům zbožnosti v našem městě Chebu). Když tedy, jak říkám, byl král Václav již pánem nad městem Eger (in terris Nostro Dominis Subditis), jak je tedy možné, že jej tento bavorský císař mohl následně převést do zástavy o 21 let později, tedy v roce 1315? Co se týče P. Balbína, výše zmíněný Pankratius ho docela vyvrátil a také uvedl různé věci, ve kterých mu sám odporuje, nechám to tak, protože nemám k dispozici jeho Epitome Histor. Bohem. Přinejmenším dvě svědectví obou kurfiřtů, která cituje ve zmíněném Epitomu, mi dávají dostatečný důvod k podezření, že jeho spisy nejsou vždy poctivé. Pak by tito dva kurfiřti, kteří zvolili Ludvíka římským císařem a s jejichž svolením Cheb zastavil, už neznali skutečnou hodnotu, že jeden z nich uvedl 10 000, ale druhý 40 000 marek atd.

14) Avšak připustím-li vlastní pochybnosti, musím se přiznat, že v žádné z chebských kronik ani ve starých rukopisech, které mám k dispozici, jsem o tom nic nenašel, kromě toho, co tu a tam píše již několikrát zmíněný Pankratius,[12] z čehož však nemohu vyvodit nic jiného, než že (protože v těch dobách, kdy ještě platilo právo pěsti a palcátu, všechno šlo nahoru a dolů, kdo byl silnější, měl také větší právo, město Cheb samo se nacházelo mezi takovými panstvími, která snažila sledovat své cíle brzy tu a brzy tam, avšak s hradbami, které ještě nebyly po požáru zcela vybudovány, nebylo ještě ve stavu, samo se bránit nepřátelským útokům a nemohlo doufat v pomoc ze strany Římské říše), jak říkám, v tak nebezpečné situaci hledalo město Cheb ochránce a patrona. Protože český král byl nejen velmi blízkým, ale i velmi mocným sousedem, hledali u něj ochranu a záštitu, nebo takovouto ochranu dokonce Koruna česká městu Chebu vnutila násilím, což, jak píše Münsterus[13] ve své Cosmographii o císaři Rudolfovi, bylo velmi podlé, pak protože v celé říši se množily nepokoje, každý si dělal, co chtěl, a knížata a páni se zmocnili měst a obcí, které jinak patřily říši. Ať tak či onak, pokud Cheb hledal sám ochranu u českých králů nebo mu to bylo vnuceno, bylo prokázáno, že tím město Cheb nepřišlo o svá práva a svobody, ale že zůstalo říšským městem, stejně jako jiná města, která se na nějaký čas postavila pod ochranu druhých, a z tohoto důvodu ho žádný takový ochránce nepřijal s právem na majetek (juris proprietatis). Pak čteme cap. recepimus. cap. ex parte 18 § de Privil. et Excess. Praelat. quia jus protectionis (imo ipsa protectio) cum non sit fundatum (fundata) in jure teritorij, neque mutat dominium, neque tribuit jurisdictionem, sogar: ut etiamsi Caesar in Clientelam aliquem peculiariter recipiat, et de hoc privilegium largiatur, tamen ordinariae, et inferiori juristictioni, cui illa persona, vel res Supjecta Sunt, non derogatur neque praejudicum ullum affertur. Gail. observ. 54 č. 1, 2, 3 et Segg, z něhož vyplývá, že i kdyby byli čeští králové před zástavou skutečnými ochránci města Chebu, přesto nad ním nikdy neměli žádná pozemková nebo majetková práva, a tudíž nad ním nikdy nebyli pozemkovými nebo majetkovými pány. A o tom svědčí i to, že R. P. P. dominikáni, a zejména P. Dietherus, požádal v témže roce 1294 svého bratra císaře Adolfa o povolení založit klášter svého svatého řádu ve městě Chebu. V koncesní listině, která je zde uvedena, tento císař použil následující výslovné formulace: ex Benignitate Regia favorabiliter indulgemus, ut in Oppido Nostro et Imperij Egra, mansionem construere valeant. Zde nechávám na P. Balbinovi, aby posoudil, zda jsou tyto dvě koncesní listiny pravé, a pokud jsou pravé, zda byl tehdy právoplatným pánem města Chebu císař Adolf nebo český král Václav. Ať už to bylo v té době ještě svobodné říšské císařské město, nebo už královské české město, kdo by potom řekl, kdy patřil Cheb po právu Čechám, zda před smrtí krále Otakara (který ho podle lživého údaje P. Balbína dobyl na bavorském vévodovi a zabral), nebo potom, předáním ze strany císaře Rudolfa I. Václavovi II., jeho zeťovi (jak chce opět tvrdit Balbín loc. cit.)? Kdo by řekl, ptám se ještě jednou, že by Čechové byli tak hloupí a prostoduší a svůj vlastní majetek, totiž město Cheb i s Chebskem, které během 26 let, totiž od údajného předání Václavovi II., nebylo ani obléháno královským nástupcem Rudolfa I., tím méně dobyto, tak špatně opatřili a pustili z rukou, ale potom s ním zase tak hloupě (aniž by se předtím podívali do svých archivů a z nich se dozvěděli, jaké na něj mají právo) nechali nakládat, a to skutečně jen jako se zástavní hodnotou, jak se to římské říši? Vskutku, kdybych měl přiznat pravdu, musím říci, že páter Balbín svým tvrzením Čechy chtě nechtě velmi urazil, když je představil jako nedbalé a špatně hájící svá práva, kteří nevhodně znovu koupili to, co již bylo vlastnictvím jejich království. Ale dost toho.