Když byl Cheb „druhým hlavním městem“ Čech

Jiří z Poděbrad a jeho evropský mírový plán

 

Z výuky dějepisu je Cheb známý především tím, že tu byl v roce 1634 zavražděn Albrecht z Valdštejna. Kdo by však předpokládal, že se hlavní náměstí bude jmenovat po slavném vojevůdci, asi se podiví, že se jmenuje náměstí Krále Jiřího z Poděbrad. Němečtí návštěvníci jsou většinou bezradní, protože o tomto králi (1420-1471) ve škole ani neslyšeli. Ve skutečnosti jeho význam však dalece přesahuje hranice Čech a v Chebu byl vždy vítán, zatímco Valdštejnovy pobyty, spojené s ubytováním, verbováním a  vysokými kontribucemi, městu sotva přinášely důvod k nadšení.

České království trpělo v polovině 15. století důsledky husitských válek. Ladislav I. (Pohrobek, pozn. překl.) byl při nástupu na trůn třináctiletý. Proto byl Jiří z Poděbrad pověřen císařem Jindřichem III. a rovněž českými stavy k vedení vládních záležitostí. Poté, co Ladislav už ve věku 17 let zemřel, stavy zvolily roku 1458 Jiřího novým králem.

Tento král byl pouze 165 cm vysoký a korpulentní, měl obličej poněkud deformovaný srůstem zlomených čelistních kostí. Německy mluvil jen málo, jezdil však stále do Chebu, neboť v tomto městě – na západní hranici svého království – vycházel vstříc svým zahraničním partnerům, aby zde vedli mírová jednání při řešení sporných otázek. Cheb tak byl „druhým hlavním městem“ a měl v Jiřím z Poděbrad ochránce, jenž mu přinášel blahobyt a politický význam. Kvůli těmto královým návštěvám, při nichž se setkával s mocnými Evropy té doby, byly opravovány hradby, radnice a mosty; kromě toho byl postaven i taneční sál.

Při první návštěvě v roce 1459 se podařilo králi smírně ukončit dlouholetý spor. V chebské smlouvě byla stanovena hranice mezi Čechami a Saskem po výšinách Krušných hor a středem Labe. Toto vedení hranice je platné bez větších změn dodnes. Druhá návštěva na podzim téhož roku měla pojistit výsledky oněch jednání – sňatkem královy teprve desetileté dcery Zdeňky s vévodou Albrechtem III. Saským, o šest let starším (naplnění sňatku bylo plánováno až na rok 1464).

Za třetího pobytu (1461) šlo o císaře Friedricha III., jehož panovnická slabost se stávala neúnosnou, poněvadž neměl žádný plán obrany proti tureckému nebezpečí. Jiřího pokus

o spojenectví proti „arcilenochu Svaté římské říše“ však ztroskotal.

Roku 1467 král dorazil do Chebu ještě jednou, na svatbu svého syna Jindřicha s Voršilou, dcerou braniborského kurfiřta Albrechta Achilla.

V roce 1462 sestavil Jiří z Poděbrad první plán evropské federace, který předvídal společné evropské instituce jako vojsko, rozpočet, soudnictví, zastoupení národů, asyl, správu a znak.

Navrhoval vytvoření stálého parlamentu ze zástupců všech evropských států. První generální shromáždění se mělo konat v Basileji, jako o prvním předsedajícím uvažoval o francouzském králi Ludvíku XI. Tento předchůdce Evropské unie měl řešit všechny konflikty mírovou cestou a vzdorovat společnými akcemi tureckému ohrožení západní Evropy, jež dosáhlo právě Bělehradu. Tak by Jiří z Poděbrad dosáhl evropského sjednocení, jež se mohlo uskutečnit až

o 500 let později. Proslulý historik a státník František Palacký k tomu psal: „Došla-li by tato idea naplnění, dala by dějinám Evropy jiný, blahodárnější směr“. Avšak návrh evropské federace předběhl svou  dobu příliš – a spolek panovníků by zpochybnil autoritu císaře a papeže.

Vizionářský mírový plán ztroskotal především na tom, že Jiří z Poděbrad – jako první západoevropský král – byl nekatolík. Mezi evropskými panovníky byl tedy jen outsider, a tak se nedali přesvědčit. Místo toho jej jeho protivníci hanili jako „husitského“ nebo „kacířského“ krále. Roku 1466 nově zvolený papež Pavel II. Jiřího z Poděbrad exkomunikoval, i když teprve 1458 papež Pius II. jeho jmenování králem přijal (a to jen proto, že evropský Západ ohrožovalo turecké nebezpečí). Nyní však papež vyzýval ke křížové výpravě proti kacířským Čechám. Navzdory očekávání tuto válku proti „kacířskému králi“ vedl Jiřího zeť, katolický uherský král Matyáš Hunyadi (Matyáš Korvín). Tak ztroskotala Jiřího mírová politika.

Vodnatelností trpící král zemřel při jednání se svými protivníky ve věku 51 let. Pro své protivníky byl pouze „tlustým králem“, který se jako kacíř zmocnil moci proti boží vůli. Jeho příznivci však litovali jeho úmrtí jako tragédie, a to nejen pro Čechy.

Cheb zůstal – navzdory klatbě – politicky neutrální, což zdůvodnil věrností králi Jiřímu z Poděbrad. Tento postoj města s německým obyvatelstvem vůči svému králi hodnotí čeští historici jako příkladný, neboť se „podařilo … oběma stranám překonat nacionální, politické a náboženské zábrany a ustavit pevné oboustranně přátelské vztahy“.

 

Text pochází z publikace Cheb – Waldsassen, autora Günthera Juby

Překlad: Jindřich Noll

 

Skip to content