1) V roce 1590 bylo tak suché léto, že na polích nebyla téměř žádná úroda, a po Velikonocích byl takový nedostatek masa, že po šest týdnů nebylo k dostání žádné a lidé i dobytek trpěli velkým nedostatkem. Tato bída postihla nejen místní město a Chebsko, ale i další země, ale po ní následovalo velmi úrodné léto 1591.

2) Ve výše zmíněném roce 1591 ustanovil Johann von Gleichen správcem Německého domu měšťana a notáře Adama Viethera, který však z této správy vyšel velmi podivným způsobem prostřednictvím svého notářského úřadu, který řádně neužíval. Mezitím řád jmenoval správcem Valentina Kleinmanna a Johanna Nachtraba jako písaře.

3) Od počátku luteránské reformace obstarával farní kostel ve městě o nedělích výhradně kazatel a jeho arcijáhen, kteří úřadovali jeden po druhém každou neděli. V roce 1591 to však bylo pro tehdejší služebníky slova doktora Polanda jako superintendenta a Abrahama Brusche jako arcijáhna už příliš obtížné. Oba se mezi sebou domluvili a rozhodli se předložit ctihodné městské radě supliku, v níž žádali o jednoho terciáře,[1] kterého jim městská rada také udělila. Polandus pak napsal doktoru Myliovi do Jeny, který za ním okamžitě poslal Nicolaa Granichfelda z Drážďan, který už nějakou dobu zastupoval svého starého, nevládného otce ve Starých Drážďanech. V roce 1591, na svátek svatého Michala, byl přijat za terciáře, podjáhena (subdiakon) nebo pomocníka, který měl při obřadu zpívat za superintendenta, zastoupit arcijáhena (archidiakon) ve výuce dětí a dělat vše ostatní, co mu bylo nařízeno. Městská rada mu dala plat 40 zlatých, který musel být vyplacen z lozunků,[2] spolu se šesti fůrami dřeva a 6 zlatými na ubytování.

4) V témže roce 1591 komtur Hannß Gleichen jmenoval Daniela Bethulia Stolbergensis, předtím kantora ve škole, farářem v Třebeni (Drebendorf) a ustanovil ho spolujáhnem (condiacon) ve městě; ten shledal páteční kázání velmi obtížným.

V témže roce se stal farářem v Nebanicích Georgius Rhehus, rodák z Chebu, který se později odstěhoval do Karlových Varů.

viz Sebastianus Peilschmid, farář v Třebeni (Drebendorf) a spolujáhen (condiaconus) ve městě na 2. neděli po sv. Trojici. 1591 farář v Hazlově (Haßlau).

V roce 1591 jmenovala zdejší městská rada a Německý dům prostřednictvím doktora Polanda farářem Petra Steinmüllera, předtím faráře v Hazlově (Haßlau), zemřel tu 20. července 1613 a byl pohřben 8. neděli po sv. Trojici.

Poté, co výše zmíněný Nicolaus Granichfeld působil ve městě jako terciář a podjáhen (subdiakon) pouhý jeden rok, byl v roce 1592 na svátek svatého Michala povýšen panem Hannßem von Gleichen a doktorem Polandem na faráře v Lomanech (Lohma). V podjáhenství (subdiakonátu) ho vystřídal Erhardus Schtemhius Francus, kterého sem Polandus povolal, poslal do Jeny ke svěcení a poté, co nastoupil na své místo u sv. Michala, ho Polandus potřeboval doma jako pedagoga a pomocníka a zemřel zde 3. března 1593.

Johannes Türck, dosavadní farář v Nebanicích (Nebanitz), byl 24. ledna 1592 jmenován farářem v Dřenicích (Dreinitz). Protože měl mnoho sporů se sedláky a obcí, byl v roce 1604 městskou radou propuštěn, pak si koupil malé hospodářství pod Adamem Krameriem v Podhradu (Pograth), pak se přestěhoval na nocleh do města, v roce 1630 se stal opět katolíkem a pak učitelem v Tachově v Čechách.

V tomto roce 1592 zde byl purkrabím Hannß Thomas von Zettwiz auf Weßeran.

5) Zkušenost učí, že zištné a osobní zájmy již připravily o úřad, čest a pověst mnohé, zvláště ty, kteří měli prosazovat zájmy veřejnosti, a podobný příklad byl již výše uveden, což se neliší od toho, o čem vyprávějí chebské kroniky, a co se prý stalo zde v Chebu roku 1592. Dne 20. října tohoto roku byl purkmistr Christoph Klinkervogl zatčen ve svém domě z důvodu, že na něj byly podány různé stížnosti, a to, že si postavil dům nejen ve Vackovci (Wazenreithu, Watzgenreüth), ale i ve městě, na což si vzal nejen dřevo, vápno, cihly a kámen z obecního, ale také si nechal zaplatit řemeslníky z obecních městských daní, a protože mu chyběly tašky na střechu a jiné už nebyly v městské obci k dispozici, nechal je sundat z pastoušky a odvézt krytinu pryč. Kromě toho si stěžovalo formanské služebnictvo v městské maštali (Maarstall), že si odtud bere všelijaké vybavení, co se týče postrojů, vozů a dalších věcí apod. Když to všechno ctihodná městská rada vyslechla, předvolala jednoho dne na radnici kočí a všechny řemeslníky, kteří ve městě pracovali, a ostře se jich zeptala, zda je tomu opravdu tak, což všichni jednomyslně potvrdili. Kromě toho se objevily i další stížnosti, a sice že různými podivnými praktikami finančně postihoval měšťany a sedláky a že od některých z nich přijímal vysoké částky, které měly být podle zákona odváděny do pokladny obce, a ponechával si je pro sebe. Tyto artikuly mu byly předány k zodpovězení, a protože je nedokázal popřít, byl 18. května 1593 zcela zbaven svého úřadu a na jeho místo byl zvolen purkmistr Adam Cramer. Viz Besoldus[3] ostatní.

6) V témže roce 1592, dne 25. února, na svátek sv. Matouše, ubili občané Tirschenreuthu před domem pekaře na náměstí hejtmana Waldsassenu Valentina Winsheima z následujícího důvodu: Požadoval od měšťanů, aby s jejich svolením mohl v Tirschenreuthu ubytovat 60 vojáků, a to prý pro jejich dobro, jak tvrdil, ale ve skutečnosti hodlal měšťany přinutit, aby přestoupili na kalvínskou Víru. Byl synem durynského pastora, plný hrdosti a odvahy, za což se mu dostalo náležité odměny, kterou si sám vybral. Nyní měl v plánu vydat se v uvedený den na cestu do Tirschenreuthu, ale jeho žena se mu v tom pokusila zabránit a tvrdila, že se jí v noci zdálo, že ho viděla krutě zmláceného a se zakrvácenou hlavou, což jí splatil hubováním, načež nechal zapřáhnout, sedl na saně a rozzlobeně odjel. Když však přijel k Božím mukám nedaleko Tirschenreuthu, saně se otočily a koně nechtěli jet dál. Sluha se obrátil ke svému pánovi a řekl: „Pane! Jak to, že se koně chovají tak podivně?“ Něco jim řekl, načež proklel sluhu a řekl mu, aby jen pokračoval se vší pílí a koně se hned zase rozjeli a vedli ho tam, kam chtěl. Sotva však dorazil do Tirschenreuthu, byl tam vyřízen, takže se už nemohl vrátit do Waldsassenu. Když byl potom správcem v Tirschenreuthu Hanns Georg von Numbrodt a sami měšťané si začali závidět a navzájem se zrazovali, falckrabě a kurfiřt vévoda Fridrich tento vražedný čin vypátral, takže dal tři z nich jako označené pachatele setnout a některé z nich nechal vypráskat pruty, ostatní podezřelé v této věci však potrestal spolu s měšťany velkou peněžní částkou.[4]

7) Sebastian Eck, měšťan a hostinský v Elingen, půjčil řádu německých rytířů peníze a proto mu byl uvolněn Německý dům a on byl členy řádu a komturem v Norimberku v roce 1593 jmenován jeho správcem. Koupil si šlechtický titul a také se oženil se šlechtičnou, nechal zvenčí vylepšit svůj dům a nad místnostmi pro dobytek postavil písárny, chtěl být vysoce vážený, ale nikdo si ho nevážil.

8) Poté, co se odsud odstěhoval 5. superintendent Polandus, byl sem v roce 1593 váženou městskou radou se souhlasem správce Sebastiana Ecka jmenován magistr Joannes Hoffstätter Creützbergensis, tehdejší jenský arcijáhen (archidiakon). Pak se projevila obava, že by řád mohl chtít provést nějaký zápis, a právě proto byli pánové Erasmus Eichler a Clemens Holldörffer, městský písař, vysláni k doktoru Georgiu Myliovi, který to navrhl. Poté, co byl výše zmíněný Hoffstätter vyslechnut v místním kostele 3. neděli po Trojici, byl následující úterý 3. července přijat za 6. superintendenta. Německý dům mu stanovil plat 200 zlatých, 8 fůr žita a 16 sáhů dřeva. Místo přijal na tři roky, a na den svatého Bartoloměje se nastěhoval. Protože však byl výmarským stipendistou, muselo mu být u kurfiřtského administrátora saského pána vydáno písemné prohlášení. Trpěl dlouho souchotinami, na které zemřel 30. května roku 1600 a byl pohřben ve farním kostele. Pohřební kázání vedl Abraham Brusch.

9) Roku 1595[5] bylo v Dlouhých Mostech (Langenbruck) shromážděno 1000 jezdců a 400 vozů, které Jeho císařské Veličenstvo poslalo Franckému kraji na pomoc do Uher proti Turkům. Ležely zde 14 dní, ale většinou v okolních vesnicích, a chudí sedláci kvůli nim museli snášet mnoho útrap. Jakmile tito odjeli, dorazilo sem dalších 300 osvobozených Franků s přidruženým jezdectvem, kteří zde byli 23. května také shromážděni k přehlídce a 26. května následovali ty první do Uher. Velení všech měl plukovník (Oberster) hrabě Georg Friederich von Hohenlohe. V roce 1596 [?] zde bylo 11. července shromážděno 250 hessenských a vestfálských jezdců včetně 50 vozů a 13. téhož měsíce byli posláni do Uher. Protože zde byli 14 dní, poskytla jim ctihodná městská rada na tuto dobu krmivo, seno a slámu v naději, že vše zaplatí, až budou shromážděni. Protože však nechtěli zaplatit ani městu, ani měšťanům, nařídila ctihodná městská rada zavřít městské brány, měšťany vyvést s dlouhými i krátkými zbraněmi (mit ober und untergewöhr) a žádnému vojákovi nedovolit odejít, dokud nebude vše v pořádku, co se týče placení, a to se zdrželo od 10 hodin dopoledne do 3 hodin odpoledne. Ctihodná městská rada jim dala seno i slámu, ale museli zaplatit seno a to, co dlužili měšťanům. Po nich vyjely nejprve výstrojní vozy (rüst-wägen) a za nimi vojáci mezi měšťany (kteří tvořili dvě postranní linie od začátku horní části náměstí až k Horní bráně), a aby nemohli škodit sedlákům na Chebsku, ihned za nimi vyjelo 400 měšťanů, dobře vyzbrojených, a doprovodili je až k české hranici.[6] Minetti[7] et Sergius,[8] avšak v různých variantách datování.

10) V roce 1596 tu byl purkrabím Hanns Popp. V roce 1598 byla od Velikonoc do roku 1599 v Čechách a na dalších místech taková úmrtnost, že v Praze zemřelo přes 4000 lidí, v Plzni 3000, v Žatci 3000 a v Klatovech 1800. Mnoho dobytka také pošlo a uhynulo a říká se, že honec dobytka, který chtěl odvést 1500 volů z Vídně do Norimberka, tam nepřivedl více než tři živé. A protože za takových okolností nebyl nikdo schopen obchodovat, došlo k velké drahotě.

11) V roce 1599 mistr řádu německých rytířů Maximilian Cantzler nabídl městu Chebu koupi Německého domu. Zmíněný mistr řádu sem vyslal své komisaře, koupě byla uzavřena za 48000 zlatých a byly sepsány kupní smlouvy. Když však zdejší magistrát prostřednictvím pana Wolffa Bachhelbela a městského písaře Clemense Holldörffera požádal o potvrzení koupě u pánů řádu v Mergentheimu, řád to nepovolil a koupě byla opět vrácena. Magistrát už koupě stála asi 2000 zlatých, a toto zrušení koupě způsobil zčásti Sebastian Eck, který doufal, že bude dům spravovat do konce svého života, což se však brzy změnilo ve vodu. Ex M. S. V. P. E.

12) V témže roce 1599 se zde stal purkrabím Stephan Georg von Sternberg, který měl hrad a jeho výnosy užívat 20 let, ale v roce 1600 jej postoupil městu výměnou za 7 ½ tisíce tolarů na stejných 20 let. Johannes Kleemaÿer, kterému se říkalo Benzen,[9] se stal v témže roce farářem v Nebanicích a zemřel zde 24. října 1602.