Kronika

Kap. XII. – Popisuje, co pozoruhodného se od roku 1500 do 1525 stalo ve městě Chebu a jeho kraji.

§ I. – O zemském právu na zdejším hradu.

1) Nade vší pochybnost je známo, že v dřívějších dobách byl na hradě kromě zemského soudce s přísedícími, zřízen zemský a manský soud. Jelikož ten byl tento na počátku tohoto století opět obnoven, považoval jsem za vhodné nejen uvést a zaznamenat ty obyvatele, kteří jako přísedící u zemského soudu zasedali, ale také na tomto místě uvést tehdejší soudní řád.

Starší soudní přísedící (gerichtes assessores) však byli následující:

Niclas Raÿttenbach von Enkensreüth.

Niclas Redtwitzer.

Petzold Redtwitzer.

Fridmann Redtwitz.

Bernhard Prantner.

Erhard Forster.

Hanns Tossen von Schönwalde.

Fritz Maÿer von Selb.

die Kropff von Selb.

Stephan Prantner.

Berthold Prantner.

Peter Rorer.

Berhard Rorer.

Nicl Forster.

Hanns Schirndinger.

Hanns Erhard Schirndinger zu Schlottenhof.

Hanns Rettwitzer.

Niclas Graffenreüther.

Albrecht Graffenreütherf

Poté, co většina z nich, jak již bylo uvedeno výše, byla odňata zdejšímu hrdelnímu a zemskému soudu a přešla pod cizí pravomoc, v úterý po 1. neděli velikonoční (sontag Cantata) roku 1501 na základě zemského a manského práva, potvrzeného králem Vladislavem, tehdejší purkrabí Caspar Schlick zvolil, jmenoval a přijal ze zdejší rady do zemského soudu jako přísedící ty zemany, kteří zůstali věrní zdejší správě, městu a zemském soudu. Nejprve bychom rádi uvedli řád krále Vladislava a poté popsali jmenovitě soudní přísedící.

2) My, Vladislav, z Boží milosti král uherský, český, Dalmácie, Chorvatska atd., markrabě moravský, vévoda lužický a slezský, markrabě lužický atd. prohlašujeme za nás a za všechny naše následovníky krále české. Poté, co jsme před časem nařídili, a to nejednou, aby bylo na našem Chebsku a v našem městě Chebu zemské právo nařízeno a stanoveno, ale to se předtím z nějakých důvodů nestalo, takže se naši obyvatelé navzájem násilně napadají a jiným ubohým lidem škodí, což se nám pak nelíbí, ani to není podle našeho mínění. A protož přikazujeme našemu purkrabímu chebskému, kterýž nyní jest, aneb časem bude, a našim milým věrným purkmistrům a radě našeho města Chebu, aby podle tohoto našeho listu horlivě a velmi vážně takový zemský soud zřídili a obsadili našimi obyvateli Chebska, a to především zemského sudí a šest počestných mužů z tohoto kraje, které purkrabí pokládá za schopné a k tomu povolané, k tomu také dalších šest chebská rada ze svých řad nebo jiné vhodné. Těchto dvanáct spolu se zemským sudím jako třináctým zasedá a vykonává spravedlnost jak pro chudé, tak pro bohaté a pro měšťany i pro hosty podle zemského práva, a to každoročně čtyřikrát, v každém čtvrtletí. Na taková zemská práva ať nám přísahá purkrabí (plegér), podle jeho původu a svobod, jak tato zemská práva dodržovat, a kdyby se něco mělo pokazit řečí nebo něčím jiným, ať už nápravou nebo jednáním, ať se purkrabí shodne s chebskou radou. Pokud si pak k tomu budou chtít vzít dva, tři nebo více počestných mužů, bude to podle jejich představ. A je-li jeden druhým předvolán k soudu, pak se každý k soudu postaví a odpoví svému žalobci na jeho žalobu. Jestliže dojde k tomu, že jeden nevymůže na druhém nic a nedostane od něho nic z toho, co mu soud přisoudil, tomu bude podle soudního řádu a podle rozhodnutí soudu pomoženo k jeho věcem a statkům. Kdyby se však jeden nebo více z nich, koho se to týká, postavil proti takové pomoci a pohrdal soudem, potom veškerý majetek takového pohrdajícího člověka propadne nám a našim nástupcům, českým králům a purkrabí spolu s počestnými muži, kteří zasedají v zemském soudu, a také všemi ostatními, kteří sedí na Chebsku, a také chebská rada – ti všichni se mají se vší mocí a se svými poddanými zasadit o to, aby byl takový člověk zažalován, aby se nám v určený čas dostavil a abychom s ním jako s neposlušným člověkem trestně naložili podle naší vůle. Pakli by se on nebo oni nechtěli dostavit nebo nepřišli, tehdy purkrabí, jeden počestný muž a jeden radní vezmou všechen jeho majetek, nebo jak mohou, obsadí ho a budou s ním nakládat tak dlouho, dokud každý z nich nebude postaven před soud a spravedlnost. Rovněž důrazně nařizujeme a chceme, aby každý obyvatel našeho Chebska, který tam nově přijde, nebo tam je již usedlý a není nám vázán sliby, nebo se tam stěhuje a chce se tam usadit, aby byl věrný našemu purkrabímu, který je tam nebo v budoucnu bude, nám, vznešené Koruně české, našemu městu Chebu a Chebsku, jak se na zbožného šlechtice sluší. Kdyby však někdo chtěl z tohoto kraje vystoupit nebo odejít, má se to stát s vůlí a vědomím tamějšího našeho purkrabího, a také kdyby někdo hovořil s purkrabím a slíbil vzít nějakou věc, kterou, protože byl v kraji usedlý, je oprávněn vzít a dát, nebo dát a vzít bez jakéhokoli důvodu. Také kdyby se stalo, že by někdo byl proti našemu pořádku nebo chtěl někdo protiprávně nebo násilím či zbraní škodit druhému nebo mu způsobit újmu, tak ten by propadl svým životem a majetkem nám a našim následníkům. Potom náš purkrabí, spolu s počestnými muži, včetně rady, zabere všechen jeho majetek, dokud neobdrží náš další rozkaz. Jestliže však obyvatel Chebska k tomu nepřispěje pomocí a neučiní vše, co bude v jeho silách, bude s ním naloženo stejně, jako s oním opovrženíhodným a neposlušným. Také, bude-li se někdo domnívat, že byl obviněn nebo byla proti němu vznesena žaloba neoprávněně, může se s tím obrátit na Nás a na Korunu a má právo se odvolat k Nám nebo k Našemu soudu Komory české pro jakoukoli peněžní částku nad třicet kop grošů, avšak nesmí se tak stát, pokud by to bylo méně než třicet kop. A jestliže tedy odvolání podá, má deset dní na rozmyšlenou a v těch deseti dnech má zemskému sudímu a čtyřem porotcům podle okolností říci, že může být obviněn a že odvolání podá. Jestliže uplyne těch deset dní a on s tím nesouhlasí, pak výše uvedený rozsudek zůstane v platnosti. Učiní-li tak do deseti dnů, ručí on i jeho odpůrce, podle toho, která z věcí propadne nám nebo Soudu komory, že zaplatí stejnou náhradu škody a náklady, které vzniknou předkladateli. A také kdyby ti, kdo sedí u zemského soudu, nevěděli, jak v jednání hovořit, mají pravomoc se to dozvědět a dotázat se Nás nebo Našeho soudu Komory. A proto přikazujeme všem našim poddaným a milým služebníkům, ať jsou jakéhokoli stavu, a zvláště našim obyvatelům Chebska, aby se věrně drželi našeho mandátu a pod výše uvedeným trestem a naší přísnou potupou to již nikdy neudělali a ani nikomu jinému to nedovolili. To slavnostně potvrzujeme. Na důkaz tohoto listu atd. atd.

3) Nyní bychom rádi uvedli seznam nových soudních přísedících, jmenovitě:

Purkrabí byl pak 1501

Caspar Schlick, o němž se píše: fecit Schlick timere flagellis.[1]

Sigmund von Reitzenstein Haubtmann.

Niclas Junn Land-Richter.

Přísežní zemského soudu Chebska.

Cunrad Neüberg zu Seeberg.

Lorentz von Wirßberg.

Lorentz Frankengrüner.

Hanß Malersick zu Haßlau.

Hanß von Brambach zu Altenteich.

Georg Grüner zu Wagau.

Erhard Schirndinger zu Albenreith.

Hanß Guem zu Ottengrün.

Z města Chebu.

Thomas Werner.

Andreas Baÿer.

Jobst Schindler.

Georg Hanigell.

V trůnech (in Schubern).

Andreas Gumerauer.

Hannß von Wirschberg.

Sigmund Franckengrüner.

K tomu z města.

Bernhard Schmidl.

Adam Büchelberger.

Hannß Heller.

A každý purkmistr tam musí sedět u zmíněných šesti přísedících v trůnech. Protože si soudní přísedící z řad šlechty stěžovali, že museli skládat slib purkrabímu, král Vladislav v následujícím reskriptu rozhodl, že přísedící soudu nemají skládat slib a přísahat purkrabímu, ale pouze králi.

4) My, Vladislav, z Boží milosti král uherský, český, dalmatský, chorvatský atd., markrabě moravský, vévoda lucemburský a ve Slezsku, markrabě lužický atd., dáváme na vědomí a slavnostně vyhlašujeme všem. Jak máme prostřednictvím urozených pánů, šlechticů a rytířstva Naší Koruny české uplatňovat zemské a manské právo na Chebsku a jednat tak, jak jsme jednali od nepaměti, tak se také stalo. Poté, co však soudní přísedící dotyčného soudu poněkud rušivě a chybně jednali s tamním purkrabím v Chebu ohledně pomoci tomuto zemskému soudu, a proto se s jedním z nich dohodli, že soudní přísedící starého původu nebudou skládat přísahu k zemskému soudu purkrabímu v Chebu, ale pouze králi českému, s pokornou prosbou, aby jim milostivě zachoval jejich svobodu a staré zvyky a nedovolil, aby je k tomu někdo nutil. Proto a z moci krále českého, s náležitým oznámením a před radou, na základě tohoto listu, činíme tuto milost řečenému soudu na Chebsku a také mu dáváme na vědomí, že současní a budoucí soudní přísedící řečeného zemského soudu, jak se často mění a bude muset měnit, nebudou přísahat žádnému purkrabímu tam v Chebu na řečené zemské právo, ale jen nám a našim následovníkům, králům českým. Proto přikazujeme všem Našim purkrabím v Chebu, současným i budoucím, a ostatním Našim poddaným a milým věrným, ať už jsou jakéhokoli stavu, důstojnosti nebo postavení, aby uvedeným soudním přísedícím zemského soudu v Chebu podle námi udělené milosti a svobody zachovávali jejich svobodu, už nikdy ji nepošlapali, ani nikomu nedovolili, aby tak učinil, pokud se chce vyhnout našemu trestu a trestu našich následovníků v Čechách. Na to vážně upozorňujeme. K osvědčení zapečetěno naší královskou pečetí. Dáno v Osen, v pondělí před Šimonem a Judou, Dvanácti svatými posly po narození Krista 1501.

5) O tom, jaké speciální instrukce měli, svědčí následující obsah:

Bod: Ať se nikdo nepřivede na dobu kratší než 4 týdny a lancknecht to musí říci každému v jeho domě, jeho služebnictvu nebo jeho ženě, a za to musí lancknecht dostat jeden bílý groš[2] za každou míli.

A dále: Ať má každá k sobě někoho, kdo za něho bude mluvit, kdekoliv potřebuje. Žádný nebude z tohoto práva vyňat, i když by uměl on sám o své věci dobře mluvit.

A dále: Ať poskytne žalobce i odpůrce právo každému, a kdo je o právo připraven, musí mu být vráceno to, co do něj oprávněně vložil.

A dále: Co někdo získá právem (soudem), tomu zemský rychtář ten majetek zastaví v léno, aby zůstal nevydaný čtyři týdny, a když uplynou ty čtyři týdny, může si takovou záruku vzít a prodat ji, a nakládat s ním jako s vlastním majetkem, a kdyby měl příliš málo zástavy, může vzít více zástavy a chovat se k ní tak, jako by byl vždycky majitelem.

A dále: Podá-li žalobce žalobu a žaloba bude podána na dědičný statek, ať je to louka, pole, dvorec nebo jiné dědictví, zemský rychtář tam pošle zemského posla a nechá to nechá zablokovat a vezme stéblo z louky a ze dvorce třísku ze dveří a žalovaný se má hájit proti tomu žalobci. A toto dědictví a majetek leží rok a den, a jestliže věřitel do roka a do dne nevykoupí, co na něm bylo rozsudkem získáno, pak se to použije jako jeho dědictví, ale co se z toho majetku použilo v minulosti jako dědictví, to se vloží a bude to věřiteli k dobru.

A dále: Kdo by se nechtěl podrobit právu a neuposlechl by ho, potom má purkrabí, ctihodný muž a ctihodný radní spolu se zemským rychtářem podle potřeby žalobci pomoci, a kdo by se tomu protivil, toho má pán purkrabí, ctihodný muž a ctihodný radní potrestat, a to na těle a na majetku.

A dále: Zemskému rychtáři má připadnout za každou pomoc za jedno místo po 1 zlatém (to jest 15 krejcarů), a bude-li to podle vůle zemského rychtáře vyřízeno v dobrém, má vzíti 1 zlatý za půl místa a lancknechtovi mají být dány 4 bílé groše.

A dále: Zemský soud se bude konat dvakrát ročně, a to následující den po sv. Michalovi a následující den po sv. Filipovi a Jakubovi (Wallburgis), takže soud se bude konat po čtyři dny po sobě.

A dále: Zemský soud se koná na královském hradě.

A dále: Hovoří-li někdo u soudu trestuhodným způsobem, potom je za větší přestupek pokuta 1 kopa grošů, za méně závažný přestupek ve výši ½ kopy grošů a to se po uznání dědictví srazí podle vlastní potřeby.

A dále: Jestliže někdo řekne jinému mimo soudní lavici nebo přede dveřmi drzé slovo, propadá mu 50 grošů, za menší drzost třicet grošů.

A dále: Peníze, které jsou za provinění za drzost, mají být vloženy do železné schránky, k ní mají být dva klíče, a do té schránky se má uložit poselství nebo list, o kterém se vede soud. Jeden klíč od schránky bude mít šlechtic a druhý měšťan, kterému se stala krádež. Klíč od skladu má mít zemský soudce a druhý klíč ctihodný radní.

A dále: Jestliže někdo jednou přísahá, má to tak zůstat až do nejlepšího úsudku purkmistra (pfleger) v zastoupení našeho milostivého pána krále, a toho, kdo zemské právo prosazuje.

A dále: Pokud jeden z nich zemře, je na jeho místo jmenován jiný, a to na nejbližším řádném zasedání.

A dále: Rozsudek má být vynesen mezi sedmi, kteří zasedají v soudu.

A dále: Zemské právo má být vyhlášeno ve městě a na venkově (na Chebsku), takže zemský soudce ustanoví zemského sluhu (land-knecht), který ho veřejně vyhlásí.

A dále: Každá osoba, které se nařídí, aby se řádně dostavila k soudu v čase, kdy probíhá, složí 1 zlatý na projednání případu, kdyby tomu bránila nějaká jiná naléhavá záležitost, tak to připadne purkrabímu (pfleger).

A dále: Pokud se však osoba příliš často nedostaví na jednání, bude potrestána podle rozhodnutí purkrabího (pfleger), který na soudu zasedá.

A dále: Když je někdo předvolán nebo pozván k soudu, má se to státi jen v jeho obydlí prostřednictvím zemského posla, zemský posel mu má dát cedulku s připomenutím (gedenck-zettel) od zemského soudce; není-li sám doma, pak jeho manželce nebo jeho čeledi nebo jeho rychtáři, a nepřijme-li nikdo takový list, pak má zemský posel ten list do vložit vrat a jemu to tak připomenout. Zemskému soudci připadne za každou takovou ceduli 11 bílých grošů a zemskému poslovi jeho plat podle míle, jak bylo uvedeno dříve.

A dále: Jestliže by se ti, kteří zasedají v soudu, zmocnili práva, nebo kdyby šest bylo jednoho mínění a ostatních šest jiného mínění, tak se k purkrabímu (pfleger) přivede jeden šlechtic a jeden z měšťanů a těch šest se předvede podle pořadí a rozhodne se podle toho, a kdo by pak měl většinu; písemně se to zaznamená přísežným zemským písařem, v přítomnosti těch, kteří zasedají v soudu.

A dále: Pokud si jedna nebo druhá strana stěžuje kvůli právu před zemským soudem, ať tak učiní také před purkrabím (pfleger) a šesti z nich s písemným zápisem, jak je výše uvedeno, a ať je známo, jak je to uznáno správně.

A dále: Nikdo by neměl v této věci hledat žádné další kroky, pod trestem podle právního zástupce a rady královského veličenstva.

Pozdrav byl přednesen a stylizován:

Vážený pane zemský soudce a ctihodní mužové, kteří sedí u zemského soudu našeho milostivého pana krále zde v Chebu. Ex Archiv. Civit. Egr.

V roce 1503 zde byl hejtmanem Cuntz Kraghan.

Ve stejném roce, píše Joannes Lintnens, se měly v Chebu, Bamberku a Culmbachu, ano, po celé Svaté římské říši, nečekaně objevovat různé kříže na oblečení jejich obyvatel.

V roce 1507 zde nastoupil jako purkrabí (pfleger) Christoph von Guttenstein, po němž v roce 1508 následoval jako purkrabí (pfleger) Albrecht von Kolobrat, pán na Liebenstein a Grauppen atd., nejvyšší kancléř Království českého. Toho zase v roce 1509 nahradil Johann von Guttenstein auf Königswarth, pod nímž byl soudce Michael Mack.

1 –Překlad snad: „učinil Schlick, že se bál pohrom“.
2 –Bílý groš měl hmotnost 2,005 g a obsahoval 1 g stříbra. Dělil se na 7 bílých peněz.