1) Po smrti Jiřího z Poděbrad byl v roce 1471, 25. května, z mnoha uchazečů zvolen českým králem Vladislav, mladý patnáctiletý syn polského krále Kazimíra. Město Cheb mu v roce 1478 vzdalo hold a kromě poháru, naplněného 100 kopami (zlatých) mu na jeho počest darovalo 13 věder nejlepší medoviny. Tento král vedl velmi tvrdou válku se svým protivníkem Matyášem Hunyadim. Válka trvala tak dlouho, dokud král Matyáš žil, až došlo k největšímu zničení Království českého a přidružených provincií. Protože v této válce měl král Vladislav velké výdaje a také královské důchody a příjmy se vypálením a zničením dolu v Kutné Hoře značně snížily, cítil se nucen kvůli nákladům na správu země a na udržování svého dvora žádat od měst daň z vaření piva. Města však s tímto požadavkem nesouhlasila, nýbrž jej přímo odmítla. Bylo by nanejvýš nespravedlivé, aby byli jako nejnižší stav zatíženi takovými daněmi, zatímco vyšší stavy jako páni a rytíři by měli být ušetřeni. Ti naopak namítli, že vaří pivo nikoliv proto, aby ho čepovali, ale jen pro svoji vlastní spotřebu. Tento spor trval 12 let.

2) Během tohoto sporu se často objevovaly snahy o dosažení shody, ale bezvýsledně, protože šlechta myslela na budoucí výhody, ale měšťané nechtěli ustoupit ze svých starých, dobře zavedených práv. Král Vladislav vyzval všechny strany, aby se sešly a pokud možno se dohodly, aby se tak důležitá záležitost ukončila. Města si králi stěžovala, že šlechta opět nespravedlivě zasahuje do jejich svobody, do jejich práva na potravu a pod. Šlechta naproti tomu namítala, že pokud to měšťané chtějí mít a ponechat si to sami, měli by zase nechat na pokoji regálie, na které má nárok jen šlechta, a nezasahovat do nich, tj. neměli by obsazovat zemské statky, kupovat rytířské statky, ani nosit šlechtické erby apod. Protože to však dodržovat nechtějí, neměli by zakazovat jejich vlastní potravu. Protože král viděl, že ke shodě nedojde a měšťané ho svou zatvrzelostí již popudili, ukončil nakonec tento dlouhotrvající spor během postního týdne roku 1502 touto závěrečnou větou: každý ať si užívá svého majetku, jak umí a čím umí. Tento rozsudek způsobil královským městům tu největší škodu, jakou kdy utrpěla nebo mohla utrpět, protože šlechta si okamžitě postavila vlastní pivovary, vařila pivo a podávala je v krčmách, čímž předchozí velký obchod a užitek, který města měla z výroby sladu a vaření piva, okamžitě zanikl. Zde je však třeba také poznamenat, že město Cheb neplatilo za vaření piva zase tak dlouho, ale navzdory svým výsadám a svobodám, jakož i královské listině a potvrzení svých privilegií, muselo již v roce 1497 zaplatit 700 rýnských. Jak vysoko se však ta cena nyní vyšplhala, to se dozvíte na příslušném místě.

3) Týž král vzal pod svou ochranu klášter Waldsassen a v roce 1479 mu udělil několik dalších svobod. V roce 1487 jim také potvrdil privilegium, které obdrželi od českých králů. Zde je třeba také poznamenat, že v roce 1495 byla v Chebu taková úmrtnost, nepočítaje muže, ženy a děti, že jen panen zemřelo na 500. Pozn.: Těch tenkrát muselo být více než v současnosti. Ale dost.