1) Již výše bylo řečeno, existovalo v minulosti existovalo mnoho výšinných hradů, v nichž se zdržovala nejrůznější loupeživá sebranka, což způsobovalo, že cesty byly velmi nebezpečné a postižená byla také místa v okolí. A přestože město Cheb již několik takových loupeživých tvrzí svými žoldnéři a muži zničilo, v roce 1452 byla nedaleko Kynžvartu (Königswarth), který tehdy vlastnil Joachim von Schwamberg, nalezena další, zvaná Wurschengrün. Bylo to šlechtické sídlo patřící Pluhovi (jak píše Eberhard), ale zároveň to byl i loupežnický hrad, v němž se zdržovalo mnoho loupežníků, kteří způsobili Chebsku velké škody. Aby město Cheb osvobodilo svou zemi od takovéto loupeživé havěti, vyslalo své muže, kteří táhli přímo k Würschengrünu, začali ho obléhat, stříleli na něho děly a moždíři, které měli, takže se museli vzdát na milost a nemilost. Chycení loupežníci a lupiči byli odvedeni do Chebu a tam dostali od kata zaslouženou odměnu. Loupežnický hrad byl zničen a srovnán se zemí, až na něco málo na památku, že tam kdysi stával Würschengrün. V potoku, tekoucím kolem, prý byla také velká kamenná koule, kterou sedlák v naději, že dostane od zdejšího města dobrou odměnu, naložil na vůz a odvezl do Chebu. Místní úřady mu však místo odměny nařídily, aby ji vrátil na místo, odkud ji vzal.

2) Tento tvrdý postup s chycenými loupežníky z Wurschengrünu dostal jejich kumpány do takových potíží, že se chtěli Chebsku pomstít, kvůli čemuž se s nimi město muselo neustále vypořádávat, neustále vysílalo své jízdní žoldnéře a nechávalo je pilně jezdit po cestách i krajině, dokud takové loupežníky buď nezabili, nebo nechytili. K dalším loupežníkům z Wurschengrünu patřil jistý jménem Pörstler, rodák ze Žandova, který se loupežnickému řemeslu učil už od dětství a uměl ho velmi dobře provozovat. Ten také čas od času působil na Chebsku velké škody a obyvatelé Chebu si na něj dávali obzvlášť velký pozor. Jednou byl chycen v Hradišti (Reichlsdorff) a jeden chebský žoldnéř jménem Kuntz ho střelil šípem. Loupežník byl pohřben u kostela svatého Jošta, ale jeho krajané ho v noci znovu vykopali, mrtvé tělo odvezli do Žandova a tam ho znovu pohřbili.[1]

3) V roce 1455 vyslali obyvatelé Chebu několikrát své žoldnéře, aby jezdili po cestách, protože před touto loupežnickou sebrankou ještě nebyly cesty v bezpečí. Mimo jiné se uvádí jistý šlechtic jménem Hisserle. V loupežích se vyznal a napáchal velké škody. Chebští vojáci ho pronásledovali až do Čech, kde ho zajali a odvedli do Chebu. Protože se však Chebští obávali, že by pro něho mohl některý z českých pánů požádat záhy o milost, vyvedli Hisserleho jednoho dne časně ráno k Mostní bráně, a než žádost dorazila, mezi mřížemi u domku Mostní brány mu usekli hlavu. (Pozn.: V témže roce ukradli dva Židé na den sv. Lucie ze zdi krucifix, za jakým účelem nevím, ale asi to nebylo dobré, protože byli za trest upáleni).[2]

4) O nic lépe nedopadl ani jiný šlechtic jménem Seerhans se svými šesti pacholky, kteří byli všichni oblečeni do červeného a žili v Čechách, a kteří svými loupežemi značně znepokojovali Chebský kraj. Chebští žoldnéři je dlouho pronásledovali, ale nemohli je chytit. Nakonec se jim však jednou podařilo je obklíčit a zajmout. Poté, co je žoldnéři přivedli do Chebu, nedělali s nimi Chebští mnoho cavyků, ale všech sedm jich pověsili, v jejich červeném mundůru s vysokými botami a ostruhami, se Seerhannsenem jako náčelníkem uprostřed a jeho šesti pacholky kolem něho. To se stalo roku 1457, a tak byli obyvatelé Chebu pro tentokrát osvobozeni od těchto lupičů a nepřátel.[3]