1) My, Karel z Boží milosti římský císař po všechny časy rozmnožitel říše a král český, otevřeně vyznáváme a dáváme na vědomí všem lidem, kteří tento list uvidí nebo uslyší číst. Poněvadž jsme my od hradu a města Chebu, našich věrných, vyrozuměli, že duchovní a světští kněží koupili a denně kupují mnohé statky s lozunky (místní daní) města a chebského soudu, takže hrad a město Cheb nemůže dobře vybírat každoroční lozunky, ani je platit, mohly by se takové koupě v budoucnu neustále stávat. Proto, nechceme-li dopustit, aby výše zmíněný hrad a město Cheb přišli k nespravedlivé újmě, jako král český nařizujeme a přikazujeme svou královskou mocí, aby žádní preláti, světští kněží,[1] řeholníci, řeholnice ani duchovní nesměli kupovat žádná pole, louky, poplatky, důchody, renty ani jiné statky v lozuncích (místních daních), které patří městu a soudu v Chebu, nic nesmí být z lozunků odcizeno a ti, kdo to nyní koupili, nebo koupí, musí do jednoho roku ode dne, kdy byla koupě provedena, odprodat to zpět. Pokud tak neučiní, chceme, aby náš úředník, který je nyní v Chebu, zabral ty pole, louky, renty, poplatky, úroky a zboží, které takto neprodali, na účet našeho království a Koruny téhož království, a bude je držet. Rovněž si z naší zvláštní milosti přejeme, aby nikdo, ať už v jakékoliv hodnosti, výše zmíněnému hradu a městu Chebu v jejich výsadách, svobodách, milostech, právech a chvályhodných zvyklostech nijak nebránil, nechyboval a nepřekážel, pokud je chceme v týchž výsadách, svobodách, milostech, právech a chvályhodných zvycích udržet. Nedovolíme, aby lidé, kteří budou ve městě Chebu v budoucích časech, stanou se tam měšťany a budou tam bydlet, byli napadeni na těle nebo na zboží, byli jakkoliv poškozováni nebo jim bylo bráněno ve vzdělání. Proto přikazujeme všem kněžím, duchovním i světským,[2] hrabatům, svobodným pánům, šlechticům, rytířům i knechtům, městům a obcím a všem ostatním milým věrným nám a Svaté říši římské, a zvláště těm, kteří sedí na Chebsku, aby nás a říši poslouchali, aby neškodili, nepoškozovali ani jinak neklamali výše zmíněné hrad a město Cheb ve výše uvedených záležitostech, a kdo tak učiní, tomu propadne, pokud tak učiní, sto marek[3] zlata, z nichž polovina připadne nám a naší královské komoře a druhá polovina městu Chebu. S dokladem této listiny, zapečetěné insigniemi Našeho císařského Veličenstva, dáno v Praze po narození Krista ve třináctistém roce a poté v padesátém osmém roce, při nejbližší sobotě po dni sv. Anežky Našeho království ve dvanáctém roce a císařství ve třetím roce.

2) My, Karel, z Boží milosti císař římský po všechny časy rozmnožitel říše a král český.

Veřejně prohlašujeme a tímto listem dáváme na vědomí všem, kteří jej uvidí nebo uslyší číst, že jsme byli informováni našimi poctivými lidmi, našimi milými věrnými, o tom, že jsme v uplynulých dobách byli v našem městě Chebu patrně zbaveni svých služeb a že v budoucnu budeme o ně patrně připraveni, o tom, že jak světští kněží, tak řeholní dostávají a získávají dědictví a majetek. A abychom my, naši dědicové a budoucí králové čeští nebyli o tyto služby v našem vlastním městě Chebu připraveni a nebyli jim odcizeny, vydáváme proto s naší císařskou mocí nařízení a také si vřele přejeme, aby ten, kdo tak z Boží vůle učiní ve městě Chebu v čase, který si sám zvolí, nebo v poslední době z Boží vůle a pro spásu své duše, že svůj statek chce poskytnout světským kněžím nebo duchovním, může tak učinit s hotovými penězi nebo s penězi na dědictví, s tím  rozdílem a takovou výjimkou: Že takoví světští a řeholní kněží, kterým se takové peníze nebo peníze na dědictví poskytnou, jak je zde stanoveno, tyto peníze nabídnou nejbližšímu příbuznému člověka, který jim je dal a poskytl takové peníze nebo peníze na dědictví, s řádnou vědomostí v rámci Chebu. Jestliže však ten, kdo takové peníze světským nebo řeholním kněžím nabídl a poskytl, je nejbližšímu příbuznému nevydá, nabídnou je do roka radě města Chebu a budou požadovat, aby mu takové dědictví a majetek vydali tolika penězi, kolik bylo darováno a poskytnuto. Též mají tito dědicové a rada města Chebu usilovat, aby světští kněží a duchovní za peníze, které dostali za dědictví a statky, jakž se předešle píše, odevzdali za libru zlatých tolik peněz, kolik je v městě Chebu a na Chebsku obvyklé, nebo podle zákona zaplatit. Kdyby však některý ze světských kněží a duchovních podle našeho příkazu nepostupoval a nezaplatil ve lhůtě jednoho roku, jak je zde stanoveno, dáváme tímto listem našim plegérům (purkrabím) a radě města Chebu veškerou moc, aby takové dědictví dědicům zajistili. Pokud však takoví dědicové nebudou, zajistí takové dědictví sami a předají ho jednomu z chebských měšťanů. Upřímně si přejeme, aby se takové dědictví a majetek dostaly do světských rukou a jim připadly. My, jako král český, také nařizujeme a přikazujeme všem našim milým věrným a poddaným, kteří žijí ve městě Chebu a na Chebsku a upřímně a pevně nám vzdávají hold, aby žádným způsobem neprodávali ve městě Chebu a na Chebsku světským kněžím a duchovním, jakkoliv se nazývají, žádná dědičná práva, podíly, dědictví a statky, ať se nacházejí kdekoliv, nebo jakkoliv se nazývají. Pokud se tak stane, nenabyde to moci, ani oprávnění, ani účinnosti.

S dokladem je tato listina pečetěna insigniemi Našeho císařského Veličenstva. Dáno v Praze po Kristově narození třináct set let a ještě v padesátém devátém roce, na sv. Gallena, naší říše ve čtrnáctém a císařství v pátém roce. Z archivu.

V roce 1373 obdrželi zdejší klarisky od císaře Karla IV. také privilegium, v němž byly zdejšímu klášteru potvrzena držení a potvrzeny listy, které měly od římských císařů a králů a jiných zbožných křesťanů ohledně vesnicí Dřenice (Treünitz) a Oldřichov (Ulrichsgrün), jakož i další jejich statky, svobody, práva, milosti a majetky.