21) V kapitole 7, odst. 1 jsme již uvedli, že mnozí z občanů města Chebu, kteří vyhořeli, zejména v oblasti, kde jsou nyní R.R. P.P. dominikáni, v důsledku velkého požáru zchudli natolik, že již nebyli schopni své vyhořelé domy obnovit, ale museli svá spáleniště opustit. Brzy poté však dorazili dominikáni, mezi nimiž byl i slavný člen křesťanského řádu Dietherus,[1] rozený hrabě z Nassau a bratr tehdejšího krále Adolfa;[2] hrabě Dieter von Nassau byl později v roce 1307 zvolen kurfiřtem. Podle následujících dvou diplomatických listin získal v roce 1294 od svého bratra, císaře Adolfa, i od českého krále Václava III.[3] povolení postavit zde v Chebu klášter pro své řádové duchovní, s nímž sem přišel a požádal město o místo, které mu také poskytlo zmíněné požářiště jako místo pro klášter a kostel. Tato stavba kláštera a kostela byla díky hojnosti peněz získaných od zdejších měšťanů a obyvatel Chebska tak urychlena, že sem byli po dvou letech, konkrétně v roce 1296, uvedeni duchovní tohoto řádu ze saské provincie. Klášter se nazývá „U sv. Václava Mučedníka“, protože tento svatý český kníže a král je zvláštním patronem celého tohoto domu Božího. Nyní následují výše zmíněné listiny.

22) Adolphus z Boží vůle král římský, provždy rozmnožitel Svaté říše římské, současné i budoucí, ze Své vůle a pro všeobecné dobro. Čím vznešenější jsme Pánem vloženi do obrazu královského majestátu, tím pečlivěji jsme povinni věnovat pozornost oněm věcem, které zmnožují a rostou s uctíváním Božství. Z toho důvodu si přejeme, aby všichni současníci i potomci věděli, že se hlásíme ke chvále a slávě Kristově a ke cti Nejsvětější Matky Marie a Blahoslaveného Dominika, a to nikoliv kvůli lásce a prosbě ctihodných a zbožných mužů bratra Diethera, našeho nejdražšího, ani kvůli našim předchůdcům a nástupcům, aby zvýšili naši spásu, nýbrž aby si mohli postavit příbytek v našem městě a v zemi Chebu, příbytek Boží milosti, ve kterém mohou neustále svobodně uctívat a chválit Všemohoucího Boha. Kdo by některému z těchto bratrů, kterým poskytujeme zvláštní ochranu naší říše, bránil, rušil ho nebo nějakým jiným způsobem obtěžoval, ten by se dopustil urážky proti Naší důstojnosti s vědomím, že se dopouští přestupku. A aby tato milost Naší shovívavosti dostata sílu věčné stálosti, nařídili jsme, aby byl tento dokument zde sepsán a aby byl opatřen pečetí Našeho Majestátu. Dáno ve Frankfurtu 4. srpna Léta Páně 1294, ve třetím roce Naší vlády.

23) My, Václav, z Boží vůle král český, vévoda krakovský, markrabě moravský, si přejeme, aby uctívání Boha v naší zemi bylo podřízeno naší vládě. Na prosbu a žádost zbožného a ctihodného bratra Diethera z řádu bratří kazatelů, bratra našeho nejvlídnějšího pana Adolfa, římského krále a provždy rozmnožitele, řádu a bratří tohoto řádu, aby mohli postavit a udržovat dům zbožnosti v našem městě Chebu, dáváme náš souhlas. K osvědčení toho, čeho se list týká, jsme nařídili, aby byl tento list opatřen Naší pečetí. Dáno v Praze, dne osmého června Léta Páně 1294, sedmého roku naší vlády.

24) Nechyběly ani dobročinné donace, jejich prostřednictvím si mohli řeholníci mohli zajišťovat živobytí. Mezi donátory lze počítat zejména tyto rody: Sparvogel, Neüberg, Zedtwitz, Schirnding, Nothaft, Driesmarck a dále Herrmanna Heckela, Gumerauera atd.

Některé donační listy (pokud se mi je podařilo zjistit), uvádím na příslušných místech.