11) Protože jsem v oněch chebských kronikách, které jsem měl v rukou, nenašel žádný určitý rok, o kterém bych mohl s určitostí napsat, že v něm byl císařský královský hrad v Chebu postaven, tak jsem se rozhodl, že zde sdělím jen něco a zbytek záležitostí odložím časově až na ty roky, ve kterých se staly. Budiž tedy známo, že podnětem a příčinou ke stavbě hradů byly v době Jindřicha Ptáčníka v Německu vraždy, krádeže a loupeže. Aby takovýmto násilnostem a lupičským vpádům učinil přítrž, nechal zmíněný císař stavět hrady a vysokou věží a ty obsadit určitým počtem k tomu oddaných sedláků s cílem, aby mohli už z dálky sledovat blížící se lupiče, mohli také doprovázet své pány a přinášet přitom nezbytné oběti. Tito pak byli nazváni „burg-bauern“ (hradní sedláci) a vybaveni určitými svobodami s nimi bylo v místě jednáno.

12) Takováto císařská říšská pevnost neboli císařský říšský hrad se nachází v Norimberku a kromě jiných míst také zde v Chebu. Starobylost hradu v Chebu poukazuje na to, že se jednalo o jeden z hradů, postavených v době zmíněného Jindřicha Ptáčníka. Na tomto hradu pobývali římští císaři a čeští králové po dobu svých častých pobytů, během jejich nepřítomnosti však nechali spravovat hrad správcem, hejtmanem nebo purkrabím říšského a císařského majestátu. A pokud někteří věří altdorfskému profesorovi Wagnerovi v jeho Commentario de Civitate Norimbergensi, tak byl hrad v Chebu císařským majetkem už před císařem Friedrichem I. Aby potvrdil svůj názor, odkazuje na starou Saalskou knihu, kterou císař napsal a která by měla být v Norimberku ještě k dispozici, kterou však Pangratz ve svém díle Sua Chronica Egrana v Auditionibus Super Punct. 4 odporuje z toho důvodu, že v Německu nebylo až do doby Rudolfa I. nic psáno německy, vše bylo latinsky. Byl to až císař Friedrich I., který přikázal vše zhotovovat v němčině, zmíněný Rudolf ale obnovil tento příkaz a chtěl, aby jak u soudů, tak i v dopisech bylo do budoucna nadále jednáno německy.

13) Abych se však teď vrátil ke správcům, hejtmanům a chebským purkrabím, mohl bych s panem Schlechtem[1] vypsat jejich jména a pořadí v seznamech, stejně jako jména soudců u zdejšího soudu (nakolik se je podařilo zjistit ze starých kronik a listin a dále ze starých knih, rejstříků a veřejných listin, které se nacházejí ve zdejším archivu). Jen proto, že jsem si předsevzal zachovávat co nejvíce chronologický pořádek, a také proto, že jsem nenašel žádného správce před rokem 1336 a žádného soudce před rokem 1342, držím se toho, abych každého zmínil na místě a v roce, které mu náleží ve zdejším hradu a zemském soudu. Chci zde však předem poznamenat dvě věci, a to:

14) Za prvé, že ke zdejšímu městu, chebské správě a soudu náleželi tito na Chebsku usedlí, včetně jejich sídel a statků:

pán Albrecht Neüberger s hradem Neuberg a Aš (Asch) s příslušenstvím

z Hazlova a na Hazlově (Haslau)

Wilhelm Schlick s hradem Seeberg

Tossenové s hradem Schönberg

Henrich Rab s hradem Skalná (Wildstein) a Starý Rybník (Altenteich), včetně příslušenství

starý Gaßwein s hradem Libá (Liebenstein)

Albrecht Nothaft s hradem Thierstein a jeho příslušenstvím

Trost Winckler von Kinnsperg s hradem Starý Hrozňatov (Kinnsperg)

Erhard Forster a Nicl von Selb s hradem Neühaußen

Nick Reittenbach von Junckersreith

Nick Polan von Weisenbach

Santnerové von Höchstatt

Rorerové von Pernstein

Grafenreütherové von Grafenreüth

Prandtnerové von Prandt

Schirntingerové von Rettenbach und Schlottenhof

Loß von Schönwalde

Leminger z Mýtiny a na Otově (von Albenreüth und Ottengrün)

Hechtové v Podhradu (zu Pograd)

Frantz v Hájích a na Hájích (zu Gehaag)

Rudiger Angel v Hradišti (zu Reichersdorf) s dvorem Dvoreček (Höflaß)

Albrecht Simon, řečený Hamkel na Vokově (zu Wagau)

Hanns Forer zum Lüntich

Kuntz von Zellwitz, kterému se říkalo „měděný Kuntzel“, na Chlumečku (zu Lehenstein)

Delnitzerové v Dolnici (zu Delnitz)

Pozn.: Proč jsou někteří z nich podtržení, to uslyšíme na příslušném místě k roku 1413.

15) Za druhé: V dřívějších dobách se hejtmani, správci a zdejší purkrabí těšili velké vážnosti a autoritě, takže mnozí obyvatelé Chebska a města Chebu svěřovali správcům v léno své statky a pozemky, aby je v tehdejších neklidných a bouřlivých dobách chránili před nájezdníky. Jakkoli byla moc správce v minulosti vždy velká, nesměl zde nikdy bez vědomí a vůle městské rady nikoho odvést na zemský soud, ani ho vzít do města jako leníka. Podle privilegia krále Václava z roku 1397 nesmí statky Svaté říše římské (jsou to slova privilegia) propůjčit v léno nikomu jinému, než těm, kteří spadají pod chebský soud, nýbrž je musí bezúplatně odevzdat těm, kteří žijí ve městě nebo na Chebsku. Za druhé: Podle privilegia krále Vladislava z roku 1501 je správce povinen a zavázán dát městu přípis nebo revers, že nezatíží město Cheb a Chebsko, včetně k nim náležejících, nýbrž je ponechá tak, jak tomu bylo v dřívějších dobách, podle práva a zvyklostí, a to pod pokutou 20 marek zlata.

Za třetí: Podle privilegia krále Vladislava z roku 1504 nebyl správce oprávněn jmenovat soudce, nýbrž jen zdejší radu.

Za čtvrté: Správce nesměl vstoupit do města s více než 30 nebo 40 koňmi a město bylo oprávněno správce do města nevpustit, dokud nevydal výše uvedený přípis nebo reverz.

Za páté: Běžná civilní jurisdikce purkrabího se značně zmenšila (neboť je zodpovědný za trestní jurisdikci jak nad urozenými, tak i nad neurozenými města) tím, že podle císařského reskriptu ze dne 8. července roku 1679 nyní pod jurisdikci purkrabího nespadají žádné rytířské statky kromě těch, které jsou v obvodu Chebska, a kromě nich také sedláci, kteří jsou od nepaměti svěřeni hradu. Bylo to omezeno tak, že úkony, sjednané v procesních záležitostech, mají být právně posouzeny pouze za účasti syndika a dvou konšelů, kvalifikovaných v právních záležitostech a musí o nich být vydán rozsudek.

16) Ze všeho výše uvedeného je zřejmý velký rozdíl mezi dotyčnými správci a jejich autoritou v dřívějších dobách a zároveň také rozdíl mezi současnými a tehdejšími příjmy. Abych se však touto záležitostí nezdržoval déle, než jsem měl v úmyslu, chtěl bych uvést pouze několik podrobností o příjmech, které měli tehdejší purkrabí každoročně k dispozici. Ty se skládaly ze specifických poplatků, které museli hradní rolníci ze tří vesnic – Dlouhých Mostů (Langenbruck), Tršnice (Tirschnitz) a Doubí (Aag), tvořících dohromady obec zvanou Langenbrucker – každoročně platit, totiž:

žita – – 22 fůr (kahr)

ovsa – – 182 fůr

hrachu – – 3 fůry 2 měřice (maßel)

k sv. Martinovi 60 hus, z nichž podle staré tradice také náležely:

čtyřem purkmistrům – – 4

čtyřem nejstarším radním – – 4

městskému syndikovi nebo městskému písaři – – 1

lozunkovému písaři – – 1

krevnímu soudci – – 1

k Vánocům každý dvůr, kterých je 12, kopa (schock) míšeňských[2]

k Velikonocům – – 9 kop

sýr – – 3 kopy a 20 kusů, každý o váze 2 liber (pfund),[3] nebo se platí 2 groše za kus

na sv. Jana mladé kuře – – 2 kopy

Dále má purkrabí z každé louky seno za 12 pracovních dní, přičemž musí sedláci louku posekat, seno usušit a přivézt, za což dostanou kus masa, chléb a pití. Ze cla a mýtného má také určitou částku a každý desátý sáh dřeva, které se plaví po řece Ohři. Lenní poplatek by činil 60 až 70 rýnských, avšak všechny tyto příjmy by běžně činily něco málo přes 1000 rýnských. A protože hradní správce, písař a úředníci musejí být placeni, je potom snadné dojít k tomu, co purkrabímu zbývá na živobytí a zábavu a podle pana Schlechta[4] je třeba vzít úvahu spíše poctivost než užitek. Podle mého názoru nemusí úřad chebského purkrabí vynášet nijak málo, zčásti proto, že se o tento úřad čeští baroni a hrabata (z nichž jsem sám poznal čtyři jako zdejší purkrabí) tak horlivě hlásí a zčásti také proto, že se v případě úmrtí šlechtice nebo šlechtičny sídlící v obvodu Chebska musí o ně postarat, sepsat pozůstalost, rozpečetit a zveřejnit závěť, což se nikdy neobejde bez poplatku 50 dukátů, jak sám vím, že se ve dvou podobných případech stalo, avšak takové nehody jsou nicméně velmi vzácné.

17) Na závěr tohoto materiálu bych chtěl předem zmínit, že je na zdejším hradě starobylá kaple, které nyní vinou chebských purkrabí hrozí zřícení. Tato kaple má dvojité klenby, z nichž jedna je zhotovena z kamenných kvádrů a spočívá na čtyřech krásných kamenných pilířích, které jsou zcela podobné mramoru. Kaple byla postavena ke cti sv. Erharda a sv. Martina a svátek vysvěcení připadá na neděli před svátkem sv. Martina. V Eberhadově kronice[5] nacházím, že nahoře v jednom rohu lze vidět komoru, kde pobýval a svou alchymii provozoval Sigmund Wohn, který prý také zmíněný kostelík postavil a město ho za to ustanovilo církevním otcem. Této hradní kapli také připadlo 18 fůr (kahr) obilí, z toho 2 fůry v Rathsam,[6] 8 fůr v Tuřanech (Thurn) a 8 fůr ve Vackovci (Watzgenreuth), půl žita a půl ovsa. Dále 6 rýnských a 20 krejcarů poplatků a také jeden dům v Lodní ulici, který roku 1680 vlastnil Michael Michl, s každoroční donací. Další o této kapli zazní na patřičných místech.

18) Na tomto hradě (či starém zámku, jak se mu dnes říká) se nachází také takzvaná Černá věž, jakou lze také spatřit nedaleko odtud na Starém Hrozňatově (Kinßberg). Mnozí mají za to, že tato stavba ve stylu čtvercové budovy je pozůstatkem buď starých Římanů, kteří ji nazývali ‚opus rusticum‘, nebo starých Bójů, kteří byli vyhnáni z Čech, nebo nějakého jiného národa, který tuto památku zanechal během různých migrací, jako byli Gótové, Švábové, Vandalové, Langobardi atd. Já jsem však toho názoru, že prvním původcem této stavby byl císař Jindřich Ptáčník, o čemž bylo více řečeno již výše v odst. 11 tohoto paragrafu. Černé kameny na stavbu této věže byly vytěženy na tzv. Komorní hůrce, což jasně dokládají jámy, tzv. Trpasličí jeskyně (Zwerckl-Loch) a velké kusy kamene, které se nacházejí u paty kopce a na nichž lze vidět různé značky. Pozn.: Tuto věž mělo v držení zdejší město a po celou dobu mělo od ní klíč, takže pokud chtěl purkrabí ve věži někoho zamknout, musel si pro klíč poslat do města. Ostatní ohledně této věže uslyšíš na příslušném místě. Schlecht.[7]