5) Zde je třeba znát, že staré Noricum začínalo u Castris Patavis, Passau (Pasově) a pokračovalo dolů na pravém břehu řeky Oeni čili Inn na pravobřeží Dunaje, až k městu Vindebona neboli Vídeň; toto se nazývalo Noricum Ripenhe, protože šlo po břehu Dunaje. Naopak pojem Noricum znamenal vše, co leželo mezi řekami Inn, Drávou a Sau, takže Noricum zahrnovalo i to, co je dnes velkou částí Uherska, Rakouska, Salzburgu, Štýrska, Korutan a část Krainu, z čehož je zřejmé, že staré Noricum muselo být velkou zemí. Viz Juncker ve svém díle ‚Anleitung zu der Geographie der mittlern Zeiten‘, část 2, kap. 1, heslo Noricum.[1]

6) Byli však staří Norikové, které z jejich výše uvedených zemí vyhnal Attila kolem roku 420-430. Ti zůstali okolo Chebu, Norimberka a okolí a začali stavět Norimberk, nazývaný v té době proto Mons Norikum.

7) A právě z této výše zmíněné části bavorské Severní marky (Nordgau) se ještě dodnes píší chebští Noricos Egrenses, kteří by se mohli psát také Nariscia, Nariscos, protože Narisci jsou vlastně totéž jako Norisci – severští. Toho názoru byl také Philipp Melanchton, když PSAL Nariscorum appelationem factam à Norico, jeho Nariskové jsou však ze Severní marky (Nordgau) proto, že žijí tak, kde je nyní Severní marka (Nordgau). Tomu odpovídá u Aventina v Annal. Bojor., kde on také píše „Bavaria omnis divisa est in tres partes, quarum unam incolunt Narisci, qui indigenae sunt“ („celá Bavaria se dělí do tří částí, z nichž jednu obývají domorodí Nariskové“). Potom jsou také u Tacita, Narici z Ptolemaiových Varisci, nazvání podle řeky Naab, kde žijí, jako Nabisci nebo Narisci. Ano, podle některých se jejich název odvozuje od těch starých národů, které obývaly Noricorum, podle jiných ale od Nortten (sever), protože leží na severu, záleží na německém způsobu řeči.

8) Nikdo by však neměl být překvapen rozmanitostí této výslovnosti, protože ten, kdo rozlišuje způsoby řeči ve všech jazycích, zjistí brzy, že různé výslovnosti slov neznamenají zároveň rozličné věci. Jako třeba stará jména německých knížat a králů Heerman, Marckmayern, Ehrenvet, Braun se v latině jmenují Harminium, Marcomirum, Ariovistum, Bremmum.

9) Je tu ještě jedna věc, kterou zde musím říci, totiž to, co uvedl Planerus v Hist. Variscae, a zejména Curiae, část 1, § 4 a 6, totiž že mezi těmi zeměmi, které vlastnil vévoda von Andechs[2] nebo Meran (ve kterých byl hlavní tvrzí Plassenburg), byla také Variscia, avšak tyto země byly po následném odchodu tohoto vévody roku 1248 (jak uslyšíme na příslušném místě) velmi rozděleny, když většina z nich spolu s Bayreuthem připadla tehdejšímu purkrabímu v Norimberku, takže jen oblast kolem Hofu a Wunsiedelu si ponechala název Variscia. Za to, že lze uvedenou oblast právem ztotožnit s Nariscií nebo Variscií, je třeba pochválit výše zmíněné spisovatele, neboť na příslušném místě uvidíme, že všechna stará rytířská a šlechtická sídla kolem Hofu a jeho Země šesti úřadů (Sechsämterland) patřila jako léna ke Království českému, správě, městskému a zemskému soudu Chebu, tudíž také k Variscii nebo Severní marce (Nordgau).

10) Na závěr tohoto § 2 je třeba ještě vědět, že slovíčka gon, gau, geu podle staré němčiny znamenají ves, ne však takovou, která pozůstávala z 10 nebo 12 domů, nýbrž takovou, která měla pod sebou část země, ležela u potoka nebo řeky a podle této řeky, nebo také podle města nebo pohoří byla domorodými obyvateli nazývána. Lazius: de migrat. Gentium L. 7, fol. 229. Odtud také vznikly názvy těch zemí, jako jsou Nortgau, Sundtgau, Allgau podle pohoří Algen, Fllergau, Nagau, Brießgau, Ringau podle řek, měst nebo míst, Zürckgau podle Zürck, Breißgau podle Breiß, podle těch národů, Wasgau a mají stejnou příponu gou, jak si všímá Juncker, část 2, kap., podle velkých a malých stránek, neboli goune, také jejich gou-hrabata, graviones.