1) Ačkoli o těchto dvou místech již bylo něco řečeno výše, takže je zřejmé, že tyto dvě tržní osady (märckte) patřily k Chebu, mělo by se také vědět, že v roce 1331 Albert von Neüberg[1] dal králi Janovi[2] v léno svůj rodový statek a tvrz Neüberg,[3] ležící na Chebsku, král jejich majetek osvobodil od všech daní a poplatků, zejména od berní, které měly náležet městu Cheb a Chebsku. Kvůli této výjimce z obecných pravidel (exemption à collectis generalibus) však město obdrželo v roce 1398 od krále Václava[4] zajišťovací listy, na základě kterých mimo jiné získalo tvrz Neüberg se všemi příslušnými právy a zemskými právy, s many, s hrdelním právem, se zemskou hotovostí, daněmi a službami s dodatkem (cum clausula cassatoria) proti listům nespravedlivě nebo v budoucnu daných, pod pokutou 50 marek (hřiven) zlata.

2) V roce 1340 udělil král Jan[5] Niklasovi a Konrádovi Forsterům,[6] chebským měšťanům, jus patronatus jako dědičné léno nad kostelem v Selbu a v roce 1341 svěřili králi Janovi svůj vlastní dědičný majetek zvaný lesní hvozd a král Jan jim jej kromě jiného propůjčil v léno s tím, že pokud by císař Ludvík nebo jeho potomci od něj nebo jeho dědiců vykoupili město Cheb s územím za peníze, které mu náleží podle listů k tomu vystavených, potom budou Forsterové a jejich dědici léna zproštěni.

3) Mezi many, které se hlásí nejen k obyvatelům Chebska, ale také slíbili věrnost a přísahali císaři Karlovi IV. jako českému králi, jeho následovníkům králům a Království českému, jako svému právoplatnému pánovi, byli bratři Michäel a Niclas Forsterové ze Selbu, dále Conrad Neüberg z Neübergu nyní Aše (Asch), Conrad Neüberger z Brambachu, podle listiny z roku 1358, která se nepochybně ještě bude nacházet v archivu města Chebu, protože ji chtěl uvést v paragrafu k zástavě. Sed morte praeventus est (avšak smrt se očekává). V chebském městském archivu se rovněž nacházejí originály různých knih daní z kopyt a pozemkových berních knih z let 1392, 1397, 1401 a 1542, z nichž je zřejmé, že město Cheb vyměřovalo daň na panství Neübergerů a Zedtwitzů, jakož i na své poddané v Aši (Asch) a tržní osady Selbu, a že uplatnění těchto daní je zaznamenáno poznámkou ‚dal‘ (dedit). V roce 1661 dali páni von Zedtwitz na Aši také 300 rýnských zlatých na vydržování zdejšího posádky, podle městské knihy č. 83, fol. 138 a 283. V městském archivu se nachází také zápis z roku 1537, z něhož je patrné, že zdejší radní, když se vykonávalo právo v Aši, byli zvyklí na totéž. A konečně již v roce 1660 císař Ferdinand III. nařídil oněm bratrům von Zedtwitz, že má vše zůstat ve stavu, v jakém bylo město Cheb a Chebsko převedeno Koruně české, a že oni von Zedtwitz, stejně jako ostatní obyvatelé Chebska, mají být poslušni reformy, která tam proběhla, a dalších zemských nařízení, která jsou stále v platnosti. Z toho všeho lze snadno vyvodit, že Aš a Selb již dlouho bezpochyby patřili k městu Chebu, správě, soudu a Chebsku.

4) Ale (pokračuje pan Schlecht)[7] hlavně kvůli špatným časům nezůstala ani tržní obec Selb ani tržní obec Aš jako součástí správy, města Chebu a Chebska. Selb je v rukou markraběte z Baÿreüthu, purkrabí Johannsen ho koupil spolu se sedmi statky ve vsi Neühaus, a to od Forsterů, křivopřísežníků a vyhnanců kteří k němu utekli, a chce nyní prosadit jako říšské léno začleněné do norimberského purkrabství. Aš a k němu náležející statky a vesnice jsou však v rukou jejich pánů von Zedtwitz z Neübergu, kteří se v rozporu s právy a povinnostmi, kterých se jejich předkové zřekli, dokonce ve snažili svém tisku z roku 1746[8] snažili ujišťovat o jejich bezprostředním podřízení říši. V čem se ale naši předkové mýlí, píše zmíněný pan Schlecht, je to, že namísto soukromých rozlišovacích znaků mezi územím Chebska a Ašska, použili obyčejné hraniční kameny, na kterých je na jedné straně chebský městský erb a na druhé straně erb pánů von Zedtwitz, a tím vytvářejí z jednoho souvislého území oddělený a uzavřený obvod, který páni von Zedtwitz ve svém tisku, kap. 1, § 1,[9] vydávají za své panství Aš.