1) V roce 1350 na Svatý Zelený čtvrtek kázal ve františkánském klášteře v Chebu jeden mnich tohoto kláštera o hořkém utrpení a smrti našeho Božího Spasitele. Vyprávěl svým posluchačům, že ač zcela nevinný, byl Ježíš z podnětu nevděčných Židů katovými pohůnky umučen a zabit tím nekrutějším způsobem. Jeden voják, který byl kázání přítomen, si to vzal natolik k srdci, že rozhořčen vyskočil, popadl u nejbližšího oltáře krucifix a s tímto křížem v ruce zvolal silným hlasem: Kdo je opravdovým katolickým křesťanem, ten by měl pomstít nevinnou krev Kristovu a jeho následovat, on chce být jejich hejtmanem a vůdcem, ale oni by měli dělat to, co uvidí dělat jeho. Dav, který byl beztak vůči Židům zaujatý a plný nenávisti (někteří říkají, že jsou jim mnoho dlužni, podle jiných zas jsou Chebané už dlouhé roky sužováni Židy), toho vojáka následoval ve velkém počtu, každý popadl co šlo, aby jen rychle na Židy zaútočil a ubil je k smrti, od těch nejmenších až po nejstarší. Takovýmto způsobem se Cheb zbavil svých Židů, až na jednoho jménem Mayerl (jak jsem to sám často slýchával v Chebu vyprávět), který se ukryl ve sklepě a tím si zachránil život, a proto je také jeho rod dodnes v Chebu usedlý.[1] Majetek těchto Židů si rozdělili mezi sebou, židovské knihy však dali do úschovy chebskému magistrátu. I když se toto všechno stalo bez vědomí zdejšího magistrátu, musel přesto složit králi v Čechách několik tisíc zlatých jako pokutu. Z židovské školy či chrámu se poté stal katolický kostel,[2] o čemž bude na příslušném místě více.

2) V roce 1356 získal špitál opět bohatou a štědrou dotaci, jak dokládá následující donační listina.

Donační listina z roku 1356.

V níž Hanns Huler, Rudisch Angel, Herrmann Frankengrüner, Marguard Pÿrinkel, Henrich Knode, Henrich Zehe a Götzel Eckhard, všichni měšťané Chebu a Niclas Walter z Hofu, sedící v Pelhřimově (Pilgerimsreüth), zvěčnili a darovali pro spásu své duše a duší svých předků uvedené statky dolnímu špitálu zde v Chebu, avšak s tímto výměrem:

Že mistr dolního špitálu a po něm následující bratři v témž dolním špitále, tamějším kaplanům, žákům, obročníkům a obročnicím, všem nemocným i zdravým, služebníkům a služebnicím, sluhům a služkám, všem kdo tam jsou, dá kromě jídla a pití, které se jim jinak dává, dobrý žemlový chléb (schön semmel rücken brod), zabalený do jednoho těsného pytle, a tak budou všichni jíst stejný dobrý chléb, a to navždy, a to tak, že na tom závisí ztráta těchto statků. Stejně tak bude kaplan ve špitální budově každou neděli a každý pátek vzpomínat na ně a na duše jejich předků před lidmi a nakonec bude špitální mistr v Chebu dávat témuž kaplanovi každého čtvrt roku 30 haléřů. Peníze stanovené na tento účel jsou následující:

Hanuß Huler statek, který má v Dolnici (Dollnitz) ročně a na věčné časy poplatek za 9 fůr (kahr)[3] a 1 věrtel[4] obilí a půl libry[5] haléřů a 3 husy a 8 sýrů, a na koupelnu (baad-stuben) u kamenného mostu v Chebu půl libry haléřů a 18 haléřů.

Rudisch Angel dvůr, který má k řádu, poplatek za jednu fůru ovsa, jedno kuře, jeden sýr a 15 vajec, takže když man, který sedí na témž dvoře, a výše zmíněnému špitálu platí 14 liber haléřů podle městské měny v Chebu, tak týž dvůr téhož mana je povinen bez všech daní dát tutéž částku 14 liber špitálnímu mistrovi na dobrý chléb.

Herrmann Frankengrüner za duši Cunratha, 2 libry haléřů a 2 kuřata na poplatcích, 1 libru a 2 kuřata na domě patřícím preclíkářce, ale druhou libru na sladovně v ulici Romneÿ.

Marguard Pyrickl, 15 šilinků haléřů krátkého šilinku na zahradě ševcové Henricha, která se nachází před Horní branou.

Heinrich Knod úroky z 12 fůr, které má v Kurbeinu, 10 fůr půl žita, půl ovsa, také poplatky se vším, co k tomu patří, užívání a práva.

Heinrich Zehe 1 libru haléřů a 3 kuřata, to je 15 šilinků krátkého šilinku, a jednoho kohouta na rohovém domě Cunrada Gerstnera, v domě Rugela Puchwalda v Chebu a v ulici Graben, za ulicí Přádelní (gespillner gasse) před Dolní branou.

Na nocležně Caecilie Ochslerin 60 haléřů a 2 kuřata.

Niclas Walter řečený ‚vesnický vekslák‘ (das dörffel Vechlern)[6] s 12 fůrami půl žita půl ovsa, a s 8 kuřaty, provždy a roční poplatky na výše popsaný dobrý chléb.

Kromě toho Hanns Huler dal chebskému špitálnímu domu 3 libry haléřů roční poplatek na pekárnu Seÿdela Krause, navíc s tím přidat maso, které pro nemocné kupuje každý týden.

Kromě toho Heinrich Knode dal dolnímu špitálnímu domu půl centnýře[7] lojových šlach (špatných, na svícení) na věčný roční poplatek na masném krámu Chuntzela Wirteb, aby mistrová tohoto špitálu mohla navždy posvítit nemocným v místnostech po celou noc a případně ve dne.

Kromě toho Goetzl Eckhardt věnoval špitálu na věčné časy půl libry haléřů, který má na ubytovně v Přádelní ulici (spilnersgasse), a zahradě, kde je Chutzel Schömbach, aby také mistrová provždy každý rok třikrát vycpala čerstvou slámu pro nemocné.

Kromě těchto donačních listin jsem v kronice pana Schlechta[8] našel také dokument, který měl být zařazen hned na začátek tohoto paragrafu, ale protože byl vynechán, uvedu ho zde.

Dokument z roku 1342.

3) Ve kterém Albrecht Rorer dal svému pomocníkovi Jungelovi Tossen za 80 liber[9] haléřů dřevo k Weldleinu a dřevo v Mlýnku (Mühlgrün) a všecko právo a péči, kterou měli s Rorerovým otcem a panem Marguardem, otcem Wolfharta Wilda z Wollreütu, a také se samotným Albrechtem Rorerem, zdejším měšťanem, zdejšímu chebskému špitálu prodal skrovný poplatek, věnovaný k jejich užívání, nejprve ve vsi Mlýnek (Mühlgrün) na rychtáře Rudlina jeden a půl libry a 20 haléřů. Tamtéž na dvorci Chunratha Zweickera jeden a půl libry a 20 haléřů. Tamtéž na dvorci Chunratha 6 šilinků dlouhých 10 haléřů. Tamtéž na horním mlýně 2 libry a 10 haléřů. Tamtéž na dolním mlýně 60 haléřů. Tamtéž na Rudleinově dvorci v Pache 2 libry haléřů a 30 haléřů. Tamtéž na dvorci Ellen Willhtunene jeden a půl libry a 30 haléřů. Tamtéž na dvorci Rothen 25 haléřů. Tamtéž na nocležně Webera 20 haléřů.

Ve vesnici Bor (Haid) na dvorci Chunratha Zartnera 2 libry a 30 haléřů, a tamtéž na dvorci Herrmanna Prüssena šilink dlouhý, a součet všech poplatků je sedmnáct a půl libry haléřů[10] a správu zmíněný Rorer postoupil výše uvedenému Tossenovi i s právy, že ten Jungel bude správcem všech poplatků, lidí a statků a bude je mít k dispozici, protože ještě žije. A poplatky má nakládat s rozvahou týdně jak náleží, a může je užívat, a za ně pilně nakupovat, čímž se potřebným zlepší jejich každodenní živobytí atd.

Mimochodem, je třeba poznamenat, že Bohuslav von Schwanbergk byl v roce 1359 zemským sudím.[11]