1) O tomto období nacházím o městě Chebu jen málo pozoruhodných skutečností. Jediná se udála v roce 1325, že ve městě Chebu měla být taková voda, že se dalo plout s čluny a vory v Lodní ulici (Schiffgaß),[1] podle čehož měla tato ulice následně získat i svůj název. Roku 1335 byl zde v Chebu český král Jan[2] a udělil městu privilegium, v němž bezpochyby (jak poznamenává pan Schlecht v poznámce Fürsten von Meran) byly ke zdejšímu městu navždy připojeny obě tržní osady Aš a Selb, což v roce 1355 Karel IV. jako český král potvrdil v tom smyslu, že listiny, které by byly v rozporu s tím, mají být nulitní nebo neplatné.

2) Jak jsem již výše zmínil, v době nepřítomnosti císařů a později i českých králů spravovali chebský hrad volení hradní správci (plegéři), hejtmani, nebo jak se jim dnes říká, purkrabí. Kromě nich zde existoval také řádný zemský soud (Landgericht), a proto je třeba zmínit i tyto rychtáře a jejich jména. Z kronik, instrumentářů, ani ze starobylých úředních knih (Achtbuch),[3] které se nacházejí ve zdejším městském archivu, se však nepodařilo najít žádného až do roku 1336, a ten je zde také uveden.

Z kronik a instrumentářů.

Od roku 1336 do roku 1341.

Pan Rudiger von Sporneck,[4] Berthold von Raghan, Albrecht Nothhaft, Konrad Planck, Reÿmund von Kostoblat, Hubert von Prostibor, kvůli pánu Rußovi (tj. Reißen).

Roku 1342. Heinrich starší, fojt z Weydy, purkrabí. Johann von Weÿslersdorf (Wietzolsdorf), rychtář.

3) Výše bylo rovněž uvedeno, že hradním sedlákům (burgbauern) byly přiznány určité svobody. Mezi těmi, kteří se jimi mohli těšit, byli také lidé z hospodářských dvorů, které patřily k hradu, a pak

1) Stejně jako ostatní na Chebsku, nemají žádné statky bez dědiců a žádné dědičné statky. To dokládají následujícím otevřeným listem a potvrzením, které k němu připojil císař Karel.

My, Jindřich starší, fojt z Weydy, zemský fojt toho času v Chebu a Johann z Weislersdorffu, rychtář tamtéž, otevřeně vyznáváme a dáváme na vědomí všem, kteří tento list vidí, slyší nebo čtou, že nám takto náleží říci, že nám bylo přislíbeno na hospodářských dvorech, které patří chebskému hradu a soudu, jak bylo lidmi všech těchto dvorů osvědčeno, že žádný majetek, patřící k těmto hospodářským dvorům, nesmí být přislíben nebo děděn dcerami nebo syny. A nezanechá-li člověk syna ani dceru, dědí jeho nejbližší příbuzný, a tak je udělena milost a svoboda říší a knížaty a tak se také stalo. A když jsme k tomu došli, věřili jsme tomu a četli jsme o tom, načež jsme o tom hovořili. A proto, ať se to dozvědí i ostatní zemští fojtové a rychtáři, podáváme tento otevřený dopis. Na důkaz čehož ctihodní měšťané městské rady na naši žádost opatřili toto svědectví našimi pečetěmi a pečetí města Chebu. To se stalo, počítáno od narození Krista, třináct set let, a poté ve čtyřiačtyřicátém roce o příštích Letnicích po dni dvanácti poslů svatého Jakuba staršího.

Potvrzení císaře Karla.[5]

My, Karel, z Boží vůle král římský a pro všechny časy rozmnožitel říše a král český, vyznáváme a ve známost dáváme tento list všem, kteří ho vidí, slyší nebo čtou. Když se listy a pečetěmi hlásíme našemu milému věrnému Jindřichovi z Weydy, zemskému fojtovi v Chebu, a Johannovi z Weisleisdorfu, rychtářovi tamtéž a dalším důstojným lidem a jsme důkladně informováni, že z milosti římského císaře a krále na památku duší našich předků, kteří tak činili, nesmí být děděn žádný majetek náležející ke dvorům, které patří k chebskému hradu, nýbrž dědí jej syn a dcera, a pokud někdo nezanechá ani syna, ani dceru, dědí jej nejbližší příbuzný. Proto tuto milost potvrzujeme a stvrzujeme svou královskou mocí a přejeme si, aby zůstala vždy stálá a nezměněná ve všech způsobech, jak králové a císaři našich předků od nepaměti vnesli. Na důkaz čehož je tato listina opatřena naší královskou pečetí, daná v Chebu po narození Krista, třináct set let a 48. roku, na den sv. Petra ad Cathedram v druhém roce naší říše.

Z tohoto potvrzení vydaného zde v Chebu vyplývá, že císař Karel byl v Chebu v roce 1348.

4) 2) Hradní sedláci musí dostat tolik stavebního dřeva a palivového dříví, kolik potřebují z hvozdů a lesů, patřících k Chebu, podle obsahu následujících dvou privilegií:

My, Karel,[6] z Boží milosti římský císař, po všechny časy rozmnožitel říše a král český, tímto převádíme Albrechtovi Peterovi a Johansovi Nothaftovi, nejvyšším správcům lesa (fořtům) a lesníkům našim a Království českého, lesy patřící k Chebu, a také všem ostatním fořtům a lesníkům, kteří tam jsou nyní a později přijdou, našim milým věrným naši milost a vše dobré. Milí věrní, prosíme vás a to každého z vás, abyste především z naší vůle poskytli našim milým věrným obyvatelům a sedlákům, kteří bydlí v hospodářských dvorech, patřících k domu v Chebu, s názvem Dlouhé Mosty (Langenbruck) ve dvou dvorcích, Tršnice (Dirschnitz) ve třech dvorcích a Doubí (Aag) v jednom dvorci, nyní i potom, veškerou jejich potřebu stavebního dřeva a palivového dříví, kolik budou pro tytéž hospodářské dvory potřebovat, v našich hvozdů a hvozdů Království českého a polesí patřících k Chebu, a to bez jakýchkoliv námitek a překážek tak dlouho, dokud to neodvoláme. Dáno v Chebu, na den svatého Krista, naší říše v 29. roce a císařství ve 20. roce.

My, Václav,[7] z Boží milosti římský král, po všechny časy rozmnožitel říše a král český, tímto listem veřejně vyznáváme a ve známost dáváme všem, kdo jej vidí nebo slyší číst, že po dobré úvaze, na dobrou radu a se správným vědomím tímto vyznáváme, že našim milým věrným lidem v hospodářských dvorech, náležejících našemu soudu v Chebu, kteří sídlí ve dvou dvorech v Dlouhých Mostech (Langenbruck), ve třech dvorech v Tršnici (Dirschnitz), v jednom dvorci v Doubí (Aag) a dobytkáři (viescher) v Jindřichově (Heinrichsdorff),[8] kteří tam bydlí nyní nebo v budoucnu budou bydlet, jsme učinili tuto zvláštní milost, že smějí kácet a svážet stavební dřevo a palivové dříví říšských hvozdů a lesů, patřících Chebu, smějí ho pálit pro potřeby těchto dvorů a pro své potřeby, a to již bez všech překážek. Proto vážně a slavnostně přikazujeme našim hejtmanům a rychtářům v Chebu, kteří jsou nyní nebo v budoucnu budou, a všem ostatním, jichž se to může týkat, tímto listem, aby výše zmíněným lidem v hospodářských dvorech a zmíněnému dobytkáři v takových našich milostech nebránili a nijak nechybovali, aby se vyhnuli naší vážné nemilosti. S listinou tohoto dopisu zpečetěnou pečetí Našeho královského Majestátu. Dáno v Chebu po narození Krista, třináct set let, a ještě 89, v pondělí po dni svatého Filipa a Jakuba, naší říše české v 26. roce a římské v 13. roce.

5) 3) Lidé v hospodářských dvorech nemají být zatěžováni obvyklými dluhy a městské radě v Chebu se nařizuje, aby je rozhodovala a řešila tímto způsobem, ve znění následujícího mandátu:

My, Václav,[9] z Boží milosti král římský, po všechny časy rozmnožitel říše a král český, nařizujeme purkmistrům, radě a měšťanům města Chebu, našim milým věrným, naši milost a vše dobré. Milí věrní, co se týče lidí hospodářských dvorů, náležejících chebskému soudu, slyšeli jsme, že náletové dřevo je věnováno tvrzi, aby ho rychtář pálil doma pro svou potřebu, a co potřebuje, aby mu lidé hospodářských dvorů bez odmlouvání dovezli, a že také lidé z hospodářských dvorů dřevo pokácí, pořežou a dovezou, avšak rychtář pak na ně přenese náklady, ty neocení a neuhradí je, a pokud budou v zemi zřízeny daně z kopyt (clo-steüer), pak chebská městská tyto daně z kopyt zavede. O to vás především tímto listem prosíme, abyste, pokud si někdo z lidí z hospodářských dvorů bude ve zmíněné věci stěžovat, abyste je chránil a jednal s nimi kvůli nám, abyste zabránil naší těžké nemilosti a neškodil nám v našich právech. Dáno v Praze, v pátek po svátku sv. Matouše, království našeho českého v 37. roku a římského v 24. roku.

6) 4) O lidech z hospodářských dvorů bude městská rada v Chebu rozhodovat a vyřizovat jejich záležitosti v souladu s milostmi, právy a dobrými zvyklostmi, které stanovila říše, císaři a králové, ve znění následujícího mandátu:

My, Václav,[10] z Boží milosti římský král, po všechny časy rozmnožitel říše a král český, nařizujeme purkmistrovi, radě a měšťanům obce města Chebu, našim milým věrným, naši milost a všechno dobré. Naši věrní! Vážně a slavnostně poroučíme a tímto listem vás žádáme, abyste ohledně lidí na dvorech Doubí (Aag), Tršnice (Dirschnitz) a Dlouhé Mosty (Langenbruck), které se nacházejí u vás na Chebsku, našich milých věrných, dodržovali, ctili a chránili jejich milosti, práva a dobré zvyklosti, které obdrželi odedávna od našich předchůdců v říši, římských císařů a králů a také nás a Koruny české. Nedovolte nikomu, aby jim v tom bránil nebo je jakýmkoliv způsobem klamal, pokud je vám milé zabránit naší těžké nemilosti. Dáno v Betlémě, v úterý po svátku Všech svatých, našeho království českého v 36. a římského v 23. roce.

Tyto svobody a výsady hradních sedláků a privilegia potvrdil císař Zikmund ve zvláštním vloženém privilegiu (specie, inserendo nempe privilegio). Císař Fridrich, král Ladislav, král Jiří, král Vladislav, král Ludvík, císař Ferdinand, císař Maxmilián a císař Matyáš je obecně potvrdili s příkazem, aby chebská rada lidi z hospodářských dvorů při těchto svobodách spravovala, chránila a ochraňovala.