1) Nenajdeme brzy království, které by jak díky přízni osudu, tak i díky schovívavosti římských císařů dosáhlo takové slávy, svrchovanosti a moci jako Království české. Tak jako se na světě a pod sluncem nenajde nic, co by se mohlo chlubit neměnnou stálostí, ale vše začne opět upadat, jakmile dosáhne nejvyššího vrcholu své dokonalosti, tak i toto království, stejně jako ostatní, muselo často zakoušet, že mu bylo různými shodami okolností něco vytrženo, někdy tu, jindy tam, k jeho nenávratné škodě.

2) Takovému zlu, nakolik tomu mohla zabránit lidská obezřetnost a zdravý rozum, se nejhorlivěji snažil bránit Karel IV.,[1] římský císař a král český, za něhož bylo království, stejně jako za Otakara[2] a jeho syna Václava II.,[3] v největším rozkvětu. Nejenže totiž velkou část za peníze koupil, jak se brzy dozvíme, ale také velmi dbal na to, aby nic z Království českého, ať už pod jakoukoli záminkou, nebylo zcizeno, prodáno nebo zastaveno. Za tímto účelem vydal kromě jiných opatření a pojistek brzy po své korunovaci v Římě 9. dubna v roce 1355 Zlatou bulu,[4] v níž, protože jí nemohl vázat následující krále, aby byli povinni ji dodržovat, napomenul všechny rádce království pod kletbou a zásahem Božího soudu, aby si uvědomili své vlastní hříchy a byli rozhodnuti, že pod výše uvedenou kletbou nebudou radit ani napomáhat sebemenšímu zmenšení království, jeho svrchovanosti a jeho statků.

3) Avšak ačkoli tato vysoce chvályhodná rozvážnost a použité dobré instituty byly pro království jak chvályhodné, tak i užitečné, nevydržely o mnoho déle než sám král Karel. Poté, co se vlády ujal král Václav Líný,[5] nabyla všechna dřívější dobrá nařízení brzy jiné, ba ještě horší podoby. Díky špatné vládě tohoto líného krále narostly síly zhoubných husitských kacířů v zemi, z nich vzešlo povstání a rozrostlo se do takové míry, že se tuto válku nepodařilo uhasit po celých 14 let. Výsledkem bylo nejen to, že celé Království české bylo velmi zničeno, kostely a kláštery zničil bohem zapomenutý Žižka, jinak zvaný Jan z Trocnova, ale také město Cheb a jeho okolí utrpělo ohromující škody, jak o tom bude řečeno na příslušných místech. Za tohoto líného krále bylo odňato Koruně české mnoho statků a lén, které koupil jeho otec v Horní Falci, což začal král Václav propůjčováním lén v samotném Chebu, jak ještě uslyšíme.

4) Zde je však třeba vědět, že ke Koruně české patřila nejen hejtmanství krále Václava, jako Cheb, Bernau, Storstein, Barckstein a Tachov, ale k tomuto království patřila také následující města a území, mezi nimi Neüstadt, Stornstein, Hirschau a Lichtenstein, která čtyři místa byla dědičnými statky falckrabat Rupprechta staršího a Rupprechta mladšího[6] a císař Karel je od nich koupil za 12 tisíc marek (hřiven) lotů stříbra. Dále Sultzbach, Rosenberg, Neidtstein, Hohenstein, Hartenstein, Hilpoltstein, Lichteneck, Turrendorff, Frankenberg, Auerbach, Hersbrucke, Lauffen, Velden, Eschenbach, Pleg, Pegnitz, Wertenstein, Hanseck. Těchto 18 vesnic patřilo švagrovi císaře Karla, falckraběti Rudolfovi,[7] zdědili je falckrabě Rupprecht starší a falckrabě Rupprecht mladší jako nejbližší bratranci a od nich je koupil císař Karel za 20 000 marek (hřiven) lotů stříbra následujícími kupními smlouvami.

5) My Rupertus starší, z Boží milosti falckrabě rýnský, nejvyšší stolník Svaté říše a vévoda bavorský potvrzujeme všem přítomným, že jsme z přátelských úmyslů, na radu našich přátel a našeho moudrého nejjasnějšího pána Karla, císaře římského a krále českého, našeho milostivého pána, jeho dědiců a nástupců králů českých a dědičné a věčné Koruny téhož království za dvanáct tisíc marek ryzího stříbra koupili města Neuenstatt, Stornstein, Hirssau a Liechtenstein, jež on sám vydal princi Rupertovi mladšímu, synovi našeho bratra a konečně za dvacet tisíc marek ryzího stříbra, které se rozhodl vydal pro použití šťastnou vzpomínku na nejslavnějšího vévodu Rudolfa, dříve falckraběte rýnského a našeho milovaného bratra vévody bavorského za níže uvedené obce a města Sulzbach, Rosenberg, Hertenstein, Neydstein, Turrendorf, Hiltpoltstein, Höenstein, Lichteneke, Frankenberg, Lauffen, Eschenbach, Herspruck, Auerbach, Velden, Pegnitz a Plack a cokoliv, co můj bratr držel a vlastnil v Bavorsku, se všemi vesnicemi, domy, majetkem, právy, zvyklostmi, zákazy, cly, lesy, oborami, výnosy , výměrami, službami, pokutami, lovem, myslivostí, loukami, pastvinami, vodou, mlýny, výpustmi, rybníky, rybářstvím, horami, údolím, těžbou, obvody, revíry a všemi službami nad a pod zemí, ať se nazývají vojáky, závislými, vazaly, lény, feudáty, feudálními statky, patronátními právy ke kostelům, příspěvky beneficií, služebností, majetkem, zástavami ze strany říše nebo kohokoli jiného, či patří jakékoliv jiné osobě a ve všech ohledech, dědictví a majetky jako takové, zástavy a závazky jsou svým vlastním způsobem a přiměřeně ​​prodávány za všech podmínek, stejně jako náš výše uvedený bratr vlastnil a držel tytéž věci, a protože jeho smrtí byly dědičně převedeny na nás. Potvrzujeme výslovnou rezignaci jménem nás, našich dědiců a nástupců navždy.

Datum Hagnoviae léta Páně 1353 v 3. neděli před svátkem Všech svatých.

6) Nicméně: Pleÿenstein, Reichenstein, Reicheneck, Hausecke, Stralenfels, Spieß a Ruprechtstein, což byly statky bez prostředků, pozemku či léna Koruny české, země a léna, a konečně město Bernau (které předchozí králové v Čechách převedli a dali do zástavy klášteru Waldsassen za 500 kop českých grošů, z nichž činilo 70 marek ryzího stříbra a následně celkem 428 marek a 40 grošů), které císař Karel vykoupil od zmíněného kláštera hotovými penězi. Tato města, tvrze, domy a tržní osady, místa a statky, které císař Karel získal koupí a daroval Koruně a Království českému, byly vzdálené pouze jednu hodinu cesty od Norimberka a na rozpoznání hranice mezi Svatou říší římskou a Královstvím českým tam bylo lze vidět čtyři objekty vytesané z kamene, nad nimi sloup a na vrcholu sloupu dva kříže, z nichž jeden označoval Římskou říši, ale druhý České království. Eberhard však napsal,[8] že na jedné straně sloupu byla vidět císařská orlice, ale na druhé český erb, konkrétně lev. Proto mohl císař Karel přejet z Království českého do Norimberku (kde byl Karel rád, a proto je také historiky nazýván dobrým Norimberčanem), aby se tam zúčastnil říšských sněmů, aniž by sám vstoupil na cizí půdu.

7) Ale jak o to všechno opět Čechy přišly, popisuje Dresserus Isagoge historica tit. Bavaria[9] následujícími krátkými slovy: Za vlády Václava líného falckrabata s vévody bavorskými se zřekli poslušnosti císaři a získali zpět města a tvrze, které Karel IV. dříve koupil od falckraběte Ruperta staršího a dalších a rozdělili si je mezi sebe (Imperante Wenceslao pigro Palatini cum Ducibus Bavariae Imperatori fidem, et obedientiam renuntiant, oppidaque et arces, quas ante à Ruperto Palatino Seniore, et aliis Carolus 4-tus emerat, recuperant, et inter Se distribuunt). Schlecht.[10]

Pancratius Eberhard však píše,[11] z českých dějin, že se tak stalo poté, co byl císař Václav Líný ze závažných důvodů sesazen z císařství a ztratil i Království české, na jeho místo však byl zvolen římským císařem kurfiřt Rupprecht, vévoda falcký a bavorský, ten spolu se svými bratranci, protože v Čechách nebyl žádný král a regent, nevzal z tohoto království ani léna, ani nic jiného, ale vzal si opět země, města a místa, zakoupená Karlem a rozdělili si je mezi sebou. Od té doby to všechno zůstalo u Bavorsku a Falci a nikdy se už nedostalo Čechám. Ale o tom, jak klášter Waldsassen přišel z Chebu a Koruny české, si povíme na příslušném místě.