Pozn: tento paragraf musí být kvůli chronologii přesunut za následující paragraf.

1) O tom, co předcházelo sporům mezi slavným magistrátem v Chebu a řádem německých rytířů (Německými pány) jako tehdejšími majiteli zdejší městské farnosti kolem roku 1360, se nikde jinde v žádné kronice nedočteme, než to, co pan Schlecht[1] zaznamenává v následující listině vydané zmíněným magistrátem, kterou lze rovněž nalézt v městském archivu. Uvádím ji zde ve starém německém způsobu psaní a mluvení, jak jsem to u pana Schlechta našel.

Aby se předešlo omylům a pochybnostem, které mezi smrtelnými lidmi vznikají, a aby nebylo třeba dalších, je z dobrého důvodu a spravedlivě zachováno, že lidská důstojnost může být před slabostí chráněna silnými předpisy nebo listinami: My, Rudisch Angel, purkmistr, Nickel Frankengrüner, Nickel Walter von Hoff, Herman Heckel a další radní města Chebu, tímto listem prohlašujeme, že došlo k přestupku a urážce mezi ctihodným duchovním pánem Fridrichem von Dreÿfford (Drÿffurt), provinciálem durynský, komturem Henrichem a bratry chebského domu špitálu Panny Marie Jeruzalémské německého řádu na straně jedné a námi a našimi měšťany na straně druhé ohledně nějaké spravedlnosti, o které jsme si mysleli, že ji máme, pro ctihodného pána děkana kláštera řádu našich žen v Erfurtu. Konzervátor papežské svatosti a řádný sudí dal předem tomuto řádu lesy šlechticů, urozeného Jindřicha z Plavna a pana Bohuslava ze Švamberka. Tato chyba byla odstraněna a sudí svobodně rozhodl, takže ctihodný pan provinční komtur a jeho bratři upustili od hlavní záležitosti pro ctihodného pana děkana, který jim našim prostřednictvím dává odškodnění a výdaje. Proto pro sebe a své potomky vyhlašujeme, že je bez překážek ponecháme v jejich peněžních právech, obětech, závětích a jiných svobodách, že proti nim nezavedeme žádný mandát ani zákon, že jim nebudou nijak upírána jejich práva a výsady.

Protože uvedeným bratrům, jak jsme pochopili a poznali ze zkušenosti, udělila Svatá říše římská a také Království české tak velká privilegia a svobody, že jsou spolu se svými statky, movitými i nemovitými, jakož i se svými many a poddanými osvobozeni od všech dávek, daní, poplatků a veškeré zátěže a jejich statky, půda a pozemky, které mají mít propůjčeny v lénu Korunou českou, budou nezatížené osvobozeny od všeho, jako jsou jejich vlastní statky vlastněné řádem a nikomu nebude uložena žádná daň ani břemeno, ale budou povinni plnit všechny zákony a zvyklosti Koruny české a ze starých zvyklostí budou zcela vyloučeni.

Také výše zmínění bratři nebudou předvedeni před žádného světského soudce, ani se oni, ani chybující, nebudou zodpovídat před jinými soudci kromě těch, ustanovenými řádem, jakož pak tyto a jiné věci k potvrzení nejjasnějšího Karla IV., provždy rozmnožitele říše a našeho pána krále českého, Zlatá bula s přivěšenými pečetěmi, které jsme s pilnou péčí našli a viděli neporušené.

Aby mezi výše uvedenými bratry a námi byl věčný mír, zavazujeme se, že našim nástupcům rádi udělíme taková privilegia řádu s dodatkem k poskytnutí donace ke zřízení a stavbě oltáře řádu, pokud se tak nestane z vůle provinciála, a že bratři řádu budou mít taková privilegia, v nichž nikdo nebude chybovat.

Aby však byly všechny uvedené články důsledně dodržovány, předali jsme bratřím naše městskou pečeť spolu s popisem, který bude připojen na konci listu. Byli to vážení Albrecht Nothhaft, Henrich Rab, Conrad Neügerberger, Albrecht Libmauer, Nickel von Radau, Ulrich Klopper, Wolff Geppolt, Mathes Steinkeller a mnoho dalších důvěryhodných osob. Dáno na Markétu v roce 1360.