- V roce 1411 se od Chebska oddělil klášter Waldsassen se všemi příslušnými statky a vesnicemi. Podnětem byla volba nového opata, při níž část mnichů volila Johanna a druhá část Konráda. Druhý jmenovaný si chtěl zajistit podporu a ochranu kurfiřta a rýnského falckraběte Johanna. Ten mu ji přislíbil s podmínkou, že mu zároveň připadne věčný patronát nad klášterem, přestože klášter do té doby patřil pod ochranu Koruny české a měl také mnohé povinnosti daní a poplatků vůči městu Chebu. K tomu také přes protesty Chebu nakonec došlo.
- V roce 1412 nastoupil na císařský trůn Zikmund, bratr českého krále Václava IV. Protože moc krále Václava IV. upadala, zvolilo si město Cheb se svolením císaře Zikmunda za svého patrona a ochránce sousedního norimberského purkrabího Johanna za roční poplatek 200 zlatých za ochranu.
- Obchod a podnikání na Chebsku čím dál více ohrožovaly akce loupeživých rytířů. Forsterové z Neuhausu (u Aše) dokonce přepadli a zajali vyslance českého krále Václava IV., když se vraceli z jednání kurfiřtů ve Frankfurtu. Cheb se přidal ke spojenectví Václava IV. a několika dalších knížat, pánů a měst a zapojil se do přepadávání hradů a tvrzí loupeživých rytířů.
- V roce 1412 vytáhli Chebští k hradu Neuhaus, který patřil Forsterům, rozbořili ho a vypálili. Výstřelem z děla přitom srazili pozlacené slunce z hradní věže, které potom vítězoslavně přivezli do Chebu a umístili na věž chebské radnice. Dnes je toto pozlacené slunce v expozici Chebského muzea.
- Ještě v roce 1412 dobili Chebští loupeživý hrad Kraslice (Greslas), který patřil pánům z Plavna. Při útoku se vyznamenali zejména chebští soukeníci, kterým potom chebský senát udělil privilegium vyvěsit cechovní prapory a mávat s nimi za zvuku válečných trubek při každoročním masopustním průvodu městem.
- Ještě v roce 1412 Chebští zničili hrad Rollenstein, se svolením českého krále Václava IV.
- Forsterové byli uvězněni v Chebu. Město s nimi uzavřelo dohodu a hrad Neuhaus od nich za 4.000 zlatých odkoupilo. Když je pak senát propustil, obrátili se na norimberského purkrabího Johannese s tím, že byla koupě vynucená a tedy neplatná.
- Norimberský purkrabí Johannes se navíc zmocnil celkem 46 obcí a statků, které patřily původně Chebsku a tedy také Koruně české. Jednalo se o tzv. „Šest úřadů“ (Sechsämter – Wunsiedel, Hohenberg, Thierstein, Weißenstadt, Kirchanlamitz a Selb), které jsou nyní v regionu Bayreuthu. Byl to další krok k územním ztrátám Chebska.
- Když město Cheb předložilo spor s Forsterovými a s norimberským purkrabím císaři Zikmundovi a papeži Janu XXIII., pozval norimberský purkrabí roku 1414 chebského purkmistra a radní, aby se spor vyřešil. V rozporu s platnými privilegii města Chebu z roku 1305 (žádný chebský měšťan nesměl být předvolán před cizí soud) dostali Erhardt, Nickel, Wilhel, Hanrich a Caspar Forsterové od norimberského purkrabího povolení zajmout chebské měšťany Erhardta a Zikmunda Rudische, Albrechta Frankengrünera a Rudella Junckera a násilím je přivést k zemskému soudu ve Fürthu u Norimberka, kde se museli podvolit tzv. soudu soubojem na palcáty s Forsterovými. Soud potom uvedl Forstery opět do vlastnictví a Cheb tak odsoudil ke ztrátě kupní ceny. Cheb navíc musel zaplatit 6.000 zlatých norimberskému purkrabímu, aby se nehněval.
- V roce 1414 byla dokončena stavba kostela sv. Bartoloměje. Kostela nechal zřídit chebský konšel Niclas Gummerauer.
- Město Cheb vyslalo roku 1416 konšela Niclase Gummerauera k císaři Zikmundovi do Kostnice, aby se bránilo zásahům norimberského purkrabího. Císař Zikmund však vyhlásil za neplatné pouze rozsudky zemského soudu ve Fürthu proti čtyřem chebským měšťanům, proti purkmistrovi a městské radě, ale územní ztráty Chebu v regionu Sechsämter zůstaly v platnosti.
Město Cheb se nespravedlivému rozsudku bránilo opakovaně i v dalších letech. Teprve v roce 1561 rozhodl císař Ferdinand I., že zvláštní komisaři mají tento spor vyšetřit a urovnat. Ani to však na výsledku nic nezměnilo.
- Hanns Stadlmann byl roku 1418 donátorem pro horní hradní kapli sv. Erharta. Na provoz kaple a jednoho kněze daroval „mnohé desátky věcné, peněžní a lidské“.