1) V roce 1552 bylo obléháno město Magdeburg, avšak saský vévoda Moriz a braniborský markrabě Albrecht mladší dosáhli dohody, podle níž bylo obléhání Magdeburgu zrušeno a na odchodu byla vypálena některá říšská města, jako Mühlhaußen, Erfurt atd.. Protože však tato knížata chtěla válku prodloužit a lovit v kalných vodách, začala útočit také v Říši římské, a tak povolala města Norimberk, Ulm, Augsburg a další říšská města. Svými nabídkami a listy vyzvali také město Cheb, aby se město dostavilo do Augspurku a tam vyhlásilo, že neuznává, že je Cheb zástavou Čechám. Ctihodná městská rada tyto listy od knížat přijala, ale nabídky opět zamítla bez plodné odpovědi. Protože se však Chebští považovali za svoji povinnost to oznámit králi, poslali do Prahy Jeho královskému a císařským Veličenstvu výše zmíněné listy s výzvou oněch knížat a ihned začali město lépe opevňovat a připravovat se na statečnou obranu. Očekávalo se tedy obléhání a zmíněný markrabě Albrecht skutečně dorazil s pěti eskadronami saských pěšáků a několika jízdními oddíly, které vytáhly proti Chebu, ale přípravy města na obranu mu musely zkazit náladu, protože se ještě předtím, než dorazil do Chebu, se svým vojskem opět stáhl, zčásti do Ambergu, zčásti také do Weidenu. Město Cheb zůstalo protentokrát nedobyté.[1]

2) Po skončení této války knížecího spolku v roce 1553 zahájil zmíněný markrabě Albrecht opět novou válku s oběma biskupy z Würtzburgu a Bamberku. Tito dva biskupové proto požádali o pomoc, které se jim dostalo také od města Norimberk. Protože však markrabě byl velmi silný a nejenže řádil a pálil ve Frankách, ale také již obsadil Bamberk, museli zmínění oba biskupové spolu s městem Norimberkem jako slabší hledat další pomoc, což také učinili, a požádal o pomoc a podporu římského krále a poté císaře Ferdinanda, kurfiřta a vévodu saského Moritze, markraběte a kurfiřta braniborského, hesenského lanckraběte Philippa a brunšvického vévodu Heinricha. Poté byl stanoven den, kdy se měli všichni zástupci zmíněných pánů sejít v Chebu a uzavřít spojenectví se zmíněnými markrabaty, a přijeli sem tito zástupci: v přítomnosti Jeho římského císařského veličenstva zde byli pan Bohuslav Felix pán z Hasenštejna a Florián Grießbeck. Za vévodu Moritze byli přítomni Wolfgang von Wertheim, Abraham von Einsiedel a oba páni doktoři Melchior Ossa a Modestinus Pistor. Braniborský kurfiřt poslal pana N. Schillinga hejtmana v Saru, hesenský lanckrabě N. Schönsteter jednoho šlechtice, vévoda braunschweigský N. Sambsleben a Lucas Pachscheit, biskup würtzburský Daniel Stieber a pan Carl von Redwitz, bamberský biskup dva doktory Reblin a Georg Zollner auf Brandt a konečně norimberský starosta pana Schürstaba a Jacoba Schönstetera. Všichni tito delegáti zde za přítomnosti svých pánů uzavřeli spojenectví na 10 let a po dobu deseti dnů zde v Chebu pořádali tuto konferenci. Proběhla také porada přítomných a diskutovalo se o tom, odkud by mohla být jejich spojenecká armáda zajištěna proviantem, načež královští zástupci to navrhli městu Chebu, což ctihodný magistrát také přijal a ihned nařídil mlít a péct, načež chebští měšťané a sedláci ihned v hojné míře zásobovali konfederační armádu jídlem a pitím a vše dávali levně za dobrou cenu.[2]