1) Roku 1547, ve středu na Pašijový týden, přitáhl k Chebu Jeho císařské Veličenstvo Karel V. s armádou čítající 100 000 mužů, z nichž většina byla ubytována v okolí Chebu a v markrabství. Mezi touto početnou armádou bylo 25 německých a španělských knížat, velký počet hrabat a dalších vysoce postavených osob. Na Zelený čtvrtek přijel také císařův bratr Ferdinand I. se svými dvěma syny Maxmiliánem a Ferdinandem, kteří se ubytovali v domě Petera Rupprechta[1] a ještě týž den umyl nohy 13 chudákům, dal jim najíst a posloužil jim u tabule se svými dvěma syny. Biskup musel zpívat pašije. Po skončení tabule dal každému z nich hnědou látku na oděv a dva zlaté v penězích. Zmíněný římský král Ferdinand chtěl přijet do Chebu už o několik dní dříve, aby přijal svého pána bratra císaře, ale Čechové, přes jejichž zemi musel z Vídně cestovat, pokáceli les, takže nemohl odjet, ale musel zůstat v ležení, což bylo příčinou jeho pozdějšího příjezdu, avšak Čechové museli za tento zločin zaplatit víc než dost. V těchto dnech se oba Majestáty účastnili církevních obřadů a o třech svatých velikonočních svátcích také bohoslužeb v místním farním kostele sv. Mikuláše. Ve středu po Velikonocích se celá armáda vydala na pochod a s ohromným dělostřelectvem táhla Saskem proti kurfiřtovi Johannu Fridrichovi a hesenském lanckraběti Philippovi, kteří veleli mocné luteránské armádě. V neděli na svátek Božího milosrdenství (Misericordia) po Velikonocích císař statečně zaútočil na luterány a u Mühlbergu v Sasku je porazil na hlavu, zajal kurfiřta, dobyl celý tábor i se všemi děly a mnoho tisíc vojáků bylo zajato. Když hessenský lanckrabě viděl, že přišel o celou armádu, chtěl se před císařem pokořit a poklonit, což však císař nepřijal, ale vydal ho jako zajatce kurfiřtovi. V zajetí musel zůstat až do roku 1552, než je z tohoto zajetí vysvobodil Mauricius, kurfiřt nově dosazený císařem. Tento Mauricius sdílel opět s císařem jeho víru, dokud neobdržel kurfiřtskou důstojnost, ale poté sám opět vedl válku proti císaři.[2]

2) V roce 1548, na svátek sv. Bartoloměje, přitáhly na Chebsko opět kobylky a v tomtéž roce byl plegérem (purkrabím) Heintz von Zedtwitz. V následujícím roce 1549 byla zahájena stavba varhan ve farním kostele sv. Mikuláše a v roce 1551 stavbu dokončili mistr Friderich a starý truhlář Burkhard.

Poznámka k Šesti úřadům.

3) Šest úřadů (Sechs ämbter) se říká Wohnsiedelu, Hohenbergu, Thiersteinu, Weissenstadtu, Kirchenlamitz a Selbu. Leží v markrabství Bayreüth a tvoří je převážně šlechtická rytířská sídla, která patřila na zdejší hradní správě, Koruně a Království českému, a to ke královskému hradu: Rettenbach, Brambach, Braunersgrün, Schlottenhof, Lorenzreüth, horní Rettwitz, ale Koruně a Království českému: Neühaus, les zvaný hvozd (forst), Thierstein, Weissenstein včetně k němu příslušných vesnic, Selb, Schönwalde, Toppen, Hofendorff, Tieffendorff a statky a vesnice, které byly násilně odňaty ze správě, městu Chebu a Chebsku. Je však třeba poznamenat, že těchto Šest úřadů nebylo původně rozděleno na určité úřady, jak je tomu dnes, administrované jedním úředníkem, ale každé z nich spravoval hospodářský úředník, který byl podřízen místodržícímu hejtmanství. V roce 1549 však markrabě Albert rozdělil knížectví tohoto purkrabství na tři hejtmanství Baÿreüth, Culmbach a Hoff, přičemž Wohnsiedel v důležitých případech připadl Hofu. Když se v roce 1554 míšeňští purkrabí zmocnili knížectví nad tímto pohořím, stalo se, že čtyři prefektury Wohnsiedel, Weissenstadt, Hohenberg a Thierstein byly spojeny a spravovány úředníkem s titulem hejtmana, načež zůstaly v jeho rukou, když se zmíněné horní markrabství opět dostalo ke svým právoplatným pánům a regentům. V roce 1613 však markrabě Christian přesunul obě prefektury Kirchenlamitz a Selb do Wohnsiedelu, načež správce získal titul hejtmana města Wohnsiedelu a šest úřadů spravoval rychtář (takže jich je na počet devět, totiž rychtářský úřad Wohnsiedel, Hohenberg, Artzberg, Thiersheim, Thierstein, Markleüthen, Weissenstadt, Kirchenlamitz a Selb).

4) V roce 1551 zde byla v Chebu pro potřeby obce postavena obilní sýpka (korn-hauß), jejíž první základní kámen položil Ferdinand, římský a zároveň uherský a český král. Tehdy byli ve vedení města: Erhard Wernher, Clemens Püchelberger, Niclas Keßler, Erasmus Cramer, čtyři purkmistři, Bernard Schmidel, Ludwig Daniel, Wolf Frischeißn, Peter Ruprecht, Caspar Walther, Georg Märckel, Georg Wassermann, Caspar Brunner, Niclas Klingervogl, Niclas Michl, Erhard Hörer, Erhard Wönig, Lorentz Philipp, Wolf Mäÿer a Niclas Rüger. Tato obilní sýpka byla později pojmenována „Geschier-hauß“, vylepšena a zvětšena.