17) Jak jsme již výše pochopili, nově postavený klášter u svaté Kláry, který byl sotva dokončen, při velkém požáru opět lehl popelem. Dva již zmíněné rody, totiž Hechtové a Schmidlové, se však podle svých tehdejších sil opět rozhodli přispět k jeho vzkříšení, což se jim nakonec v roce 1288 podařilo. Našlo se postupně mnoho dobrodinců tohoto kláštera, k nimž lze přičíst i Frankengrünery, kteří věnovali několik kup míšeňských na obětní víno. Konrád z Lüchau jim odevzdal svůj desátek, který vlastnil v okolí města Hofu a který podle zřízené donace řád svaté Kláry roku 1406 prodal městu Hofu. Z těch, kteří byli přijati do jejich svatého řádu, získal řád velké jmění od všech zdejších měšťanských dcer, zejména ze starých rodin, jako byly Anna Bäyer, Barbara Hecht, Anna Kolbrat, Cordula Junker, dvě z rodiny Goldtner, dvě z rodiny Degenwegen a Veronica Püchelberg, a koupí, jakož i darem a podle práva (titulo emptionis, titulo donationis, et legationis), získal mnoho statků, značné desátky z obilí a mnoho poddaných s poplatky a pracovní silou. Nad těmito poddanými klášter také vykonává poslušné právo a jurisdikci. Počet subjektů, které k nim tímto způsobem klášter přišel, je následující:

Dvory

Horní Lipina (Oberlindau)                     4 1/4

Stebnice (Stabnitz)                                  3  –

Dřenice (Treünitz)                                    11 1/8

Všeboř (Schöba)                                       2 1/2

Krásná Lípa (Schönlind)                          2 1/4

Oldřichov (Ulrichsgrün)                          6 1/2

Šitboř (Schedüber)                                  1  –

Bříza (Pürck)                                               1  –

Pomezí (Mühlbach)                                 1  –

Dolní Pelhřimov (Unterpilmersreith) – 1/2

Dvůr Do Zátiší (Hollerhoff)                   2  –

Dolní Hraničná (Unterkunreith)          1 3/4

Podměry (Poden)                                     1 1/2

Loužek (Au)                                                –  1/2

Hněvín (Kneba)                                         1  –

Vrbová (Ferba)                                          2  –

Vonšov (Fonsa)                                         3 1/8

Milhostov (Müllesen)                             –  1/4

Horní Lomany (Oberlohma)                 2 1/2

Poustka (Oedt)                                          3 1/2

Slatina (Schlada)                                       2 1/2

Žírovice (Siirmitz)                                      –  1/2

Dvorek (Hofflas)                                       1  –

Zelený Háj (Hagengrün)                         4  –

Povodí (Ensenbrück)                               3  –

Hluboká (Nonnengrün)                          5  –

Děvín (Deba)                                              2  –

Doubrava (Dobrau)                                  1  –

Hartoušov (Hartessenreuth)                2 1/2

Mlýnek (Mühlgrün)                                 1  –

Bor (Haÿdt)                                                 3 1/4

Bříza (Pürck)                                               2  –

Chocovice (Köthschwitz)                       3  –

Horní Ves (Oberndorff)                          3  –

??? (Fojdersreuth)                                   9 3/4

Nový Drahov (Rohr)                                 2  –

Celkem          98  –

18) Co jsou výše uvedené dvory a poddaní povinni odvádět klášteru na ročním poplatku a co jsou zdejší měšťané povinni odvádět na zbožných poplatcích ze svých domů a pozemků, je zaznamenáno v jejich knize Saal-buch, neboli Červené knížce. D. Schlecht[1] zmiňuje jejíž název či obsah.

Pozn: Že v sobotu roku 1464 byla tato knížka na nedělní jubileum započata a všechny poplatky, které panny z kláštera svaté Kláry v Chebu a na Chebsku mají, jsou zde popsány z vůle ctihodné rady zde v Chebu. A k tomu účelu rada jmenovala ctihodného a váženého Kašpara Junckera, toho času představeného výše zmíněných panen a kláštera svaté Kláry v Chebu, a ctihodného Františka Junckera a Zikmunda Pachmanna, rovněž měšťany, a konšely města Chebu.

19) Než tento oddíl ukončím, musím zde ještě upozornit na dvě věci. První je stará listina z roku 1290, která se týká oněch statků, které vlastnil Řád německých rytířů a jeho chebští duchovní u Arzbergu v takzvaném Loužku (Au) a je následujícího obsahu:

Nos Fridericus Burggravius de Nürenberg Scire cupimus universos, ad quos pervenerit praesens Scriptum, quod Nos Viris honorabilibus et Religiosis Comendatori, ac Fratribus universis Domus Teutonicae in Egra authoritate Serenissimi Domini nostri Domini Rudolphi Romanorum Regis hanc gratiam duximus faciendam. Et Sicut hactenus bona in Aue dignoscuntur pacifice possedisse, Sic et possidennt in antea eadem bona pacifice, et quiete, ita quidem, ut nullus in eisdem bonis ipsorum praesumat aliqualiter impedire. It damus Ipsis praesens Scriptum nostro roboratum Sigillo in Testimonium Super eo. Datum in Nürenberg proxima feria Sexta post diem Sancti Nicolai Anno Domini MCC nonagesimo.

My, Fidericus, purkrabí Norimberský, si přejeme, aby všichni, kterým se tento list dostal, věděli, že Naši ctihodní a církevní komtuři a všichni bratři Německého domu v Chebu, činí z pověření našeho nejjasnějšího pana Rudolfa, krále římského. A stejně jako je známo, že až dosud vlastnili zboží v Loužku (Au) pokojně, tak i dříve toto zboží vlastnili v klidu a míru, takže se nikdo nesmí domnívat, že jim ve vlastnictví tohoto zboží může činit překážky. Dáváme jim tento dokument, opatřený Naší pečetí, jako dosvědčení uvedeného. Dáno v Norimberku, v pátek, šestého dne po dni sv. Mikuláše, Léta Páně tisíc dvě stě devadesát.

20) Druhá záležitost je, že český král Václav III. byl v roce 1291 zde v Chebu,[2] kde měl městu Cheb udělit nějaké privilegium. Pan Schlecht[3] ale nezmínil, jaké privilegium to bylo, ale uvádí výslovně, že dokumentem z roku 1291 král Václav III. udělil klášteru Waldsassen nejen osvobození od cla, ale také nařídil, že se obyvatelé Chebu mají zdržet jurisdikce soudů v Münchenreuthu (SRN) a Lubech (Schönbach), na kterou byli po nějakou dobu zvyklí; z městského archivu. Zde musím učinit také poznámku k tomuto klášteru, z díla Bruschio v Sua Chronologia Monasteriorum Germaniae,[4] pag. 246. Ten ujišťuje, že nově postavené opatství Waldsassen bylo zahrnuto ve svatebním daru dcery knížete Diepolda Adelaidy císaři Friedrichu Barbarossovi, a to kromě města Chebu, jak jsem již uvedl v této kronice výše v kap. 5, pag. 31. Tomuto názoru, říká pan Schlecht, věřím tím spíše, že ho nemohu popřít. Stejně jako bylo město Cheb zmíněným císařem Friedrichem milostivě povýšeno na císařské město, tak se také s Chebem stal klášter součástí římské říše, a stal se císařským klášterem, a dokud bylo město Cheb pod jeho ochranou, tak byl i tento klášter pod jeho vysokou ochranou. Jakmile se však Cheb spolu se s Chebskem dostal pod ochranu Koruny české a roku 1322 prvním aktem připadl českému králi, a jakmile opat kláštera uznal české krále za své pány, ochránce a patrony, stejně jako ostatní domácí preláti (před nimiž byli vždy drženi a respektováni) vykonávali své úřady v Capella Regia (dvorní kaple, kde se konaly panovníkovy bohoslužby), jak je patrné z Monumentis Monasteri Aulae Regiae. Není o tom tedy žádných pochyb, jak tvrdí nejen téměř všechny kroniky psané v Chebu, ale také dva staré dokumenty v chebském archivu, které uvádějí, že mezi majetky, které byly s městem Cheb zastaveny Koruně české, byl v dřívějších dobách také klášter Waldsassen, který byl součástí Chebska (Circuli Egrani) a tvořil také součást s městem a Chebskem, také s Chebem včetně Floß a Barckstein, které leží za klášterními horami, s vesnicemi Bernau, Hohenthan, Eschenbach, Münchenreuth atd., které král Jan Lucemburský udělil klášteru dodatečně (ex post), které leží poblíže Waldsassenu a v jeho okolí a byly převedeny a zastaveny Koruně české. Tato záležitost bude blíže objasněna v kapitole o smlouvách, kde také uvedu argumenty, které předložil pan Schlecht k potvrzení tohoto názoru.