12) Poté, co oba kláštery, klášter bosých i ženský klášter, shořeli při velkém požáru, nezůstaly dlouho pohřbeny pod svými troskami, ale naopak výše uvedení donátoři a budovatelé prvních dvou klášterů, totiž Hecht a Höniger (nyní se jmenuje Schmidl von Seeberg) se brzy rozhodli oba vyhořelé kláštery znovu vzkřísit a obnovit. Při stavbě první kláštera a jeho kostela také došli během několika let tak daleko, že chór zmíněného kostela mohl být již v roce 1285 při mši svaté požehnán Henrikem, tehdejším biskupem Řezenským[1] a byla přitom sloužena slavnostní mše svatá, mnoho velkých osobností Německa bylo přitom v Chebu přítomno. Co dalšího zajímavého se zde přitom ještě událo, je krásně popsáno v následujícím popisu (který je na hlavním oltáři v našem chebském kostele a který jsem tu doslovně opsal).

13) Descriptio Consecrationis Templi in Ecclesia Frum. Minorum prope Summum Altare Egrae

Affixa.

In Nomine Sanctae, et Individue Trinitatis. Amen.

Universis hanc litteram inspecturis adhit fidelitas Samuelis, pudicitia Danielis, victoria Gedeonis, et Sapientia Salomonis. Gesta Christificae actionis ne depereant more fluminis decurrentis, ut luculentius clarescant ignorantibus, decenter convenit, ea patentis Scripturae munimine perennari. Ad perpetuam igitur rei memoriam hic habendum, notum Sit omnibus tam praesentibus, quam futuris, hujus Chori praefulgidam structuram modo mirabili, ac stupendo, cum Singulari privilegio retroactis Saeculis non consenso fors fuisse, fore honorabiliter dedicatam Altissimi Dei respectu irradiante, Ejusque Clementia Suffragante, qua Sanctos suos mirificat, et Sibi familiariter ad haerentes consuetae Suae miserationis munere locupletat. Hinc est, quod Vblis Dominus Henricus Episcopus Ratisbonensis, fidelis Pater, et Amicus Frem. Minorum praesens S. Domini Templum, ut pote Sanctorum Contubernicum, Angelicum Domicilium, Bonorum Habitaculum, perregrinantium Tugurium, reorumque Refugium, videlicet istam Basilicam omni reverentia dignam, cum multa devotione, et Solemnitate, magnificis cum laudibus, hymnis, et Canticis in honorem gloriosae Virginis Mariae at Angelo Salutatae Coelorum Reginae, ac Domine totius mundi alacriter consecravit. Quam etiam Patronam hujus Aulae in aevum Salvificum deputavit, ac Ipsius meritis multimodis necessitatibus, et pericalis egenorum Salutifera per Ejus Misericordiam remedia his posse conferri, Suavissimo reloqio praedicavit. Sed sane haec Consecratio formosa non in Conclavi, non Sub modio celebrata, Sed Super candelabrum evidentia clare facta Semota quavis ambignitatis diffidentia Scrupulosa, ad Laudem aeterni Dei, et consolationem pauperum Item inibi commorantium, miraculose creditur diviniatus fuisse ordinata, ideo Ejus famosa Celebritas longe, lataque cunctis mortalibus promulganda, revera nullius refragrationis obliteranda, vel cujus piam oblivionis ignavia, nec etiam Sinistrae aemulationis Silentio est tacenda. Ad hujus enim Consecrationis Excellentiam ampliandam adfuerunt de Saxonia, et Bohemia Fratres Minores, Viri praeclari, donis coelestium, Charismatum opulenti, accincti gladio Verbi Dei jugiter ambientes Superni lectulum Salomonis, homines procul dubio sine guaerela ante Dominum mundi Luminaria et Sal terrae, Scilicet dua Custodes, et totidem Lectores Scientia, et morum gravitate pollentes, cum alijs fratribus indigenis, et plurimis alijs, qui omnes in Sanctuario hujus Templi cum laude, et jubilo, corde et ore vocem coelicam personantes Salvatorem Christum, qui os mutorum aperit, et linguas balborum facit dissertas pariter landaverunt.

Ad praedictae namque festivitatis decorem astiterunt Reges terrae et Principes convenerunt in unum ex diversis mundi partibus, Ecclesiae negotiae pertractaturi, hanc Sacram Basilicam Sua praesentia, cum ornatu florido, decore purpureo, apparatu regio, vernanti disciplinae ornamento, et honestatis Speculo prima die, et alijs decem Sequentibus praeclarissimam effecerunt. Inter quos assistebant praesentes una cum Episcopo Dioecesano Domini Rocti, et Praelati prae coeteris amplestendi, Scilicet Episcopus Naumburgensis, Episcopus Merseburgensis, et Episcopus Pataviensis, Sed infra paululum Supervenientes Domini Clarissimi Episcopus Prag. et Olmicensis hanc Dei Structuram divina petituri beneficia cum magnifica gloria pluries intraverunt, Sicque Voles Sex Episcopi beneficiarum magnifica gloria pluries intraverunt, jam praefati Consecrationis, et anniversariae Dedicationis festa hujus Chori donis Spiritualibus, et largifluis indulgentijs decorgeunt. Per acto igitur Consecrationis officio Summam Missam Domino Ratisbonensi Episcopo festivitaliter inibi decantante inter Principes Saeculores praesentes fuerunt, videlicet Illustrissimus Romanorum Rex Rudophus, Inclytus Duc Bavariae insignis Princeps L. Suusque filius Juvenis Princeps Clarus Marchio Brandeburg: Cui praedictus Rex Romonaus Missa jam completa, Chorum egrediens, in latere orientali, Sui Principatus temporalia feuda cum duodecim rubentibus vexillis contulit manu Sua. Ad Missam vero praelibatum praesens etiam astitit in vestitu deaurato Dominus Nicolaus Dux Opaensis. Item Nobiles omnes Hitschpergenses, Annorus Burggravius Nurenbergenses, generosi Comites Thuringiae, item plures Comites Alimanniae, Rheni, et Danubij, item Praefecti, et Barones terrae Misnensis plurimi, et Bavariae, Sueviae, Austriae, Viri potentes hujus Saeculi, et famosi. Cum his fuere praesentes Consides, et Pro-Consules, Magnati, et Patricij, et Vice-Domini, Excubitores, et Tyrones Praesides, et Velites, Emeriti, Veterani, Judices, Tyranni, Milites, Nobiles, et Ignobiles, divites, pauperes, juvenes et Cani, qui hanc Sacratissimam Dei Aulam repleverunt in multitudine copiosa. Et quod pratereundum non est, quod ob devotionem, et gratiam Christi medullitus flagitandam, cernebantur hic Principissae honorabiles, et insignes, videlicet Domina Regina Bohemiae, Ducissa Austriae, Ducissa Saxoniae, et Marchionissa Brandenburg. terrae, cum quibus flabant multae Sequelae, Virgines, plurimae Domicellae, Pedisseque et Matronae, quae omnes Sua praesentia excellenti, devotione cendecenti, ac Veneratione Sufficienti, alternantibus aspectuum, fulgoribus, faciem hujus Templi com coronis aureis ornaverunt. Liquet nihilominus, quod Rex Bohemiae inter quatuor dies adveniens cum duobus Ducibus Poloniae, Stipatus militia floribunda gloriabatur Cytharaedorum, Ludisonis Concentibus, diversisiquae Musicorum harmonÿs roboantibus, melodia nimium laetabunda. In crastino autem Idem Rex tanquam Sponsus de nuptiali suo Thalamo ad hunc locum remeabat, rursum Rege Romanorum, et Principibus utriusque Sexus Superius memoratis huc convolantibus, a Domino Pataviensi Episcopo Missam devote audiens Coelestem Dominum, per Quem Reges regnant, et Principatum obtinent, com multis Suae Terrae Vassallis in hac Deo dedicata Basilica curvatis genibus humiliter adoravit. In Solemnitate igitur hujus venerandae Consecrationis tam devotissimae consumata Omnipotentis Dei gloriosa extolluntur Mysteria Magnalia, et virtuosa merita Suae Dignissimae genitricis. Anniversaria autem Dedicatio Singulis annis celebratur in octava S. S. Trinitatis. Anno vero ab incarnatione Domini 1285. Solari 6. Lunari 13. Inductione 13. Epocha 12. Concurrente 7-mo Kal. februarij 12. Luna 11. Anno a transitu B. P. N. Francisci 59. Sub Domino Papa Martino, Rudolpho regnante Rege dedicatus est Chorus iste ad laudem et gloriam Domini Nostri Jesu Christi.

Indulgentia Dedicationis est mille dierum, 10 arenae, fors quadragenae, et duorum annorum Specialis.

14) Ve jménu Svaté a nedělitelné Trojice. Amen.

Všichni, kteří hledí na tento list, nechť mají před očima Samuelovu věrnost, Danielovu spravedlnost, Gedeonovo vítězství a Šalamounovu modrost. Aby křesťanské dějiny nezanikly jako tekoucí voda a aby se o nich dozvěděli všichni neznalí, je vhodné, aby byly založeny a udržovány veřejnými kroky. Proto ať je na věčnou památku známo, jak nyní, tak i v budoucnu, že tato tak vznešená stavba chóru, která kupodivu nebyla zvláštní milostí dřívějším časům dána, byla s pomocí a podporou Nejvyššího tak poctivě a skvěle zasvěcena. Proto se stalo, že byl velkolepým kázáním velebného Heinricha, biskupa Řezenského, věrného otce a přítele menších bratří, osvědčen tento svatý dům Páně, jakožto společenství svatých, příbytek andělů, dům zbožných, úkryt cizinců, útočiště hříšníků; svatý dům Páně, jehož všichni uctívají s velkou vážností a krásou, s rozličnými slavnými a krásnými zpěvy ke cti nejslavnější a vždy nejsvětější Panny Marie, Královny nebes a Vládkyně celého světa, která byla také zvolena za blahoslavenou patronku a kněžnu tohoto Božího domu, aby její zásluhy mohly být skrze její milosrdenství předávány jako ozdravující prostředek všem potřebným a trpícím. Toto velkolepé probuzení církve nebylo tajné a skryté, ale bylo bezpochyby veřejně a zázračně nařízeno Bohem ke chvále a útěše věčného Boha a zbožných bratří, kteří zde žijí. Proto se může tato mše svatá šířit a vejít ve známost daleko. Svojí přítomností ji ozdobili menší bratři ze Saska a Čech, vznešení a znamenití muži, ozdobení nebeskými milostmi a dary, opásaní tíhou Božího slova, bez pochybností, bez stížností, miláčci Božího světa a sůl země, jakožto dva kustodi, také tolik lektorů v mravech a dovednostech nejušlechtilejších, s mnoha jinými různými cizími bratry, kteří všichni společně v tomto Božím domě dali zaznít svému nebeskému hlasu, když chválili Krista Pána, jenž rozveseluje ústa němých a rozvazuje jejich jazyky, srdcem i ústy. K větší cti a slávě této mše svaté se zde sešli: královna země, mnoho knížat z různých a vzdálených zemí, mezi nimiž byli první den a celých následujících deset dní přítomni jejich vznešené a knížecí milosti, biskup z Řezna, biskup z Naumburgu, biskup z Mörtzburgu, biskup z Pasova, jakož i biskup z Prahy a Olomouce, kteří v tomto Božím domě často pronášeli své modlitby k Bohu. Šest nejctihodnějších biskupů tak poctilo tento Boží dům mnoha a různými milostmi a odpustky a po dokončení posvěcení kostela zpíval jejich velebný biskup Řezenský a ze světských také nejslavnější římský král Rudolf, vévoda bavorský, mocný kníže spolu se svým synem markrabětem braniborským, jemuž zmíněný římský král po vykonané mši a bohoslužbě ve východu z chóru vlastnoručně vyznamenal mnoho lén dvanácti malými červenými praporci. Na stejném vysokém úřadě však byl celý ve zlatě také Mikuláš vévoda opavský, celý šlechtický rod Hirschbergů, starý purkrabí norimberský, urozená durynská hrabata, jakož i mnoho hrabat z Horního Německa, Porýní a Podunají. Také mnoho svobodných pánů (baronů) a úředníků z Bavorska, Švábska a Rakouska, v současné době všichni hodnostáři a mocní mužové. Bylo zde přítomno více nejrůznějších úředníků a velitelů, urozených i neurozených, bohatých i chudých, malých i velkých, mladých i starých, kteří s velkou zbožností navštívili tento Boží dům. Je také třeba zmínit přítomné ženy, ze zvláštní oddanosti k obdržení Boží milosti, ústy i srdcem, rod knížecí a vznešený, jako je česká královna, rakouská vévodkyně, saská vévodkyně, markraběnka braniborská, s mnoha dalšími vysoce postavenými pannami a jinými urozenými i neurozenými matrónami, které tam byly s náležitými oběťmi a s velkou zbožností, se zlatými korunami a s honosnými křesťanskými příspěvky. Ačkoli čtvrtý den přijel český král se dvěma polskými vévody, oblečenými v honosném rouchu, a s různými písněmi a českými zvyklostmi, hned následujícího dne se však zmíněný král vesele jako ženich vydal ze své ložnice na toto svaté místo, opět s králi, knížaty a princeznami, spolu se všemi osmnácti osobami obojího pohlaví, s největší úctou naslouchali pasovskému biskupovi, nebeskému Otci, skrze něhož vládnou králové a knížata s mnoha svými poddanými v tomto Božím domě, klečící s největší pokorou. Proto byly v tomto tak vznešeném a úctyhodném chrámu zasvěceném všemohoucímu Bohu vyzdviženy a oslaveny velké a podivuhodné činy a zásluhy jeho nejdůstojnější Matky a Panny Marie. Každoroční svátek vysvěcení kostela se koná osmý den po svátku Nejsvětější Trojice. Poprvé se konal roku tisíc dvě stě osmdesát pět po narození Krista, dne sedmého ledna, padesát devět let po smrti sv. Františka a je také obdařen zvláštními milostmi a odpustky (pozn.: město Cheb získalo privilegium pořádat každoročně osmidenní jarmark).

15) Laskavý čtenáři! Z tohoto popisu jsi mohl naplno slyšet, s jakou mimořádně slavnostní událostí byl Boží dům chudých františkánů v Chebu zasvěcen. Sám snadno uznáš, že v Německu se najde jen málo chrámů zasvěcených Bohu, jejichž slavnostního otevření se zúčastnilo tolik velkých hlav světa a významných osobností obou pohlaví. Proto Landetur Deus, Bůh Nejvyšší je námi vždy chválen a veleben, jemuž patří náš nejupřímnější dík, že mu tento dům vytesal jako příbytek a chtěl jej při svém vzniku učinit tak velkým a velkolepým. Nyní však pokračujme v našem historickém popisu.

16) Je zde také třeba poznamenat, že po dokončení této velkolepé slavnostní mše přivedl český král Václav III.[2] dceru císaře Rudolfa I. Guthu (jiní ji nazývají Juditha, také Benigna) do Prahy,[3] v následujícím roce 1286 se s ní oženil a za přítomnosti mnoha knížat a hrabat uspořádal velkolepou svatbu. A toto manželství bylo Bohem požehnáno natolik, že Gutha do konce roku porodila královského prince.[4] Když se o tom dozvěděl císař Rudolf, byl tak potěšen, že sám přijel do Chebu a zúčastnil se křtu, při němž bylo dítě pojmenováno po svém otci Václavovi.[5] Král Václav zde prý od císaře obdržel léna na některé statky. Viz ex: V. M. S. P. Sergii Friderich Francis. quicitat Spec. Austriacum lib. 1 fol. 125. Zmíněná Gutta dala svému manželovi králi Václavovi následující svatební dar neboli „jitřní dar“ (Morgengaab). 1) kurfiřtskou důstojnost a úřad vrchního číšníka. Spec. Austriacum cit. (Pozn.: že zmíněný král Václav byl prvním českým kurfiřtem, dosvědčují všichni čeští písaři, zejména však Mark-Borch v životě zmíněného krále, kde výslovně píše, že císař Rudolf udělil svému zeti, českému králi, kromě jiných císařských hodností také kurfiřtskou důstojnost spolu s úřadem vrchního číšníka atd. Pancrat. Cap. 5). 2) říšský vikariát v Míšni, dokonce samotnou Míšeň, jiní říkají, že jen některé okolní hrady v Míšni a v Lužici. 3) hrad v Chebu (nikoliv však město Cheb a Chebsko, jak tvrdí Balbinus, o čemž bude více na příslušném místě), který tehdy podléhal římské říši stejně jako ostatní hrady, spolu se všemi přináležejícími. Ke zmíněnému chebskému hradu však patřila velká část markraběcí a voitlandské země. A přestože císař Albertus (možná Adolf) v předchozích dobách reklamoval příjmy, cla, země a města, zabraná Svaté říši římské, a obzvláště se to týkalo těch, které obsadil jeho švagr, již zmíněný král Václav (s nímž žil v takové nenávisti a nepřátelství kvůli tomu, že po smrti císaře Rudolfa I. mu jako švagr nedal svůj hlas a hlas dal svému známému, knížeti von Nassau; kvůli tomu to mezi nimi dokonce propuklo ve veřejnou válku) a snažil se, aby byl byly navráceny římské říši, nelze nalézt, že by Albertus svůj úmysl splnil a že by restituce zdejšího hradu byla provedena, takže platí to, že od doby, kdy byl zdejší hrad převeden králi Václavovi, zůstává při Koruně české a království Českém, dokud se Contrarium udržuje.