2) Ve starých chebských kronikách nacházím různé názory na rok, kdy byl klášter bosých v Chebu postaven. Názory Pankraze Eberharda,[1] který uvádí rok 1209, se mi však nezdají věrohodné. Za nejpravděpodobnější považuji názor, který říká, že první klášter bosých, neboli jak se dnes nazývá – klášter františkánů, postavili v roce 1260 dva bohatí měšťané města Chebu, a to Höniger a Hecht (první z nich byl šlechtic v Čechách), jak o tom svědčí staré dokumenty našeho klášterního archivu v Chebu.[2] Později však z rodu Hönigerů vzešel další rod, rod Schmidlů, který stejně jako rod Hechtů dodnes v Chebu vzkvétá a který s největší vděčností ctíme jako zakladatele a budovatele kláštera. Z rodu Hönigerů nebo Schmidlů se v Chebu následně stali různí purkmistři. Vdova po naposledy zemřelém purkmistrovi Josefu Schmidlovi von Seeberg (který byl také našim apoštolským syndikem) Magdalena, rozená von Werndl, žije ještě se svým synem Josefem von Schmidl; Büh ochraňuj tuto velmi váženou rodinu po mnoho let (pozn.: paní Magdalena von Schmidlin zemřela v roce 1777). První františkáni se zde zpočátku nazývali ‚Fratres Minores‘ a ‚Sumus etenim‘, a to je snad příčinou, proč mají někteří za to, že prvními duchovními tohoto kláštera byli minorité. V nejstarších písemnostech chebského městského archivu nejsou nazýváni jinak, než ‚bosí bratři‘.

3) Když nyní přejdeme ke klášteru panen řádu sv. Kláry, je třeba vědět, že tento svatý řád zde byl založen v roce 1268 po narození Krista, a to zpočátku pouze se čtyřmi sestrami, které se jmenovaly: sestra Heüsel, sestra Pesel, sestra Getraut a sestra Agnes. V té době ještě nebyly registrovány a vybaveny regulemi a také se jim obecně říkalo pouze řádové sestry. Dva roky nato, v roce 1270, byly z pověření kardinála Mattea u Santa Maria v Porticu[3] registrovány a obdržely řádový oděv. Jako donátorky sem byly přivedeny dvě sestry, a to Adelheidis von Gobhaus, která byla první abatyší, a Gutta von Gurlitz, dvě vdovy, které patřily do provincie sv. Kříže řádu sv. Františka v Sasku. Zakladateli a staviteli kláštera byli i výše zmínění dva velmi vážení chebští měšťané Höniger a Hecht, kteří se těšili zvláštní přízni českého krále Otakara,[4] který jim také udělil různé statky, závislé na Komoře české, zejména ves Dřenice (Treünitz). Tento král zde byl osobně v roce 1266 a udělil městu ono privilegium, které se jako jediné nezničilo při velkém požáru, nýbrž by mělo v originále existovat dodnes. Zmíněný český král Otakar, jak je patrné z diplomu z roku 1269, vzal pod svou ochranu klášter Waldsassen se vším, co klášter vlastní, s další milostí, že může sám jmenovat soudce nad spornými záležitostmi, které se v klášteře vyskytnou a ten bude tyto záležitosti soudit a rozhodovat. Potvrdil přitom dosavadní privilegia kláštera. Schlecht.[5]

svá práva, kteří nevhodně znovu koupili to, co již bylo vlastnictvím jejich království. Ale dost toho.