1) Již výše bylo zmíněno, že v roce 1518 byl na vysoké hoře u Chebu postaven malý kostelík ke cti svaté Anny,[1] ale nikde se mi nepodařilo zjistit, kdo ho postavil, a to ani v místním archivu. Poblíž tohoto kostelíka si propuštěný františkánský bratr Baltazar, narozený v Čisté (Lauterbach)[2] v Čechách Böheimbu, postavil se svolením místního milostivého městského magistrátu malý dřevěný příbytek, kde si poctivě vydělával žebráním (terminiren und bettlen). Poté, co byl jeho domek dostavěn a on byl pověřen péčí o kostel, začal se v něm o nedělích a svátcích odpoledne veřejně modlit svatý růženec a další zbožné modlitby, čímž přilákal okolní rolníky a povzbudil je, aby tento kostel často navštěvovali a zbožně v něm uctívali svatou Matku Annu. Za jeho působení se započalo s rozšířením malého kostelíka do podoby, kterou má nyní. Na stavbu kostela poskytlo město i Chebsko bohatou pomocí v podobě peněz a stavebního materiálu a za čtyř purkmistrů: Ignatia Maximiliana Werndla von Lehenstein, Joanna Adama Waltera de Waldbach, Joanna Philippa Martini z Podhradu (à Pograd) a Joanna Thomase Reichla (který byl neúnavným a pilným stavitelem), byla stavba dokončena v roce 1692, jak je patrné z následujícího chronografu nad dveřmi kostela: eX benIgnItate senatVs, et popVLI EgrensIs pIIs offertorIIs aeDes hae saCrae honorI s. MatrIs Annae aUgUstIores fIebant (Z dobroty senátu a zbožných darů chebských zbudováno ke slávě svaté matky Anny).

2) Po zesnulém bratru Baltazarovi nastoupil jiný poustevník, který brzy poustevnu (eremitorum) opustil a hledal si lepší obživu. V této době probíhalo obléhání hlavního města Vídně v Rakousku,[3] kde nedaleko města měli kamaldulští[4] svůj klášter na Kahlenbergu[5] (náš popis v archivu je latinsky ex Monasterio albi Montis prope Viennam Austriae), z něhož utíkali, když se blížili jejich nepřátelé. Z těchto kleriků přišel do Chebu jeden (Minetti[6] ho nazývá P. Paulinum Opel) starý, ctihodný a strašidelný muž. Požádal o poustevnu a přijal ji, načež začal ve zdejším kostele číst mše, pronášet krátká napomenutí a učit Krista, čímž přinášel velký užitek prostému lidu, ale také se stal oblíbeným všude ve městě. Pobýval zde asi tři roky a poté, co byli Turci u Vídně poraženi a obléhání muselo být zrušeno a klášter opět povstal, byl svými představenými povolán zpět do svého kláštera. Aby však anenská zbožnost, která nyní krásně vzkvétá, v srdcích věřících opět nezanikla, požádal ušlechtilý chebský městský magistrát, obzvláště zmíněný pan purkmistr von Reichl, o dva františkány z naší štrasburské provincie, jednoho kněze a jednoho laického bratra, a této žádosti bylo s radostí vyhověno. A první dva františkáni, kteří začali obývat malý poustevnický domeček, byli V.P. Augustin Hönicke a bratr Pontian Sartorius. Ti byli nahrazeni V.P. Basiliem Winterem a bratrem Paschalem N. Nakonec byl tento malý domeček v roce 1701 začleněn jako formální rezidence kapitulní tabule do augsburské kapituly a prvním prezidentem (praeses) byl jmenován A.V.P. Mauritius Muess. Protože však byl tento domeček příliš malý, byl postupně trochu rozšířen a od doby, kdy byl začleněn do kapitulní tabule, zde začali žít tři, nakonec čtyři lidé se služebníkem, a o nedělích a svátcích se zde kázalo a přednášelo se lidem slovo Boží. Výše zmíněný kamaldulský bratr začal vlastníma rukama lámat kameny, kopat zeminu a vysazovat malou zahrádku, ale protože byla velmi malá, paní Anna Margaretha von Hertenberg, rozená Junkerin, poté, co jsme tento domek jednou získali do vlastnictví,[7] darovala nám františkánům v roce 1705 ze zvláštní náklonnosti k naší svaté serafínské řeholi kus pozemku, z něhož byla vytvořena horní zahrada.

3) Zhruba v té době chtěl bavorský kurfiřt Emanuel znovu vyrazit proti císaři Leopoldovi I., aby vyřešil svého tchána a celou říši, a tak byl zahájen první bavorský útok na Čechy, přičemž Cheb měl být dobyt jako první, a to tak, že ve Waldsassenu byl v kvartýru kurfiřtsko-bavorský rytmistr (kapitán jezdectva) von Geri a v Schenreüthu kapitán Grinblad. Oba byli v Chebu jako sousedé velmi dobře známí, a právě proto jim zmíněný kurfiřt nařídil, aby město Cheb přepadli a dobyli následující lstí: Tito dva důstojníci se měli se svými podřízenými vojáky během masopustní noci (Faßnacht) namaskovat a v této maškarádě se vesele bavit u Černého koně (Schwartzen Röß) na předměstí u Horní brány (Oberen Thor). Najednou však měli zaútočit současně na stráž u Horní a Mlýnské brány (Oberer- a Mühl-Thor), pobít je, a tak se zmocnit města. Kurfiřt si chtěl zajistit 24000 nebo 30000 mužů, spolu s potřebným dělostřelectvem, a byl už také na pochodu, ale Bůh kurfiřtovi a zmíněným dvěma důstojníkům zkazil koncepci, takže kurfiřt musel znovu podniknout spěšný protiútok proti sedlákům v Tyrolsku, kteří mu pokazili náladu a vycvičili ho. Výše zmíněné dva důstojníky a jejich muže od jejich plánu odradila náhoda. Ve městě byl v té době městským velitelem baron Civechka, ale rytmistr Dingfelder vstoupil téže masopustní noci s celkem malým komandem kyrysníků, kteří pochodovali ve svých kyrysech s piklhaubnami[8] nejinak, jako kdyby skutečně šli do boje, přičemž velitel ani rytmistr nevěděli nic o záměrech Bavorských. Zmíněný rytmistr pochodoval se svým komandem jen proto, že chtěl svým jezdcům vydat jisté nákrčníky a stříbrné porty na čepice, které mu pan Minetti popsal z Lipska. Když teď bavorská maškaráda viděla takto vyzbrojené kyrysary, tak byla zmatená. Mysleli si, že byl jejich plán prozrazen, a nechali je všechny odejít do Waldsassenu. Tak byl Cheb zázračně osvobozen od tohoto bavorského útoku.

4) Za druhé vpadl Karel XII. ze Švédska opět do Saska a vedl si v něm velmi špatně. Říkalo se také, že se chystá zaútočit i na město Cheb, z čehož zde vznikl velký strach. Za třetí, v letech 1712 a 1713 zasáhl mor královské hlavní město Prahu, postihlo to různá další města, městečka a vesnice v Království českém a mnoho tisíc lidí se vydalo na cestu. Protože se nyní sousední město Cheb a celé Chebsko velmi obávalo tohoto krutého hosta, složil zdejší milostivý magistrát i s celým Chebskem slib Bohu, že pokud se mu podaří odvrátit od města a Chebska tuto strašlivou pohromu, dají na chebské náměstí postavit vzácný kamenný pamětní ke cti Nejsvětější Trojice. Protože nejvyšší Bůh nejenže milostivě zabránil výše uvedenému útoku Bavorů, ale také co nejmilostivěji odvrátil od města i Chebska opakovaný švédský vpád i těžký mor, chtělo město Cheb co nejvděčněji splnit svůj slib zřízením a zaplacením výše zmíněného sloupu. Pro nedostatek potřebného pozemku se však v celém městě nenašlo vhodné místo, a proto bylo milostivým magistrátem rozhodnuto obrátit se na nejctihodnější konzistoř v Řezně, aby byl zmíněný slib přenesen jinému společenství. Při této příležitosti se tehdejší A.R.P.[9] provinciál,[10] totiž Provincialis P.P. františkánů Sebastianus Höss, pokorně obrátil s prosbou na vznešený městský magistrát, zda by nebylo možné namísto výše zmíněného pamětního sloupu postavit františkánům malý klášter na Hoře svaté Anny (protože jsou tam ubytovaní velmi mizerně), a proto chtěl požádat nejctihodnější konsistoř v Řezně o potvrzení a trvalé umístění (stabilitätem loci perpetuam) kláštera. Od milostivého magistrátu v Chebu by fiat (budiž) dostal okamžitě, ale od Řezna už tak snadno ne, protože ačkoli jsme tam my františkáni často žádali o stejnou milost, nemohli jsme nic dostat, protože tehdejší městský farář Sebastianus Schenk se stavěl velmi proti konzistoři. Nakonec nadšený A.R.P. provinciál Sebastianus Höss díky svým pokorným prosbám a modlitbám získal přízeň Jeho knížecí milosti pana Josefa Clemense, kolínského kurfiřta a řezenského biskupa, a hlasování proběhlo k největší radosti milostivého magistrátu i celého města. Poté bylo rozhodnuto poskytnout potřebné zaopatření 12 chudým sirotkům, konkrétně šesti chlapcům a třem děvčatům (a to bude, jak se domnívám, původ všech těchto sirotčinců) a dát františkánům novou rezidenci na Hoře svaté Anny na úkor majetku města (proprÿs civitatis Egranae sumptibus). Poté proběhly různé diskuse mezi milostivým magistrátem a námi františkány, a tak magistrát vyjádřil názor, co od františkánů, bydlících na Hoře sv. Anny, naopak požaduje  ročně za duchovní služby, ty byly přijaty chebským konventem, krátce nato potvrzeny v augsburské kapitule, a tak byla ještě téhož roku 1716 zahájena stavba za purkmistrů Petra Ernesta Pruschena von Neüberg, Joanne Adama Junckera von Ober-Cunreithu, Adama Christophora Wagnera, který byl naším apoštolským syndikem a Joanna Josepha Werndla de Lehenstein.

5) Před zahájením nové stavby se však vedly spory o to, jak má být orientováno průčelí nové budovy – někteří si přáli, aby směřovalo k západu slunce, františkáni by ho nejraději měli na jih, aby budova nebyla tolik vystavena větrům, ale purkmistr Kuncker jako tehdejší ředitel daňového úřadu (Loosung-Director) spor brzy ukončil a nařídil, že má být průčelí postaveno směrem k městu. Když byl tento spor urovnán, byl 6. srpna 1716 položen základní kámen této nové budovy velebným monsignorem Sebastianem Schenckem za přítomnosti výše zmíněných purkmistrů, velebného otce rektora jezuitské koleje Joannise Pfeiffera, A.V.P. kvardiána chebského kláštera Fortunati Dempfa, pana syndika Joanna Georgÿ Bruschena a pánů Carola von Rampfen a Joanna Dressla staršího atd. a tento základní kámen leží poblíž dveří našeho refektáře. V tomto základním kameni, jak ze strany milostivého magistrátu, tak ze strany nás františkánů jsou následující dva nápisy v latině:

Ex parte Magistratus.

In Nomine SSS. et Individuae Trinitatis, et in honorem Beatissimae Mariae Semper Virginis, et Matris Ejus Sanctae Annae Indictione IX. Anno 1716 die 6 Augusti Sedente Romae in Pontificatu SS-mo Patre D. Clemente XI, et in Episcopatu Ratisbonensi Seren-mo, et Ru-dmo Electore Coloniensi Bavariae Duce Clemente, imperante Augustissimo Imperatore Carolo VI Hispaniarum, Indiarumque, nec non Kungariae, et Bohemiae Rege, Archi-Duce Austriae etc. Consulatum actualiter tenente, et Cameram dirigente Egrae Perillustri Domino Joanne Adamo Juncker se ober-Cunreüth, coeterisque hoc aevo existentibus Perillustribus, ac Praenobilibus Consulibus Domino Petro Ernesto Bruschen de Neüberg, D. Christophoro Adamo Wagner J. U. Consulto Syndico Apostolis Conventus S. Francisci hujatis, et D. Joanne Josepho Werndl de Lehenstein, Syndico D. Georgio Adamo de Bruschen, et Senatoribus D. Joanne Michäele de Widmann, D. Georgio Carolo de Rampffen, D. Andrea Friesel, D. Joanne Georgio Otto, D. Andrea Bernardt, D. Joanne Leomagno de Mühlach, D. Joanne Adamo Fritschhans, D. Joanne Philippo Pfautsch, D. Ferdinando Hauer, D. Georgio Adamo Söldner de Söldenhofen Juniore, D. Joanne Thoma Funck, D. Georgio Mathia Besnecker, et D. Nicolao Veil, Cameraeque Buehae DD. Assessoribus D. Georgio Antonio Scholz è numero 4 Seniorum Senatorum, D. Joanne Christophoro Dressel de Neüberg Judicÿ Assessore Conseniore, D. Joanne Michäele Söldner de Söldenhofen è Communitate, et D. Georgio Francisco de Rampffen à Secretis, Seu Scriba etc.

Ad aeternam, et perpetuam rei memoriam notum Sit universis, quod grassante nuper anno 1713 pestilentia, et lue venenata, viciniamque maximè versus Bohemiam, et Bavariam depopulante Inclytus Norico-Egrensis Senatus votum primitus conceperit, Si Benignissimus, et Missericors Deus Urbem, et Circulum praedictum ab hoc Serpente malo custodierit, immunemque reddiderit, Eum tunc in honorem SSS-mae Trinitatis Egrae statuam erecturum. Siquidem vero penitius perlustratis omnibus Urbis areis, et plateis nullus inventus Sit Locus commodus, quo collocari statua potuisset, Sic altefatus consilia habens cum PP. Spiritualibus, et Thilgis statuit Senatus Statuae Loco Domum religiosam ad S. Annam pro 4 Franciscanis, tribus Sacerdotibus et uno frater laico, provit iam toto ibidem nempe P. Adalbertus Angermann Praeses, P. Walericus Brückner Consessarius, P. Ignatius Lengenreyther Consionator, et Fr. Primus Ritter actualiter existunt, in honorem SSS. Trinitatis, B. Mariae Semper Virginis, et Sanctae Annae Sumptibus Civitatis exstenere, camque (NB) Sartè tectè conservare. Quo dut feliciter fieret, preces ad Dominum fusae, et Superdicta dite aedificio pro hoc à Pl-em Rudo, ac Eximio Domino Sebastiano Schenck ad Thl-giae Licentiato, et Lateranensis Palatÿ Comite, Decano et Parocho in Egra Lapis hic positus est.

Ex parte nostra Lapidi fundamentali inserebant Sequentia:

Haec fabrica Sub Patronis glorioso Magnae Christi Aviae S. Annae erecta est liberalibus Sumptibus Inclÿtae Urbis, et Reipublicae Egranae Mecaenatibus, et fantoribus obserodinis Rempublicam nac pro tunc Gubernantibus Praenobilibus, Generosis, et Consultissimus Dominis COnsulibus D. Petro Ernesto Bruschen de Neüberg Consula Seniore, D. Joanne Adamo Junker de Ober-Cunreüth Dim Liebeneck Consula Conseniore Consulatum actu tenente Losungae p.t. et Fabricae hujus Directore, D. Adamo Christophoro Wagner J.U. Consulto, et Conventus nostri Egrani p.t. Patre Spirituali, et Syndico Apostolico dignissimo, D. Joanne Josepho Werndl de Lehenstein etc. Ministeriatus officio Almae nostrae Provinciae p.t. fungilente Admin. Ru-cto, et […]-mo Patred P. Sebastiano Höss de Theologiae Lectore Emerito, Guardiano p.t. Conventus Nostri Egrani Adm. V. P. Fortunato Dempff Praefide in hoc Monte P. F. Adalberto Angermann, et quidem anno felicissimo, atque Singulariter à Deo benedicto, quo Scilicet post integrum sterilitatis Septennium ex Augustissima, et fortunatissima Matrum Elisabetha Chrfistina ex Ducali Domo de Wolffenbüttl oriunda, ex Lutheranismo ad fidem orthodoxam converta der AVgVsto, ter Magno, ter SeCVnDo CaesarI

CaroLo SeXto DeI gratIa IMperatorI pIo, et gLorIoso

LeopoLDVster DIgnè SeCVnDVs

CVnCtorVM resonante gaVDIo, et

InfInIta LaetItIa In LVCeM DatVS ets.

Acclamatio.

Stet Semper felix Domus haec! Sed et Austria Semper Floreat et felix Ultima in Orbe regat.

Po položení základního kamene byla stavba s největším zápalem zahájena, načež výše zmíněný purkmistr Adamus Juncker jako daňový ředitel a stavební ředitel nešetřil námahou a pílí ani péčí a náklady, dokud ji nakonec šťastně nedokončil. O tom bude dále řečeno více.

6) V onom roce 1716, na velký svátek svatých apoštolů Petra a Pavla, přijela polská královna Christiana Eberhardina, aby užila kyselky, usadila se v domě Georga Andrea Minettiho[11] a setrvala zde až do 17. srpna. Mnoho domů bylo obsazeno jejím dvorem. Dokud tu byla, vedla velmi tichý a velmi chvályhodný dvůr. Byla to luteránská pietistka.[12] Každý den ráno a večer se modlila, ale vždy v pátek a v neděli nechala držet kázání, před kterým a po kterém se vždy v poledne od tří do čtyř hodin zpívalo. Navštěvovala také Horu svaté Anny (spíše ze zvědavosti než z oddanosti) a s velkým potěšením se účastnila našich veřejných procesí. Při odjezdu zaplatila 50 tolarů kapitánu Rhemstiegovi, důstojníkovi, který v té době velel císařské posádce v nepřítomnosti velitele hraběte von Nostiz, 30 tolarů Hänrichovi, který u ní držel stálou stráž, 50 tolarů nechala jako odměnu a s potěšením odtud opět odjela.

7) V roce 1717 nechal purkmistr Adam Christoph Wagner zbourat starý chorobinec (Siechen-haus) na úpatí Hory sv. Anny a znovu ho opravit. představeným jmenoval Georga Andrease Minettiho, a ten dal kostel sv. Šebestiána, Rocha a Rozálie vyzdobit krásnými obrazy a dalšími nezbytnými ozdobami.

8) V roce 1718 byla za předsednictví chebského měšťana A.V.P. Isaia Hoffmanna konečně šťastně dokončena nová budova na Hoře svaté Anny, s výjimkou již započaté, ale z jistých důvodů zaseknuté stavby vnější obvodové zdi a s výjimkou dřevěných seníků. Poté, co bylo vše dokončeno, podepsali výše uvedení purkmistři a milostivý magistrát, jakož i A.R.P. Nathanäel Schefferle, tehdejší provinciální ministr A.V.P. Beatus Vogl, skutečný kvardián kláštera v Chebu, spolu se svými lidmi oboustranné podmínky a závazky a potvrdili je svými pečetěmi. Hlavní podmínky jsou, že se město zavazuje budovu kláštera udržovat, zatímco my musíme ročně sloužit 30 mší svatých, 12 mší za sv. Trojici, šest za sv. Annu, šest za živé (pro vivis) a šest za zvolené konzuly, senátory a celou vládu (pro de functis consulibus, senatoribus, ac toto Regimine).[13] Kromě toho si město vyhradilo také přední refektář jako pokoj pro hosty atd. Poté, co bylo vše uvedeno do pořádku, rozhodl milostivý magistrát, že františkány do nově postaveného kláštera uvede řádná slavnost (solenniter), k čemuž byl vybrán 11. říjen 1718 jako oktáv svátku našeho svatého serafínského otce Františka. Jakmile se vyjasnil tento nanejvýš radostný den, milostiví páni purkmistři, celý vážený magistrát, páni lozunkového úřadu a ze soudu odjeli ke sv. Anně, následováni kvardiánem A.V.P. Beatusem Voglem s oběma V.V. PP. lektory SS. teologie Kilianem Kazenbergerem, a Benjaminem Elbelem, dále s V.V. koncinátory Justinem Wagnerem a Chrysologem Voglem. Po jejich příjezdu držel A.V.P. kvardián asi v 9 hodin velkou mši svatou. Při oběti přistoupili k oltáři dva chlapci oblečení v komži, z nichž jeden nesl na polštáři hlavní klíč od nového církevního domu a položil jej na evangelijní stranu oltáře a druhý položil na epištolní stranu dvě zakládací listiny, obsahující závazky obou stran. Po skončení mše oficiátor zpíval Te Deum Laudamus, po jehož skončení pronesl A.V.P. kvardián krásnou řeč k přítomným pánům. Když ji dokončil, vzal pluviál a hned na to pan kancelista Adler vzal dva fundační nebo obligační listy a položil je na epištolní stranu oltáře svaté Matky Anny před všechny přítomné. Poté se P. kvardián v procesním oděvu před všemi výše uvedenými pány z města, ctihodnými pány PP. rektorem S.J.[14] a převorem Vincentem Dörfflerem, a přítomnými františkány, vešli do nové budovy, hned při vstupu začal s posvěcením všeho, cel, kuchyně, sklepa, refektáře atd. a nakonec i té místnosti, kterou mu vyhradil milostivý magistrát. Když bylo vše dokončeno, pronesl purkmistr Joannes Josephus Werndl de Lehenstein krátký proslov k A.V.P. kvardiánovi a nově uvedenému A.V.P. presidentovi Romanu Muesovi, oběma odporučil nový klášter a předal P. kvardiánovi hlavní klíč. Otci presidentovi předal jednu ze zakládacích listin, druhou si ponechal zpět pro město. Po co nejvděčnějším poděkování byla tato slavnost zakončena velkolepou hostinou (solenniter), kterou připravila vznešená lozunková komora. Zde je třeba také poznamenat, že onen bratr president (praeses), který byl jako první uveden do domečku poustevny, se jmenoval Mauritius Mues a prvním v novém klášteře byl Romanus Mues, jeho bratranec (vetter).

9) V roce 1720 byly opět zahájeny přerušené práce na zahradní zdi a pokračovaly tak pilně, že byly v tomto roce spolu s dřevěnými seníky (holtz-schupffen) zcela dokončeny za již mnohokrát chváleného milostivého purkmistra Adama von Juncker, který také nechal na zeď nové budovy proti zahradě namalovat obraz ke cti Nejsvětější Trojice, Neposkvrněné Panny Marie, Matky Boží a svatých patronů proti moru, na čtyřech vnějších rozích obrazu nechal namalovat čtyři erby tehdejších pánů purkmistrů, s tímto nápisem:

Enter SanCta IrIas! reDDIt sVa Vota SenatVs EgrensIs CorDe, opere, ore TIbI.[15]

Františkáni zde také začali budovat malou zahrádku uvnitř v nově postavené ohradní zdi. Museli proto rozbít skálu a nechat přivézt dobrou zeminu, přičemž nezbytné náklady uhradila svatá almužna chebského kláštera. Konečně v roce 1721 byly zahájeny práce na Kalvárii spolu se Svatou křížovou cestou, jejichž vedením a dohledem byl pověřen rel. bratr Romulus Probstat, v profánním světě mistr stavitel, zde však kuchař. Práce byly dokončeny až v následujícím roce 1722, nikoli bez velkých mrzutostí. Vysvětil je 3. května 1723 provinciální definitář M.V.P. Adolphus Pincknus a zdejší skutečný představený (superior). Velký zástup lidí klášter poprvé navštívil téhož roku na třetí neděli po svatodušních svátcích, tedy 3. června. Z archivu Hory sv. Anny (Ex Archivo Montis Annaei).

Seznam presidentů a představených na Hoře sv. Anny odedávna až do dnešní doby:

1. A.V.P. Mauritius Mues, tři roky, Frank
2. A.V.P. Apollinaris Kapp, emeritní lektor, tři roky, Frank
3. A.V.P. Lucas Blest, stálý kvardián (guerd. perpetuus), jeden a půl, Bavor
4. A.V.P. Isaias Hoffmann, jeden a půl, Cheban
5. A.V.P. Walericus Brückner, jeden a půl, Frank
6. A.V.P. Bertholdus Leygeber, tři roky, Cheban
7. A.V.P. Adalbertus Angermann, jeden a půl, Čech
8. A.V.P. Isaias Hoffmann, jeden a půl, Cheban, v nové rezidenci
9. A.V.P. Romanus Mues, Frank, jeden a půl
10. A.V.P. Adolphus Bincknus, definitář, tři roky, Šváb
11. A.V.P. Victorianus Steidle, emeritní lektor definitář, Šváb, Sesquien.
12. A.V.P. Beatus Vogl, emeritní lektor, jeden a půl, Bavor
13. A.V.P. Adolphus Bincknus, definitář, jeden a půl, Šváb
14. A.V.P. Adamus Claas, tři roky, Šváb
15. A.V.P. Hilarion Vogl, jeden a půl, Cheban
16. A.V.P. Heribertus Seiz, emeritní lektor definitář, tři roky, Šváb
17. A.V.P. Anicetus Gillmann, emeritní lektor, jeden a půl, Bavor
18. A.V.P. Adalbertus Angermann, emeritní kvardián, tři roky, Čech
19. A.V.P. Florentius Zöbele, emeritní lektor, jeden a půl, Šváb
20. A.V.P. Adalbertus Angermann, emeritní lektor, jeden a půl, Čech
21. A.V.P. Florianus Figger, Cheban. Než začal svůj úřad, byl v chebském klášteře, kde byl vikářem. Zemřel v pánu a do úřadu byl zvolen
22. A.V.P. Adalbertus Angermann, emeritní kvardián, Čech
23. A.V.P. Ezechias Schicker, jeden a půl, Egrensis.
24. A.V.P. Constantinus Zickler, tři roky, Čech
25. A.V.P. Ezechias Schicker, pět roků, Cheban
26. A.V.P. Marcellianus Baldauff, Cheban, pět roků
27. A.V.P. Amadaeus Zembsch, emeritní lektor, jeden a půl, Cheban
28. A.V.P. Mamertinus Pollack, emeritní lektor definitář, tři roky
29. A.V.P. Amadaeus Zembsch, emeritní lektor definitář, tři roky
30. A.V.P. Constantius Zuckler, emeritní kvardián, tři roky, Čech
31. A.V.P. Amadaeus Zembsch, emeritní lektor a kvardián, devět roků, Cheban

10) Ještě než ukončím tento odstavec, musím se zmínit o jednom chebském patriotovi, který se velmi zasloužil o obec, a tím byl pan Johann Michäel von Widmann, který nejen že zde byl padesát až šedesát let městským radním, ale také díky velké píli a výdajům zřídil jízdní (zu pferd) poštovní úřad, který dříve na většině stanic zajišťovali pouze pěší. Jeho rod byl zařazen do starého uherského a českého rytířského stavu, v prvním byl imatrikulován roku 1707, v druhém však roku 1712, a pak také zveřejněn. Tento nejctihodnější patriot ukončil svůj záslužný život v vysokém stáří roku 1719. V roce 1721 konečně připadl městu dlouho zpochybňovaný Zettwitzův dům v Chebu[16] a domnívám se, že se brzy začala stavět nová radnice, ale nenašel jsem o tom žádné dokumenty. Ty mi nyní začínají docházet, jen tu a tam nacházím zaznamenáno několik pozoruhodností, o kterých se zmíním v následujících odstavcích.