1) Podle starého, ale dobře zachovaného rukopisu byl takzvaný Bruder-hauß (Bratrský dům) ve městě Chebu založen v roce 1458 nebo v roce bezprostředně následujícím pro chudé občany Chebu. Patrony donace byli Wienerové, Nürnbergerové a bratři, kteří v té době přišli. Bruderhaus, který nyní obývají, byl zakoupen z jejich prostředků za 300 a něco zlatých se souhlasem a schválením slavného chebského magistrátu. Tolik se píše o tomto Bruderhausu v rukopise. Nepochybuji o tom, že více se toho najde v archivu města Chebu, kam dychtivého čtenáře odkazuji. Jak jsem za tu dobu, co jsem zde byl, od vážených a důvěryhodných měšťanů slyšel, našlo se po této události mnoho zbožných křesťanů, kteří tuto donaci částečně vylepšili dobročinnými odkazy a částečně také zvýšili počet ubytovaných bratří. Tak tehdy urozená paní Margarita Stehlingin, rozená Zembschin, ještě před svou smrtí asi v roce 1760 darovala donaci pro nové 2 bratry. Chtěla to darovat sobě a svým přátelům, ale místní magistrát s tím nesouhlasil, ale věc byla vyřešena tak, že pokud by některý z těch, v jehož prospěch darovala, zemřel a přihlásil by se jiný chudý občan z řad jejích přátel, měl by přednost před všemi ostatními, aby byl přijat do donace, kterou vytvořila. Viz dokumenty donace.

2) Vedle této budovy se nachází malý kostelík, který se v dávných dobách nazýval Frauen Kirchl, ale dnes se jmenuje Kaple Navštívení Panny Marie (Maria Heimsuchung Capellen). Tento kostelík byl synagogou a školou Židů, než byli z Chebu vyhnáni, takže hebrejská písmena do něj vytesaná o tom svědčí dodnes, jak potom také Židé pohřbívali na předměstí u Horní brány u městského příkopu, o čemž však bude na příslušném místě řečeno více. Kvůli souvislosti v touto věcí musím pokračovat jak v tomto, tak v předchozích odstavcích, i když to poněkud přesahuje pořádek chronologie. Je tedy třeba vědět, že tato synagoga byla kolem roku 1469 přičiněním váženého chebského měšťana Stephana Huffnagla a Weroniky Huffnagl (jak je patrné z následujících odpustkových listů) přeměněna na katolický kostel a byla vysvěcena na velký svátek Neposkvrněného početí Panny Marie. Jak to opět jasně vyplývá z uvedených odpustkových listů, k tomuto zasvěcení nepochybně došlo místním ordinářem, ale nic bližšího zde není k dispozici, protože pan Schlecht,[1] který má k dispozici nejrozsáhlejší dokumenty z místního městského archivu, o tom zatím nic nenapsal. Nyní jsou zde již často zmiňované odpustkové listy kardinálů, jak jsem je našel v Kronice Minnetti. Lze jen litovat, že to všechno nedokážu číst.

3) Z Božího milosrdenství svatého Eustacha, jáhna Církve svaté římské, kardinála ze Sieny, v částech Německa a zemí podléhajících Svaté říši římské, apoštola všech a každého věřícího v Krista, který shlédne současný list Kristův, věčné pozdravení v Pánu. Nádhera Otcovy slávy, která osvěcuje svět svou nevýslovnou jasností, zbožné modlitby věřících, nyní zvláště upřednostňuje ty, kdož doufají v Jeho nejmilosrdnější majestát, když jejich zbožné pokoře pomáhají modlitby a zásluhy svatých. Chtěli jsme proto, aby kaple Panny Marie ve městě Chebu v diecézi Řezenské, která, ačkoliv byla dříve synagogou Židů, byla zasvěcena chvále Boha a Panny Marie, a ke cti a růstu její slávy, často tím více, se věřící soustřeďují na takové místo, kde spatřili naplnění dary nebeské milosti a se zvláštním ohledem na měšťana Stephena Huffnagela a protokonzula ve výše uvedeném městě Chebu, na milosrdenství Všemohoucího Boha a modlitby blaženého Petra a Pavla, jeho apoštolů, a autoritu všech skutečně kajícníků a zpovídajících se, kteří v době svátku početí, zvěstování, návštěvy a očišťování a při slavnostech Nanebevzetí Panny Marie, věčné Panny, od první nešpory do druhé neděle navštívili uvedenou kapli za účelem pobožnosti a pro dobro, které mu Bůh udělil za jeho podporu a výzdobu, pomocníci sto dnů odpustků vztáhli ruce ve prospěch výše uvedených dnů slavností, protože pokání, které jim Pán milostivě uložil, jsou darovány věčné přítomnosti a budoucím časům, aby trvaly. Pokud jde o každého z nich, o víru každého z nich a o svědectví výše uvedeného, ​​tyto naše listy mají být vydány zde a nařídili jsme naši pečeť a dali jsme ji zavěsit. Dáno v Řezně v domě našeho sídla v roce Vtělení našeho Pána tisíc čtyři sta sedmdesát jedna, 27. srpna, pontifikátu našeho Pána sedmého, v Kristu, našem Otci, a našem Pánu, z Boží prozřetelnosti papeže Pavla II., v sedmém roce.

Andreas biskup z Peneste, Oliver tituli S. Eusebius, Filip tituli S. Peter a Marcellinus, Stephanus tituli S. Adriani, Ausias tituli S. Vitalis, Joannes tituli S. Braxedis, Antonius Jacobus tituli S. Viti, Joannes Baptista tituli S. Ceciliae, Theodorus S. Theodori, et Joaennes S. Luciae Diaconi z božského soucitu, všem kardinálům Církve svaté římské a každému z věrných Kristových, aby si prohlédli, viděli, četli, četli a slyšeli tento list svaté římské církve, s pozdravy v Pánu věčném.

Zatímco nám jsou bráněny odznaky zásluh, jimiž pátráme po Panně Královně nebes, Matce nejsvětější v den, kdy byla Matka hvězd umístěna na přední místo, jako by byla ozdobena zářící Jitřenkou, září v odrazu a zatímco hledíme do tajů svého srdce, Utěšitel lidského rodu, pro spásu věřících, kteří jsou zatíženi břemenem našich hříchů, pilný prosebník a bdělý přímluvce za Krále, který ho zplodil. Naším přáním je proto, aby kaple Panny Marie ve městě Chebu, diecéze Řezenská, která byla dříve židovskou synagogou, ke které ctěná žena Veronica Huffnaglin chová zvláštní úctu k našemu milovanému v Kristu, byla uchovávána a udržována v knihách, kališích, lampách a jiných církevních ozdobách, byla zdobena, štědře podporována a chráněna a na tom místě byla šířena služba Boží plná milosrdenství Všemohoucího Boha a blaženého Petra a Pavla důvěřujícího v autoritě svých apoštolů vůči všem. A každý z obou pohlaví, věrný, skutečně kajícný, v den Nejsvětějšího početí by měl zbožně navštěvovat oltáře, slavnosti a oslavy od prvních nešpor až po druhé, včetně každoročních, a to za účelem opravy, zachování a údržby budov, kalichů, knih, světel a dalších ozdob nezbytných pro uctívání Boha. Udělme v Pánu milostivě sto dní odpustků z již zmíněných odpustkových svátků, které jim byly přikázány, a dovolme každému z nás odpočívat pro přítomné, věčné budoucí časy. V jejich věrnosti a svědectví jsme nařídili, aby byly přidány naše pečeti. Dáno v Římě v našich domech v roce našeho Pána.