- Domácí rabování okolních vesnic pokračovalo i po novém roce, často s vysvětlením, že se dotyčný sedlák chystal zásoby odvézt Francouzům. Trpěli tak sedláci v Hájích, Bříze, Pomezné, Cetnova i Skalky. Od 13. ledna 1742 se kolem města začaly objevovat projíždějící jednotky francouzských rejtarů.
- Chebská stráž si 21. ledna 1742 všimla několika formanů, kteří se snažili objet chebskou celnici. Ukázalo se, že se jedná o formany ze Sokolova, kteří vezli chmel a jeden vůz tabáku. Pro podezření, že vezou něco Francouzům, byli přivedeni do města, kde museli zaplatit pokutu za obejití cla a celý náklad tabáku byl dán vojákům místní posádky.
- Na 150 vojáků a 150 měšťanů (v převleku) se vydalo 23. ledna 1742 v noci k Dřenici, aby tam přepadli nějaké francouzské pěšáky. Nic z toho nakonec nebylo, tak se vrátili k Hájům a Krásné Lípě a alespoň si odtud odvedli do města 38 volů, telata a husy. Zvláště přestrojení měšťané si nabalili všechno, co mohli unést.
- Na radnici byl 29. ledna 1742 vyvěšen patent, podle něhož měly chebské ženy (s výjimkou šlechtičen) zakázáno nosit poslední výstřelky módy – šaty s obručí (reiff-röcke) a tzv. honzíčky (hannserle), což byly vycpávky pod šaty, zdůrazňující dámám větší zadek. Podle vyhlášky měl soudní sluha právo dámám přímo na ulici tyto věci sundat. Prý to mezi ženským obyvatelstvem vyvolalo dost velký rozruch, ale nebylo jim to nic platné.
- Stálo pokračovalo oboustranné rabování chebských vesnic. 13. února 1742 provedli měšťané výpad a sedlákům v Horní Vsi sebrali 75 bochníků chleba a dva voly, určené údajně Francouzům. Také 17. února 1742 vyrazilo pět chebských husarů do Dřenice a sebrali sedlákům náklad obilí a několik hus, takže Francouzi, který to prý bylo určené, museli hladovět.
- Ve Vokově došlo 19. února 1742 k menší potyčce mezi francouzskou jednotkou, která měla ležení v Dřenici. Chebský poručík sestřelil jednoho francouzského rejtara z koně. Francouzi na oplátku zajali jednoho chebského husara s koněm, který patřil jednomu chebskému barvíři a byl zvyklý jezdit u jeho štaflí pořád dokola. Chebský husar proto nemohl odjet a musel se vzdát. 26. dubna místní oddíl zajal v Pomezí francouzského strážmistra i s jeho rejtary a osmi koňmi. Byli odvedeni do Chebu a ubytováni u „Černého koně“ (dnes „U krále Jiřího“) na Koňském trhu.
- Dva francouzští rejtaři z posádky ve Waldsassenu přijeli 6. března 1742 až před město, přeskočili palisády, tady prodali své koně a v hostili pak granátníky z místní posádky. Ubytovali se u koželuha Karla Rödla (v domě čp. 24/36) v Dlouhé ulici. Tito zběhové byli později, když město padlo do francouzských rukou, vyvezeni v krytých vozech bezpečně ven.
- Město se připravovalo na formální obléhání, byly spáleny domy blízkosti Mostní brány a také domy a stodoly na předměstích a 7. dubna 1742 v noci začalo obléhání a ostřelování města. 11. dubna Francouzi vykopali městský vodovod, takže vyschly chebské kašny.
- Po nepřetržitém ostřelování (údajně 15 tisíc dělových koulí) město 19. dubna 1742 v 8 hodin ráno vyvěsilo u Mostní brány bílou vlajku na znamení ochoty kapitulovat. Po podpisu kapitulace obsadilo 200 Francouzů 20. dubna 1742 Mostní bránu a ještě téhož dne obešel francouzský komisař všechny kostely a kláštery a sepisoval zvony a jejich váhu.
- Už 21. dubna 1742 formulovali Francouzi svůj požadavek, že všechny zvony ve městě, a také všechen kov, stříbro i zlato, patří francouzskému králi. Od města proto žádali kontribuci ve výši 20 tisíc zlatých, což se městu podařilo usmlouvat na polovinu. Přispět museli všichni, podle stanoveného rozpisu. Na druhý den pak uherská královská posádka i s velitelem von Doffingem opustila město.
- Na město Cheb byl uvalen další poplatek ve výši 200 tisíc zlatých, který byl přerozdělen mezi jednotlivé kláštery, kostely i každého jednotlivého měšťana. Za velikého naříkání a přemlouvání Francouzi tuto částku opět snížili na polovinu, ale přesto nastaly 8. května 1742 velké protesty měšťanů před domy purkmistrů Funcka (autora kroniky) a Reichla. Oba purkmistři museli měšťanům slíbit, že nějak pomohou.
- Následovala faktická blokáda města. Francouzi se vraceli z bojů v Čechách s mnoha zraněnými, kteří leželi v chebských kostelech, klášterech i měšťanských domech. Domy obcházeli francouzští exekutoři a vymáhali dlužné poplatky. Městu docházelo jídlo a když se nějaké podařilo sehnat, zabrali si ho francouzští vojáci. Šířily se nemoci, v Chebu denně umíraly i tři desítky měšťanů i vojáků a pohřbívalo se v hromadných hrobech.
- Když 25. listopadu 1742 přišel z Paříže tajný rozkaz, zachránit posádku ústupem z Chebu, odešlo 16. prosince z města na 11 tisíc pěšáků a 3 jízdních se 30 děly a 300 vozy. V Chebu zůstalo 800 francouzských vojáků v provizorních lazaretech a dalších 700-800 mužů zůstalo na cestě.
