- Katharina, vdova po Johannovi Georgovi Otto von Ottengrün nechala vztyčit šest kamenných pomníků od kostelíka (karneru) sv. Michaela (kostelík stával severně od kostela sv. Mikuláše až do velkého požáru v roce 1809) až ke kostelu sv. Jošta (Jodoka) a v kostele sv. Jošta nechala v roce 1687 vybudovat oltář.
- V srpnu roku 1689 světící biskup řezenský posvětil oltář v městském farním kostele sv. Mikuláše a do devíti oltářů vložil svaté relikvie padesáti světců. Následující den konsekroval pět oltářů v kostele františkánů a 29 svatých relikvií.
- Jezuité plánovali zřídit jezuitský konvent v Tannerových domech (dnes čp. 188/15 na Kostelním náměstí), které zanechal protestant Johann Christoph Tanner před svojí emigrací. Podle městských privilegií však jezuité nesměli vlastnit žádné majetky, které podléhaly dani, a proto magistrát oba domy za 2000 zlatých roku 1697 převzal a město tu v letech 1697-1700 zřídilo faru.
- V roce 1693 byla bývalá komenda řádu německých rytířů smluvně dána k dispozici jezuitům pro zřízení jezuitské koleje Tovaryšstva Ježíšova, a to do doby, než budou sami schopni si postavit vlastní novou kolej. Areál komendy dostali jezuité bez nákladů do užívání. Namísto jednoduchého schodiště, které vedlo od severu na Kostelní náměstí, nechali jezuité postavit barokní schodiště a u jezuitské koleje zřídili namísto hospodářského dvora rozlehlou zahradu. Nové barokní schodiště bylo v roce 1700 osazeno kamennými plastikami od Wilhelma Fesnera.
- 24. srpna roku 1693 dorazilo večer na Chebsko obrovské hejno sarančat žravých (vítr je tehdy přinesl až od Černého moře a další ještě z Uherska). Padlo jim za oběť všechno zelené, ještě nesklizené obilí i tráva. V Chebu zvonily všechny kostelní zvony. Následujícího dne se obrovské hejno zvedlo a odletělo směrem na Plavno a do Durynska.
- Kardinál von Kollonitsch daroval Chebu ostatky sv. Vincenta. Město nechalo ostatky přivézt, zhotovit vzácný relikviář a 6. prosince 1693 byly ostatky přeneseny slavnostním procesím do farního kostela sv. Mikuláše.
- Rod Lomanů pocházel původně z Bavorska a své jméno potom přijali podle Loman (Lohma) na Chebsku. Wolf Wilhelm Loman von Albenreut (z Mýtiny) byl císařský komoří, říšský dvorní rada, oblíbenec knížete Lichtensteina v Praze, velmi činný pro znovuobnovení katolicismu v Čechách roce 1620, pán na Koutu na Šumavě, Oseka a Zahořan u Domažlic. Jeho syn Wolf Maxmilian zemřel v roce 1696 a byl to onen svobodný pán Lamingen z Albenreuthu, zvaný „Lomikar“, který po potlačení chodského povstání nechal 28. 11. 1695 v Plzni popravit Jana Sladkého „Kozinu“. Alois Jirásek se ve svém románu „Psohlavci“ opírá o legendu, podle které Jan Kozina před popravou vyzval Lomikara „do roka a do dne“ na Boží soud; Lomikar ve skutečnosti umřel o 26 dní dříve.
