1) Roku 1673, 17. srpna, přijelo sem do Chebu Jeho císařské Veličenstvo Leopold I.[1] s armádou 36 000 vojáků. Obřady oblékání a přivítání (einbekleÿdungs- und beneventirens caeremonien) proběhly stejně, jak to tu bylo obvyklé při příjezdu císařů. Město věnovalo císaři dar 300 říšských tolarů jedné ražby, spolu s neckarským vínem značné kvality. Po příjezdu provedlo samo Jeho císařského Veličenstvo přehlídku této armády na horním Schönu (?) a poté poslalo Francouze zase do říše. Podle poznámky Minettiho[2] tento císař navrhl městu, že ho může požádat o nějakou milost, ale tehdejší purkmistři nežádali o žádnou jinou, než o šlechtický titul pro sebe a pro své děti atd. Náklady prý činily přes 30000 zlatých, byly však všechny zaplaceny, říká Pancratius, a bezpochyby by byly Jeho Veličenstvem uhrazeny škody, které měšťané utrpěli na svých domech, zahradách a polích v důsledku nových opevňovacích prací. Když bylo o těchto škodách Jeho Veličenstvo informováno, milostivě rozhodlo, že je nechá proplatit, avšak tehdejší purkmistři nechtěli nic přijmout, aby měli zásluhu a pod záminkou veřejného blaha (boni publici) prokázali oddanost Jeho majestátu. Těšili se ze zlatých řetězů a šlechtických titulů, které obdrželi, zatímco chudé poškozené měšťanstvo z toho vyšlo špatně. Viz: Pancratius.

2) Ihned po provedené přehlídce a po odjezdu Jeho císařského Veličenstva zde začali bratři dominikáni od základu přestavovat svůj klášter a kostel, což mělo trvat až do roku 1720, jak píše Minetti,[3] který dodává, že celá stavba byla ohrožena kvůli sousednímu domu Nikolaie Vettera. Nakonec se jim to podařilo, když do svého svatého řádu přijali synovce sestry paní purkmistrové Walterin von Rampffen, čímž klášter a kostel dosáhly toho stavu, v jakém je nyní můžeme vidět.

3) O vzniku a založení kostelíka sv. Jošta (St. Jodoci kirchlein) na Angeru[4] nedaleko Chebu, kdy a jak byl založen, se píše výše v roce 1430. Když však sem vtrhlo luteránství, byla v tomto domě Božím zrušena veškerá pobožnost a také donace, takže, protože tu nikdo nepřijímal, stál kostelík až do roku 1680 zcela opuštěný. V tom roce se milostivý městský magistrát postaral o to, aby v tomto kostele podpořil službu Bohu a sv. Joštovi a obnovil dřívější bohoslužby. Po reformaci se městská rada tohoto města zabývala mimo jiné také tím, jak obnovit laskavé donace, které za dobu luteránství upadlo. Tímto nelehkým úkolem byl pověřen tehdejší purkmistr Johann Adam Walter, který ve své zprávě o všech donacích dne 21. září 1680 hlásil, že nalezl i zapomenutou fundaci 18 fůr obilí (o které již bylo referováno výše v paragrafu o hradu a jeho kapli) a u hradní kaple našel 6 zlatých 20 krejcarů peněžních poplatků. Protože však v této hradní kapli již nebylo možné konat bohoslužby kvůli nebezpečí pádu, tak požádal, aby byla zmíněná fundace s vědomím a souhlasem ctihodné konzistoře v Řezně přenesena na nedostatečně dotovaný dům Boží, jako je dům sv. Joba. Ačkoli podle pana Schlechta[5] nelze zjistit, zda byl tento návrh pana Waltera přijat a uskutečněn, je nicméně prokázáno, že i další zbožné duše byly tímto zbožným úsilím ušlechtilého magistrátu vyzvány, aby přispěly svým dílem. Díky tomu byly nejen postaveny tři nové oltáře, opatřeny křeslo kazatele a potřebné klekátko pro pokleknutí před lidem, ale také u nás bratři františkáni konají o nedělích a svátcích bohoslužby se mší svatou a od dob zbožného P. jáhna Triebela také křesťanské vyučování pro útěchu a pro potřeby okolních obcí, potvrzené nejctihodnějším ordinářem v Řezně dne 11. března 1684. Ze zakládacích listin.

4) V roce 1687 františkánští reformátoři rakouské provincie nejrůznějšími praktikami a falešnými pomluvami u Jeho císařského Veličenstva Leopolda I. dosáhli toho, že naši františkánskou misii štrasburské provincii nespravedlivě odebral dům ad omnes sanctos ve Štýrském Hradci[6] (který byl zakladatelkou včleněn a předán naší provincii). Když se to doslechli reformátoři české provincie, obrátil se P. Bernardus Sonnig, bývalý provinciál téže provincie, téhož roku na Jeho císařské Veličenstvo, aby byl františkánská klášter v Chebu zachován ve své provincii, ale jednáním tehdejších urozených pánů purkmistrů byl jeho koncept zmařen tak, že musel s dlouhým nosem odejít. Bůh nás nadále zachovej v mateřské provincii Německa.

5) Roku 1689, v měsíci srpnu, přijela sem do Chebu Jeho biskupská Milost Albrecht Ernst hrabě von Warttenberg, biskup laodicejský, světící biskup řezenský, a ve dnech 20. a 23. srpna posvětil oltář ve farním kostele svatého Mikuláše a vložil do něj následující svaté relikvie:

1) v hlavním oltáři svatého Mikuláše: svatých Mikuláše, Udalrica, Pacifica, Victora, Felice a Columba.

2) v oltáři uprostřed chóru, na němž nyní spočívá tělo sv Vincence mučedníka, svatých Mikuláše, Udalrica, Bernarda, Clementa, Mauritia a jednoho z družiny Felice.

3) v oltáři sv. panny a mučednice Kateřiny od světců Kateřiny, Ondřeje, Bartoloměje, Kryštofa, Fortunata, Severina.

4) v oltáři sv. panny a mučednice Barbary od svatých Barbory, Gertrudy, Felicie, Formosy, Lucilly, Justiny.

5) v oltáři Nejsvětější Trojice u svatých Amato, Victorino, Tranquillo, Justo, Mauritio, Candido.

6) v oltáři Tří králů svatí Oswaldo, Sigismundo, Henrico, Mansveto, Antonino, Silverio.

7) v oltáři Ukřižování Krista od svatého Kryštofa, Florentia, Cassia.

8) v oltáři svaté Anny, Máří Magdalény, Marty, Lucia Cyrenaea, Evelia, Uršuly a jejich družiny.

9) v oltáři sv. Šebestiána a Hieronyma svatých Šebestiána a Fabiána, Fidentia, Germana, Honorata, Euphemia.

Ex Egra Sota P. Joannus Müller S. J.

6) Následujícího 27. srpna konsekroval nejctihodnější biskup z Laodiceje a světicí biskup z Řezna v kostele františkánů následujících pět oltářů a následující relikvie těchto světců:

1) v hlavním chóru oltář Panny Marie: rouška (schleÿer) svaté Panny Marie z klekátka, na kterém klečela, když ji vítal anděl, dále od sv. Jiří, Adriana, Marcia a Pankráce.

2) v oltáři Bolestné Matky Boží: pásek (gürtel) naší milé Panny Marie od sv. Kříže Marie, dále od svatých Vissinia, Fortunata, Venturina, římského mučedníka Pavla a římské panny a mučednice Agáty.

3) v oltáři sv. Antonína: od svatých mučedníka Antonína, Erharda biskupa Řezenského, Pavla, Pauliny, římského mučedníka Quirina, římské panny a mučednice Agathy.

4) v oltáři svaté Anny: svaté Anny Matky Mariiny, Faustiny, Pia, Proshera, Valeria, římského mučedníka Candida.

5) v oltáři svatého Šebestiána: svatého Šebestiána, Fabiána papeže a mučedníka, Caelestina, Valentina, Bonifáce, římského mučedníka Fructuosa.

Ostatní oltáře zůstaly nedotčeny, protože již byly posvěceny, s výjimkou oltáře svatého Františka, který byl pouze dřevěný a neměl žádný kámen.

I letos došlo za školou k hroznému požáru, který způsobil nepopsatelné škody.