1) Již výše bylo uvedeno, pokud si pamatuji, že město Cheb bylo velmi v nemilosti ze strany Jeho císařského Veličenstva Ferdinanda II., a právě proto nebyla městu dosud potvrzena privilegia. V roce 1636, jak píše Pancratius, město Cheb opakovaně vyslalo své zástupce do Vídně, aby poníženě prokázali jeho nevinu, nezasloužený hněv a nemilost, delegáty byli pan purkmistr Johann Adam Soldner a pan Wolfgang Vetterl. Měli štěstí, že Jeho Veličenstvu předvedl a prokázal nevinu obce bratr purkmistra, pan Johann Söldner, který byl tajným císařským referentem a sekretářem, rovněž skutečným radou říšského dvora, když zločin v Čechách i v Sasku spáchalo jen pár odbojných luteránů, kteří utiskovali všechny katolíky, sami je potírali, ignorovali a ničili všechny katolíky, bez ohledu na věrné loajální měšťany. Takovou opravdovou omluvu Jeho Veličenstvo nejen milostivě přijalo, ale znovu milostivě přijalo i město Cheb a Chebsko, nejen že staré výsady potvrdil, ale i nové městu udělil. Viz Pancratius. P. Sergius[1] ale píše, že Ferdinand III. měl být zvolen římským králem už v roce 1636, ale Ferdinand II. zemřel poté v roce 1637 a město Cheb znovu získalo až v roce 1638 od Ferdinanda III. své privilegium, které stálo 1500 zlatých. Ale pokud se jedná o smrt Ferdinanda II. a zvolení Ferdinanda III., vyhledal jsem Univerzální historii od P. Edmundiho Pocka a souhlasím s výše uvedeným.

2) Dále město Cheb v těchto těžkých válečných dobách velmi trpělo velkými a zemi ničícími pochody válečníků (které v důsledku toho vcházely a vycházeli městskými branami), jako tehdy v roce 1640, kdy tudy procházel sám bratr Jeho císařského Veličenstva Leopolda se 40000 muži a 32 děly a napadl švédského generála Panniera, který stál u Erfurtu. Protože v následujícím roce 1641 došlo k obléhání zmíněným švédským generálem Pannierem, začali 6. ledna od základu bourat kostel sv. Trojice na Božím poli. Poté do města vpochodoval císařský generál Pori s plukem dragounů, a protože rostly obavy ze švédského útoku, nechal tento generál zbořit všechny domy a stodoly před Horní branou, postavit tam rohové dílo (horn-werke)[2] a všechny stromy kolem města před Horní branou nechal pokácet. Přestože švédský generál Pannier v té době táhl se svým vojskem za Šibeniční vrch (Galgenberg) směrem k městu, protože císařské vojsko tábořilo na Komoře (Kammer)[3] a po dva dny s ním vedlo ostrý boj, neodvážil se město tentokrát obléhat, ale opět ustoupil. Této císařské armádě musel tehdy velet generál Piccolomini, protože sem s ní přijel 25. března a následujícího dne ho následoval arcivévoda Leopold se svým dvorem, a 27. března vyslechl mši pod širým nebem, ale pak se s armádou opět vydal na cestu.

3) V roce 1642 se pokračovalo v nezbytných přípravách k lepší obraně města proti nepřátelům. Všechny příkopy, valy a rohovníky (rohová díla, horn-werker) kolem celého města byly obehnány palisádami, tehdejší purkmistři Holldörffer, Vetterle, Johann Rampff a Söldner verbovali své prapory, většinou syny měšťanů; ti, kteří k tomu byli donuceni, dostali 1 zlatý jeden tolar na dlaň, ale jejich služba trvala místo tří měsíců až tři čtvrtě roku a po uplynutí této lhůty byli ti, kteří byli nuceně nasazení, opět propuštěni, avšak ti, kteří se nechali dobrovolně naverbovat, museli odtáhnout s Goldackerovým plukem. Velitelem měl tehdy být výše zmíněný pan Melchior Moser, plukovník strážmistr (Obrist-Wachtmeister). Následujícího roku 1643, na Zelený čtvrtek, kdy se na Kostelním náměstí (Kirch-hofe) u Olivetské hory (Oelbergu) konaly pobožnosti, se mezi osmou a devátou hodinou večerní na dlouhou dobu otevřela nebesa, z nichž na zem dopadl ohnivý paprsek a poté se ozvalo děsivé zahřmění. Protože goldackerský pluk byl téměř celý luteránský, více než 700 z nich se 26. dubna v domě pana Baÿreüthera[4] správně po luteránsku vyzpovídalo a poté je nechali brát drobet chleba. Dne 8. května tudy táhl švédský generál Königsmark[5] na Tirschenreith, když předtím vyplenil polovinu Čech.

4) V roce 1643, na Popeleční středu, zde v Chebu došlo k neslýchanému požáru, při kterém shořelo 60 domů na takzvaném Růžovém kopečku (Rosenbühl), kde uhořelo i desetileté dítě, které patřilo jednomu řezníkovi (fleisch-hacker). Toho roku 21. června sem dorazil i nový velitel Paradeiser.