Fara Lomany (Lohma).

1) Francisus Luneburg byl františkánem v horním klášteře, v době reformace opustil svůj řád, konvertoval k luteránství, byl přijat administrátorem Hannsem Thieselem a magistrem Baccaem a 10. července 1565 byl jmenován farářem v Lomanech (Lohma). Poté byl komturem Heinrichem Thangelem a magistrem Pacceem roku 1567 jmenován farářem v Lomanech Adamus Leo Trabenburgensis Carinthiacus, student v Lipsku. Poté, co byl představen městské radě, byl jí také přijat, odešel do dvé vlasti a po Velikonocích roku 1569 rezignoval na své zdejší služby.

Po něm následoval Adamus Miesel, Cheban, který byl bakalářem a byl sem povolán zmíněným komturem Thangelem a superintendent Pacceem, byl v prosinci 1569 poslán do Lipska na kněžské svěcení a pak v lednu ustanoven zde jako farář, ale dlouho zde nezůstal, protože ho v roce 1570 vystřídal chebský Wolfgangus Walch. Ten byl kantorem ve škole, ale zmíněný Heinrich Thangel a superintendent Hagio ho představili městské radě jako faráře v Lomanech a také ho přijala. V té době měl farář v Lomanech plat 50 zlatých z Německého domu a tamní kostelníci mu museli dávat 12 zlatých z kostelních poplatků. Když však byl tento kněz radou města potvrzen, stěžovali si mu kostelníci, že tyto peníze již nemohou zvládnout z kostelních poplatků, a proto požádali o ctihodnou městskou radu, protože celá farnost musela platit mnoho peněz jako desátek, měl být poplatek odváděn Německému domu, který to také dostával, a navíc musel Německý dům platit faráři salario 62 zlatých spolu s dřevem a ubytováním zdarma.

Po nich byl farářem v Lomanech v roce 1572 jmenován Johannes Leypoldt, Cheban a bakalář. Byl také potvrzen městskou radou, ale později odtud odešel do Libé (Liebenstein) a nakonec do Vysoké (Maÿersgrün).

Pak byl v roce 1577 komturem Georgem Hanffnußem a superintendentem Laurentio Codomannem povolán Nicolaus Reinl z Artzbergu, bakalář, a jmenován farářem v Lomanech. Byl vysvěcen v Culmbachu, pak byl předvolán před městskou radu a byl jí přijat, ale později se opět odstěhoval do Fuxmühl ke starému Trauttenbergovi.[1]

Toho následoval 13. ledna roku 1587 Abraham Blatzer, bakalář. Administrátor Georg Bodensteiner a arcijáhen Abraham Brusch ho pro nedostatek superintendentů v Lomanech (Lohma) jmenovali farářem a následně byl přikázán před městskou radu. Zemřel v roce 1592.

Třebeň (Trebendorff).

2) V době reformace v roce 1564 zde byl farářem Andreas Hoffmann, velmi starý muž, který bydlel v noclehárně (schlaf-hauß) v Německém domě. Zpočátku tam měl i stravu (svůj stůl), ale později mu administrátor Thisel zařídil, aby spolu se svým platem, který spočíval ve 20 zlatých, měl předepsáno ještě 30 zlatých na stravu. Nakonec musel pro stáří odstoupit.

V pátek po Velikonocích 1567 byl Michael Winckler z Ambergu představen jako kněz ve farním kostele a 2. dubna jako farář v Třebeni (Drebendorff). Dostal se do sporu s komturem Heinrichem Thangelem, který ho také suspendoval z farnosti a zrušil jeho jmenování bez vědomí a vůle superintendenta Pacceiho, který jeho zrušení nedovolil. U ctihodné městské rady hledal ochranu před komturem, ale protože byl obviněn z některých spisů, které měly vyjít jeho jménem, nenašel tam žádnou ochranu, a tak byl nucen odstoupit.

Po něm byl 26. srpna roku 1568 zmíněným komturem Heinrichem Thangelem farářem do Třebeně (Drebendorff) jmenován Abraham Brusch, rodák z Chebu, ale protože komtur nekonzultoval se superintendentem ani zrušení jmenování předchozího, ani přijetí současného, pan Pacceus to nedovolil, ale zpochybnil, že by bylo v jeho pravomoci jednoho zrušit a druhého přijmout bez vědomí superintendenta, protože to byl on, a nikoli komtur, kdo měl posoudit schopnosti a způsobilost faráře nebo jáhna. Proto se svěcení Bruschia tak dlouho odkládalo, až se nakonec městská rada pustila do nápravy a ostře pokárala komtura za jeho postup. Bruschius byl na příkaz městské rady poslán do Lipska k vysvěcení a následně byl 24. října instalován jako farář v Třebeni. Jeho plat byl stanoven na 50 zlatých, které mu měl platit Německý dům, spolu s 8 sáhy dřeva a bezplatným ubytováním, k němuž mu měli kostelníci v Třebeni platit také 10 zlatých ročně za bohoslužby. V této farnosti zůstal i v roce 1570, ačkoli mu bylo svěřeno spolujáhenství (kondiakonát) ve městě spolu s pátečním kázáním, což velmi rád přijal, aby mohl co nejvíce pobývat ve městě.

Po něm byl Christophorus Fierer, farář v Nebanitz, promován na faráře v Třebeni (Drebendorff) superintendentem Paulem Preschnerem, který ho nechal představit městské radě a obci administrátorem Georgem Bodensteinerem. Byl také zároveň přijat za faráře a zároveň za spolujáhna (kondiákona) ve městě, a jako první byl s pomocí městské rady uveden do kostela v Třebeni.

Následoval ho 4. září roku 1584 farář v Třebeni rodák z Chebu, Sebastianus Peilschmidt.

Nebanice (Nebanitz).

3) Tuto farnost zpočátku obstarával druhý kaplan ve městě, protože v době reformace se v ostatních farnostech nenašel vhodný subjekt pro páteční kázání ve městě Chebu. Později však bylo spolujáhenství (kondiakonát) přeložen do Třebeně (Drebendorff), protože tato farnost je blíže městskému farnímu kostelu. Zpočátku se platilo farnosti Nebanice 50 zlatých, ubytování a dříví z Německého domu, k tomu měli kostelníci dávat z obětní pokladničky 3 kr. faráři podle toho, jak často kázali. Obec Nebanice ho měla po bohoslužbě také živit, takže mu měly v dvorci stačit dvě jídla, nocležníkovi ale jedenkrát oběd. Prvním farářem zde byl Clemens Raschius von Stolbergensis, který byl jmenován v lednu 1566, ale ještě téhož roku odešel do Uher jako polní kazatel.

20. srpna téhož roku byl druhým farářem jmenován Johannes Bösing, student v Lipsku (Studiosus Lipsensis).

Toho následoval v roce 1570 Petrus Steinmüller, rodák z Chebu, a protože Třeběni bylo tehdy přiděleno páteční kázání, přidal mu pan Heinrich Thangel v Nebanicích k jeho platu dalších 6 zlatých, takže spolu s dřevem a bezplatným noclehem dostával 56 zlatých.

Po něm byl Martinus Ruthner ze Skalné (Wildstein) v roce 1572 povýšen magistrem Hagiem na faráře v Nebanicích, ale brzy zase odešel do Falce do Wallerbachu, odtud do Fichtenu a Nabburgu, odkud byl vyhnán kalvinisty, až nakonec přišel do Čech, stal se farářem v Horním Slavkově (Schlaggenwald) a poté v Karlových Varech (Carlsbaad).

V roce 1573 zde magistr Hagio jmenoval farářem Michäela Schiefferdeckera Cygnea, který však také odešel a odešel do Wurzu v Falci.

V roce 1577 se stal farářem v Nebanicích Christophorus Fierer, který předtím působil jako kantor ve škole.

Johannes Turca, chebský měšťan a kaplan v Kopanině (Frauenreüth), se v roce 1581 stal farářem v Nebanicích.

Starý Hrozňatov (Kinsberg).

4) Ve Starém Hrozňatově šlechtici Ellbognerové ustanovili faráře, syna Balthasara Bruschena z Mýtiny (Albenreüth), Abrahama jménem, ale brzy ho zase propustil a vzal si kalvínského kazatele z Falce, ale ten nebyl trpěn, načež kostelík zůstal neudržován a nakonec zanikl.

Dřenice (Dreinitz).

5) Dokud v Chebu vzkvétala pravá katolická víra, byla Dřenice (Dreinitz) vždy zaopatřena řádem německých rytířů jako dceřiná pobočka (filiálka). V kostele v Dřenici vždy v noci bydlel kněz, který byl něco jako časný posel (früh-messer), který musel číst mši, křtít atd., ale kázat musel člen řádu. A přestože vesnice patřila ženskému klášteru, luteránské evangelium zde bylo zavedeno 30. listopadu 1565, kdy byl Jacobus Wagner chebským časným poslem (frühe-messer) a následně se stal i farářem, ale luteráni ho brzy vyhnali.

Tehdy sem do vlasti svých předků přišel Joannes Goldhammer starší, rodák z Chebu, který byl vyhnán vévodou Fridrichem kurfiřtem a falckrabětem z Heÿdelbergu, a na doporučení dobrých přátel byl v roce 1567 komturem Heinrichem Thangelem a magistrem Johannem Pacceem jmenován farářem v Dřenici (Dreinitz). Jako roční plat (salario) dostával 15 fůr žita a stejně tolik ovsa, v Žírovicích (Schirnitz) měl povoleno nechat si vykácet 10 sáhů dřeva, k tomu měl dvě malá pole a 3. června 1570 tu zemřel.

Poté byl 22. října 1570 komturem Heinrichem Thangelem a magistrem Hagiem jmenován farářem v Dřenici (Dreinitz) Adamus Miesel, farář z Loman (Lohma). Tento komtur vrátil 30 fůr obilí zpět Německému domu a místo nich dal faráři 80 zlatých, které si měl každé čtvrtletí vyzvednout z Německého domu, ale k tomu jen 8 sáhů dřeva ze Žírovic (Schirnitz). Zemřel tam 22. listopadu 1591.

Mýtina (Albenreüth).

6) Joannes Schuemann, který zde působil jako kantor ve škole, byl nejprve kaplanem v Bernau a následně byl administrátorem Christophem Dachorothem ustanoven na popud falckraběte vévody Reicharda z Waldsassenu ještě před reformou chebského kostela dne 1. října roku 1564. Jak již bylo uvedeno výše, celý klášter Waldsassen se stal již v roce 1556 prostřednictvím zmíněného falckraběte luteránským. Protože polovina Mýtiny (Albenreüth) patřila klášteru, chtěl tam zmíněný falckrabě prostřednictvím Kryštofa Dachorotha zavést luteránství, což se mu podařilo, a vážená městská rada to musela nechat tak. Zemřel tam 22. srpna 1584.

Franciscus Luneburg byl v roce 1567 jmenován městskou radou v Chebu kaplanem. Pozn.: z faráře v Lomanech (Lohma) se stal kaplanem.

Po smrti výše zmíněného faráře byl ihned jmenován farářem magistr Valentinus Faber, spolujáhen (con-diaconus) ve městě Chebu a farář v Třebeni (Trebendorf), protože panovaly obavy, že se do toho vmísí Falcští, protože se o ně v předchozí době nějak příliš starali. K tomuto jmenování došlo také za Paula Preschnera za přítomnosti jejich zástupců zdejší městské rady v roce 1584. Několik luteránských kazatelů a pastorů v Mýtině nenacházím zaznamenaných v M.S.V. Paroch. Egr.,[2] ten ale dodává, že ministerium trvalo až do současnosti (konkrétně do 18. července 1628, kdy byl opět jmenován katolický farář).

Kopanina (Frauenreüth) a Milhostov (Milleßen).

7) Christophorus Schmiedl s chromou rukou, Cheban, původně papežský kněz ve dvorci řádu německých rytířů (Creütz-Hof), byl ještě za papežství jmenován do Pomezí (Mühlbach), ale roku 1564 byl jmenován farářem v Kopanině (Frauenreüth), kde také roku 1572 zemřel.

Po něm následoval Wolfgang Walch, Cheban a farář v Lomanech (Lohma), který byl odtud 2. srpna 1572 poslán jako farář do Kopaniny (Frauenreüth) a tam také 13. března 1579 zemřel.

Ještě téhož roku, 2. srpna, byl Adamus Wiepacher, rodák z Chebu, namísto zemřelého Codomanna jmenován farářem Německého domu a byl také představeným (supremus) školy. Protože však v Milhostově (Millesen) musel být vydržován kaplan, vznikl spor o jeho plat, který byl městskou radou a ministeriátem urovnán, a to tak, že tamní farář má kaplanovi dávat 50 zlatých ročně, ale pokud by byl kaplan svobodný (neženatý), pak mu má kněz dávat jídlo a 25 zlatých v penězích a zároveň mu po celou dobu poskytovat bezplatné ubytování. Tento Adamus Wiepacher byl však opět sesazen chebskou městskou radou kvůli kázání, které měl v Chebu v kostele o textu Mat. 6. „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům“, v němž napadl městskou radu, což se stalo roku 1586. Odtud se odstěhoval do Walterhoffu ve Falci, kde ve službě zemřel.

V roce 1587 ho ve farnosti následoval Tomáš Otto, Cheban, který byl předtím farářem v Lomanech.

Skalná (Wildstein).

8) Ještě před reformací hlavního kostela v Chebu bylo ve Skalné (Wildstein) zavedeno luteránství. Po smrti svého otce Wolffganga von Wirschberg jednal Adam von Wirschberg s administrátorem Christophem von Dagoroth o jmenování luteránského kazatele do své farnosti. Ten tak ochotně učinil a roku 1564 jmenoval Sebastiana Schlägela (který byl členem řádu již před ním a po odchodu z řádu se stal luteránským kazatelem ve Štýrsku u Křemže, odkud byl opět vyhnán a přišel do Sokolova, kde se nemohl snést s hraběnkou) farářem ve Skalné, kde také roku 1570 zemřel.

Po jeho smrti byl 21. července 1570 chebskou městskou radou, komturem Heinrichem Thangelem a magistrem Hagio jmenován nebanický farář a spolujáhen v Chebu Johannes Gössing farářem ve Skalné (Wildsteinu). Von Wirschbergové se s ním rozloučili, načež byl kněžnou z Plavna (Plauen) povolán do Landecku, kde také zemřel. Po jeho odchodu již von Wirschbergové nechtěli udělit Německému domu a řádu pravomoc jmenovat faráře ve Skalné, navíc se dostali do velkého sporu s městem kvůli jiným záležitostem, kvůli čemuž byli Wirschbergové opět ze strany řádu přijati za jus praesentandi (právo prezentace). Proto jmenovali Johanna Brendla členem kurie a v roce 1581 ho ustanovili svým farářem. Ten se nechtěl podřídit ani řádu, ani superintendentovi a na žádný list nic neodpověděl. Když však tento Brendl nemohl vyjít se svým pánem, ani s obcí, Adam von Wirschberg ho zažaloval v Chebu u pána von Gleichen, tehdejšího komtura, a požadoval po něm, aby zmíněného Brendla z farnosti odvolal a na jeho místo jmenoval jiného. Protože se o léno na jmenování faráře (jus praesentandi) opět žádalo u  Německého domu, navrhli Sebastiana Peilschmidta a Petra Steinmüllera, kteří podali svá svědectví, ale Wirschbergerové si vyžádali buď pana Andrease Tragnera, nebo Abrahama Brusche, a nakonec rozhodnutí padlo na Petra Steinmüllera.

Hazlov (Haßlau).

9) V době reformace v letech 1564 a 1565 byl farářem v Hazlově (Haßlau) Nicolaus Löbel, který spolu se svým pánem, starým Malerschitzem, mužně vystupoval proti luteránství tak dlouho, až nakonec starý dobrý katolický pán zesnul ve své staré pravé katolické víře, načež musel odejít i starý dobrý katolický farář a odešel do Svatého Kříže (nacher heiligen Creutz) v Čechách.

V roce 1567 zde magistr Johannes Pacceo jmenoval prvním luteránským pastorem Clemense Raschia, který předtím působil jako farář v Nebanicích a polní kazatel v Uhrách. V roce 1572 ho ve funkci faráře v Hazlově vystřídal Petrus Steinmüller, který byl předtím farářem v Nebanicích.

Pomezí (Mühlbach).

10) Farářem v Pomezí byl ještě před reformací Christophorus Schmiedt, který byl knězem a oltářníkem v dvorci německých rytířů (Kreütz-hof). Přibližně v této době postavil pan Erhard Juncker pro sebe a svého bratra Frantze Junckera (který byl tehdy klenotníkem v Norimberku) dům v Horní Hraničné (Ober Cunreüth). Kvůli těmto dvěma a kvůli dalším lidem změnil zmíněný farář již v roce 1561 v Pomezí mnoho věcí, a sice křtil německy, podával svaté přijímání bez papežské mše pod obojí atd., nakonec byl v době reformace jmenován farářem v Kopanině (Frauerreüth).

Po něm nastoupil Paulus Lüttvogel, který šest let hlásal luteránské evangelium ve Starém Hrozňatově (Kinsberg) u starého Leonarda von Thein a uděloval svátost na luteránský způsob. Za mnohé služby, které prokázal obyvatelům Chebu, byl v roce 1565 jmenován farářem v Pomezí (Mühlbach).

Po něm tam jako farář následoval Andreas Trager von Marckhaußen, který byl nejprve členem řádu na dvorci německých rytířů, ale brzy řád opustil, jak již bylo zmíněno výše, a později se stal kaplanem v Plavně (Plauen), poté v Ďáblicích (Dalbitz, Dablitz, Dabitz) v Čechách a později farářem v Libé (Liebenstein) u Christopha von Zettwitz. Chtěli ho odtud povýšit do Kopaniny (Frauenreüth), ale to se nepodařilo, načež byl Heinrichem Thangelem a magistrem Hagiem v roce 1571 jmenován farářem v Pomezí (Mühlbach).

Luby (Schönbach).

11) Od nepaměti, kdy v tomto kraji vzkvétala pravá a jediná spásná křesťanská katolická víra, připadla farnost Luby jako léno dvorci řádu německých rytířů (Creütz-hof) v Chebu. Poté, co od katolické víry odpadli a spolu s Ellbognery se obrátili k luteránskému evangelu, bylo však toto léno tehdy ještě katolickému komturovi odňato a lubenští jmenovali farářem svého občana Martina Enickla. Jeho bratra Laurentia Enickla však ustanovili kaplanem, takže jim zdejší komtur již neměl jak odporovat.

12) Pokud se nyní zaměříme na zdejší městskou farnost, bylo již výše uvedeno, že kvůli nedostatku faráře ji již nějakou dobu spravují kaplani. V roce 1581 poslal hrabě Burckhard von Barbi faráře Paula Preschnera z Drážďan, který byl v té době farářem u svatého Bartoloměje v Drážďanech. V neděli 16. dubna, na neděli Jubilate,[3] a následující úterý byl vyslechnut v místním kostele a poté přijat váženou městskou radou za faráře a čtvrtého superintendenta místního farního kostela, kteréhožto úřadu se také 10. června ujal. Na příkaz hraběte Barbiho byl jeho plat vylepšen a tehdejší správce Georg Bodensteiner mu měl vyplácet 250 zlatých v penězích spolu s 8 fůrami žita, bezplatným noclehem a dřevem, jakož i pivem z domu podle potřeby, ale to bylo změněno a místo piva mu bylo vypláceno 30 zlatých. Zemřel zde na svátek svatého Tomáše apoštola v roce 1586 a byl pohřben v kostele. Pohřební kázání pronesl městský kaplan Abraham Brusch. Tomuto Preschnerovi přestavěl správce Bodensteiner malý domek, který se dříve jmenoval Firmereÿ[4] a ve němž bydlel městský kaplan, na poněkud větší a vyšší farní dům (Pfarr-hauße) a také ho rozšířil o pokoje a komory.

Pozn. 13) Roku 1585 potvrdil císař Rudolf zdejšímu ženskému klášteru (Closter-Frauen) všechna práva, svobodu a majetek s tímto dodatkem, že pokud by měšťané z Chebu nebo jiní, kteří by byli proti jejich poddaným ve městě nebo na venkově, nebo proti jejich vlastním služebníkům, neposkytli pomoc, nebo na jejich žádost nepomohli, abatyše a konvent budou mít moc a právo a bude jim dovoleno zvolit si a přijmout ochránce (patrona) v Koruně české, podle jejich libosti. Schlecht.[5]

14) V roce 1587 zde Christoph von Dacharod jmenoval Joannese von Gleichen, člena řádu německých rytířů (Teütscher Ordens-herr) a komtura ve Franckfurthu nad Mohanem, domácím komturem. Byl to starý mazaný správce domu, měl hotovost, dokázal vykoupit převedené desátky, splatit dluhy, nařezat obilí, aby nebyly podlahy v domě umazané. Provedl mnoho změn, vůči ministerstvu byl velmi zlomyslný a zrušil mnoho starých zákonů. Hned první rok třikrát zadržel čtvrtletní plat ministrů a školských sluhů a odevzdal je uvězněnému správci Bodensteinerovi. Ctihodný městští radní s ním jednal smírně, ale mezitím musel chudák nějak žít, na zajištění ubytování potřeboval peníze, obilí, dřevo, vybavení a další. Když v tomto domě zůstal pět let, bylo nařízeno, aby byl přestěhován a umístěn do jiného domu. Díky tomu byl Německý dům v Chebu odňat durynské bailivě (Palleÿ) a připadl Frankům a norimberský komtur se zde stal inspektorem.

15) Po smrti Paula Preschnera jmenoval tento komtur v roce 1587 zdejším farářem magistra Nicolaa Polanda Eichense, tehdejšího faráře v Aši. Když byl na kazatelně vyslechnut, byl se souhlasem městské rady přijat. Zmíněný komtur mu však nevyplácel starý plat, který měl jeho předchůdce, nýbrž jen 200 zlatých, 8 fůr žita a 16 sáhů dřeva a nic jiného, a za sídlo mu byl dán farní dům. Tento superintendent obdržel doktorát teologie na svátek sv. Kateřiny v Jeně v roce 1589. V roce 1593 na neděli v Oculi[6] byl jmenován superintendentem v Plavně (Plauen). Na svátek Božího Těla nechal Georgia Rhesia, aby z konceptu přečetl na kazatelně jeho kázání, ale protože v něm bylo něco, co městskou radu pohoršovalo, nechala mu rada koncept vrátit, načež odtud bez propuštění odešel. Ale poté, co přišel z Plavna do Míšně, napsal sem a požádal o propouštěcí list (abschied) a také o rodné listy svých dětí, což mu město také vydalo.

16) Neprovdaná služebná Martha Klingerin byla 4 února roku 1589 sebrána a sťata, protože nejenže kradla, ale také se dopustila smilstva se sedmi muži, včetně dvou ženatých. A protože byl mezi nimi městský sluha, byl zbit pruty. Dále se přiznal jiný ženatý muž, že měl co do činění se šesti ženami, načež byl rovněž sťat. Stejný osud potkal ještě dvě ženy, protože se dopustily smilstva s mnoha muži, ale další dvě byly přijaty zpět svými manžely, kteří však s nimi odešli a opustili město i Chebsko. Kromě nich uteklo více než 30 osob, protože se báli, že je potká stejný osud. A to byly plody nově zavedeného luteránského evangelia.