1) Je třeba vědět, že kromě klarisek zde v Chebu žily také řádové sestry (pochybuji, že bez terciářů), které bydlely v nějakém domě za školou. Tento dům v roce 1488 zapálily (nevím z jakých důvodů) a aniž by způsobily sebemenší hluk, pustily se branou ven z města. Spáleniště po požáru ještě nějakou dobu zůstávalo, ale protože se o něj nikdo nehlásil, postavilo zde město lazaret, kterému se dnes říká „Seel-hauß“ (ubytovna pro poutníky).[1] Nevím, zda je to nějak podložené, protože pan Schlecht[2] o tom neuvádí ani slovo.

Donační list Nothhafftů.

2) Já, Hanns Nothhaft na Weissensteinu, spolu se svými bratranci a sestřenicemi prohlašuji v tomto otevřeném listu za nás, naše dědice, nástupce a potomky, všem lidem, kteří tento list uvidí, uslyší a přečtou. Vzhledem k životu věčnému tam a ubohému bídnému životu zde na zemi jsme pro větší spásu našich rodičů, nás i budoucích, po dobré úvaze a na dobrou radu dali a přidělili chebskému klášteru řádu kazatelů v lese zvaném „Říšský hvozd“ (Reichsforst), tolik dřeva na pálení a stavebního dřeva pro budoucí časy, kolik klášter potřebuje. A zmíněný klášter souhlasí s tím, že se vzdá medoviny, sukna a perníku (pfefferkuchen) jako vánočního jídla z minulých let, které již bratři kláštera nechtějí a nepožadují. Naproti tomu mají bratři řečeného kláštera ke chvále Boží a ke cti Matky Boží, pro útěchu a spásu našich rodičů, nás a našich potomků, slavit každoročně výročí, na věky, jeden den v roce vždy příští středu po svátku svatého Víta. Týž den večer budou držet vigilii a následující den mši svatou s tolika kněžími, kolik jich v tom čase klášter má. Převor a konvent kláštera nám mají předat listinu jako reverz, psaný na pergamenu s připojenými insigniemi chebského kláštera. Na důkaz toho jsem já, výše jmenovaný Hanns Nothhaft z Weissensteinu, připojil na konec listu své vlastní insignie. Dáno po Kristově narození v roce 1488 večer svatých Dvanácti poslů sv. Ondřeje.

Donační list Schirndingerů.

3) My, níže uvedení, Nicl Schirndinger rytíř na Rettenbachu, toho času hejtman na Herttenbergu, Wilhelm Schirndinger z Rößla, toho času hejtman na Thirsteinu, Balthasar Schirndinger ze Schlottenhoffu, Georg Schirndinger z Conersreüthu, toho času hejtman na Schauensteinu, prohlašujeme v tomto otevřeném listu za nás, naše dědice, nástupce a potomky, všem lidem, kteří tento list uvidí, uslyší a přečtou. Uvažujíce o životě věčném tam a o chudém, bídném životě zde na zemi, pro větší spásu našich rodičů, nás i budoucích, po dobré úvaze a na dobrou radu dali a přidělili bratřím chebského kláštera v lese v Kollbergu, zvaném „Říšský hvozd“ (Reichsforst), tolik dřeva na pálení a stavebního dřeva pro budoucí časy, kolik klášter potřebuje. Naproti tomu mají bratři řečeného kláštera slavit každoročně výročí, na věky, a to příští pátek po svatém Vítu, jeden den předtím nebo potom. Týž den večer budou držet vigilii a následující den mši svatou s tolika kněžími, kolik jich v tom čase klášter má. A za zpěvu zádušní mše se budou ohlašovat duše našeho rodu společnou modlitbou. Výše zmínění bratři budou také každou neděli ohlašovat duše našeho rodu z kazatelny, jako ostatní rytíři a služebníci – jmény: Albrecht Schirndinger z Rettenbachu a Jobst Schirndinger, který byl hejtmanem v Hornberku, a po odchodu pana rytíře Niclase a Balthasara Schirndingera, budou tito dva na výše uvedeném místě vzpomenuti a jmenováni, a to postupně v pořadí od nejstarších dvou z Rettenbachu a Schlottenhofu se všemi, kteří jsou z našeho rodu. V neděli předtím mají tuto událost oznámit všem obyvatelům Schirndingenu a také ji oznámit v Rettenbachu a Schlottenhofu. Pokud by se však výše uvedeným bratřím celého konventu a jejich následovníkům takový obřad a památka znelíbily a neudělali by je nebo je nedodrželi, máme my, Schirndingerové, pravomoc přimět zmíněné bratry, aby podle podmínek této listiny stanovený den v roce dodržovali. Zmíněný klášter a bratři františkáni, kteří v něm bydlí a v budoucnu budou, již nechtějí a navždy už nepožadují medovinu, sukno, peníze a perník (pfefferkuchen), jako vánočního jídla z minulých let. Na druhou stranu nám převor a klášter předají listinu, napsanou na pergamenu s připojenými insigniemi kláštera v Chebu. Na důkaz čehož jsme my, výše jmenovaní ze Schirndingu, jménem rytíř Nicl, Wilhelm, Balthasar a Georg, bratři a bratranci, připojili každý svou vlastní pečeť k této listině, která byla vydána po narození Krista roku 1490 v den svaté Trojice.