1) Tento oddíl musím začít velmi politováníhodným případem neštěstí, které postihlo ctihodné P.P. dominikány zde v Chebu. S pomocí oněch dobrodinců, jak již bylo zmíněno výše, tito duchovní šťastně dokončili stavbu svého kostela a kláštera a tato stavba byla až do roku 1420 vztyčena. V témže roce však muselo zmíněné duchovní řádu potkat neštěstí, že hrom udeřil do vrcholu věže, oheň zachvátil věž i střechu pokrytou olovem a obrátil vše v popel. A protože zděná klášterní budova tehdy velmi zčernala, přestože stará budova kostela i kláštera byla odstraněna a kostel byl roku 1674 přestavěn, ale klášter byl roku 1689 přestavěn a uveden do nádherného stavu, v jakém je nyní k vidění, zachovává si dodnes název „černý klášter“. V roce 1387 se v tomto klášteře konala provinční kapitula, v roce 1494 na generální kapitule konané ve Ferraře byl tento chebský penes celoročního setkání (Conventum Pernensem) ze Saska začleněn do české provincie. Poté však, co si na to stěžovala zemská knížata a páni z města, stejně jako samotní klášterníci, nařídil generál svatého řádu Joachimus Turrianus 13. srpna toho roku, aby bylo toto včlenění opět zrušeno a kláštery vrátil saské provincii. Schlecht.[1]

2) Zde následuje donační listina nadace špitálu sv. Bartoloměje z roku 1423.

V níž Thomas Schrötel, měšťan v Chebu, zpoplatnil a poddanskými učinil své 2 dvory v Horních Lomanech (Oberlohma), lénem Svaté říši římské, z nichž z jednoho 2 ½ fůry žita a 2 ½ fůry ovsa, 2 slepice, 2 sýry, ½ kop vajec, z druhého jako z nocležny ½ fůry ovsa, 2 ½ českého groše a 2 slepice. Naproti tomu svatý řád mu podřídil Schrötelův statek v Drahově (Tragau), který platí 1 fůru žita, 1 fůru ovsa a 21 českých grošů, a kromě toho se zavázal každoročně v neděli quasi modo geniti[2] slavit Mši svatou a církevní ceremonie za rodinu Schrötelů.[3]

3) V roce 1430 musel klášter Waldsassen také mnoho vytrpět, protože během slavnosti Božího těla (Octav Corporis Christi)[4] se jistý baron von Schwamberg opět v rozporu se všemi zákony a slušností s početným lidem vloupal do kláštera a vyloupil chrám zasvěcený Bohu. Z kláštera vzali veškeré potřebné mobilie a zčásti rabováním vyloupili a zčásti nezodpovědně vypálili následující místa patřící klášteru Waldsassen: Bertholtsreith, Cunrathsreith, Hofteich, Pfaffenreith, Steinmühl, Nettstall, Pockenfels, Neüdorff, Grossenheim atd.

4) Od roku 1430 do roku 1440 byl nedaleko města Chebu na řece Ohři poblíž Hradiště (Reichersdorf) postaven malý kostelík ke cti sv. Jošta poustevníka a kněze.[5] Kdo a z jakého důvodu jej nechal postavit, se však vlastně nedá zjistit, lze však předpokládat (což by bylo možné také zjistit lze dotazem u titulárního pána), že prvními donátory by byli ctihodní Jobst Aigel, Elisabeth Rudigerin, bratři Paul a Erhard Rudischové – staré rody a blízcí pokrevní příbuzní. Tento kostelík vysvětil nejctihodnější pán Udalrico, biskup z Hierapelu a světící biskup z Řezna, což se podle vysvěcovacího listu stalo v Adventu roku 1440. Tento kostelík byl poctili různí kardinálové, papežští vyslanci a biskup věčné církevní milosti a odpustky, a protože o jejich odvolání nebo zrušení není nic autenticky známo, lze důvodně usuzovat, že jsou platné i v současné době. V roce 1446 byla v tomto kostelíku založena věčná mše, kterou sloužili františkáni stálým knězem, až na dobu Luthera, a to až do roku 1680. Chebský purkmistr Adam Walter navrhl, aby se ročních 18 fůr obilí, které měla kaple na chebském hradě, použilo na sv. Jošta. Zda se tak stalo, to nevím. Anna Kateřina Otto nechala v roce 1687 postavit pět kamenných zastavení Kristova utrpení, která vedla od kaple mrtvých (kostel sv. Michala) ve městě. Františkáni slouží mši svatou o nedělích a svátcích již mnoho let, ale jestli se jedná o donaci, založenou v roce 1446, nebo jinou, či snad rodinou Walterů, nevím. Nepochybuji o tom, že by se dala najít v našich klášterních archivech. (Pozn.: Poté, co jsem to již napsal, jsem se na tuto mši zeptal svého bývalého kvardiána Wolfganga Rieda, který mi odpověděl, že donátorem je pan Walther a že zakládací listina je v našem klášterním archivu v Chebu). Za tu dobu, co jsem nehodným členem zdejšího františkánského konventu, se už vedly spory o tom, jestli rozšířit počet městských kaplanů, ale to pořád vleklá otázka a z jakého důvodu to je, o tom tu nechci vynášet soudy. Aby se zvýšila Boží chvála tomuto svatému poustevníkovi, chodilo se v průběhu roku od místního farního kostela ke svatému Joštovi čtyřikrát, a to na svátek sv. Jošta, na svatodušní pondělí, kdy se sloužila bohoslužba, a na svátky svatého Jiří a svatého Vavřince, a tyto pobožnosti trvaly až do Lutherových dob. O tomto kostelíku se mi nepodařilo zjistit nic bližšího.

5) V roce 1433 přijel poprvé do Chebu král Zikmund a potvrdil privilegia, která již byla udělena řádovým sestrám klariskám. Zároveň jako český král vzal pod svou ochranu a záštitu klášter Waldsassen, Kamenný dům (Steinhaus) osvobodil od všech poplatků a zakázal, aby si nikdo nedovolil být advokátem (juris advocatiae) tohoto kláštera, ale aby si v případě nutnosti mohl svobodně zvolit patrona, jak to stanoví privilegium z roku 1434. Roku 1437 přišel tento císař do Chebu podruhé a kvůli velkým výdajům, které musel vynaložit v husitské válce a jiných válkách, tu dal mnoha knížatům a pánům namísto žoldu do zástavy mnoho statků, nikoliv bez malé újmy a škody pro město. Obnovil a potvrdil klášteru Waldsassen původní privilegium římského krále Conrada asi z roku 1138, které klášter ztratil, ve starém rejstříku z roku 1156, týkající se jednoho dvorce pod Würtzburgem a zároveň tam nařídil, aby Haidingsfeld[6] pod Würtzburgem nebyl zatížen žádnými daněmi. Datováno v Chebu v roce 1437. V domě na Heidingsfeld mají mít svobodu pouze muži. Schlecht.[7]

6) V roce 1439 odlil mistr cínař Kuntz v Řezně největší zvon v Chebu, zvaný ‚sturmerin‘,[8] a dostal za to mzdu 7 rýnských zlatých a 7 krejcarů, což nebylo mnoho. Tento zvon byl při svém křtu pojmenován Susanna a na věž byl zavěšen v roce 1444. Správcem kostela byl v té době Nicolaus Gummerauer.

7) Od roku 1428 do roku 1450 byli plegéry (purkrabí) hradu v Chebu (jak je bylo možné dohledat): 1428 samotné město Cheb, které úřad převzalo za 300 kop českých grošů a úřady plegéra (purkrabího) a rychtáře vykonávala městská rada osobou purkmistra Nicla Gummerauera.

V roce 1430 byl plegérem Caspar Schlick, kterého v roce 1431 vystřídal Ulrich Sack, ale za něj byl rychtářem Niclas Schlick a v roce 1446 byl plegérem opět Mathes Schlick.