1147 – 1232

  • Panovník už od 9. století nevládl z jednoho místa, ale stěhoval se se svým dvorem po jednotlivých částech říše. Královské falce (Königspfalz) byly raně středověkým typem hradu a tvořily síť panovníkových sídel. Na území České republiky je jediná královská a císařská falc právě v Chebu.
  • Patrně v letech 1167-1188 nechal císař Friedrich I. Barbarossa přebudovat starý kamenný hrad Vohburgů na císařskou falc.
  • V letech 1179 a 1183 svolal císař Friedrich I. Barbarossa do Chebu říšský sněm.
  • Nejstarší kostel na chebském hradu sloužil svému účelu ještě v prvních letech vlády Friedricha I. Barbarossy (1167-1190). Pravděpodobně po své druhé návštěvě chebské falce v roce 1183 ho nechal císař nahradit patrovou kaplí. Unikátní patrová kaple sv. Martina, sv. Uršuly a Engelharda byla postavena mezi roky 1183-1188 podle vzoru hradní kaple v Norimberku.
  • O Vánocích roku 1188 pobýval císař Friedrich I. Barbarossa v Chebu naposledy. V následujícím roce se ujal velení německé části třetí křížové výpravy do Svaté země a 10. června 1190 se utopil při přesunu vojsk přes řeku Calycadnus v dnešním jižním Turecku.
  • Správu královského zboží a statků zajišťovali na Chebsku tzv. ministeriálové, pověření i výkonem nižšího soudnictví. Říšskoněmecká dynastie Štaufů či Hohenštaufů spravovala v letech 1138-1254 Svatou římskou říši způsobem, vyzkoušeným a osvědčeným právě na tomto „chebském modelu“.
  • V Dřevěné ulici (nyní Březinova) stál už v roce 1203 nejstarší kamenný dům ve městě, zvaný Steinhaus (v místě dnešního čp. 469/6). Jednalo se o tzv. grangii – hospodářský dvůr kláštera Waldsassen. Klášterní dvůr měl vlastní kapli a během pobytu císaře na chebské císařské falci tu také pobýval markrabě z Vohburgu.
  • Nedaleko Steinhausu, na rohu Dřevěné (Březinovy) a Dlouhé ulice stávala městská šibenice. Když byla šibenice přemístěna na náměstí, byl na tomto místě rohový dům čp. 465 a pekařství. Vlastník tohoto domu platil městu až do roku 1850 (do odkoupení v roce 1852) roční nájemné ve výši 12 halířů ročně, kterému se říkalo „šibeničné“ (Galgenzins).