1270-1290

 

  • Privilegium římského krále Rudolfa I. Habsburského roku 1279 upravilo chebské městské právo, které bylo odvozeno z práva norimberského. Cheb se proto později mohl jako jediné město Království českého dovolávat do zahraničí, konkrétně do Norimberka. Chebský soud byl soudem poslední instance a proti jeho rozhodnutí bylo možné jen dovolání panovníkovy milosti.
  • V lednu roku 1285 byl vysvěcen obnovený kostel Zvěstování Panny Marie františkánského kláštera. Kostel vysvětil řezenský biskup Konrad II. von Raitenbach, za přítomnosti římského krále Rudolfa I. Habsburského a mnoha dalších církevních i světských hodnostářů.
  • 30 ledna 1285 byli v obnoveném františkánském kostele Zvěstování Panny Marie oddáni česká král Václav II. a Guta (Jitka) Habsburská, dcera římského krále Rudolfa I. Habsburského. „Císař dal se souhlasem Říše město Cheb věnem v léno [Václavovi II.] králi českému, poněvadž toto město v té době bez ochránce se nemohlo udržet v míru a klidu, tak měl také král [Václav II.] skryté nepřátele v Čechách, kteří mu usilovali o život, takže mohl mít v městě Chebu jisté místo a také blízkou pomoc před svým nevlastním otcem [Závišem z Falkenberku].“
  • V roce 1289 svolal císař Rudolf I. do Chebu říšský sněm, kterého se účastnili: král Václav II, Rudolf, vévoda Rakouský, Friedrich, markrabí Míšeňský, Konrad, biskup Salzburský a mnoho dalších knížat, hrabat a baronů.
  • Po smrti císaře Rudolf I. roku 1291 využil král Václav II. situace a uplatnil své nároky na Cheb. V říjnu roku 1291 potvrdil Chebsku osvobození od všech mýt. Dočasná vláda českého krále Václava II. nad Chebskem trvala od roku 1291 do roku 1304.